Sbalit dvacetimetrové hasičské hadice na čas, jiné zase co nejrychleji rozbalit, vyběhnout tři patra schodů se zátěží, vytáhnout po kladce nahoru další hadici, posunout těžkou palicí překážku z cesty… to všechno v plné výstroji, v kombinéze s helmou a částečně s dýchacím přístrojem. Obyčejně by si člověk skvělou zábavu pro volný den představoval jinak, ale pro šestadvacetiletého Ondřeje Rybnikáře je tohle ráj.

Hasičskému sportu se intenzivně věnuje osm let a letos v červenci se mu podařilo vyhrát v něm nejprestižnější soutěž: Světové policejní a hasičské hry, tentokrát konané v americkém Birminghamu. Síly tu poměřují nejvytrvalejší profesionálové i amatéři z celého světa a rodák z vesničky u Uherského Hradiště získal zlato v nejnáročnější disciplíně Ultimate Firefighter.

„Zase mě to překvapilo,“ říká s úsměvem sportovec z moravské Blatnice pod Svatým Antonínkem. Slovem „zase“ myslí fakt, že ve stejném závodě porazil světovou konkurenci i loni v Dánsku. Jen se tam disciplína jmenovala TFA, což znamená Toughest Firefighter Alive.

Foto: archiv Onřeje Rybnikáře

+2

„Když jsme na světových hrách spojení s policisty, jmenuje se naše disciplína Ultimate Firefighter, ale v podstatě jde o to stejné,“ vysvětluje a lakonicky dodává: „Makal jsem naplno jako vždycky a prostě jsem byl nejrychlejší. Nepatřím mezi svalnaté vazby, spíš mám výhodu ve výdrži, ale tentokrát mi sedly všechny čtyři části závodu – silové i vytrvalostní.“

Jako profesionálnímu hasiči Hasičského sboru Zlínského kraje hraje Rybnikářovi do karet fakt, že fyzická kondice je součástí jeho pravidelné přípravy, a tak se jí věnuje i v rámci pracovní doby. „Jinak by to nešlo,“ vysvětluje. „Práce mám vlastně dvě, po směnách ještě montuji čerpadla. Tím pádem bych na plnohodnotný trénink neměl šanci najít čas.“

Hasičský sport má v Česku dlouhou tradici. „Oddíl funguje skoro v každé vesnici a chodí do něj děti už na základce. Běhají s hadicemi, závodí přes překážky a ve štafetě. Učí se zabrat. Peníze tu ale chybí,“ konstatuje Ondřej Rybnikář, aniž by si stěžoval. Zatímco na fotbal stačí dres a kopačky, soutěžící hasič si z vlastních prostředků pořizuje helmu, zásahový oblek, boty i dýchací přístroj.

„Zase se ale na závodech sejdou samí srdcaři. Navzájem si fandíme, podporujeme se a křičíme: ‚Zaber!‘ Pak jdeme na pivo,“ vysvětluje hlavní důvod, proč mu i po letech dává smysl aktivitě věnovat úspory i čas. Zároveň je rád, že úspěšných reprezentantů je v Česku několik a že na světové závody nejezdí sám. „Naše země patří mezi světovou špičku, nejsem první vítěz v českých barvách a věřím, že ani poslední,“ připomíná.

Roční rozpočet na sezonu? Kolem 100 tisíc korun. „Něco si člověk sežene, ale celou reprezentaci bych z úspor neutáhl,“ dodává s nesmělým dotazem, jestli v článku může na dálku poděkovat kamarádům z okolí, kteří ho finančně podporují. „Každá tisícovka mi pomáhá. Tak díky, kluci z 4-Fire, Lagasu, Novavisio, GoodPro a MV čerpadel! Máte to u mě,“ vzkazuje a je cítit, že to myslí vážně.

