Péče o Doom i zahradu. Slavnou střílečku si po těhotenském testu, traktoru a bakteriích zahrajete i na sekačce

Těhotenský test. LEGO kostka. Bankomat. Samoobslužný kiosek v mekáči. A nyní i sekačka na trávu. Doom spustíte fakt už všude.

Michal MančařMichal Mančař

doom-1

Foto: CzechCrunch / Husqvarna

Jestli máte Doom se zahradou, novinka od Husqvarny se o něj postará

0Zobrazit komentáře

Značku Husqvarna nejspíš znáte jako výrobce zahradní techniky. Nově vám ale usnadní péči o Doom i zahradu. Švédská společnost své robotické sekačky na trávu obohatí o aktualizaci, která k řídicímu softwaru přidá možnost hrát kultovní střílečku z roku 1993. Kromě posekaného trávníku si tak užijete i rozsekané zplozence pekel.

Hry před třiceti lety měly – logicky – mnohem nižší hardwarové nároky než dnes. Ale že je měly až tak malé, že si i ty největší tehdejší hity pustíte třeba na kalkulačce? No, měly. Vezměte si takový Doom. Démonický císař všech stříleček z pohledu první osoby opanoval snad všechna představitelná (i nepředstavitelná) zařízení. Od dubna si ho po aktualizaci softwaru zahrají i čeští majitelé robotických sekaček Husqvarna.

Tuhle podivnou, ale úsměvnou spolupráci herní firmy Bethesda, pod níž dnes tvůrci Doomu patří, a Husqvarny měli hardcore fanoušci slavné střílečky možnost okusit už v prosinci. Na akci Dreamhack Winter 2023 proběhl mimo jiné turnaj v Doomu hraném právě na sekačkách. V soubojích jeden na jednoho účastníci tak dlouho kroutili ovládacím kolečkem na zahradním pomocníkovi, dokud se nepokosili.

Nyní se kuriózní možnost dostane i k širší veřejnosti – i když kdovíjak široké rozhodně ne. Cena modelu Nera, pro který je Doom určený, vystřeluje vysoko nad padesát tisíc korun. Hra má být navíc dostupná jen do září. Nicméně pokud vám dávka retro akce na malém displeji sekačky za cenu solidního herního PC nestojí, třeba by vás zlákaly jiné a neméně podivné způsoby, jak Doom hrát. Sekačka je mezi nimi vlastně ještě docela normální.

Jen pár týdnů nazpátek využila pro hraní Doomu studentka Lauren Ramlanová z MIT bakterie E. coli. Ty byly speciálně upravené fluorescentním proteinem, aby vytvořily miniaturní displej. A právě na něm mladá vědkyně vyzkoušela i Doom. Má to nicméně poměrně velký háček v podobě obnovovací frekvence obrazu. Biologický systém vykreslí asi tak tři snímky za den. Celá hra by trvala stovky let.

O něco, ale ne o moc lepší výkon pro hraní Doomu nabízí… těhotenský test. Programátor Foone Turing ho už před čtyřmi lety využil jako obrazovku, na kterou Doom streamoval. Podobně jako biotechnoložka s bakteriemi neobvyklé zařízení nevyužil pro spuštění střílečky, tu rozjel standardní cestou na jiném zařízení.  Ale v minulosti samozřejmě došlo i na ty nestandardní cesty. Třeba v případě traktoru John Deere.

Zemědělské vozidlo posloužilo k pekelné sklizni se vším všudy, tedy nikoliv jako pouhá obrazovka, ale jako hardware, na kterém Doom skutečně běžel. Hackerský počin byl mimochodem spojený s vážnějším tématem – výrobce traktorů dlouhodobě čelil kritice kvůli tomu, že znemožňoval uživatelské úpravy a opravy svých strojů. Všechno muselo jít skrz drahé oficiální servisy.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Příjemnější příchuť měl ještě dřívější kousek teprve devatenáctiletého Ryana Edgara. Ten Doom rozjel na samoobslužném kiosku McDonald’s. Takže ani fakt, že dokonce už před deseti lety parta šikovných Australanů proměnila bankomat na doomomat, vás nejspíš nepřekvapí. Až se chce říct, že místo PINu do něj vyťukávali PAIN

Každopádně kultovní Doom nedávno oslavil třicet let od vydání, takže není divu, že ho rozjedete na bramboře. Což je jen lehce nadsazený popis dalšího neobvyklého způsobu hraní. Hromadou brambor totiž youtuber s přezdívkou Equalo napájel kalkulačku TI 84, na níž Doom spustil. Že na vědeckých kalkulačkách běží, se koneckonců potvrdilo přinejmenším už v roce 2011.

Nejsou to přitom jen hardwarová kouzla, která umožňují jedné z nejpopulárnějších stříleček herní historie ovládat všemožné (a nemožné) platformy. Vezměte si podobně kultovní, ale mnohem modernější videohru Minecraft. Ta je vyhlášená svými kreativními možnostmi, v Minecraftu postavíte i počítač, na kterém běží Minecraft. A díky nim si v minecraftovském prostředí spustíte i pekelnou akci. Hrajete Minecraft, zatímco hrajete Doom.

Kromě vybraných příkladů se na bránu do pekel proměnily i tlačítkové telefony, tiskárny nebo excelovské tabulky. Doom jste mohli hrát i přes Twitter nebo v kostce LEGO. Bizarní, ale úctyhodné pokusy dostat hru doslova všude svědčí o neskutečném dopadu, který nejen na videoherní průmysl měla. „Je to hra, která měla ohromný vliv na hodně lidí. A myslím si, že spousta lidí díky tomu dokázala velké věci,“ prohlásil před časem jeden z jejích tvůrců John Carmack, ze studia idSoftware, které Doom vymyslelo.

Nepřeháněl, Doom byl přiznanou inspirací pro nespočet skoro stejně slavných pokračovatelů. Nebýt Doomu, kdo ví, jak by dnes giganticky populární žánr stříleček z pohledu první osoby vypadal. Však si ho vyzkoušejte sami. Robotickou sekačku na trávu na to naštěstí nepotřebujete, stačí Steam nebo GOG a pár korun.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Tři absolventi Masarykovy univerzity vydali hru, kde hratelnost vytváří hudbu. A kde se střílí bez násilí

Vendula Němcová, Jan Polák a Vlastimil Blažek zkombinovali logickou hru a žánr tower defense. A taky studium, práci a vývoj titulu Omnibullet.

Michal MančařMichal Mančař

arbitrary-combination-omnibullet-muni

Foto: Jakub Čáp

Jan Polák, Vendula Němcová a Vlastimil Blažek alias herní studio Arbitrary Combination

0Zobrazit komentáře

Čerstvě dokončili studijní program Vývoj počítačových her na Fakultě informatiky brněnské Masarykovy univerzity. Vzali svůj školní projekt, proměnili ho na plnohodnotnou hru a právě ji vydali na Steamu. Vendula Němcová, Jan Polák a Vlastimil Blažek ve svém titulu Omnibullet prověří vaše myšlení v málo vídané kombinaci žánrů, ale zaujmou i něčím, co u logických hříček obvykle nestojí za větší zmínku. Soundtrackem.

Že mají videohry hudební podkres, který se vám do paměti zapíše podobně jako slavné tóny hollywoodských soundtracků, se dávno ví. Pokud jste sami hráči, určitě vám občas nějaké herní melodie v hlavě zazní, i když je nesložil zrovna Hans Zimmer nebo John Williams. V nové české hře Omnibullet je hudba také něčím neobvyklá. Vzniká totiž tím, jak hru hrajete.

„Omnibullet nemá žádný předpřipravený soundtrack. Všechny zvuky ve hře se generují přímo podle toho, co se v postaveném systému děje,“ popisuje pro CzechCrunch jeden z trojice tvůrců Vlastimil Blažek. Zmiňovaný systém tvoří různé stavební prvky, jejichž souhra má jediný úkol – nabíjet baterie projíždějící kolem na dopravním pásu. Z jednoho políčka vyletí energetický výboj, další ho třeba posílí, jiný usměrní k nedaleko jedoucím baterkám… a všechno vydá nějaký zvuk.

Jak tvůrci, vystupující coby studio Arbitrary Combination, popisují, hra v podstatě funguje jako takové elektronické klávesy. „Má v sobě pět stovek různých zvuků, které může hrát. Jejich kombinací nakonec vzniká kompletní soundtrack, který se vyvíjí s tím, jak systém zvětšujete a přestavujete,“ popisuje vývojář. Generované audio ale není jen potěchou pro váš sluch. Má i dopad na hratelnost.

„Soundtrack kromě estetické funkce slouží i jako okamžitá zpětná vazba o stavu vámi postaveného systému,“ říká Blažek. „Snažili jsme se to udělat tak, aby správná řešení zněla pěkně a v těch horších nebo úplně špatných byla slyšet disharmonie,“ dodává o počítačové hře, která vyšla teprve před pár dny. Omnibullet na Steamu pořídíte za deset eur, takže zhruba 250 korun.

Spojuje v sobě logickou hru, automatizační prvky a žánr tower defense, ve kterém obvykle stavíte různé kanóny, věže a další obrany proti čím dál větším hordám nepřátel. Tady ale nijak neválčíte. Jen se snažíte vykoumat rozložení nejefektivnější nabíjecí stanice. Rané verze hry totiž vznikaly už během prvního semestru magisterského studia autorů, kdy jeden z vyučujících zmínil, že nenásilné dílo bude ohodnoceno body navíc.

