One Billion Dollar Taylor. Swifties vynesli královnu na miliardový trůn a nakopli celé ekonomiky

Taylor Swift je jednou z mála zpěvaček a zpěváků, kteří překonali jednu miliardu dolarů ve svém bohatství. Je čemu se divit? Vůbec.

Filip HouskaFilip Houska

onebilliondollartaylor-3

Foto: CzechCrunch / Midjourney

Taylor Swift válcuje svět

0Zobrazit komentáře

Přepnula se z country zpěvačky, naplno rozjela sociální sítě, aby cílila hlavně na mladé, a pustila se do líbivého, supermarketového a výdělečného popu. Vychází jí to ale náramně. Turné, film, speciálně určení novináři, marketingová kouzla, a dokonce zemětřesení na koncertech. Taylor Swift je hudebním fenoménem, který ovlivňuje až ekonomiky zemí. A proto se není čemu divit, když americká zpěvačka teď dosáhla milníku, k němuž si většina hudebníků ani nepřičichne.

Taylor Swift jako jedna z mála zpěvaček a zpěváků překonala magickou hranici jedné miliardy dolarů ve svém jmění. Její celkový majetek je odhadován na necelých 25,7 miliardy korun, respektive 1,1 miliardy dolarů, jak uvádí ve své analýze agentura Bloomberg. Dostala se tak do exkluzivního klubu mezi Rihannu, Jay-Zeho nebo Paula McCartneyho.

Že se něco takového stane, bylo jen otázkou času. Prim v její momentální kariéře hraje celosvětové turné The Eras Tour, jedna z největších koncertních šňůr, jakou svět zažil. Běží od března letošního roku a teď se po zastávkách v USA rozjíždí i na další kontinenty.

Rozsah turné, na kterém má Taylor Swift fanouškům představovat všechny hlavní éry ve své kariéře, je natolik velký, že se má už pohybovat nad úrovní jedné miliardy dolarů v příjmech ze vstupenek i doplňkových předmětů. Šlo by o historický rekord, nikdo jiný tak výdělečné turné ještě neměl. Ani Elton John se svými rozlučkovými koncerty, které měly utržit zhruba 940 milionů dolarů.

Pokud bude zájem o její mezinárodní koncerty stejně velký jako ve Spojených státech – a vyprodané zastávky naznačují, že ano –, tým okolo Taylor Swift může počítat s příjmy i přes čtyři miliardy dolarů, tedy asi 95 miliard korun. Čas na to má do listopadu příštího roku, kdy turné skončí. Dosud si díky němu měla třiatřicetiletá zpěvačka přijít na asi 225 milionů dolarů (před zdaněním), tedy zhruba pět miliard korun. To je skoro dvojnásobek jejího posledního turné Reputation z roku 2018.

Popularita The Eras Tour se projevuje i jinak. Jednak zemětřesením, které kvůli jednomu koncertu skutečně proběhlo, jednak ovlivňováním ekonomik. Podle analýzy, s níž Bloomberg přišel, měla severoamerická část koncertní šňůry přinést hrubému domácímu produktu (HDP) Spojených států až 4,3 miliardy dolarů, což je asi 97 miliard korun. I proto se čím dál častěji skloňuje pojem Swiftonomics, tedy vliv Taylor Swift na ekonomiku zemí.

Dopad měly mít její koncerty i na Kanadu, kam se zpěvačka vydala se šesticí vystoupení, a něco podobného očekávají experti také v Austrálii, kam teprve zamíří. Reálně se ale její byznysová mašinérie může propsat do řady dalších trhů, které figurují v jejím harmonogramu. Jak je vidět primárně na TikToku a Instagramu, kamkoliv Taylor Swift zamíří, v ten den se neřeší nic jiného.

Nový film a stará deska

O tom, že vliv Taylor Swift na nejen hudební, ale i celospolečenskou sféru sílí, svědčí mimo jiné fakt, že média hledají novináře, kteří by pokrývali pouze ji – vše, co se okolo zpěvačky šustne, by měli vědět ideálně mezi prvními. A na to má být určen dedikovaný redaktor, který se nebude zabývat ničím jiným. Přišel s tím Gannett, největší americký vydavatel novin.

