Poptávka několikanásobně převyšuje nabídku, trh potřebuje desetkrát víc absolventů IT, říká šéf Acamaru

Illya Pavlov, ředitel společnosti Acamar

Foto: Acamar

V Česku je nedostatek kvalitních IT pracovníků a v dlouhodobém měřítku se stav spíše zhoršuje, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by se to v příštích letech mělo změnit. To vše vytváří tlak na růst cen, ale také zvyšuje rozmazlenost samotných ajťáků. Takovou situaci na pracovním trhu vnímá Illya Pavlov, šéf tuzemské společnosti Acamar, jež poskytuje konzultace a zajišťuje IT experty zejména pro firemní centra výzkumu a vývoje (R&D).

Acamar propojuje zkušené softwarové inženýry s vývojovými projekty na mezinárodní úrovni. Podle Pavlova se snaží pro klienty z oborů, jako je bankovnictví, výroba, strojírenství či e-commerce, vyřešit dva hlavní problémy – poptávka po absolventech technických univerzit dalece převyšuje nabídku, ale zároveň ne každá společnost dokáže pracovat s trhem práce flexibilně a konstantně.

Na trhu Acamar působí od roku 2009, kdy vznikl v rámci tuzemské technologicko-poradenské skupiny Adastra. Na trhu se firmě daří, v loňském roce utržila 485 milionů korun s čistým ziskem 25 milionů korun a za dvanáct let zajistila projekty s uplatněním více než 650 expertů. Illya Pavlov v rozhovoru pro CzechCrunch mluví o situaci na trhu práce s IT experty i o dlouhodobých trendech, které oblast ovlivňují.

IT experti, které dodáváte do firem, jsou většinou ze zahraničí. Proč tomu tak je?
Je to jednoduchá rovnice. Je potřeba si uvědomit, že fakult, které hanlivě řečeno „produkují“ absolventy s potřebnými znalostmi, je v Česku asi pět. Jsou v Praze, Brně, Plzni, částečně Liberci a Hradci Králové. Těch absolventů jsou řádově vyšší stovky. Trh jich ale potřebuje přibližně desetkrát tolik.

Proto jsme si vybudovali unikátní ekosystém spolupráce s různými instituty, univerzitami a jinými institucemi v několika zemích, odkud ty lidi následně i přivezeme. Potřeba práce v takzvaném „on-site“ režimu stále přetrvává i přes to, co se všechno v posledních dvou letech v tomto ohledu změnilo.

illya-pavlov-acamar-regular

Illya Pavlov, ředitel společnosti Acamar

Foto: Acamar

Hlavně v případě IT firem bych očekával, že budou o to více využívat remote styl práce. To se nestalo?
Pochopitelně stalo a myslím, že budu mluvit za mnoho svých kolegů z byznysu, když řeknu, že je to super zpráva. Ale taky to s sebou přineslo další problémy – řídit týmy na dálku je poměrně složitá disciplína a vyžaduje nejen nové nástroje a praktiky, ale také aktivní zapojení obou stran, tedy jak ze strany jednotlivých členů týmu, tak i jejich šéfa.

Sebedisciplína je asi největším problémem, věci technického charakteru jsou mnohem jednodušší na zvládnutí. A po nějakém čase se ukazuje, že to má velký dopad na pracovní morálku, schopnost a ochotu se domlouvat, hledat přijatelná řešení a podobně. Práce na dálku je velký pomocník, ale zlý pán.

Čím si vysvětlujete nedostatek kvalitních lidí tady v Česku?
Pokud se podíváte na statistiku absolventů vysokých škol od roku 1993 po současnost, tak zjistíte, že celkový počet absolventů magisterských, respektive inženýrských oborů neustále klesá.