„Do té doby jsme počítali s běžným pojetím a nepřáteli. A když se nás na konci předmětu vyučující zeptal, proč střílíme energii do baterek, a my mu to vysvětlili, ukázalo se, že na svůj slib zapomněl,“ přidává s úsměvem další z vývojářů Honza Polák. Ale ničemu to prý nevadilo – výstup bodově hodnocený nakonec vůbec nebyl. Podobně veselý byl mimochodem i úplný počátek hry.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Na střední jsem u člověka v trolejbusu viděl na mobilu nějakou primitivní tower defense hru a fascinovalo mě to. Já jsem hry strašně rád dělal, ale nikdy jsem je moc nehrál. Takže to pro mě byl úplně neznámý žánr,“ vzpomíná Vlastimil Blažek. „Když jsem pak přišel domů, pokusil jsem se zrekonstruovat, co jsem to vlastně viděl. A dneska už vím, že jsem to zrekonstruoval úplně špatně. Omnibullet vlastně vznikl omylem a nepochopením toho, co je žánr tower defense,“ přidává.

Jenže z prvotního nepochopení trolejbusové inspirace se stalo velké pochopení vyučujících i herního průmyslu. Při prezentaci prototypů studentských her z Masarykovy univerzity se Omnibullet dočkal pozitivních ohlasů, což tři vývojáře namotivovalo k dalšímu vývoji i po zbytek magisterského studia. Přišla další představení na oborových akcích, a dokonce i ocenění na pražské Game Developers Session.

Starší lidi mi říkají, že nikdy nebudu mít tolik času jako na vysoké. Dost o tom pochybuju.

Na významné videoherní konferenci vystoupily nejen známé osobnosti jako otec Tetrisu Alexej Pažitnov nebo tvůrce Kingdom Come: Deliverance Daniel Vávra, ale její součástí byla i přehlídka nezávislých her. Vendula Němcová, Jan Polák a Vlastimil Blažek si v mezinárodní konkurenci díky procedurálně generovanému soundtracku Omnibulletu odnesli cenu za nejlepší audio.

Zvuk přitom není dílo vyloženě jednoho z trojice vývojářů. „Tím, že jsme všichni zaměřením programátoři, jsme ze začátku neměli žádné výrazné rozdělení rolí. Časem jsme se vyprofilovali, Honza řešil technické věci, Venda vizuální a já game design a celkové směřování hry. Stejně ale doteď děláme tak nějak všichni všechno,“ přibližuje Vlastimil Blažek fungování Arbitrary Combination.

Z univerzity do práce i inkubátoru

Trojčlenný tým vznikl v rámci studia na Masarykově univerzitě, jeho základy ale Blažek s Polákem položili už mnohem dřív. „Ještě před vysokou jsme se náhodně srazili na studentské soutěži. Já soutěžil se svou první počítačovou hrou, Honza s nějakou šifrovací aplikací, díky které to nakonec celé vyhrál,“ vzpomíná mladý autor. „Hry nás oba baví, po dokončení bakaláře jsme se tak rozhodli studovat jejich vývoj,“ dodává.

U Venduly Němcové byla cesta k videohernímu studiu a průmyslu o něco méně tradiční. Dostala se k nim přes výtvarno. „Venda hry nikdy moc neřešila, ale bavilo ji programovat a odmala kreslila. Vývoj her pro ni dával smysl právě proto, že v sobě kombinoval jak technologie, tak umění,“ říká o své kolegyni Blažek.

Kombinovat nicméně museli všichni tři. Nikoliv jednotlivé oblasti svých zájmů, ale studium videoherního vývoje, samotný vývoj Omnibulletu i zaměstnání. Každý z trojice měl během magisterských semestrů vyšší úvazek v IT. „Starší lidi mi vždycky říkají, že už nikdy nebudu mít tolik času, jako jsem měl na vysoké škole. Dost o tom pochybuju,“ popisuje Blažek.

Situaci jim nicméně usnadnil rozvinutý vývojářský ekosystém, který v Brně mají. Jeho součástí je i nedávno spuštěný inkubátor Gamebaze, který mladé herní tvůrce podporuje. „Do Gamebaze nás doporučila přímo naše katedra. Hlavní součástí inkubace je cyklus přednášek o všem možném od investic přes duševní právo až po marketing. Poskytuje i přístupy na různé konference, kancelářské prostory nebo mentoring,“ vyjmenovává.

Vydáním Omnibulletu společná cesta Arbitrary Combination prý nekončí. Studio podle Blažka má několik dalších nápadů. „Ale zároveň jsme se všichni tři shodli, že to chceme dělat jen jako koníčka. Jakmile člověk začne něco dělat za peníze, rychle se z toho stane rutina, otrava a přestane ho to bavit. Tomu bychom se rádi vyhnuli,“ uzavírá.

zdenek-zahora

Přečtěte si takéChcete dělat hry? Pojďte do Brna, stačí nebýt blbec, říká pedagogChcete dělat hry? Pojďte do Brna, jsou tu školy, práce a skvělá komunita. Stačí nebýt blbec, říká pedagog