Je to sotva pár týdnů, co se Ondřej Novotný vrátil z Dominikánské republiky, kde natáčel novou sérii reality show Survivor. A je znovu v jednom kole – natáčí fotbalové podcasty Kudy běží zajíc, chystá nové MMA turnaje pod značkou Oktagon, jedná s investory. A protože má licenci pilota, mezi městy a státy se přesunuje ve svém ultralightu. S ním dorazil i na konferenci Money Maker v Ostravě, odkud pochází. „Až půjdeme do Francie, asi budeme muset koupit větší letadlo,“ prohlásil na akci CzechCrunche, která se poprvé konala mimo Prahu.

Money Maker proběhl v Ostravě v úterý 29. dubna. Do nově zrekonstruovaného paláce Textilia Ostravica dorazila elita ostravského byznysu či lidí, kteří z regionu pochází: vedle Ondřeje Novotného se představili například zakladatel investiční skupiny Rockaway Jakub Havrlant, průmyslník a mecenáš Jan Světlík, šéfka a spolumajitelka strojírenského holdingu Promet Denisa Materová, největší prodejce vozů BMW, ale také Rolls-Royců a Aston Martinů v Česku Karel Kadlec či Jan Hasík ze stavební a investiční skupiny Purposia Group.

Ondřej Novotný, který podvečerní program konference uzavíral, hovořil nejen o svém dětství na Ostravsku, ale i o své cestě z regionu a také o dalších plánech s Oktagonem, který spoluvlastní se svým slovenským obchodním partnerem Pavolem Nerudou. Při debatě na pódiu tak mimo jiné zmínil, že se blíží doba, kdy do jejich MMA organizace vstoupí investoři, aby jim dodali „steroidy v podobě peněz“. Níže je zkrácená verze rozhovoru, který s Ondřejem Novotným v Ostravě na Money Makeru vznikl.

O víkendu jste byl v Karlových Varech, předtím pár měsíců v Dominikánské republice, přeletěl jste do Německa, turnaje pořádáte po celém Česku i Evropě. Je i přesto všechno Ostrava pořád to místo, to doma?
Doma je všude, kde jsou moji blízcí. Doma byla Dominikána, už jsem tam strávil rok celkem. Ale za poslední rok jsem spal v 75 postelích, takže musím ten domov trochu rozšířit.

Jak často se ale vracíte do Ostravy?
Je to ostuda. Za poslední rok to byla velká ostuda, musím to zlepšit. Cítím to jako dluh k sobě i k tomu, co tady mám za kámoše. Když jsme dneska dělali fotku a vešel jsem tady do té Ostravice (někdejší obchodní dům Textilia Ostravica – pozn. red.), tak mě to úplně dojalo.

---

Fotogalerie: Money Maker Ostrava 2025

CzechCrunch vyjel do regionů a uspořádal první vydání byznysové konference Money Maker v Ostravě. Podívejte se, jak to v Ostravica-Textilia vypadalo.

---

Často mluvíte o tom, že je to tady láska, nebo nenávist. Nebo Ostrava jako region proti všem. Vnímáte to tak pořád?
Vnímám to z těch svých výletů do Ostravy. Hroty se oproti mému mládí lehce obrousily. Ve fotbale, když teď Matěj Šín řekl, že by nikdy nešel přes Spartu, tak to nám všem udělalo brutální radost. Dočetl jsem romány od Karin Lednické, její Šikmý kostel, a vysvětlilo mi to spoustu věcí, které jsem zažíval jako dítě v tomto regionu.

Mám na mysli drsnost toho kraje bez nároku na vysvětlení, drsnost výchovy. Za mého dětství to byl hodně havířský kraj. Bylo tu i hodně alkoholu. Ale zároveň chuť, která tady je, tvrdost, nezlomnost lidí… to všechno v tomto regionu je a dává ti to sílu. Je tady hrdost a je na co být hrdý, ale myslím, že region pořád potřebuje zmodernizovat, aby tady zůstávali a chtěli být kvalitní lidi.

Jaká byla vaše cesta odsud? S čím jste odcházel z Ostravy?
Odcházel jsem jako profesionální hráč házené. