Glosa Luboše Kreče Tři roky nazpět touto dobou firmy instalující solární elektrárny nevěděly, kam dřív skočit. Zakázky se jim jen hrnuly, čekací lhůty pro klienty se počítaly v dlouhých měsících, pokud na ně vůbec přišla řada. Ale dnes? Situace se otočila o 180 stupňů, což dokládá nekončící série bankrotů a krachů, které znamenají jediné – trh se konsoliduje.

Když na jaře 2023 padla skupina Malina Group, která za sebou nechala stovky domácností s nedodělanými elektrárnami, dalo se to ještě interpretovat jako kolaps špatně řízené, fanfaronské společnosti, který sice poškodí renomé oboru, ale zásadně nic nezbrzdí.

Když před pár týdny do insolvence vstoupily firmy Woltair, Nanosun a především S-Power Energies, která platila za jednoho z průkopníků a lídrů trhu, byla to zpráva, kterou nešlo vnímat jinak než jako definitivní potvrzení toho, že trh se zpomalil, či spíše zastavil.

Byly totiž už několikátými podniky za sebou, které se dostaly do vážných ekonomických potíží, souvisejících s tím, že příliv nových solárních zakázek se oproti letům 2021 a 2022 dramaticky snížil.

Důvodů je několik. Snížil se objem dotací, které na instalace lze získat. Zároveň kritické množství rodin, které soláry na střeše chtěly mít, se už vyčerpalo, ty už je mají, a další zájemce je těžší a dražší přesvědčit.

Současně s tím se snížily ceny energií, takže pro mnoho lidí už nejsou účty za elektřinu či plyn tak frustrující, aby kvůli tomu dávali statisíce za FVE panely a baterie. Navíc jejich čistě finanční návratnost je dnes na hranici smysluplnosti.

Navíc jako tak akutní se už mnohým nezdá ani problém energetické nezávislosti. Válka na Ukrajině zkrátka zevšedněla, země se naučila fungovat (alespoň formálně) bez ruského plynu a ropy, tak proč se stresovat, říkají si.

Solární firmy s takovým nárazem nepočítaly. Mají stále plné sklady a hodně si slibovaly i od jiných podnikatelských subjektů s tím, že ty si nechají své tovární haly, sklady a prodejní budovy pokrýt elektrárnami. Jenže tento segment také nenaplnil očekávání.

Pak tu jsou potenciálně zajímavé oblasti, jako je komunitní energetika, bytové domy a témata jako flexibilita a agregace, kde do hry vstupují i moderní technologie a umělá inteligence.

Jenže tady boomu mimo jiné brání to, že v Česku stále není dost chytrých elektroměrů, které ve svých domech mají především ti se solárními elektrárnami. Točíme se v kruhu.

Důsledek je pak logický: mezi desítkami firem, které do odvětví v posledních letech naskákaly, dochází k selekci na ty, kteří přežijí, a ty, kteří ne. Jenže myslet si, že solární byznys je pasé, by bylo chybou. Naopak – dříve nebo později se k úvahám o fotovoltaice budou muset vrátit i ti, kterým se do toho dnes z různých důvodů nechce.

Požadavky a nařízení související s evropskou dekarbonizací a Green Dealem, jako jsou třeba hodně diskutované emisní povolenky EU ETS2, udělají ze solárů a časem i tepelných čerpadel v podstatě povinnou výbavu nejen rodinných domů. Takže kdo nebude chtít přijít o nezanedbatelnou hodnotu své nemovitosti, stejně mu nezbude nic jiného, než se o ně zajímat.

Komentář vznikl původně pro stanici Český rozhlas Plus.