Pohltila ho vysoká politika a v ní alkohol, bojoval i s rakovinou. Teď zase řídí byznys a hraje metal
Filip Humplík byl v roce 2013 příslibem nových politických pořádků, alespoň v pražské ODS. Jeho mise vyšla jen zčásti – dnes už je zpátky v byznysu.
Teď, pár dní před volbami, to zase vypadá, že jde – jako každé čtyři roky – o všechno. Že Česko už je v plamenech nebo v nich po víkendu bude. Ještě pár let nazpět by se i Filip Humplík touto napjatou atmosférou nechal pohltit, ostatně patřil k významným postavám ODS. „Teď už se tím vším jen bavím. Když jste v politice, jste jako v bublině,“ říká nad sklenkou malinovky. Místo stranických vizí dnes ale prodává průmyslové barvy, alkohol vyměnil za limonádu, znovu nahrává metalové desky a věří, že se mu nevrátí rakovina.
Sněmovní volby v říjnu 2013 se nesly v duchu, který není nepodobný dnešku: končila mimořádně nepopulární vláda Petra Nečase, od níž si především její vlastní voliči slibovali podstatně lepší výkon, než jaký nakonec dostali. Samotná ODS pak bojovala o vlastní existenci a součástí její obrody bylo i čištění vlivné pražské stranické buňky, jež měla pověst zkostnatělého, klientelistického molochu.
A právě Humplík to dostal v listopadu 2013 jako nový předseda ODS v Praze na starost. Do funkce mu pomohl muž, který byl tehdy symbolem pozitivních metropolitních změn (a dnes naopak dokládá spíš pražskou stagnaci): primátor Bohuslav Svoboda. „Samozřejmě jsem až dodatečně zjistil, že řada těch legend o mýtickém vlivu různých kmotrů byla spíš mediálním příběhem,“ směje se Humplík své naivitě.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsDo politiky sice přicházel jako nepříliš známá tvář, ale k ODS měl hodně blízko – coby spolumajitel a zakladatel známé reklamní agentury Konektor jí opakovaně pomáhal s volebními kampaněmi, navíc byl dlouholetým sponzorem strany a členem od roku 2002. „Teď už nejsem ani straník, ani sponzor. Volit ji ale budu,“ zdůrazňuje pár dní před volbami, které se uskuteční 3. a 4. října.
ODS v Praze byla tehdy a je i dnes klíčová pro volební úspěch (dnes koalice Spolu, dřív ODS jako celku). A Humplík jí před 12 lety přišel dát lidštější a upřímnější image. V čele buňky nakonec vydržel jen čtyři roky. Organizaci se mu sice i s podporou Svobody či nynějšího premiéra Petra Fialy podařilo nakolejit, jemu samotnému se ovšem nepovedlo na politické mapě výrazněji etablovat: nedostal se například do poslanecké sněmovny.
„Ta činnost mě pohltila a já se dostal do bludného kruhu. Nebudu se vytáčet, začal jsem prostě chlastat,“ říká dnes bez okolků. Čtyři roky v čele pražské ODS a další dva na radnici Prahy 10 pro něj byly jako spirála, v závěru už den začínal panákem a hladinku pak průběžně doplňoval a zvyšoval.
„Člověk najednou žil ve světě, který je zvenčí těžko pochopitelný. Máte pocit, že řešíte klíčové věci, že tohle či tamto usnesení je strašně důležité. Realita je ale samozřejmě jinde, nikoho venku to nezajímá. Navíc pořád někde vysedáváte, pořád vám něco nalévají,“ vzpomíná.
Člověk bez vztahu k alkoholu by jistě dokázal pobídky k přípitku odmítat, jenže Humplík má kořeny v kumštýřské komunitě, která se ráda pobaví. V 90. letech byl frontmanem legendární hardcore kapely Chirurgia a například známý komentátor Jindřich Šídlo o něm s oblibou hovořil jako o Henrym Rollinsovi české politiky. „Z tohoto kolotoče jsem musel vypadnout. Navíc jsem zjistil, že se tam zkrátka nehodím,“ líčí důvody, proč se rozhodl v roce 2017 post předsedy ODS v Praze neobhajovat a proč o dva roky později seknul i s funkcí místostarosty.
S démonem alkoholem se nakonec vypořádal v roce 2019 sám s pomocí rodiny, která pro něj byla vždycky oporou – je pětinásobným otcem a jeho manželka Eva mu prý jednoho dne dost rázně řekla, ať se kouká dát do pořádku, nebo to s ním blbě skončí. „Poslechnul jsem,“ směje se v restauraci Eureka na Roztylském náměstí v domě, který mu patří a kde je hospoda v nájmu.
