Komentář Filipa Housky. Před pár lety bylo nemyslitelné, že by český rapper vyprodal O2 arenu, letošek ale naplno ukázal, že to možné je. Viktor Sheen a Ektor ukázali svou hudební i marketingovou sílu a jednu z největších hal ve střední Evropě se světovým jménem ovládli. Kdo bude další? Už teď se ví, že do ní příští rok přijede člověk, který český rap pomohl postavit a stal se ikonou žánru. A jestli si někdo zaslouží mnohatisícové davy a výjimečnou atmosféru, je to v první řadě on – DJ Wich.

Vystupovat s rapem v pražské O2 areně je úplně jiná disciplína než koncertování v klubech. Hlavně proto, že je v ní minimální kontakt s fanoušky, kteří v koordinaci s rapperem dokáží určovat tempo celé show. Často je umělec ani nevidí, protože jsou rozmístěni na tribunách ve tmě. A když se k tomu připočte rozlehlý prostor, který je potřeba zaplnit zvukem, stává se z toho velká výzva, na jejímž konci je obrovské zadostiučinění.

I když jsem na straně těch, kteří chtějí rappery vidět především v menších klubech napříč republikou a nespoléhat na jeden ohromný koncert v roce, kterému uzpůsobují celou marketingovou strategii, dokážu pochopit, proč se pro české rapové umělce stala O2 arena tak opěvovanou. Je to prestižní záležitost a velký zářez do profesního životopisu. Je to událost srovnatelná s vystoupeními těch nejznámějších jmen na světě. Obrovská věc.

Foto: Kubo Krížo

DJ Wich

Ne všichni rappeři si na to troufnou, protože ne všichni jsou tak slavní jako třeba Calin, Viktor Sheen nebo Ektor, kteří O2 arenu vyprodali. Nemají takový following – a pokud mají, ne vždy musí mít příběh, který by početnému publiku byli schopni za dvě hodiny odprezentovat. A právě o příběhu koncertování v O2 areně je. O přenesení zásadních kariérních milníků do hudebního zážitku, na který se bude vzpomínat dlouhé roky.

A kdo jiný je lepší storyteller než DJ Wich, jeden z nejznámějších hiphopových producentů v Česku, který rapovou scénu pomáhal v devadesátých letech postavit. Na kontě má desítky hitů, pro které lidi český rap poprvé zaregistrovali, a dodnes je jeho jméno na vrcholu, byť se hudebně mezi ostatními rappery už tolik neprofiluje jako dříve. Jeho příběh je ale tak hluboký a výživný, že vystoupení v O2 areně bude highlightem roku 2025.

Je hned několik důvodů, proč si myslím, že nedávno ohlášený koncert předčí ve významu fantastické shows zmíněného rapového tria. V první řadě nepůjde o koncert v pravém slova smyslu, ale o formu audiovizuálního umění. DJ Wich si na největší pódium v Česku pozve přes pětadvacet hostů včetně symfonického orchestru, tím pádem propojí několik směrů v jeden a dá nahlédnout na pouliční hudbu v jiném světle. Podobně jako to udělal před lety slovenský rapper Rytmus.

Přesně to je věc, která má v O2 areně místo. Hala na pražské Českomoravské není v mých očích stavěna na propocené koncerty, kam se jde člověk takříkajíc zrušit. O2 arena je prostor pro zážitky, u kterých se dá v klidu sedět a jen nasávat atmosféru. A jasně, sem tam něco natočit nebo vyfotit, protože i o tom to je. Pokud někdo vyžaduje naprostý rave, jde do klubu, kde dostane to, co hledá, a ještě ušetří peníze na vstupném.

Zcela zásadní je v tomto kontextu i jméno Matyáše Vordy, jednoho z nejuznávanějších českých scénografů, který vystoupení vdechne vizuální život a který pracoval i na projektech pro Calina, Viktora Sheena, kapelu Mirai nebo pro mejdany Addict, za nimiž stojí DJ a producent NobodyListen. Až na místě se totiž ukáže, že není důležité, jak hudba zní, ale i jak vypadá. Často si totiž divák pamatuje pouze designovou složku show.

Ostatně na „estetiku“ to DJ Wich v poslední době hraje. Zatímco dříve ho lidé znali pouze skrze hudbu, dnes je z něj i youtuber, který v poutavém vizuálním pojetí sdílí své dojmy z cest po celém světě – a také během nich skládá tracky. Jasně, může to být detail, ale i ten napoví něco o tom, v jakém tónu se vystoupení ponese. Respektive že bude vyšperkované a promyšlené. Tak, aby jeho téměř třicet let na scéně bylo zmapováno jako pro dokument na Netflixu.

Jestli teda mají do O2 areny ve větším jezdit osobnosti tuzemské hiphopové scény, ať to jsou ti, kteří mají co předat. Dokážu si tam představit i sólo Vladimira 518, který také přesahuje hranice hudby a má blízko k umění. Je důležité, aby si z toho celého fanoušci odnesli něco víc než hudební poslech. Pokud ne, můžeme se opět soustředit výhradně na kluby.