Právě „swifteři“ by se měli nyní zaměřovat obzvlášť na film Taylor Swift: The Eras Tour, který se na jejím více než miliardovém bohatství také znatelně propíše. Dokumentuje její probíhající koncertní sezónu, díky čemuž mohou diváci nahlédnout do zákulisí a poznat zpěvačku i její tým z jiné stránky.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jen za debutový víkend utržil po celém světě přes 120 milionů dolarů, což je v přepočtu asi 2,8 miliardy korun, a stal se vůbec nejúspěšnější premiérou, co se koncertních filmů týče. S velkým odstupem tak za sebou nechal i populární snímky jako Miley Cyrus: Best of Both Worlds Concert a Justin Bieber: Never Say Never.

Spolu s tím se Taylor Swift: The Eras Tour postaral o rekord v objemu prodaných vstupenek za jediný den v letošním roce. V rámci předprodejů se měly prodat lístky v celkové hodnotě 37 milionů dolarů, respektive přes 860 milionů korun, a to pouze na území Spojených států. Zajímavé také je, že na film byla uzavřena exkluzivní smlouva přímo s AMC, jednou z hlavních amerických sítí kinosálů.

Média teď ale mají nové, velice aktuální téma. A tentokrát už čistě hudební, rovnou ze studia. Taylor Swift tento týden znovu vydala desku 1989, která původně vyšla už v roce 2014, ale nově ji zpěvačka kompletně přenahrála. O takzvaném rerecordingu se mluvilo už dříve – a za vším stojí autorská práva, která na originální nahrávky nemá ona, ale vydavatelství Big Machine Records.

Kvůli četným neshodám s jeho majitelem se Taylor Swift rozhodla, že původní desky přenahraje, dá jim přídomek Taylor’s Version a bude doufat, že je fanoušci opět najedou, ačkoliv jsou vesměs totožné jako předtím. Jde ale hlavně o to, že po rerecordingu bude mít zpěvačka znovu autorská práva. A to se může ukázat jako chytrý krok. Byznysově i marketingově.

Před 1989 (Taylor’s Edition) přenahrála ještě alba Speak Now, Red a Fearless. Jak uvádí agentura Bloomberg, právě proces opětovného nahrání měl vynést část zisků ze zhruba 400 milionů dolarů (osmi miliard korun), což má být přibližná – a velmi konzervativní – hodnota celého jejího hudebního katalogu. Optimističtější odhady mluví o více než dvojnásobné sumě.

Hudební katalog tak má být největší položkou v jejím bohatství, nelze ale opomenout ani příjmy ze smluv s hudebními streamovacími službami, které mají činit asi 120 milionů dolarů (2,7 miliardy korun) a samotný prodej hudby, kde je řeč o sumě 80 milionů dolarů, tedy 1,8 miliardy korun. Do toho ještě Taylor Swift vlastní pět domů v hodnotě 110 milionů dolarů (2,4 miliardy korun).

Taylor Swift má tak našlápnuto stát se jednou z nejúspěšnějších zpěvaček moderní historie – a analytici i posluchači nedočkavě čekají, jak odstartuje svou mezinárodní část turné. Začíná v listopadu Jižní Amerikou, pak se přesune do Japonska, z něj do Austrálie, několikrát vystoupí v Singapuru a pak si to zamíří do Evropy. V červenci příštího roku vtrhne do Německa, poté do Polska a následně do Rakouska. Česko v plánu nemá.

Češi věří v obnovu evropské výroby. Sázíme při tom na rozvoj logistiky v Polsku, říká Pelíšek

Investiční skupina DRFG je vedle Česka nejvíce aktivní v Polsku. Staví tam logistické a retailové parky a přemýšlí, že se pustí i do rezidencí.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

pelisek

Foto: DRFG

Jan Pelíšek, výkonný ředitel polské divize DRFG

Je čtyřikrát větší co do rozlohy a bezmála i co do počtu obyvatel. Navíc v poslední dekádě masivně investovalo do rozvoje dopravní infrastruktury, zvyšuje se kupní síla celé země, a tím pádem také roste byznys kolem komerčních nemovitostí. Řeč je o Polsku ve srovnání s Českou republikou. V obou zemích podniká investiční skupina DRFG, pro níž je polský trh stále důležitější. Staví na něm velká logistická centra i obchodní parky a šéf tamní pobočky Jan Pelíšek očekává, že se k našim severním sousedům pohrne v následujících letech celá řada dalších firem.