Proč tomu tak je?
To je spíše otázka na politickou garnituru. Stále nemáme odpověď na to, kam chce Česko jako stát s obrovskými zkušenostmi ze strojírenství, výroby, průmyslu obecně a dnes již i z IT vlastně jít. Česko platí za stabilní zemi s dobrou logistikou a geografickou polohou, rozvinutou infrastrukturou a chytrými lidmi, kterých je ale bohužel velký nedostatek a nic nenasvědčuje zlepšení. Na rozdíl od takové Kanady, která když má nedostatek lidí určitých profesí, tak vydává pracovní vízum i s trvalým pobytem za osm dní, my tyto lidi ani nelákáme, aby sem přišli pracovat. Míněno Česká republika jako stát.

Jak nebo na jaké výhody bychom mohli zahraniční pracovníky lákat?
Těch důvodů je široká škála. Od těch, kdy zejména mladí lidé chtějí nasbírat zkušenosti z jiné země, zároveň u toho trochu ve volném čase cestovat a vidět, jak žije zbytek Evropy, až po takové, že třeba kolega z Novosibirsku jednoduše řekl, že té zimy tam už má plné zuby. Nicméně bych to za sebe shrnul tak, že Česká republika je unikátní země, kde je hezky, bezpečně, je logisticky na dobrém místě a mohl bych pokračovat dále ještě dlouho. A je škoda, že reprezentace ČR ve světě není větší.

Mají co nabídnout i menší města v Česku?
Je zajímavé vidět, kolik našich zahraničních kolegů řekne, že byli kromě Prahy i v Plzni jako turisté a že by jim nevadilo tam žít, pracovat, sbírat zkušenosti. Chci tím říci, že se Česká republika ve světě tak nějak prodává sama, samospádem. Kdyby se tomu trochu pomohlo na celostátní úrovni, bylo by to super.

Co dalšího by vláda mohla dělat, abychom i přímo tady mohli vychovávat více technologického talentu?
Nerad bych se pouštěl do politické diskuze, ale tady přece chybí zadání typu: „Chceme, aby ČR byla konkurenceschopnou v oblasti IT ve světovém měřítku do roku xy.“ Jsem si jist, že zde je následně dostatek chytrých a zkušených hlav pro realizaci takového zadání.

Mohou v lákání pracovníků nějakým způsobem přispět i firmy? V posledních letech si v Česku otevřelo vývojové centrum mnoho z nich, o zajímavé projekty tedy asi nebude nouze?
Když se podíváte na to, co se stalo v České republice z pohledu R&D a technologických center, tak ten boom je obrovský, obzvláště v posledních čtyřech až pěti letech. Tomuto trendu se ale bohužel nepřizpůsobuje vzdělávací systém. Takže se tu potenciálně zadělává na problém.

Skvělé by bylo, kdyby firmy měly zájem spolupracovat s akademickou sférou, podporovat mladé talenty a vzdělávací a tréninkové programy, aktivit je celá řada. O zajímavé projekty totiž opravdu není nouze, každý IT odborník si může vybrat z velmi široké škály projektů, ať už z pohledu technologií, byznysového zaměření, nebo firemní kultury.

„Poptávka několikanásobně převyšuje nabídku a je to velký tlak na růst cen ze strany těch, kdo hledají uplatnění.“

Mění se poptávka a nabídka práce v IT v reakci na pandemii koronaviru?
Poptávka několikanásobně převyšuje nabídku a je to velký tlak na růst cen ze strany těch, kdo hledají uplatnění, což už nějakou dobu pozorujeme. Zároveň zákazníci takto pružní většinou nejsou. Další významnou věcí je srovnávání cen práce mezi regiony. Jakmile se řeklo, že se může pracovat i vzdáleně, proč by si programátor z odlehlého regionu nemohl říci o to stejné, o co si dříve říkal pouze programátor z Prahy? A spirála se roztáčí.

Jaké to má další následky?
Možná budu trochu příkrý, ale vnímám velkou rozmazlenost. Tohle je nebezpečné. Další jsou velká očekávání ve formě „work-life balance“, nízké odpovědnosti a tomu neúměrné ceny za práci.

