Pokud by v 90. letech někdo řekl, že v roce 2025 bude normální mít v kapse telefon s internetem, kde si budou lidé kupovat okurky Pamely Anderson a chválit ji za skvělou charitativní kampaň, nikdo by mu neuvěřil – včetně herečky samotné. Tzv. Pamela Pickles (Pamela okurky) jsou ručně nakládané, organické, trochu pikantní a veškerý výtěžek z jejich prodeje jde na podporu neziskové organizace, která zachraňuje zvířata. Pro herečku je to ale jen malá část toho, jak se snaží zlepšovat svět kolem sebe.

„Celá tahle nová kapitola začala na zahrádce,“ řekla Pamela Anderson v rozhovoru pro Architectural Digest o svém životě. V posledních letech vydala například svůj memoár následovaný dokumentem na Netflixu, objevila se v dramatické roli, co jí zajistila nominaci na Zlatý glóbus, vydala veganskou kuchařku, pokračuje v aktivismu za práva zvířat, a zcela změnila to, jak ji široká veřejnost vnímá. Teď se těší uznání jako jedna z nejlepších částí nové Bláznivé střely.

Zmíněná zahrádka je skvělá metafora pro to, jak se z někdejší sexuální ikony, oběti mediální mašinérie a „vyčpělé celebrity“ postupem času a skrz opakované začátky stala nejen respektovaná umělkyně, ale vzor uvědomělé moderní ženskosti.

Kariéru modelky začala úplnou náhodou – jako hezká tvář na jumbotronu. V roce 1988, když jí bylo 21, se šla podívat na fotbalové utkání ve Vancouveru, kde bydlela. O přestávce ji objevila kamera a ukázala ji na obří obrazovce. Jelikož na sobě měla tričko se značkou piva, brzy na to jí přišla nabídka stát se tváří značky. Nedlouho na to přišla další – objevit se na obálce Playboye. O pár měsíců později už Pamela Anderson bydlela v Los Angeles a rozjížděla kariéru modelky.

Na stránkách Playboye se v průběhu následujících dvou dekád objevila mnohokrát, mužský magazín pro ni ale byl jen odrazový můstek. Po celém světě se proslavila jako záchranářka C. J. Parkerová z Pobřežní hlídky. Ačkoliv v seriálu hrála jednu hlavních postav jen v pěti z jedenácti řad, díky ní se červené plavky staly jedním ze symbolů 90. let. Stejně jako ona sama. Zároveň to pro ni ale znamenalo, že ztratila kontrolu nad tím, jak ji lidé vnímají. A v očích mnoha se z ní stal hlavně objekt, na který se dobře dívá.

„Vyslali mě dělat promo po světě a když jsem byla v Uruguyai, skoro mě tam ušlapali,“ vzpomíná. „Začali mi trhat oblečení, málem převrátili dodávku, ve které jsem byla, a křičeli: ‚Miluju tě, Pamelo!‘ Moc mi to jako láska nepřipadalo,“ dodává. Tato obsese v průběhu několika let vedla až ke skandálu v roce 1995, kdy unikla explicitní soukromá nahrávka s jejím tehdejším manželem Tommy Leem.

„Zničilo to životy, počínaje naším vztahem – a je neodpustitelné, že si lidé dodnes myslí, že mohou z této hrozné zkušenosti nějak profitovat,“ píše Anderson ve svém memoáru Love, Pamela. Místo, aby s ní lidé měli soucit, z celé věci se stala senzace, následovalo pronásledování bulvárem a její herecká kariéra se ocitla na vedlejší koleji.

Velká část prvních dvou dekád nového tisíciletí pro Pamelu Anderson představovala období hledání a pádů. Nejprve se objevovala v menších rolích – například úvodní scéna Scary Movie 3 v roce 2003 demonstrovala její komediální talent, krátce hrála v komediálním seriálu nebo se objevila v Boratovi. Vydala i dvě knihy, jednu fikční a jednu o svém vztahu s Tommym a nástrahách života ve světle reflektorů.

Po roce 2010 se její pozornost přesunula k reality show, postupně vystupovala v několika edicích Big Brother, později opakovaně v Dancing with the Stars. V osobním životě čelila několika rozvodům a finančním potížím. A přestože se začala věnovat také aktivismu – spolupracovala s organizací PETA, v Rusku se dokonce setkala se členy vlády a debatovala s nimi o právech zvířat – pro veřejnost byla pořád hlavně devadesátková celebrita.

Pro Pamelu samotnou nicméně tohle období znamenalo mnoho důležitých lekcí. Výraznější zlom v jejím životě nastal v roce 2022, kdy se objevila na Broadwayi v muzikálu Chicago. Kritici očekávali senzaci, místo toho ale přišla propracovaná postava – Roxie Hart v jejím podání byla okouzlující, křehká i ironická. Anderson si díky tomu poprvé po letech získala respekt jako umělkyně.

Na to ještě silněji navázal následující rok, kdy vyšel memoár Love, Pamela a dokument Netflixu Pamela: Příběh lásky. „Bojovala jsem s mými agenty a vydavateli, kteří říkali: ‚Těžko napíšeš knihu.‘ A já říkala: ‚Ne, napíšu. Vím že to zvládnu, jen mi dejte šanci,‘“ popisuje v rozhovoru pro Variety. „Ráda lidem dokazuju, že se mýlí,“ dodává.

Kniha i dokument ukázaly její život z nové perspektivy a zcela otevřeně. Anderson vyprávěla o traumatech, skandálech i hledání sebe sama. Konečně měla kontrolu nad vlastním příběhem, a lidé s nadšením a přijetím poslouchali, co říká. Žena, jíž kdysi semlel mediální svět a status celebrity jí byl prokletím, upřímně a autenticky popisovala, jak se se vším naučila žít, jak nachází sílu pokračovat.

Tahle síla se v praxi ukázala hned záhy. Loni ve filmu Poslední tanec ztvárnila hlavní roli stárnoucí tanečnice v Las Vegas, která jí vynesla chválu kritiků, nominace na Zlatý glóbus a americkou hereckou cenu SAG Award. Ze „sexbomby“ se stala respektovaná herečka. Přitom stihla vydat ještě veganskou kuchařku, rozjet televizní show o vaření a pokračovat v aktivismu.

Proměna, jakou prošla, z ní udělala inspiraci pro několik generací. Pomohla k tomu i nová veřejná identita – na červeném koberci se objevuje bez nebo jen s minimálním make-upem, má smysl pro humor, ve své upřímnosti dokáže být křehká a silná zároveň. V době, kdy mladé ženy čelí tlaku sociálních sítí a kultu dokonalosti, se Anderson stala vzorem toho, že krása a síla mohou vycházet z autenticity.

Takové poselství se přitom vejde i do oné sklenice předražených okurek, které vycházejí z rodinného receptu, jsou doplněné o několik vlastních ingrediencí a každý z 38 dolarů (800 korun), co za ně zájemci zaplatí, putuje do záchranné stanice California Wildlife Center. Je to jednoduché, na poměry globální celebrity až banální gesto, za nímž ale stojí celý život osobního růstu.