V DRFG předpokládají, že Evropa bude muset začít spoléhat méně na výrobu v Asii a minimálně některé zboží a jeho produkci přesunout zpět na starý kontinent. To by s sebou mělo přinést větší poptávku po logistických areálech, kterých se už teď staví všude po Evropě stále více, a právě toho chce využít i česká investiční skupina. Jan Pelíšek v rozhovoru popisuje, jak si aktuálně v Polsku vede a kde vidí další příležitosti.

Šéfujete polské divizi investiční skupiny DRFG, kterou jste rozjeli před čtyřmi lety. Jak zatím vaše působení v Polsku vypadá?
Když jsme vstupovali na polský trh, bylo jedním z našich prvních cílů vybudování personálního zázemí pro fungování na tamním trhu. Naší strategií není exportovat Čechy do zahraničí, protože jsme si ověřili, že to funguje u jednotlivců, ale ne u celého týmu. Jsem proto v Polsku jediný zástupce DRFG s českým pasem a zbytek týmu je postavený z místních. Snažíme se profilovat maximálně lokálně a fungovat na trhu podle místních pravidel. Polsko je pro nás po České republice druhý nejdůležitější trh.

Proč jste se rozhodli vydat právě do Polska?
Začnu zeširoka. Z celosvětového pohledu jsme dosáhli určitého vrcholu globalizace. Když se podívám na Evropu, tak podle mého názoru není dlouhodobě udržitelné a možné, aby si tento významný a bohatý trh, který konzumuje obrovské množství zboží, nechal většinu nadále vyrábět v odlehlých částech světa, jako je Čína nebo jihovýchodní Asie. Nemyslím, že se všechno najednou přesune do Evropy, ale minimálně část produkce se bude muset vrátit, ať už jde o léky nebo jiné strategické produkty. Chceme se podílet na developmentu těchto výrobních a skladovacích kapacit, a proto je pro nás polský trh tak důležitý.

Polsko tedy podle vás v této deglobalizaci výroby bude hrát důležitou roli?
Když se podíváte na Evropu, kladu si otázku, kam by se tato výroba mohla přesunout. V Česku nám začínají docházet vhodné dostupné pozemky, kde by se daly velké haly stavět. Rakousko se snaží maximálně omezit kamionovou dopravu. Německo je extrémně drahé a nemá pracovní sílu, ve Francii řeší to stejné, Velká Británie se od evropského trhu brexitem vzdálila. Zbývá nám Maďarsko, Slovensko, Polsko, popřípadě Rumunsko a Bulharsko. Poslední dvě země jsou od ekonomického motoru Evropy v podobě Německa vzdálené a stále bojují s některými aspekty evropské integrace.

V Maďarsku je aktuálně pro institucionální investory politicky složité prostředí a Slovensko je malý trh. Z toho mi vychází, že Polsko má v tomto ohledu největší potenciál. Má dobrou polohu, je rovinaté, má přístup k moři a přístavy s dostatečnou kapacitou, kterou dále rozšiřují. Je to velký trh sám o sobě, je ekonomicky stabilní. Zde je možné zboží následně přenést na železniční i silniční přepravu. A mimo obrovský potenciál polského trhu v developmentu výrobních a logistických hal je tu stále velký prostor pro rozvoj retailu.

V Polsku vybudovali v poslední dekádě hustou dálniční síť

Jak po čtyřech letech hodnotíte působení na polském trhu?
Troufnu si říct, že jsme v Polsku již etablovaným investorem a zároveň developerem. Snažíme se stále více osamostatňovat a realizovat projekty bez partnerů. Když jste na trhu noví, nemůžete přijít a tvářit se, že všechno zvládnete zajistit sami, protože ještě nemáte dostatek lidí a zkušeností. Musíte v prvních letech pochopit prostředí, zvládnout nástrahy daňového systému a dalších zákonů. Věřím, že tuto periodu máme úspěšně za sebou a teď před námi stojí výzva, jak se jako etablovaný hráč popasovat se současnou ekonomickou situací a jak dále nastavit strategii do budoucna.

