Nový Indiana Jones dorazil do kin. Vyrazit na Nástroj osudu se vyplatí, ale ten konec…
Pátý díl série o neohroženém archeologovi s podtitulem Nástroj osudu má ještě šílenější závěr než Království křišťálové lebky.
Za zvuků nezapomenutelné fanfáry od skladatele Johna Williamse se v českých kinech dnes představuje nový Indiana Jones a nástroj osudu. Harrison Ford se vrací v ikonické roli dobrodruha a archeologa, který při pátrání po tajemstvích minulosti často naráží na nacisty, hady a nadpřirozeno. Jak se novinka povedla? Uvidíte.
Už pátý díl slavné dobrodružné série je první z letních blockbusterů, které nás v následujících týdnech čekají. Za rohem je explozivní Oppenheimer, nová Mission Impossible, růžová Barbie, na podzim se vrátíme na písky Duny. Tak jsme na Nástroj osudu vyrazili ve dvou, k Lucce Černohlávkové se připojil Michal Mančař. Oba máme rozdílný filmový vkus, očekávali jsme tedy, že i nový Indiana Jones nás rozdělí.
Jak si poradí se stárnoucím Harrisonem Fordem? Dojde k pomyslnému předání žezla (tedy spíš biče) nové hrdince? Je další díl potřeba nebo to bude jen laciná sázka na nostalgii? Jak naloží s pošramoceným odkazem Království křišťálové lebky? Na spoustu otázek film odpověděl – ale kdo by čekal, že tolik otazníků vyvolá různé pohledy na věc, bude možná překvapen. Finální dějství novinky, kterou po čtyřech dílech nerežíroval Steven Spielberg, ale James Mangold, nás naopak stmelilo.
Je to Indy?
Je. Už od první chvíle sledujete klasického Indianu, jen o pár let staršího. Tedy, na začátku to je ještě digitálně omlazený Harrison Ford – který mimochodem vypadá opravdu povedeně –, protože jste v nacistickém Německu. Je tma, všude pobíhají vojáci a hoří ohně a udatný archeolog se ocitá v jedné nebezpečné, ale zároveň zábavné situaci za druhou. Nejen tímto zasazením film připomíná Poslední křížovou výpravu, v jejímž duchu pokračuje i zbytek filmu. Ten, který se odehrává v roce 1969, kdy Američané přistáli na Měsíci a bývalý nacistický fyzik, jenž jim s tím pomohl, má konečně čas na svoje plány. Nechybí klobouk, bič a ústřední melodie od Johna Williamse. A samozřejmě napínavé dobrodružství, které ale koresponduje s tím, že hlavního hrdinu hraje za pár týdnů jednaosmdesátiletý Ford. Nechodí o berli, ale už se nepouští do až tak divokých akcí a vůbec to nevadí.
Jak to vypadá a jak to zní?
Tá-ta-da-tá-tádadá! Jak asi může Indiana Jones se soundtrackem od Johna Williamse znít? Samozřejmě skvěle. A klasicky indianajonesovský je film i na pohled. Díváte se na něj přes lehce zažloutlý filtr, navštěvujete v něm zajímavá města, objevujete tajuplná místa s nejrůznějšími nástrahami včetně hnusných lezavých a plazivých obyvatel, odhalujete drahocenné artefakty (Které patří do muzea!). Je to prostě jízda, i když vždycky o trochu delší, než by bylo ideální. Výprava včetně té trikové je povedená. Tedy až na finálovou výjimku, ale o té později…
Kdo je v hlavní roli?
Bezesporu Indiana, respektive Harrison Ford. Je to sice stárnoucí pán, ale obavy o to, že by ho měla zastínit potenciální nástupkyně v podobě kmotřenky Heleny, nejsou na místě. S pokročilým věkem film nakládá patřičně, nenutí Forda do zbytečných kousků, ani z něj nedělá nemohoucího starce. Stále umí praštit nácka. S Helenou se doplňují skvěle. Svou nespoutanou přidrzlostí její postava připomíná Marion z Dobyvatelů ztracené archy. Phoebe Waller-Bridge předvádí zlodějku s grácií, která občas Indyho přechytračí, jindy na jeho zkušenosti nestačí, občas zazáří, ale nikdy na dlouho nestrhne záři reflektorů z hlavního hrdiny. A třeba na Short Rounda z Chrámu zkázy dává v menší roli vzpomenout vynalézavý mladík Teddy.