Podnikání ve světě kryptoměn někdy může připomínat Divoký západ, obzvlášť když se rozhodnete nejen sedět u počítače, ale samotné kryptoměny v čele s bitcoinem přímo těžit. To znamená, že výkonné těžební stroje nakupujete a následně instalujete po celém světě. Když se Jakub Hlavenka a Michal Bílek do tohoto byznysu během pandemie covidu pouštěli, dobrodružství očekávali. První si zažil své už při importu zboží z USA, druhý zase při řízení eventové agentury. V Paraguayi však v posledním roce zažili de facto kovbojku. Jak se do jihoamerické země dostali, proč už tam teď zase nejsou a jsou za to vlastně rádi?

„Hledali jsme další země, abychom mohli diverzifikovat lokality, kde těžíme,“ vysvětluje v rozhovoru pro CzechCrunch Jakub Hlavenka, jak začínala paraguayská anabáze. Jeho společnost 2Bminer startovala s těžbou kryptoměn ve Spojených státech a Spojených arabských emirátech, kde s kolegou Michalem Bílkem zaujali i královskou rodinu. Jelikož ale kryptosvět může být velmi nevyzpytatelný, začali se poohlížet také po dalších zemích, kde by se mohly pro těžební počítače stavět takzvané hostingy.

Jedná se o datová centra, která poskytují optimální podmínky pro provoz specializovaných počítačů navržených výhradně pro řešení složitých matematických operací potřebných k těžbě kryptoměn v čele s bitcoinem. Hostingy zajišťují potřebné chlazení, stabilní přístup k energii a bezpečnostní opatření. Jelikož je logicky nejvýhodnější, když je energie co nejlevnější, začali Hlavenka s Bílkem před rokem pokukovat také po Paraguayi, kde bylo těžení kryptoměn na vzestupu.

Díky obří vodní elektrárně Itaipú má totiž jihoamerická země energie nazbyt, a tak ji lacině prodává. Rozjezd byznysu v Paraguayi vypadal pro 2Bminer dobře. „Pak ale nedorazila zásilka padesáti strojů a měsíc a půl jsme nedokázali získat žádnou jasnou odpověď,“ popisuje Hlavenka problémy v zemi, která jako jedna z mála na světě získává téměř veškerou svou elektřinu z obnovitelných zdrojů. I to ostatně české kryptotěžaře zajímalo, protože sami obnovitelnou energii při svých aktivitách preferují.

Když se problémy nedařilo řešit, musel nakonec Hlavenka do Paraguaye osobně letět. V rozhovoru nyní popisuje, co všechno na místě zažil a kolik jeho firmu stálo, aby paraguayský byznys dokázala zavřít a přežít. V letošním roce má podle Hlavenky i tak našlápnuto k významnému zvýšení obratu na tři čtvrtě až jednu miliardu korun. Byznys 2Bmineru je postaven na prodeji těžebních strojů a pětinovém podílu z vytěženého krypta.

„Minulý rok jsme měli obrat 287 milionů korun a díky nárůstu počtu klientů jsme se na jen o něco nižší částku dostali už v prvním kvartále letošního roku. Denně v součtu vytěžíme zhruba půl bitcoinu, v období výrazného růstu to byl každý den i celý jeden bitcoin,“ popisuje šéf 2Bmineru, který založil společně s Michalem Bílkem. Společníkem je také právník Jáchym Petřík z advokátní kanceláře Arrows.

V rámci svých služeb pak klientům těžební stroje také servisují a případně přesouvají do nových hostingů. Právě s transportem výkonných zařízení si přitom v posledních měsících užili víc než dost. O turbulentním dění nejen v Jižní Americe, ale také v samotném 2Bmineru jsme hovořili s Jakubem Hlavenkou.

Popište nám, co se v Paraguayi vlastně děje…
Tato situace je jedna z těch, které jsou už naštěstí za námi – můžeme ji tedy uzavřít a zároveň konstatovat, že jsme získali další zkušenosti. Stav těžby kryptoměn v Paraguayi se obrovským způsobem vyhrotil a mnoho lidí, kteří tam těžili, přišlo o své těžební stroje, které byly zkonfiskované, zničené nebo ukradené. Našim klientům jsme na vlastní náklady zajistili kompletní náhradu oprav, přesun a proclení v nové destinaci a některým jsme museli koupit nové stroje.

