Ta láska začala, jak už to bývá, úplně nevinně – když rodina řešila před devíti lety nový vůz pro maminku k jejím 50. narozeninám. Všichni dlouhodobě řídili audiny, ale v jednu chvíli padlo jméno menšího SUV Porsche Macan. „Nejdřív jsem byl skeptický a tátovi to rozmlouval. Pak jsem se svezl a bylo hotovo,“ směje se Jiří Pech. Dnes má ve své garáži hned šestici německých sporťáků včetně asi nejznámějšího českého Porsche 911 S/T s číslem 89, automobilka si ho předchází díky jeho výtlaku na sociálních sítích a v byznysové komunitě a na víru v Porsche obrátil i kolegy ve své energetické skupině PKV.

„Moje první Porsche bylo 718 Cayman S,“ říká pětatřicetiletý Pech ve své kanceláři v brněnském moderním centru Vlněna. Cayman je dvoumístný, lehký a menší vůz, kterému se někdy s nadsázkou přezdívá carrera pro chudé – jeho cenovka je totiž oproti legendárnímu modelu zhruba poloviční. „Já na něj nedám dopustit, je to skvělé auto i na denní ježdění,“ brání caymany Pech.

Jeho vztah k Porsche ale není jen o každodenním ježdění, stala se z něj láska, či spíš vášeň. Kterou pravidelně sdílí na sociálních sítích, kde jej sledují tisíce lidí. Ostatně v nedávném žebříčku nejvlivnějších šéfů na LinkedInu se Pech umístil mezi dvacítkou těch nejefektivnějších, mimochodem vedle dalších brněnských mohykánů Petra Borkovce z Partners a Martina Cíglera ze Seyforu.

Hodně pozornosti poutá především jeho exkluzivní model Porsche 911 GT3 s označením S/T, která jsou v Česku jen čtyři a to Pechovo bylo první. Dalším z pánů tohoto exkluzivního modelu je i jeden z nejbohatších Čechů, majitel zbrojařské skupiny CSG Michal Strnad. „Troufnu si říct, že to je dnes asi nejznámější české porsche,“ směje se Jiří Pech, který se se svým autem s číslem 89 předvedl i v populárním youtubovém kanálu Ukaž káru.

To, jak hrdě a informačně nabitě sdílí své postřehy ze života s rodinným porsche fleetem, zaujalo i zdejšího importéra vozů ze Stuttgartu, takže značka začala Pecha zvát na různá oficiální představení i do zahraničí. Dá se říct, že z něj udělali svého ambasadora, vzali jej i do USA na nedávnou premiéru nového modelu 911 S. Dokonce se zúčastnil i prezentace „konkurenčního“ Lamborghini Temerario, obě značky jsou ovšem součástí koncernu Volkswagen.

Pech si roli influencera užívá: „Má to zajímavý přesah do mého byznysu. Když mám pozvánku na nějakou speciální akci od Porsche, mohu s sebou obvykle někoho vzít. A to je skvělá příležitost pro obchodní partnery.“ Těch přitom není málo, protože Jiří Pech stojí v čele skupiny PKV, jejíž obrat za loňský rok se blíží čtvrt miliardě. Je v ní i polovičním majitelem vedle svého dávného kamaráda a kolegy Ondřeje Vaňka.

Tým PKV, který včetně spřízněného startupu Enmon čítá 160 lidí, se věnuje energetickým úsporám a poradenství. Sám Pech to občas přirovnává k tomu, že suplují to, co historicky ve firmách měli na starost energetici, než tato profese z podnikových organizačních struktur po revoluci postupně zmizela: „Ti se starali nejen o náklady, ale koukali i dopředu.“

Byznys PKV nicméně prošel v posledních dvou letech zásadní proměnou – jestliže ještě v letech 2022 a 2023 tvořily přes 80 procent projektů, na kterých se podíleli, fotovoltaické elektrárny v různých obměnách (zpravidla šlo o řešení pro firmy), nyní to je už pouze 15 procent. „Zájem z firemního segmentu opravdu znatelně poklesl,“ říká Pech s tím, že na vině jsou mimo jiné klesající ceny energií, které z čistě účetního hlediska snižují atraktivitu vlastních solárů a investic do nich.

Víc a víc se proto Pech a spol. věnují jednak klientům z řad státní správy (typicky radnice, která chce vymyslet komplexní systém výroby a sdílení zelené energie v městských objektech), jednak firemním zákazníkům, kteří si budují vlastní robustní energetiku.

