Při škole střídala brigády, dnes má showroom i v New Yorku. Její skleněné stěny vyjdou na stovky tisíc
Designérka Eliška Monsportová tvoří po značkou Elis Monsport ryté sklo, zrcadla i světelné objekty. Svou tvorbu dnes vystavuje v New Yorku i v Kodani.
Ještě během studií střídala brigády, pracovala v IT firmě a po večerech vyráběla první ryté vázy nebo firemní dárky. Dnes tvoří Eliška Monsportová pod svou značkou Elis Monsport několikametrové skleněné stěny, dveře i objekty do interiérů, má showroom na Manhattanu a nově i roční prezentaci v Kodani. „Když jsem někomu řekla, že dělám rytinu, všichni si představili malé věci. A já jsem si říkala: Ne, já dělám velké věci,“ popisuje designérka.
K tvorbě se dostala přirozeně už jako dítě. Po studiu keramiky a porcelánu v Ostravě nastoupila na pražskou UMPRUM, kde se začala věnovat sklu. „Keramika a sklo si jsou v něčem podobné, ale sklo jsem tehdy vnímala jako takovou vyšší dívčí. Lákalo mě, že nabízí strašně moc možností,“ říká Monsportová.
Vedle školy se ale musela živit brigádami a později i full-time prací v IT firmě, kde dělala HR. Právě tehdy rozjela vlastní tvorbu. Nejprve šlo o menší ryté objekty, vázy nebo firemní zakázky. Po návratu z několikaměsíčního pobytu v Kanadě se ale rozhodla jít naplno sama na sebe. „Řekla jsem si, že buď teď, nebo nikdy. Při nejhorším budu chvíli jíst brambory a nějak se to zvládne,“ vzpomíná se smíchem.
Monsportovou umění živí už přes deset let. Ve své tvorbě se pod značkou Elis Monsport zaměřuje hlavně na sklo do architektury, které může mít formu velké ryté plochy, dveří, paravánů, zrcadel nebo světelných objektů vytvářených na míru konkrétním prostorům. Vedle toho má i menší kolekce, například sklenice a panáky s motivy lesní vegetace nebo prostorově méně náročné zrcadlové objekty. Jedním z jejích aktuálně nejvýraznějších projektů je série Botanico, která kombinuje rytinu, lehané sklo a světelné instalace. Právě za ni získala nominaci na Czech Grand Design 2025 v kategorii Designér roku.
Hlavní část jejího byznysu ale tvoří zakázková tvorba. Monsportová pracuje s velkoformátovým lehaným sklem, její produkty vznikají ve spolupráci s architekty i klienty a často vyžadují několikaměsíční výrobu a složitou instalaci. „Klient dostává celý servis, tedy návrh, práci s architektem, vývoj konkrétního řešení. Vždycky je to takový šperk pro dané místo,“ popisuje umělkyně.
Klient získává takový šperk pro dané místo.
Právě velikost objektů ji začala lákat už během školy, kdy experimentovala s velkoplošnou rytinou. „Baví mě, jak velká věc působí na člověka,“ říká. Vedle uměleckého přístupu v tom ale vidí i ekonomickou logiku. „Abych uživila celý kolos, který kolem toho je, musím vydělat určitou částku. Kdybych ji měla vydělat na malých věcech, musela bych jich prodat hromadu. A to mě nebaví.“
Velké realizace, na které se teď zaměřuje, běžně vycházejí na stovky tisíc korun. Cena se odvíjí od velikosti, dopravy, instalace i technické náročnosti. Vedle soukromých klientů pracuje Monsportová i pro firmy a značky. Navrhovala například sklenice pro restaurace Alma nebo Štangl, spolupracovala také s J&T Bankou či Vodafonem.
Poslední roky ale Elis Monsport výrazně expanduje do zahraničí. Od letoška má umělkyně sdílený showroom na Manhattanu poblíž Empire State Building, který provozuje společně s brazilskou šperkařkou Jacqueline Barbosa. „Mám prostor, kam můžou přijít lidé a kde je možné vidět moje sklo fyzicky. Když řeším projekty s architekty, můžou tam vzít klienta, který uvažuje třeba o stěně,“ říká.
Právě fyzická prezentace je pro ni podle vlastních slov zásadní. U velkých realizací za stovky tisíc korun podle ní nestačí fotografie ani vzorky. Zároveň vnímá, že přítomnost v New Yorku značce pomáhá i reputačně. „Lidé to vnímají jinak. Není to sklo uprostřed ničeho, ale značka, která má fyzickou přítomnost v New Yorku,“ dodává Monsportová.
Druhým důležitým krokem je pro ni také Kodaň, kde letos otevřela roční prezentaci. A protože se prostor, který sdílí společně se slovinskou značkou Tokio, nachází přímo v centru města, jeho roční pronájem vyšel zhruba na půl milionu korun. „Cena na tři dny byla tak vysoká, že to nedávalo smysl. Pak přišla možnost mít prostor na celý rok, tak jsme do toho šli,“ popisuje Monsportová.
Do budoucna by se chtěla dostat ještě dál, konkrétně do Japonska. „Myslím, že by tam moje věci ocenili. Mám to vypozorované i z výstav, lidé z této části světa k mým věcem přirozeně chodí,“ říká Monsportová. Vedle toho ji ale láká třeba i realizace skleněné fasády domu. „To jsem taky už řešila, ale jsou s tím spojené různé certifikáty, testování a je na to potřeba velký kapitál. Tak třeba někdy,“ uzavírá.
