Přes den pracuje v advokátní kanceláři, po večerech učí Čechy vařit asijská jídla. A teď vydává vlastní knihu

Jeho nejúspěšnější video začíná lahví sójové omáčky. Erik Haibazo v něm vysvětluje, jak poznat kvalitní sójovku, a na jeho Instagramu už nasbíralo přes 3,3 milionu zhlédnutí. Gastronomii přitom věnuje jen třicet procent svého času. Zbytek tráví v advokátní kanceláři Smpl, kde se vlastním jménem Erik Duong zabývá mimo jiné korporátním a obchodním právem. Svůj gastronomický kanál spustil teprve loni v červenci a nyní vydává čtyřsetstránkovou knihu o asijské kuchyni. „Snažím se ukázat lidem, že se jí nemusí bát,“ říká.

Haibazo se narodil ve Vietnamu do rodiny, která neměla mnoho peněz. Jeho otec proto odešel za prací do Česka, kde už tehdy žila početná vietnamská komunita. Sedm let tu žil sám, stavěl stánky a vyřizoval potřebné dokumenty, aby za ním mohla přijet rodina. „Ne proto, že by nás neměl rád, ale protože potřeboval vybudovat něco, aby jeho rodina nežila ve sklepě,“ vzpomíná dnes osmadvacetiletý právník a tvůrce obsahu.

Když se za otcem přestěhovali, bylo mu jen sedm let a měl za sebou první třídu v Hanoji. Neuměl jazyk a nikoho tady neznal, stejně jako většina dalších vietnamských dětí v Česku ale měli s bratrem českou babičku, která je místní kultuře i jazyku učila. Rodina se tehdy usadila ve Strašicích na Rokycansku. „Byli jsme tam doslova jediní Vietnamci, takže jsme pro místní lidi byli jak mimozemšťani,“ vzpomíná Haibazo.

Po páté třídě nastoupil na osmileté gymnázium a poté už zamířil na práva do Prahy, část studia strávil také na univerzitě v nizozemském Tilburgu. „Mám asijské rodiče, takže jsem musel být právník nebo doktor,“ směje se s odkazem na přísnost rodičů. Právo ho ale zajímalo i samotného a studium mu pomohlo zdokonalit češtinu. „Nejde jen o to, že umíš mluvit. Musíš chápat jazyk, idiomy, všechny ty složitější věci. To jsem si nadrtil,“ dodává.

Právě na vysoké škole se hlouběji dostal i k vaření. Odstěhoval se tehdy od rodičů a jako běžný student nechtěl utrácet v restauracích, a tak zkoušel recepty ze sociálních sítí a pro přátele pořádal společné večeře. S nástupem do práce ale na vaření přestal mít čas a začal si jídlo převážně objednávat. Když si uvědomil, že stále dokola jí stejné smažené nudle, rozhodl se to změnit.

Aby se k vaření pravidelně vracel, potřeboval si prý dát konkrétní závazek. Napadlo ho proto založit gastronomický kanál. První video natočil s kamarádem, kvůli náročné přípravě ho ale nikdy nezveřejnil. O několik měsíců později našel kameramana a společně připravili tři zkušební videa. V červenci 2025 pak uspořádal pro přátele oslavu spuštění kanálu, na které jim první příspěvek pustil. „Kdybych to neudělal, bojím se, že bych to nikdy nezveřejnil. Pak už nebyla cesta zpět,“ říká Erik Haibazo.

Ten se ve svých videích zaměřuje především na vysvětlování asijských surovin a tradičních postupů. Ukazuje například rozdíly mezi jednotlivými druhy tofu, sójových omáček nebo nudlí. Jeho cílem je ukázat, že příprava asijských jídel nemusí být složitá. „Přijdeš do restaurace a vidíš milion koření. Ale když to rozebereš, tolik toho není, je to furt to samý,“ vysvětluje tvůrce, kterého jen na Instagramu sleduje téměř 130 tisíc lidí. Na všech sítích dohromady jich pak má za necelý rok a půl téměř 400 tisíc.

Dnes na gastronomickém kanálu spolupracuje s malým týmem, který zahrnuje kameramana, grafičku a kolegyni zajišťující provoz a eventy. Nedávno spustil také druhý kanál Očima právníka, který je zaměřený na vysvětlování práva lidsky a pro který přibral další dva spolupracovníky. Natáčení si plánuje dopředu a během jednoho víkendu obvykle připraví obsah na další tři týdny. Kombinovat obě profese mu přitom umožňuje flexibilní pracovní režim v advokátní kanceláři Smpl Kirilla Jurana. „Každý tam má svoje úkoly a odpovědnosti a je na něm, aby je doručil včas,“ popisuje.

Právnické kariéry se přitom vzdát neplánuje. Obě činnosti mu prý v současnosti vydělávají na podobné úrovni, jejich obchodní modely se ale liší. Zatímco v právu očekává postupný růst příjmů, jelikož by se měl za pár měsíců po složení zkoušek stát advokátem, u gastronomického obsahu vidí prostor především ve vytváření vlastních produktů a platforem. „Pokud nevybuduješ něco svého, nějaký jiný zdroj příjmů než jen influencer marketing, bude to pořád stejné,“ vysvětluje Haibazo.

Právě jedním z takových projektů je i jeho nová kniha Čtyři země, jedna řeka, která vychází už 6. listopadu. Na 400 stranách představuje 117 tradičních receptů z Vietnamu, Thajska, Kambodže a Laosu, tedy zemí spojených řekou Mekong, přičemž asi polovinu knihy tvoří průvodce asijskými surovinami, jejich původem, výběrem a použitím.

„Označení kuchařka mi přijde nesprávné, snížilo by to hodnotu knihy. Vybral jsem všechny suroviny, které jsou často pro Čechy a Slováky neznámé, a popsal jsem je tak, jak bych to chtěl najít já, když jsem takovou knihu dřív hledal,“ říká s tím, že dílo obsahuje také vysvětlivky výslovnosti, česko-vietnamsko-latinský slovníček bylinek nebo QR kód odkazující na aktualizovanou mapu obchodů s asijskými potravinami.

Knihu přitom vydává vlastním nákladem, bez nakladatelství, a prodává ji napřímo přes svůj e-shop. Nakladatelům se do budoucna nebrání, nejdřív si ale chtěl všechno vyzkoušet sám. „Chtěl jsem si celý proces projít od A do Z. Až budu jednou jednat s nakladatelem, budu přesně vědět, co za knihou stojí,“ vysvětluje. Napsat rukopis podle něj byla ta jednodušší část. „Těžší je dát dohromady design, všechny detaily a pak knihu dostat k lidem. To je úplně jiná disciplína,“ dodává.

Další rozšiřování značky právník a tvůrce obsahu zatím nemá pevně ukotvené, možností ale nadhazuje hned několik. I dál chce hlavně tvořit kvalitní obsah zaměřený na gastro a paralelně se věnovat i právu, které ho baví. Do budoucna by navíc chtěl pracovní tempo spíše omezit. Představuje si prý život se zahradou, pěstováním vlastní zeleniny a větším množstvím času pro rodinu. Ani gastronomický kanál podle něj nemusí fungovat navždy. „Ideálně bych potom nechtěl pracovat vůbec,“ uzavírá se smíchem.