Minulý týden byl na finančních trzích hlavním tématem pád startupové banky Silicon Valley Bank (SVB) a mnozí se obávali, zda největší krach od roku 2008 nespustí další finanční krizi. Teď se ale zraky všech pro změnu upírají do Evropy, konkrétně na švýcarského giganta Credit Suisse. V problémech se topí delší dobu, ale ve středu mu klesly akcie o 30 %, protože hlavní investor mu odmítl poskytnout další finance.

Nervozita se částečně přelila i na další evropské banky, z nichž některé během týdne ztrácely také přes 10 procent. Ani ve Spojených státech ale zatím není zcela vyhráno, protože z problémů musely větší bankovní instituce vytahovat další banku, First Republic. Velké ústavy jako Bank of America, Wells Fargo nebo JP Morgan jí daly až pět miliard likvidních dolarů.

Situaci podrobně sleduje také Tomáš Pfeiler, portfolio manažer a analytik společnosti Cyrrus. Jakkoliv přiznává, že to nejhorší ještě zažehnané není, nevěří, že banka, která je synonymem švýcarského bankovnictví, by nakonec skutečně padla. Na to je totiž až příliš významná.

Před týdnem touhle dobou jsme se obávali, jestli se nám ve Spojených státech nerozjede další krize kvůli krachu Silvergate a Silicon Valley Bank. Je podle vás tohle nebezpečí zažehnáno, nebo ještě stále hrozí krize stylu roku 2008?
Hrozba velké krize, kdy by padaly systémově důležité instituce, tady podle mě ani nebyla. Zažehnána ale ještě není krize kolem regionálních bank v USA. Kdybych jich padlo více, ještě by to mohlo mít negativní dopady, ale situaci se daří stabilizovat díky krokům Fedu (americká centrální banka – pozn. red). Nabídl novou likviditu, kde banky jako zástavu de facto mohou poskytnout své dluhopisy, ovšem v jejich nominální, nikoliv cenné hodnotě. To znamená, že si těch peněz vlastně banky mohou půjčit víc.

Regulátoři jsou tedy ochotni pomáhat?
I ostatní autority jako FDIC (Federální společnost pro pojištění vkladů – pozn. red.) i americká vláda se vyjádřily jasně a pomohly tak fázi akutního stresu zažehnat. V tuto chvíli se hraje o osud First Republic, která alespoň má příliv depozit ze strany velkých bank. Ty radši obětují část své likvidity, která pro ně není tak významná, když jejich bilance jsou často klidně v bilionech dolarů. Když do ní tedy nasypou každá jednotky miliard dolarů, může to pomoct zabránit šíření stresu ve finančním systému a jim samotným se to může i vyplatit.

Zmínil jste pomoc od Fedu a FDIC, tedy amerických bankovních regulátorů. Prostředky, které tyto regulátoři poslali na pomoc Silicon Valley Bank, byly značné. V případě, že by krachla další regionální banka, budou moct regulátoři zasáhnout stejně razantně?
Americká ministryně financí vyloučila oficiální bailout, ale nucená správa SVB vlastně určitá forma bailoutu je. Je to jen udělané tak, aby se to na první pohled nejevilo jako státní pomoc. Myslím si, že Fed čistě teoreticky ještě prostor má. Z jeho dvou nástrojů na likvidní peníze využily banky za týden asi 160 miliard dolarů, což v kontextu amerického finančního systému není moc, ale v kontextu aktiv regionálních bank už je to trochu více. Je to třeba i více, než poskytl v roce 2008, kdy nepanovala taková rozhodnost, ohledně toho, zda by měl Fed sanovat. Troufnu si tvrdit, že současné kroky už jsou dostatečné a měly by ten systémový stres utlumit.

Co se tedy bude dít dál se Silicon Valley Bank?
V první fázi se hledal kupec pro celá aktiva banky, ve hře byla například Royal Bank of Canada, nicméně ta neshledala banku dostatečně zajímavou ze svého pohledu. Teď se jeví jako nejpravděpodobnější varianta to, že budou aktiva postupně rozprodána specializovaným hráčům, většinou v oblasti private credit. Jsou to firmy jako Apollo, Blackstone nebo Carlyle, které kupují veřejně neobchodované dluhopisy.

Myslím, že ten případ nám také ukázal, že oblast rizikového kapitálu má docela vyjednávací sílu a dokázala zalobbovat a přesvědčit všechny o tom, že SVB hrála důležitou roli. Argumentovali, že byla důležitá i z pohledu národní bezpečnosti, geopolitického pohledu kvůli ekonomickému přetahování s Čínou a podobně. Vidím tam ale i trochu morální hazard, protože venture kapitálové fondy způsobily run na tu banku, chtěly si peníze vybrat, což je legitimní. Ale pak tedy zároveň lobbovaly za to, ať i věřitelé s nadlimitními vklady dostanou všechny své peníze zpět. Taková privatizace zisku, ale socializace ztrát.

Foto: Depositphotos

Vstup do pobočky banky Credit Suisse

Už jste zmínil třetí ohroženou banku First Republic. Je ta pomoc od jiných bankovních ústavů obvyklý mechanismus?
Nemyslím si. Troufl bych si říct, že běžně by se třeba snažily ty velké banky First republic převzít. Je to ale nějaká známka důvěry a gesto – když do té banky dává miliardy i JP Morgan, vaše peníze jsou tam taky v bezpečí. Čekám teď ale velkou pozornost regulátorů i dalších finančních domů, protože si myslím, že případ First Republic může být přelomem. Pokud se z potíží dostane, mohlo by to stres zastavit. Pokud ne, mohl by se roznést i na další banky.

Bankovní stres se tedy teď rozlévá dál do Evropy, hlavně tedy přes Credit Suisse. Proč je to významný hráč?
Je to instituce se stopadesátiletou historií, která tvoří páteř švýcarského finančního systému, nejenom v klasickém komerčním bankovnictví, ale i ve wealth managementu. Je to globální banka, má i důležité operace v Asii, takže její pád by měl ozvěny skutečně napříč světem, nebo minimálně Evropou. Je to nicméně tak trochu problémový případ. Není to tak, že by se teď z ničeho nic objevily problémy. Zhruba před dvěma roky se zde objevily menší kauzy, které ukazovaly, že řízení rizik v té bance není zcela optimální. Management na to reagoval restrukturalizací, snižováním stavů a navýšil kapitál, právě Saúdskou národní bankou (investor, jenž nyní odmítl poskytnout další finance – pozn. red.).

Proč tedy ten povyk až teď?
Našla se určitá pochybení v účetnictví, na což jsou investoři vždycky hákliví, přestože to nebylo úplně závažné. Zprávy se pak kupily, nové finance odmítl poskytnout právě investor v podobně Saúdské národní banky (SNB).  Má už téměř deset procent a pokud by chtěla podíl navýšit, musela by žádat švýcarské regulátory. Navíc nejsou úplně spokojení s tím, jak se jim ta investice vyvíjí. Pravda také je, že během minulého kvartálu utrpěla celkem zásadní odliv deposit přes 100 miliard franků.

Objevují už se hlasy o tom, že Credit Suisse to neustojí. Jak zásadní by to byl krach třeba v porovnání se SVB?
Je teď módní říkat, že Credit Suisse má před krachem a je to prakticky jasné. Většinou to ale podle mě říkají lidé, co do bank úplně nevidí. Credit Suisse je systémově důležitá finanční instituce, takže by to byl markantně větší problém než v případě Silicon Valley Bank. SVB byl de facto izolovaný otřes. A ač se na ni pak nakupily další banky, úplně sama o sobě ta banka důležitá nebyla. Kdyby padla Credit Suisse, tak na to by se zřejmě nabalily další banky v eurozóně a už by to mělo systémové dopady. Stát by zřejmě musel pomoci bankovnímu sektoru, centrální banka už by se zkrátka musela bát o finanční stabilitu.

Nicméně Credit Suisse na tom zase tak špatně není. Má dobré kapitálové požadavky i likviditní ukazatele a extrémně likvidní prostředky na průměru zdravých evropských bank. Takže to zatím úplně nehrozí. Švýcarsko je světové finanční centrum a takový krach by byl smrtící rána pro jeho reputaci. Takže si myslím, že Švýcaři udělají cokoliv, aby tu banku zachránili, třeba i kombinaci s druhou významnou švýcarskou bankou UBS, i když ta to zatím popírá (v neděli, po natočení rozhovoru, UBS nakonec navrhla odkoupit Credit Suisse za osminu tržní hodnoty – pozn. red.). Myslím, že v krajním případě by byla ochotná pomoct i Evropská centrální banka.

Jak na tu situaci reagovala Švýcarská národní banka? Nezaznamenal jsem nějaké akutní prohlášení…

Nabídla likvidní linku ve výši asi 54 miliard franků. To znamená, že Credit Suisse ji může čerpat, kdyby náhodou čelila dalšímu tlaku na odliv deposit, ale nemusí. Nicméně pokud by se tím centrální banky příliš zabývaly, vyslaly by signál, že ta hysterie je oprávněná, což samozřejmě nechtějí. Totéž je i v Americe. Kdyby třeba mimořádně vystoupil Jerome Powell (šéf Fedu – pozn. red.), tak by si investoři mohli říct, že se opravdu děje něco závažného.

Ve čtvrtek zasedalo také vedení Evropské centrální banky. Jak se k situaci okolo Credit Suisse postavila? Musí si totiž zpravidla vybrat, jestli bude řešit inflaci vyššími sazbami, nebo nižšími pomáhat bankám.
Christine Legardeová (předsedkyně ECB – pozn. red.) na toto poměrně explicitně odpověděla. ECB necítí zatím žádnou potřebu balancovat mezi stabilitou finanční a stabilitou cenovou. Cenová stabilita rovná se boj s inflací. Centrální banky mají ze své podstaty hlavně bojovat s neřízeným růstem cen a Kristine Lagardeová tímto výrokem prohlásila, že ta rizika, která se ve finančním systému nyní začínají šířit, jsou skutečně izolovaná, ojedinělá a nepředstavují širší hrozbu pro finanční stabilitu. Proto by neměla ECB zatím odradit od plánu dál zvyšovat sazby. Včera zvedla úroky o 50 bazických bodů.

Je pravda, že rétorika už byla o trochu více holubičí (s tendencí prosazovat nižší úrokové sazby – pozn. red.) než na předchozích zasedáních. V prohlášení tentokrát chyběla věta o tom, že ECB bude markantně zvyšovat sazby, čímž si uvolňuje ruce, aby například další zvýšení nebyla o 50, ale třeba jen o 25 bazických bodů. Nemyslím si ale, že by přestala zvyšovat sazby.