K hasičskému sportu se Ondřej Rybnikář překvapivě nedostal v dětství. „Až v osmnácti jsme si s bráchou a kamarádem řekli, že bychom chtěli zkusit něco jiného než fotbal,“ vzpomíná. Tři měsíce trénovali, pak šli „na blind“ na první závod. „Hned jsem byl třetí, to mě překvapilo… a chytlo,“ vzpomíná Rybnikář. Zatímco bratr a kamarád u toho nezůstali, on se propracoval do světové špičky. „Ten sport je krásný tím, že potřebujete sílu i vytrvalost. To se nedá obejít. Každá hodina tréninku je vidět,“ říká.

„Po noci na hasičárně skončím, o čtvrt na osm jsem na brigádě, tam končím po čtvrté a druhý den to samé, akorát někdy v jiném pořadí, podle rozpisu směn v práci,“ popisuje Rybnikář rytmus všedních dnů. Doma pak motá hadice na čas, na zahradě si postavil tréninkové překážky a osmdesátikilovou figurínu v životní velikosti si také vyrobil sám.

V posilovně a při běhu mu pomáhá osobní trenér. „Před dvěma lety jsem se zasekl. Chtělo to impuls, tak jsem si našel trenéra na fyzickou část. Disciplíny si ladím sám,“ popisuje svoji strategii.

A jídlo? „Nejím úplně, co chci, ale nejsem typ na krabičky. Mám třeba moc rád proteinové buchty. Přítelkyně také sportuje, běhá, tak se v tom potkáváme,“ říká spokojeně a upřesňuje: „Kalorie si vážně neměřím a po obědě si dám vždy nějakou sladkost.“

Co obnáší „čtyři úseky pekla“

Soutěž, kterou v Americe vyhrál, je mezi hasiči považována za nejtěžší. Samotný závod trvá necelých pět minut a skládá se ze čtyř úseků simulujících reálný zásah. „Čtyřikrát minuta a kus, do kterých vložíte celý roční trénink,“ popisuje Rybnikář. Nejnáročnější je pro něj podle jeho slov výběh do třetího patra se srolovanou hadicí. „Má 20 kilo, já 80. To je čtvrtina mojí váhy,“ upozorňuje.

V soutěžení na světové úrovni by Ondřej Rybnikář pokračoval i dál. Zvlášť za dva roky, kdy se světové hry přesouvají do australského Perthu. „Strašně rád bych jel. Ale uvidíme,“ krčí rameny. Přítelkyně brzy dostuduje, chtějí stavět dům a plánují rodinu. „Myslím, že až se pustíme do hypotéky, bude po legraci, ale reprezentovat Českou republiku právě v Austrálii… to bych si fakt moc přál,“ říká a doufá, že se mu na to finanční prostředky podaří sehnat.

A jestli profesionálnímu hasičovi pomáhá vrcholná sportovní kondice i v práci? Extrémní zásahy nejsou na denním pořádku, ale výdrž se hodí. Poslední dobou například často s kolegy pomáhají záchrance v transportu obézních pacientů. Lidé podle jeho slov po covidu přibrali. „Váží 150, 200 kilo… jednou jsme nesli i víc než třísetkilového pána, který několik let nevyšel z domu,“ popisuje. Požárů je podle jeho slov naštěstí málo. Hasiči přesto denně cvičí, školí se a udržují techniku v kondici. „Do dvou minut musíme vyjíždět, ať jsme ve sprše nebo na záchodě,“ připomíná.

„Zatím nevím, jestli budu hasičem celý život. To vám řeknu, až se potkáme za dvacet let,“ zamýšlí se. Vystudoval totiž požární ochranu na Vysoké škole báňské v Ostravě. „Zatím mě výjezdy baví. Takže minimálně dalších pět let určitě. A víte co? Baví mě na tom i spousta dalších věcí. Třeba to, když k nám chodí školky a školy. Všechny děti samozřejmě nejvíc zajímá, jak se sjíždí po tyči, a každý z nás hasičů jim to rád ukáže,“ směje se na závěr.