Proč jde Oktagon do Polska? Největší zvíře tam kulhá. Expanzi jsem hodně tajil, říká Ondřej Novotný
Polsko je v bojových sportech nejsložitější trh v Evropě. Přesto to spoluzakladatele Oktagonu nezastavilo, aby tam vyrazil – a chce vyhrát.
Je sobota 11. dubna 2026 a v polském Štětíně startuje turnaj Oktagon 86. Pro česko-slovenskou organizaci smíšených bojových umění známých pod zkratkou MMA je to další zásadní milník. Vykročila tím totiž na vůbec nejsložitější evropský trh. „Poláci ve své zemi nenechávají vítězit nikoho jiného, v ničem,“ říká spoluzakladatel a promotér Oktagonu Ondřej Novotný. Je z Ostravy, a tak s řadou Poláků vyrůstal, v zemi i chvíli podnikal. Nijak ho to ale nezastavuje a u našich severních sousedů se plánuje pevně usadit.
„Polsko se nyní ukázalo jako zajímavá příležitost,“ vysvětluje Ondřej Novotný v rozhovoru pro CzechCrunch. Jeho organizace Oktagon, kterou založil a vlastní společně se svým parťákem Pavolem Nerudou, nejprve ovládla českou a slovenskou MMA scénu a v posledních letech si také podmanila Německo. Loni tam dokonce stanovila nový světový rekord, když na fotbalový stadion ve Frankfurtu přišlo sledovat bojovníky v kleci téměř šedesát tisíc diváků.
Jde o jeden z nejpůsobivějších zábavních artiklů, který Češi a Slováci za dlouhou dobu vyvezli do světa. Letos by měl Oktagon v tržbách dosáhnout na zhruba 670 milionů korun a Ondřej Novotný v rozhovoru popisuje například to, jak chce uspět v Polsku, co si odnáší z neúspěšné expanze do Anglie i jak jeho byznys proměňuje úspěch v Německu, včetně vysílání na volně dostupném kanálu RTL. A taky kdy bude za vysílací práva inkasovat víc než česká fotbalová liga.
Kdy padlo v Oktagonu rozhodnutí, že půjdete do Polska?
Zvažovali jsme to zhruba poslední rok. Polsko samozřejmě bylo dlouho ve hře. Snažíte se takovou věc správně načasovat, aby vyhovovala především vám. Měli jsme různé možnosti, kam dál růst, a Polsko se nyní ukázalo jako zajímavá příležitost. Největší zvíře (největší polskou organizací je KSW, pozn. red.) tam kulhá na obě nohy, odpuzuje od sebe spoustu lidí a stále více bojovníků začíná hledat alternativu.
A vy ji chcete nabídnout…
Pro řadu těch bojovníků musí být případná alternativa jedině výš. V Polsku existuje i několik menších organizací, které ale nedělají tak velké akce, a my věříme, že můžeme být alternativou, která osloví jak bojovníky, tak fanoušky. A když můžete být alternativa, tak můžete potenciálně být i jednička na trhu.
Jaké máte na vstup do Polska reakce? Čekal jste je lepší, horší?
Věděl jsem, že spousta lidí bude mít radost, spousta lidí ne – záleží, kdo má kde jaké vazby. Ale samozřejmě je to pro mě důležité a reakce jsou spíše pozitivní. Věřil jsem, že takové budou, protože by to ukázalo, že jsme se v našem čtení trhu nemýlili.
Když chystáte tak zásadní oznámení, kolik lidí o něm dopředu ví?
Tohle jsem hodně držel v tajnosti. Detaily jsem věděl prakticky jenom já. Polsko je v bojových sportech zdaleka nejsložitější evropský trh. Možná se to ukázalo i v některých zlých reakcích, třeba od majitelů některých organizací. Nechtěl jsem i proto své lidi vystavovat nepříjemnostem, které se dějou mně, ale já jsem zvyklý. Ne každý ten tlak unese.
Zároveň takovou věc sice tři čtvrtě roku připravujete, ale do poslední chvíle to nemáte jisté. V zákulisí se pořád děje mnoho věcí, které to mohou ovlivnit a které jsou velmi křehké.
Chápu správně, že to nebude jen o jednom turnaji, ale chcete se v Polsku více usadit?
Jasně, že chceme být úspěšní. A to neznamená, že tam uděláme jeden turnaj a zmizíme. Chceme se v Polsku usadit a být pro Poláky nejzajímavější možnou alternativou. A nakonec ideálně nejen alternativou, ale tou první volbou.