Jako by ovšem chlastání, jak o nadměrném pití sám Humplík hovoří, bylo jen předzvěstí větších trablů – v době, kdy řádila covidová pandemie, se na zádech tehdy už ex-politika objevily netypické pupínky a boláky, načež přišla nekompromisní diagnóza: „Byla to rakovina kůže. Vím, že to je jedna z těch milosrdnějších rakovin, kde je slušná šance, že se to vyléčí, ale stejně ve mně hrklo. Člověka to postaví na zem.“
Dnes třiapadesátiletý podnikatel prodělal několik chirurgických zákroků a chemoterapii, od té doby je pod dohledem lékařů, pravidelně chodí na magnetické rezonance. „Teď jsem zvítězil, ale může se to vrátit, beru to pokorně. Byly to zhoubné nádory,“ říká a z jeho hlasu mizí žoviálnost debaty o politice.
Člověk najednou žil ve světě, který je zvenčí těžko pochopitelný. Máte pocit, že řešíte klíčové věci, že tohle či tamto usnesení je strašně důležité.
K té se už vracet nehodlá, je to pro něj uzavřená kapitola. K čemu se naopak vrátil, je hudba a byznys. Svou dávnou metalcoreovou skupinu Chirurgia, která naposledy hrála v roce 1996, už neobnovil, založil ale novou. Ta se jmenuje Cathedral In Flames, věnuje se gotickému rocku a za posledních šest let už vydala čtyři alba.
„Prodalo se jich celkem 15 tisíc kusů, vydáváme je na vinylech a putují do celého světa,“ zdůrazňuje Humplík, že si se spoluhráči dokázali najít vlastní rockovou niku. Dokonce se teď chystají na živá vystoupení na zahraničních festivalech, on sám na pódiu nestál od poloviny 90. let: „Psychicky se na to chystám, protože se budu muset naučit naše písničky. Koncerty jsou něco úplně jiného než nahrát desku a pak na ni zapomenout.“
Jeho umělecké výlety včetně dlouholeté podpory vydávání sci-fi časopisu XB-1, dříve známého jako Ikarie (který už má od ledna jen digitální podobu), jsou možné díky podnikání, k němuž se po konci v politice zase uchýlil.
Nevrátil se ovšem k reklamě a marketingu, ale zamířil k barvám a lakům – je totiž třicetiprocentním podílníkem ve společnosti Club Mark, která v Česku distribuuje průmyslové barvy a maziva značek Axalta, Rust-oleum a Carboline.
Vím, že to je jedna z těch milosrdnějších rakovin, kde je slušná šance, že se to vyléčí, ale stejně ve mně hrklo.
„Celé to vzniklo hrozně legračně,“ vzpomíná na rok 2010, kdy dostal ještě s Konektorem zakázku od Vodafone, v rámci níž potřeboval posprejovat pražské tramvaje. Dopravní podnik se ale bál, že reklamní graffiti nepůjde dolů, tak Humplík musel slíbit, že se o to za všech okolností postará. A tak nechtíc pronikl do světa průmyslových barviv a péče o ně.
Dnes má společnost Club Mark obrat kolem 100 milionů korun a dodává velkým obchodním řetězcům a skladovacím společnostem. Vedle toho má Humplík i malou IT konzultační firmu EZRN, která se věnuje například vývoji vstupenkových systémů s využitím NFC čipů. „Víte, co znamená ten název? Eva Z Roztylského náměstí,“ směje se s odkazem na jméno své manželky. Podíly v jiných firmách včetně skupiny Konektor už prodal.
Přece jenom, když se loučíme, nabízí se otázka, jaké z toho všeho pro něj plyne ponaučení. Respektive jak svou dráhu v politice a v reklamním byznysu, během nějž byl politice blízko, vnímá? Volby jsou za rohem, téma byznysmenů ve veřejném životě jde zase na přetřes, takže…
„Když jste uvnitř politiky, zjistíte, že funguje jinak, než to na vás působilo z médií či ze sociálních sítí. Linie nejsou zdaleka tak ostré. Jak jsem ale říkal, jste uvnitř akvária a můžete ztratit povědomí o tom, jak vypadá reálný život a co je opravdu podstatné,“ zamýšlí se. A na rozloučenou hlesne: „Některé věci se ale nemění. Třeba že komouši, ať si říkají jakkoli, jsou zlo.“