Měnili jste v průběhu let v rámci polské expanze svou strategii?
Z čistě finančního investora jsme se posunuli do role investora-developera a chceme mít v projektech větší kontrolu a aktivně je řídit. Na polském trhu jsme začali akvizicí retailového portfolia. Neustále ho vylepšujeme, měníme mix nájemců a rozšiřujeme ho o další jako KFC nebo Popeyes. Druhou oblastí, které se věnujeme, jsou logistické parky. V tomto případě platí, že chceme portfolio nemovitostí rozšiřovat, naši nájemci jsou velké zahraniční, ale i domácí společnosti.

Například jsme dokončili logistické centrum pro rychle rostoucí e-commerce společnost InPost. Obecně využíváme toho, že stejně jako české firmy stále více investují v Polsku, tak také polské firmy stále více rozšiřují svoji působnost na českém trhu. Díváme se teď po co nejvíce atraktivních příležitostech a chceme kupovat lukrativní pozemky, ve kterých vidíme potenciál pro development a dlouhodobý rozvoj.

Často se debatuje o rozdílech mezi Českem a Polskem, o tom, že nás Poláci v některých ohledech dohnali, nebo dokonce předehnali. Jak to sledujete vy?
Kulturně jsme si blízcí, to bezpochyby, ale prostředí je úplně jiné. V tvrdých číslech, jako je HDP na hlavu, jsme pořád před Polskem, ale pokud se podívám na dlouhodobější trend, tak bychom měli zabrat. Například dynamika rozvoje infrastruktury v Polsku je neskutečná, to se nedá se situací v Česku vůbec srovnat. Jezdím do Polska pravidelně poslední čtyři roky, obvykle v trojúhelníku Brno, Praha, Varšava, a na vlastní oči jsem sledoval rychlost, jak staví dálnice. Tříproudá dálnice z Čenstochové do Lodže byla postavená v podstatě za dva roky.

Legislativa a povolovací proces jsou výrazně jednodušší, v tom mají Poláci obrovský náskok. Zato když u nás najdete pozemek, tak se musíte zhluboka nadechnout a doufat, že dostat se ke stavebnímu povolení zabere „jen“ pět let, ale klidně to může být trojnásobek času. Některé projekty tak ani nemají plánovatelný ekonomický horizont, navíc cena pozemků zůstává vysoká, protože těch developovatelných je na trhu málo. Jsme v takovém klinči, a proto u nás trh nefunguje v tomto ohledu příliš zdravě.

Skepse a opatrnost je v Polsku mnohem menší.

V Polsku funguje lépe?
Zásadní je také geografie. Polsko je mnohem rovinatější země a náklady na výstavbu logistických či jiných rozsáhlejších areálů jsou často výrazně nižší, protože nemusíte přesouvat tisíce kubíků zeminy, abyste vytvořili rovinu a postavili na ní například halu. U nás takových nezastavěných ploch už tolik nemáme, navíc je logicky velký tlak na ochranu orné půdy, která se nachází v podobných místech. Doufám, že v Česku zrychlíme alespoň povolovací proces, což může nějaké nové pozemky uvolnit. Ve srovnání s Polskem mi přijde, že kvůli regulaci, kterou jsme si vytvořili, přešlapujeme na místě, zatímco u našich severních sousedů se dokážete poměrně rychle rozběhnout.

Jak funguje v Polsku financování? Je dražší, levnější?
Financování v Polsku je dražší, tamní trh je odlišný. V Česku jsou všechny velké banky vlastněné zahraničními mateřskými společnostmi, takže tu máme více konkurenční financování, které je postaveno na nižších maržích, ale rozhodování místních bank je výrazně ovlivněno rozhodnutími jejich matek. V Polsku naopak tvoří většinu trhu státní banky, které mají bankovní daň, což sekundárně zvyšuje i cenu financování. V Česku dokážeme sehnat levnější financování. V Polsku je zhruba o procento dražší, a to i v eurovém financování, přičemž téměř všechny úvěry máme v eurech.