Jak jste se vůbec do Paraguaye dostali?
Hledali jsme další země, abychom mohli diverzifikovat lokality, kde těžíme. Ne všichni klienti chtěli Spojené státy nebo Spojené arabské emiráty. Paraguay se už delší dobu ukazovala jako zajímavá možnost, mimo jiné kvůli velmi levné elektřině. Byli jsme opatrní, na loňském eventu BTC Prague jsme se nejdříve bavili s lidmi, kteří byli v Paraguayi aktivní, a pak jsme se tam na začátku loňského srpna sami vydali na inspekci. Následně jsme se rozhodli, že tam začneme posílat naše stroje a otevřeme první hosting.

Proč někteří nechtějí stroje v USA?
V první řadě je to určitě cena elektřiny, těžba v USA je o něco dražší. Zároveň hraje roli i politická situace. V Texasu se jednu sezonu začaly těžební stroje povinně vypínat, aby byla dostupná energie pro klimatizace a domácnosti. To nás vedlo k většímu důrazu na diverzifikaci.

Takže jako další zemi jste si vybrali Paraguay…
Ano, první hostingy jsme měli v USA, pak jsme se rozšířili do Spojených arabských emirátů a nově také do Etiopie. Tato diverzifikace se ukázala jako klíčová, protože kdybychom se rozhodli jít se všemi stroji například do zmíněné Paraguaye, skončili bychom. Zpětně viděno jsme měli v Paraguayi i kus štěstí, protože jsme přijeli mezi prvními a miningová horečka tam nakonec netrvala příliš dlouho. Před rokem jsme v zemi rozjeli těžbu, hosting jsme plnili rychlostí až sto mašin měsíčně, a jelikož jsme kupovali nějaké stroje do zásoby, naposílali jsme do Jižní Ameriky přes tři sta strojů navíc. Problémy začaly, když se poslední dodávka strojů nepřipojila k těžbě.

Co se dělo?
Měli jsme dohodu s tamní servisní firmou a její zástupce nám reportoval, že padesát strojů se vůbec nedostalo přes celnici. Logický krok byl připravit se na problémy a začít dodávkou původně určenou pro Paraguay ve větší míře plnit hostingy v jiných lokacích.

S jakou firmou jste spolupracovali?
Do Paraguaye nás původně pozvalo jedno z největších tamních hostingových center, které má velký těžařský provoz na hydroelektrárně Itaipú, nacházející se na hranici Paraguaye s Brazílií. Díky tomu provozují těžební stroje, které jsou chlazené vodou, a několik míst jsme získali i my. Celá technologie potřebuje více místa i více energie, ale zároveň jde o výnosnější byznys, protože tato zařízení mohou být nataktována na vyšší výkon. Měli jsme ale jen omezený počet vodou chlazených jednotek, protože naši klienti nejvíce kupují nejběžnější stroje, které jsou chlazené vzduchem. Na tyto hostingy nám byl doporučen z hostingového centra jejich subdodavatel, který se stal naším hlavním kontaktem v zemi a plnil pro nás všechny ostatní zakázky.

S ním jste se také setkali osobně?
Samozřejmě, bez toho bychom do spolupráce vůbec nešli. A první tři měsíce vypadaly z pohledu miningu opravdu idylicky. Pak ale nedorazila zmíněná zásilka padesáti strojů a měsíc a půl jsme nedokázali získat z Paraguaye žádnou jasnou odpověď. Později jsme zjistili, že se náš kontakt ve zlém rozešel se svým obchodním partnerem, a vše do sebe začalo zapadat, i když nás ujišťoval, že dá vše do pořádku, zařídí zařazení strojů do hostingu a že se nemusíme bát.

Tuším správně, že to nedopadlo?
Snažili jsme se zjistit, co se děje. Byli jsme na začátku roku 2024 a objednali jsme jiných padesát strojů do Spojených arabských emirátů. A zatímco jsme v Paraguayi hledali ztracené stroje, začaly nám tamní jednotlivé hostingy vypadávat. Těžební zařízení jsme tam měli na čtyřech různých lokacích a dozvěděli jsme se, že vláda začala na kryptotěžařích kvůli jejich vysoké spotřebě vymáhat nový těžební tarif. Byl samozřejmě výrazně dražší než při běžném odběru energie pro firmy.

