PlayStation Portal láká na hraní bez televize, má ale své mouchy. Vyzkoušeli jsme novinku od Sony

Nová streamovací vychytávka se skvěle drží a ovládá a umožňuje hrát třeba i v posteli. V Česku se vyprodala, ale brzy by měly dorazit další kusy.

ps-portal-hl-foto

Foto: CzechCrunch

Mecha-dinosauři na PlayStationu Portal

0Zobrazit komentáře

Když před více než třemi roky vyšla konzole PlayStation 5, byla nejen v Česku beznadějně vyprodaná. Kdo si neudělal předobjednávku, byl odkázaný na překupníky nebo podivné bazarové nabídky, kde si nebyl jistý, jestli ho nový stroj nebude kromě dvaceti tisíc stát i ledvinu. Ke konzoli okamžitě vzniklo příslušenství v typickém bílo-černém stylu – sluchátka, kamera nebo později i set pro virtuální realitu. Nyní Sony vydalo produkt, který by měl chtít každý, kdo si rád zahraje videohry v posteli nebo se v obýváku často přetahuje o televizi. PlayStation Portal z našeho zkoušení vychází jako vychytávka, která si své zákazníky najde, ale je potřeba myslet na pár jejích vlastností.

Co vlastně PS Portal je? I když se vedle něj občas objevuje slovo handheld, nejde o samostatnou konzoli ve stylu výrazně dražšího Steam Decku nebo třeba Asus ROG Ally. Pokud nevlastníte PlayStation 5, samotný stroj je vám k ničemu. Funguje spíš jako zařízení, na které si můžete streamovat hry z konzole od Sony. Jako ovladač, u kterého je dotykový osmipalcový displej s full HD rozlišením a obnovovací frekvencí 60 Hz.

Samotné párování je jednoduché a rozhraní Portalu intuitivní. Po propojení s PlayStationem 5 se skrz efektní kulatý portál dostanete na dobře známou obrazovku konzole, kde najdete své nainstalované hry, zaznamenané fotky či obchod. Díky funkci Remote Play pak spustíte hru, kterou začnete promítat a ovládat na Portalu, jejž objímají pevně připojené ovladače.

Ty se velmi podobají rozpůlenému ovladači DualSense, spjatému s PS5. Sony evidentně kladlo velký důraz na to, aby ruce hráčů nepocítily moc velké změny. Portal má tak třeba tlačítka v podobném provedení i rozestavení jako „hlavní stroj“, navíc ale také (nepřekvapivě) tlačítko pro zapnutí a pro ovládání hlasitosti.

V rukách se drží velmi příjemně a během hraní pocítíte i haptickou odezvu, kterou se jinak vyznačuje samotný DualSense. Jak moc si ale hraní jako takové užijete, ovlivní především typ videohry nebo žánr, kterému dáváte přednost. A hlavně kvalita wi-fi nebo internetového připojení.

Portal je určený pro ty hráče, kteří z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí hrát na své domácí televizi. Povalují se v jiné části domu, gauč a obrazovku zabrala Tlapková patrola nebo úplně odjeli pryč mimo domov, třeba na služební cestu. Ve všech těchto případech ale budete závislí na kvalitě internetového připojení. Obzvlášť pak u svižných her, které vyžadují okamžitou reakci.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Když jsem přes Portal pustila relaxační Tetris Effect, moderní pojetí známé kostičkové hry, běžel naprosto perfektně. To samé třetí Baldur’s Gate, tahové RPG, které si v loňském roce odneslo nespočet cen. Bylo navíc příjemným překvapením, že jinak poměrně složitý titul se ovládal pohodlně a bez mžourání očí. Stačilo ale přepnout na akčnější kousky, jako je mecha-dinosauří Horizon Forbidden West nebo několik let starý Hades s roguelite mechanikami, a hraní začalo být občas lehce frustrující. Většinu času byl obraz plynulý, to nelze popřít, ale ve zvlášť rychlých momentech jako by vypadlo pár snímků. Jednou se i na půlsekundu zasekl obraz a škytl zvuk.

Přitom naše domácnost splňuje to, co samo Sony doporučuje: rychlost připojení k internetu alespoň 15 Mb/s (naměřila jsem trojnásobnou). Určitě je také vhodné mít připojený PlayStation 5 kabelem. Pak ale přijdou ještě komplikovanější situace, kdy jste třeba odkázáni na veřejnou wi-fi.