Ideální scénář je, že si pozemek sami nakoupíte, postavíte a pronajmete, nebo jak fungujete?
Ideální scénář je, že po akvizici pozemku najdete nájemce a pak teprve začnete stavět. Zahájit stavbu logistické haly spekulativně, aniž byste měli nájemce, je přinejmenším odvážné. Možná se to tak dalo dělat před dvěma, třemi lety, kdy byl trh na vrcholu, ale dnes bych to nedoporučoval. U retailu známe nájemce napřímo a stejně tak s nimi komunikujeme. Pokud například rozšiřujeme nějaký retail park nebo obchodní centrum, víme, komu zavolat, kdo by mohl mít zájem, a stejně to funguje i opačně. V logistice trh ovládají zejména agenti, které si firmy najímají, aby jim našli ideální lokalitu za co nejnižší nájem, takže tam fungujeme trochu jinak.

oc-ciechanow

Foto: DRFG

Obchodní centrum Ciechanów v Polsku

Jak velké je dnes vaše portfolio?
V portfoliu investičních fondů, které skupina založila, je šest retailových parků různých velikostí o celkové rozloze 67 tisíc metrů čtverečních. Dva z nich jsou takzvané hybridy, kdy část tvoří retailový park a zbytek má společný vnitřní prostor jako v obchodních centrech. Někteří nájemci formu klasického retail parku nepreferují. Během covidu se objevila mantra, že když retail park má společné prostory, je to špatně, ale není to pravda. Některé módní značky a další prodejci chtějí být v prostorách typu obchodního centra v těsném sousedství s konkurencí, která přitáhne zákazníky, jež nakoupí ve více obchodech.

V polském portfoliu jsou dvě taková dominantní hybridní centra v padesátitisícových městech Kutno a Ciechanów. Zbytek portfolia tvoří klasické retail parky. Všechny retailové nemovitosti v Polsku pak mají mezi nájemci potravináře, jako je Biedronka, Intermarche, Aldi nebo Auchan.

Minimálně rozlohou je ještě větší váš byznys v logistice, že?
Druhou část portfolia v Polsku tvoří logistické parky. Aktuálně jsme téměř dokončili dva velké projekty v Poznani a v Sosnovci o rozloze 80 tisíc metrů čtverečních. Jeden je dokončený, ten druhý má hotovou první etapu. Pak je tu kompletně dokončený projekt ve Vratislavi, který se teď kolauduje a je určen malým a středním podnikům. Není to standardní logistická hala, kde jsou na 40 tisících metrech čtverečních jeden, dva anebo tři nájemci. Naopak jsou v něm menší jednotky od 500 do 1 200 metrů čtverečních. Firmy v nich mají kancelář, halu a třeba i showroom. O tento druh projektů cítíme v Polsku velký zájem.

Zároveň jsme dokončili akvizici rozsáhlých pozemků v západním Polsku, ve kterých vidíme velký potenciál. Chceme na nich realizovat výrobní a logistický areál o rozloze téměř 200 tisíc metrů čtverečních a nalákat tam jednak německé firmy, které hledají nižší nájem a levnější pracovní sílu, ale také polské firmy, které chtějí být blízko k německému trhu. Je to pro nás projekt na několik následujících let, ale aktivně hledáme další příležitosti na trhu v segmentu logistiky a výroby.

Jak se do plánů propsala ekonomická situace?
Platí, že stejně jako jinde v Evropě ceny rostou, financování je drahé, ale myslím, že trh se ještě nedostal do fáze, kdy by dosáhl konečné rovnováhy. Bude to podle mého názoru ještě alespoň rok trvat, než získáme jasnější kontury, kam v tomto ohledu směřujeme. Cítíme nicméně na poptávce investorů do dokončených projektů, kteří jsou obvykle ze západní Evropy, že očekávání výnosnosti těchto aktiv kleslo zejména v důsledku dražšího financování. V průběhu následujícího roku by mělo být čitelnější, kde se trh ustálí. Mnoho projektů se zastavilo nebo se přestalo stavět, ale zatímco v Česku takřka úplně, v Polsku o něco méně. Skepse a opatrnost je tu mnohem menší.

Jaké máte v Polsku na další roky plány?
Chceme dál pokračovat v logistice i retailu. Zároveň se budeme dívat také na možnosti rezidenční výstavby. Už jsme zvažovali několik projektů a myslíme si, že to má smysl. Ceny bytů jsou v Polsku výrazně nižší než v Česku, vidíme tam příležitosti a potenciál růstu. Zatím ale vyčkáváme, protože se snažíme dělat naše akvizice investičně maximálně efektivně.

CC Native

Partnerem článku je DRFG