Vy sám často zmiňujete, že například čeští bojovníci v KSW nejsou pro Poláky tak zajímaví. Začali jste tím, že jste pro první turnaj získali polskou legendu Michała Materlu. Jaké další aspekty jste řešili, aby ta expanze byla úspěšná?
Debaty a přípravy dál probíhají. Jakmile jsme to propálili, začala se ozývat řada zajímavých lidí, kteří otevírají další možnosti. Potvrzujete si některé teze, jiné vyvracíte a musíte být otevření tomu, že se to všechno třeba nevyvede podle vašich představ. A co se týká porovnávání organizací – nevím, jestli to už chci říkat, ale řeknu to: Oktagon je evropská organizace, zatímco KSW není. KSW je polská organizace pro Poláky s touhou ukázat, že Poláci jsou ti nejlepší. Drtivou většinu šampionů mají domácích.
My jsme od začátku organizace evropského střihu. Ukazujeme zahraniční bojovníky ve stejném světle jako ty české nebo slovenské a snažíme se z nich pro Čechy a Slováky dělat atraktivní zboží, které budou chtít sledovat a které si třeba nakonec oblíbí víc než ty domácí. Jsme ti, kteří komukoliv dodají příběh, slávu, vítězství. A je nám jedno, ze které země přichází. Zatímco v KSW to tak není. To je obrovský rozdíl.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsŘíkal jste, že Polsko je v bojových sportech zdaleka nejtěžší evropský trh. Je to primárně kvůli přítomnosti velké organizace jako KSW?
Jednak je to trh, který je absolutně nasycený, a také je to trh, který je nesmírně pyšný a hrdý. Poláci ve své zemi nenechávají vítězit nikoho jiného, v ničem. To je jejich přístup. Tak jsem to navnímal. Měl jsem kanceláře ve Varšavě, podnikal jsem tam, celý život s nimi žiju, jezdil jsem do Polska na dětské tábory. Je to obrovský národ.
My máme často pocit, že je to země, která by snad měla být za námi, ale je to spíš naopak. Poláci to velmi dobře vědí a je těžké je přesvědčit o něčem jiném. My je proto ani nepřicházíme přesvědčovat, ale přicházíme jim nabídnout něco, díky čemuž mohou jejich hvězdy zářit v obrovském měřítku, nejen v Polsku.
Zatímco do Německa vám expanze vyšla, v Anglii jste se před několika lety spálili. Jak se na to teď retrospektivně díváte při vstupu do Polska? Počítám, že vám to ukázalo řadu věcí, na které je třeba dát pozor?
Už to zpětně nijak zásadně neprožíváme, koneckonců už s námi není tolik lidí, kteří to zažili. A ta zkušenost je nepřenositelná. Pro mě a pro Paľa (Pavol Neruda, druhý spoluzakladatel a spolumajitel Oktagonu, pozn. red.) to je úplně jiný svět. Samozřejmě jsme se dívali na to, kde nastaly chyby, když jsme šli do Anglie, abychom to udělali jinak – v rámci komunikace, vytipování hlavních hvězd, ke komu se můžeme dostat a kolik to může stát i co by znamenal neúspěch. Ten jsme si tehdy nepřipouštěli, zatímco teď si ho připouštím. Těch aspektů je strašně moc.
Jak přemýšlíte nad další expanzí? Může být Polsko vaše další Německo, nebo půjdete rychleji i do dalších zemí?
Máme víceméně rozhodnuto, kam půjdeme dál. Ale bude to jen v případě, že se vytvoří ideální podhoubí jako teď v Polsku, aby to dávalo smysl. Naše největší poučení je: nejdi někam jenom proto, že si myslíš, že něco bude fungovat, ale skutečně si to připrav, abys tam mohl uspět. Nikdy to nemáš jisté a nezjistíš, jaká je realita, dokud nezačneš prodávat vstupenky na první turnaj, ale potřebuješ tam – řečeno pokerovou terminologií – přijít se silnými kartami v ruce, abys měl šanci, i když ti pak třeba na stůl do kombinace nepřijdou ty nejlepší karty.
Já jsem ten, kdo říká, že je celý byznys pořád křehký, zároveň jsem ale ten, kdo je ochotný do posledního dne riskovat.
V Německu jste nedávno na turnaji Oktagon 78 vysílali poslední dva zápasy na volném kanálu RTL, který má obří zásah. Jak to z vašeho pohledu dopadlo? Jak si dnes Oktagon v Německu stojí?