Přestože jsme byli ujišťováni, že tam, kde máme stroje my, tyto tarify už placené jsou, nebyla to pravda. Naše stroje tak byly vypnuté. Náš kontakt slíbil, že se vše během pár týdnů napraví, tarif bude uhrazen a stroje se opět rozjedou. My mu totiž za potřebné tarify platili, ale on už peníze neposílal dál.

Jak dlouho to nakonec trvalo?
Tato situace trvala až do března 2024, kdy už pro nás byla situace neudržitelná. Na místo jsem letěl já jako CEO, náš právník a provozní ředitel, abychom zjistili, co se opravdu děje. Po příletu jsme se potkali se zástupcem naší servisní firmy. Vzal nás na dvě hostingová místa, která nám zajistil, abychom tam mohli své stroje nainstalovat. Ve skutečnosti je tam ale schoval před povinností platit nový vládní těžební tarif.

Podle okolností bylo evidentní, že se jedná o nelegální hostingy, a do takových své stroje rozhodně nezapojujeme. Začali jsme tedy jednat s našimi právníky, abychom stroje odvezli. Zároveň jsme začali v Paraguayi hledat jiný hosting, který by měl zajištěný správný tarif a kde bychom mohli těžit, protože by se to stále vyplatilo.

Byli jste úspěšní?
Zjistili jsme, že možnost těžebního tarifu je vyčerpaná a že se v nejbližší době žádný další legální hosting nepostaví ani neotevře. Navíc se začala přiostřovat politická situace, a tak byl náš osud v Paraguayi zpečetěn. Třeba ve Venezuele zabavili několika zahraničním firmám deset tisíc strojů a paraguayská vláda oznámila, že za ilegální těžbu hrozí vězení. Převezli jsme tedy za přítomnosti právníka stroje do skladu a celou situaci zdokumentoval notář, abychom se vyhnuli právním problémům.

Jakým?
V pořizovací ceně strojů jsme měli mít zahrnuto vše včetně dopravy, cla a dalších poplatků, ale zjistili jsme, že dodavatel faktury zfalšoval. To byl velký šok, protože tím pádem všechny naše stroje v Paraguayi byly ilegálně. Museli jsme je tedy zpětně proclít, abychom je vůbec mohli dostat ze země. Zaplatili jsme tak clo podruhé a začali je exportovat. Dnes už máme všechny stroje zapojené a funkční ve Spojených arabských emirátech. Nakonec jsme byli nuceni z Paraguaye vzít i hydromašiny, pro které jsme budovali speciální hosting s hydrochlazením, protože žádný neexistoval. A tím naše dobrodružství v Paraguayi skončilo.

Kolik vás to všechno stálo?
Jako majitelé firmy jsme stáli před rozhodnutím, co budeme dělat, protože částka spojená s řešením celé situace narůstala do šílených rozměrů. Máme spočítáno, že nás celá paraguayská anabáze vyšla na téměř 23 milionů korun. Největší část tvoří padesát strojů, které se údajně zasekly na celnici, což byl ale určitě výmysl, a dalších dvanáct, které jsme klientům podle našeho závazku nahradili. Kvůli vypnutým strojům jsme také přišli o výnosy z těžby, u některých strojů to bylo 70 dní, u jiných dokonce 150 dní. Velké části klientů jsme navíc zapojovali naše osobní stroje, abychom ještě zmírnili stres z čekání na přesun do nového hostingu.

Kolika klientů se to dotklo?
Celkově se jednalo o více než 300 strojů, které patřily stovce klientů. Někteří to vzali sportovně, měli náš příslib a závazek, že ztráta jde za námi, ale jiní byli pochopitelně zpočátku podezřívaví, zda nejde o nějaký podvod. V sázce bylo naše jméno, a tak nebyla jiná možnost než vzít veškeré nutné náklady na sebe a vše vyřešit. Dnes už máme stroje opět zapojené, těžíme, a přestože jsme o nějaký výdělek přišli, dostáli jsme závazkům a vykompenzovali vše, jak jsme měli. Naši zahraniční konkurenti, kteří měli v místě jen pár strojů, svým klientům nic nekompenzovali. S takovou pověstí pak můžete z trhu odejít, nikdo vám už neuvěří.