Jak z povahy Portalu vyplývá, během hraní se samotným PlayStationem nejde nic dalšího dělat – nepustíte na něm Netflix ani Spotify. Konzole ale musí být zapnutá nebo alespoň v momentě, kdy zapínáte Portal, uspaná. To znamená, že i ono cestování se streamovacím zařízením není jako v bavlnce. Navíc internet v hotelu s dalšími hosty nemusí fungovat bezchybně. A pokud se vám stane, že ve vašem ubytování je k připojení na síť potřeba přihlásit se přes internetový prohlížeč, máte smůlu – Portal toto neumožňuje.

Pro někoho může být minusem i technická vybavenost zařízení. Displej je sice dotykový, což oceníte i při stylovém ovládání některých her nebo při pohybu v obchodě, ale LCD. Zato OLED displej by nabídl „černou, která je skutečně černou“ (ale cena by zřejmě byla vyšší). Stroj také neumožňuje připojení bezdrátových sluchátek přes bluetooth, pokud tedy nedisponujete zrovna těmi přímo od PlayStationu (najdete na něm ale 3,5mm jack pro kabel).

Proč si tedy Portal pořizovat, když funkci Remote Play, a tedy streamování her z PlayStationu, můžete využívat i přes mobil nebo tablet? Portal nabízí i během hraní těch nejvyspělejších titulů poměrně dobrou výdrž – záleží samozřejmě na jasu nebo využití haptiky, ale dostala jsem se na zhruba šest hodin. Také se nepřehřívá jako mobil, nabízí široký displej a velmi pohodlné ovládání podobné ovladači DualSense. Své zákazníky si Portal s cenou 5 390 korun určitě najde, otázka je, jestli by neuvítali klidně dražší, ale plnohodnotnou handheld konzoli.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Psal pro Score, moderoval Game Page, stvořil Brány Skeldalu. Teď představuje svou novou historickou hru

Jindřich Skeldal, kterého jste ještě před pár lety mohli znát jako Jindřicha Rohlíka, vyvíjí Tribe Nation. Strategii z galských válek.

Michal MančařMichal Mančař

jindrich-skeldal-tribe-nation

Foto: Random Worlds

Jindřich Skeldal, dříve Jindřich Rohlík, se svou novou hrou Tribe Nation

0Zobrazit komentáře

Můžete si ho pamatovat z herních časopisů Excalibur, Score i Level. Moderoval kultovní televizní pořad Game Page. Ale Jindřich Skeldal – dříve Jindřich Rohlík – o hrách nejen psal a hovořil na obrazovce. Zároveň videohry tvořil a stále tvoří. Znalci českých retro titulů si vzpomenou na hru na hrdiny Brány Skeldalu, nyní vývojář a bývalý novinář představuje svůj další počin. Historickou a akčněji laděnou strategii Tribe Nation.

Když se řeknou galské války, tak vás nejspíš napadne Asterix, Obelix a Caesar, dva hrdinové keltského kmene Galů a římský císař z oblíbených komiksů a filmů. Jenže Jindřich Skeldal se rozhodl tohle historické téma zpracovat jinak. „Kolik her, filmů a písní tu máme o Vikinzích, ale co Keltové? Pokud nepočítáme Asterixe a Obelixe, které považuji za dětské, vybaví se mi jen písnička Kelti od Tří sester. A to je vážně škoda,“ říká pro CzechCrunch.

A tak se někdejší herní novinář a zároveň vývojář rozhodl vyobrazení této části evropských dějin změnit ve své připravované hře Tribe Nation. Coby náčelník keltského kmene v něm vzdorujete římským legiím pod Caesarovým velením. Realtimovou hratelností má připomenout tituly FTL: Faster Than Light nebo Command & Conquer: Rivals, které kombinují žánry strategií a roguelike her. Tedy takových, v nichž se úrovně generují náhodně a které počítají klidně i s častějším neúspěchem a následným poučením se z něj při dalším kole hraní.

Brány Skeldalu mě formovaly jako herního tvůrce a určily mou budoucnost.

„Jako další bych zmínil hru Hades, která je takovou mojí modlou. V Tribe Nation ho jako inspirační zdroj nepoznáte, ale jde o způsob práce a přemýšlení o problémech, který považuji za výtečný,“ říká Skeldal s připomínkou extrémně dobře hodnoceného titulu od studia Supergiant Games. Ten je sice akční hrou, nikoliv realtimovou strategií, ale právě ony zmiňované roguelike mechaniky dovedl k dokonalosti a bývá dáván za příklad hry, kterou je radost opakovaně hrát. Tribe Nation se pokusí být v tomto ohledu podobný.

Za největší inspiraci nicméně veterán české herní scény považuje samotné dějiny. „Keltové dovedli válečnické řemeslo k dokonalosti. Čtyři sta let před Kristem dobyli Řím! To je téma pro počítačovou hru jako dělané,“ přibližuje vývojář. Do tvorby Tribe Nation tak vstoupily například i historické prameny jako Zápisky o válce galské přímo od Julia Caesara. Dějinné zasazení se navíc promítlo i do toho, jak se chystaný titul hraje.

„Galské války jsou období, kdy Caesar během pár let dobyl velkou část Evropy. Byl to opravdu fofr. A roguelike žánr vytváří ten správný tlak, kdy vám římské legie neustále šlapou na paty,“ popisuje Skeldal. „Nemusíte vyhrát jednu velkolepou bitvu, vy bojujete o přežití neustále,“ dodává. Kromě válčení se ve hře ale budete věnovat i vylepšování svých vojsk, obchodu nebo rozhodování v příběhových událostech.

Podle svého tvůrce by Tribe Nation měla zaujmout stratégy hledající v principu jednoduché – bitvy se odehrávají na přesně vymezeném šestiúhelníkovém bojišti –, ale výrazné herní mechanismy a pravidla. Prý tak trochu po vzoru šachů. „Samotný průběh bitvy je rychlý, ale vaše rozhodnutí třeba o tom, jaké zdroje využijete nebo jaký strategický bod obsadíte, mají až šachový rozměr,“ tvrdí vývojář.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jak například vyřešíte patovou situaci, kdy se do sebe zaklesnou dvě bojové linie těžké pěchoty kryté za štíty? „Můžete před bitvou ukovat oštěpy zvané pilum, které při zásahu štítu znemožní jeho použití. Ale utratíte za ně cenné suroviny, které vám pak mohou chybět na něco jiného,“ přidává vývojář příklad rozhodnutí, která na hráče čekají.

Tribe Nation vzniká jako počin Skeldalova studia Random Worlds, většinu práce ale prakticky odvádí sám Skeldal. Herní design a programování jsou jeho dílem, grafickou stránku obstarávají najatí spolupracovníci. Podobně zvuky a hudba jsou licencované z audiobanky. Vývoj v malém měřítku ještě nějakou chvíli potrvá, hra vyjde nejdřív na přelomu tohoto a následujícího roku.

Herní tvorba téměř na vlastní pěst pro Skeldala není novinkou. Mezi českými hráči se kromě novinářské kariéry, kdy působil v magazínech Level, Score i Excalibur či ve videoherním pořadu České televize Game Page, proslavil především jako zakladatel studia Napoleon Games. To v roce 1998 stvořilo Brány Skeldalu a následně dvě pokračování. Odtud také pochází jeho příjmení, kterým před pár lety nahradil jméno Rohlík. Navíc se pustil do úplně nového dobrodružství – vývoje simulátoru herce ve virtuální realitě.

„Protože ale příprava vlastního projektu vždycky dlouho trvá a mě dělání her baví, udělám občas menší hru. Na té lze také s menším rizikem experimentovat,“ vysvětluje rozhodnutí začít s Tribe Nation. V uplynulých letech se devětačtyřicetiletý autor také angažoval i jako spisovatel, vydal čtveřici fantasy knih právě podle příběhu Bran Skeldalu. Ty nyní zpracovává do podoby audioknih.

Značka Skeldal je s Jindřichem prostě neoddělitelně spojená. Vlastně doslova. „Na Brány Skeldalu vzpomínám jako na formativní období. Formovaly mě do značné míry jako herního tvůrce a určily mou budoucnost,“ říká o osudovém jménu. Znamená to snad naději pro ty, kteří na fantasy hru dodnes vzpomínají? Kdepak. „Herní návrat k Branám Skeldalu zatím nemám v plánu,“ uzavírá Jindřich Skeldal.

silence-of-siren-oxymoron-games-boxed

Přečtěte si takéHeroes of Might and Magic po česku. Vyzkoušejte strategii inspirovanou domácím sci-fi, Dunou i WarhammeremHeroes of Might and Magic po česku. Vyzkoušejte strategii inspirovanou domácím sci-fi, Dunou i Warhammerem