Je to čím dál lepší. Po našem turnaji byl v Berlíně zápas NFL, přičemž Němci jsou opravdu velcí fanoušci amerického fotbalu. Vysílal se také na volném kanále RTL, a zatímco my jsme měli v sobotu o půlnoci peak přes 800 tisíc diváků, oni měli v neděli odpoledne 1,2 milionu. Kdybychom měli poradenskou firmu, pravděpodobně řekne, že to můžeme prezentovat jako naše jasné vítězství. A myslím, že ta čísla tak čtou i všichni odborníci. Naše poslední zápasy bohužel nebyly z pohledu atraktivity takové, jak jsme doufali, ale to se nedá nic dělat. Dopad to mělo přesto obrovský, RTL do toho s námi chce jít znovu, v příštím roce několikrát. Naplnilo to i jejich očekávání.
Přijde mi, že v Česku se úspěch Oktagonu už bere trochu jako samozřejmost. V jaké situaci jste ale v Německu? Je to tak, že jako největší organizace už máte nějaké jistoty a můžete se teď třeba více soustředit na Polsko?
Z mého pohledu je Německo stále ještě neobsazený trh, kde máme co dokazovat a kam se vyvíjet. Je pořád řádově dvakrát větší než Polsko a je spousta měst a arén, ve kterých jsme nebyli. Celý náš byznys pořád vnímám jako křehký a to mě drží v pozoru.
Na druhou stranu, jasně, máme tam nezpochybnitelný úspěch a jsem rád, že to zvenčí vypadá, že je to nedohnatelné, protože to přirozeně odrazuje soupeře, nebo to tomu minimálně pomáhá. Je ale spousta věcí, které se pořád ještě musíme naučit, pochopit je a udělat. V Německu zdaleka nemáme hotovo a není to tak, že bychom si ho teď mohli odškrtnout a soustředit se jen na Polsko.
Když jsme se spolu před rokem bavili na naší konferenci Money Maker, říkal jste, že byste chtěl za pár let dostat za televizní práva víc, než kolik má nyní česká fotbalová liga. Za tímhle cílem míříte?
Jestliže česká fotbalová liga podepsala kontrakt na pět let v součtu se všemi právy a smlouvami za zhruba 700 milionů korun na rok, tak ano, v tuto chvíli se už jejím cenám velmi blížíme. A věřím, že až bude fotbalové lize za tři roky tenhle kontrakt končit, tak my budeme před nimi.
Kolem Oktagonu krouží různí investoři. Zatím je odmítáte, ale zajímalo by mě, zda se třeba situace nějak neposunula? Jdete do Polska, potenciálně do dalších zemí a bude to stát další velké peníze. Mít externí peníze má samozřejmě svoje pro a proti.
Já jsem ten, kdo říká, že je celý byznys pořád křehký, zároveň jsem ale ten, kdo je ochotný do posledního dne riskovat. Samozřejmě chodí lidi, kteří říkají, že když neuděláme tohle, za dva roky už celý trh bude úplně jinde. Může být. My teď můžeme vypadat jako skvělá nevěsta, co má několik nápadníků, a najednou ta historka bude vypadat úplně jinak.
Nápadníky zatím odmítáme, protože nenaplňují naši představu o tom, jaká by měla být cena. Zároveň víme, jaké smlouvy teď uzavíráme, jaké máme na stole a co ještě chystáme, včetně třeba výhledu na další spolupráci s RTL. Pokud vše klapne, vidíme to ocenění zase úplně jinde, než jak ho kdokoliv může vidět v Česku. Bavíme se s největšími rybami z celého světa, z našeho byznysu i třeba s investičními fondy, a to je úplně jiná konverzace.
V rámci expanze vedle Evropy občas zmíníte Střední východ. To je také ve hře?
Určitě chceme být hlavně evropská organizace. Střední východ zvažujeme, protože tam jsou peníze, zájem a i třeba někteří bojovníci, byť těch je méně. A úplně otevřeně – my jsme pro Střední východ zajímaví tím, že držíme klíče do Evropy. V rámci celého segmentu neexistuje nikdo, kdo by byl vhodnější a kdo by se nám mohl blížit. Nabídky i zájem jsou, ale zatím nedosahují našich představ.
Na jakých číslech letos skončíte?
Měli bychom skončit na tržbách kolem 28 milionů eur (v aktuálním přepočtu přes 670 milionů korun, pozn. red.).