Jde si vůbec takový stroj v zemi jako Paraguay zařídit na vlastní pěst?
Po tom všem, co jsme zažili, bych do toho sám nešel. Je samozřejmě lákavé si koupit deset strojů a nechat si je v nějakém hostingu zapojit, protože návratnost je zajímavá, ale když narazíte na jakýkoliv problém, jen stěží ho vyřešíte. Nebo tím spálíte velké množství peněz a těžba nakonec bude nerentabilní. V tom je velká výhoda větších hráčů, jako jsme my. Jednak zajišťujeme veškerý servis a navíc diverzifikujeme, takže když se stane něco jako v Paraguayi, máme k dispozici ještě další země, kde můžeme dál operovat. Flexibilita je dnes pro těžbu kryptoměn klíčová.

Když zákazníkům říkáme, že s námi na těžbě krypta vydělají, ale těžební stroj budou mít na druhém konci světa, tak zkrátka musíme zajistit, aby fungoval a klienti s procesem těžby neměli žádné komplikace. Proto jsme se rozhodli nestavět naše služby na nejnižších nákladech na trhu, ale na co nejlepších garancích, a od toho se odvíjí i naše marže. Zákazník totiž nesedne na letadlo a neletí řešit, když má jeho těžební stroj problém, to ho nezajímá. My mu garantujeme funkčnost, platíme veškeré opravy a nově jsme klientům dali doživotní záruku. O jejich stroje se postaráme kdekoliv na světě a náklady na vyřešení případných problémů uhradíme. A jak jsme viděli, dění v kryptosvětě může být velmi turbulentní.

Řešíte s ohledem na to ještě nějaká další opatření?
Ještě více nás to motivuje šlápnout do našeho druhého projektu, ve kterém chceme otevírat hostingy přímo na ropných věžích a využívat možnosti přebytečného plynu, který je aktuálně zdrojem emisí. Naše řešení se soustředí na odpadní plyn jako palivo pro výrobu energie, a to prostřednictvím vysoce účinných turbín. Tato společnost je už v pokročilé fázi jednání v několika zemích včetně Ománu nebo Nigérie, kde bychom mohli udělat instalaci skutečně přímo na ropné věži. Tím bychom uzavřeli celý cyklus, protože by pak byl hosting soběstačný. Očekáváme, že bychom takovým řešením předešli řadě problémů, které v rámci hostingů řešíme teď, navíc by byla stabilnější i cena, a ještě bychom k tomu eliminovali nečistoty, které nyní unikají přímo do ovzduší.

Paraguay už je tedy pro vás ukončenou kapitolou a budete se soustředit na jiné země?
Pro nás v tuto chvíli ano, přestože se tam i nadále bitcoin legálně těží, ale s příslušným těžebním tarifem. Mnoho lidí se bohužel situaci v Paraguayi snažilo využít ve svůj prospěch a nedivím se, že vláda zakročila.

Paraguay má dva vývozní artikly: jedním je sója, druhým energie, které tam mají opravdu dost a všechnu nespotřebují, takže tu přebytečnou prodávají do Brazílie. Těžaři přitom jako odběratelé energie tvořili přímo v Paraguayi pracovní místa i infrastrukturu, navíc platili více než Brazílie, takže to pro vládu dávalo smysl, ale situace se stala neudržitelnou. My jsme ne vlastní vinou měli jiný tarif a vrcholem všeho byly padělané dokumenty od dodavatelů. Byla to drahá zkušenost, která ale firmu zároveň posunula dopředu, a dnes už hostingy vyjednáváme jinak.

Není tedy vyloučeno, že vás něco takového potká třeba i v jiné zemi?
Řadu firemních procesů jsme změnili a minimalizujeme možnost, aby se nám něco podobného přihodilo znovu. Stoprocentně to vyloučit samozřejmě nelze, ale ta možnost je podle nás velmi malá. Když bude potřeba, ze země odejdeme, ale dnes už jsme tak diverzifikovaní, že klienti situaci nepocítí. Aktuálně jsme v USA, kde otevíráme další hosting v Nebrasce, Spojených arabských emirátech a Etiopii, přičemž nejbezpečnější se v tomto ohledu zdají být Spojené arabské emiráty. Létáme na kontroly, máme těžební licenci a rozvíjíme se. Budoucnost vidíme i na zmíněných ropných věžích.