Příkladem je třeba logistická skupina Hopi, která vedle flotily kamionů provozuje i vlastní skladovací haly nebo v podstatě několikahektarový mrazák. „Spotřeba elektřiny je u nich samozřejmě značná,“ vypráví Pech s tím, že PKV holdingu rodiny Piškaninů monitoruje energetiku provozů a výroby a vytváří pro ně modely spotřeby a produkce energie, aby ji mohlo Hopi nejen spořit, ale i na ní vydělávat.

„Tohle je budoucnost firemní energetiky. Kdo na ni kouká jen přes to, zda se mu vrátí soláry za tři nebo za čtyři roky, časem ho to doběhne. Změny, kterými obor prochází a procházet bude, jsou obří,“ zdůrazňuje brněnský podnikatel. Jejich rozsah dokumentuje na tom, co nedávno pro Seznam Zprávy prohlásil Martin Durčák, šéf státní společnosti ČEPS, která provozuje páteřní distribuční soustavu – že se Česko pomalu překlápí z čistého vývozce elektřiny v jejího importéra a že jen v roce 2028 budou podle propočtů desítky hodin, kdy země nebude mít oficiálně dost proudu.

Podle Pecha je debata o energetice v Česku hodně nevyrovnaná a příliš často se stáčí k aktuální situaci a povrchní diskusi o tom, zda fixovat, či nikoli, ovšem ne k zásadním výzvám, kterým obor čelí: „Máme špatnou rozvodnou síť a bude stát stovky miliard, abychom ji přebudovali. Chybí tu plynové elektrárny a žádné se tu jen tak stavět nezačnou. V jádru se bavíme jen o dostavbě Dukovan, ale to nemůže stačit, budeme potřebovat rozšířit i Temelín. Po roce 2030 budeme muset dovážet až třetinu elektřiny. A dalo by se pokračovat.“

Právě problémy s nedostatkem elektřiny, resp. růstem její ceny, který je podle Pecha ve střednědobém horizontu nevyhnutelný, povedou k tomu, že by firmy měly mnohem víc myslet na to, jak s energiemi nakládají. „Je to pro mnohé dnes nepředstavitelné, ale časem bude možná třeba plánovat směny podle toho, jak se bude vyvíjet cena energií. A když budou o víkendu záporné, udělá se víkendová šichta,“ krčí rameny.

Ve skupině mají PKV totiž i softwarovou firmu Enmon. Tento energetický management sbírá data z čidel, jež u klientů monitorují spotřebu energií a energetickou náročnost. Software pak data průběžně analyzuje a pomáhá s optimalizací nákladů na chod podniků. Tohle je podle Jiřího Pecha směr, který má velký potenciál právě s ohledem na to, co se v energetice děje: „Postupně chceme s pomocí partnerů pronikat i do zahraničí. Velký potenciál mají v podstatě všechny země v okolí.“

Když o tom hovoří, zvedne se z křesla ve 14. patře nové administrativní budovy, z níž je výhled na brněnské hlavní nádraží a bouraniště v prostoru někdejších obchodního domu Tesco v ulici Dornych. Přes prosklenou stěnu vidí na hrad Špilberk, na katedrálu svatého Petra a Pavla, na (nejen) historickou zástavbu širšího centra jihomoravské metropole. „Tady se rád koukám, protože vidím, kde všude bychom mohli pomoct instalovat fotovoltaiky a kde všude bude třeba překopat to, jak s energiemi nakládají,“ říká. A to prý bude a vlastně už je příležitost pro PKV, která počítá, že nejpozději během příštího roku vyroste z nynějších 160 na 200 lidí.

Plán pro firmu je tedy jasný, ale co soukromá sbírka Porsche? Jak to vidí? To se Pech jen zatetelí a zavelí k návštěvě kanceláře, kterou sdílí se svým společníkem Ondřejem Vaňkem, kterého už prý také přeučil na Porsche. Když v místnosti hned u recepce stojíme, Jiří Pech se natáhne a odhrne černou záclonu, zpoza níž vykoukne dvojice závodních herních setů: sportovní křesla s volantem, displejem i pedály.

„Tady řádím se synem a někdy s Ondrou, ale tomu vždycky ujedu,“ směje se Jiří Pech. Ondřej Vaněk jen mávne rukou, ovšem i on má za sebou vystavené modely Porsche Carrera. „Výhoda těchto aut je, že když se o ně dobře staráte, jejich cena neklesá. A postupem času se dostanete k nákupům raritních nových kusů, které jsou i investičně moc zajímavé. Ty totiž automobilka prodává jen někomu, koho má prověřeného a komu věří. A v tom hodlám pokračovat,“ připomíná hrdě podnikatel.