To bude pravděpodobně fajn pro lidi, kteří v IT pracují, opačná je situace pro firmy. Jak se mohou na nedostatek pracovní síly připravovat, pokud vůbec?
Každá firma má specifické potřeby, tudíž univerzální rada není. Vždy bych ale začal tím, že si spočítám, co mě stojí konkrétního odborníka najmout, vyškolit, udržet a zvyšovat jeho kvalifikaci. Stejně tak bych si měl umět spočítat, co mě bude stát, že toho pracovníka nemám, když ho potřebuji. Z toho pak může každý byznys udělat projekci, kolik do stávajících a budoucích lidí investovat. Jiné je to, pochopitelně, když jich potřebujete stovky nebo tisíce ročně, a stejně tak je to jiné, pokud se bavíme o jednotkách nebo malých desítkách.

„Nedostatečně se dbá na lidi, kteří již ve firmě jsou. Jsou největším přínosem, ale často jsou bráni jako samozřejmost.“

Je možná něco, na co firmy v této oblasti zapomínají?
Nejčastěji se zapomíná na dvě věci. První je práce s mladými, nezkušenými lidmi. Ano, je to náročná disciplína, výsledky jsou vidět za mnoho měsíců a někdy i let, ale z dlouhodobého hlediska je to funkční model, s jehož pomocí bylo v historii lidstva postaveno mnoho úspěšných podniků, armád a států.

Druhý problém je, že se nedostatečně dbá na lidi, kteří již ve firmě jsou, a tak hodně ví o ní samotné, o jejích zákaznících a podobně. Tihle lidé jsou největším přínosem, ale často jsou bráni jako samozřejmost. Když stavíme nový projekt, tyto věci široce diskutujeme se všemi zúčastněnými. U nových zákazníků povětšinou převládá nepochopení a nevůle, ale velmi rychle zjistí, že si tímhle šetříme spoustu času a peněz do budoucna.

Zmínil jste, že firmy nejsou v náboru lidí zrovna pružné. Existují způsoby, jak se mohou zlepšit?
Mohou, pokud si uvědomí, že lidé jsou to nejcennější, co mají.

Acamar funguje na pomezí consultingu a outsourcingu, což se zdá jako relativně netradiční pozice na trhu. Považujete ji za svoji hlavní konkurenční výhodu?
Nevnímám to jako netradiční pozici, spíše si to nebojíme přiznat. Naší hlavní konkurenční výhodou je spíše to, že jsme poměrně malý tým lidí, ve kterém každý ví, co má dělat, a je plně zodpovědný za své činy. Druhou konkurenční výhodou jsou znalosti byznysu a technologií, bez toho bychom tady nepřežili ani kvartál. Jinými slovy jsme schopni dodávat řešení, respektive řešit stejně složité úlohy jako velké konzultační firmy, jen pochopitelně nemáme v názvu to zvučné, rezonantní jméno.

Původně jste působili v oblasti bodyshoppingu (krátkodobý „pronájem“ pracovní síly v oblasti IT – pozn. red.). Proč jste ji opustili?
V té době tahle disciplína zažívala boom a logicky se nacházely nové a nové firmy a firmičky, které se tím živily. Paradoxně velká část z nich neznala ani koncového zákazníka. A být součástí tohoto nesmyslného řetězce, kde přidaná hodnota je vlastně oxymóron – protože spíše mizí, než roste – se ani mně, ani mým lidem nechtělo. Kromě toho se chceme i nadále věnovat věcem spíše hmatatelným, řekněme „nepodléhajícím rychlé zkáze“ a s vyšší přidanou hodnotou. Proto ten obrat k R&D, strojírenství, automotive a podobně.

Partnerem článku a celého CzechCrunche je Acamar. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.

Redaktor CzechCrunche, Slovák píšící česky. Buzzwords: Startupy, technologie, byznys, e-commerce.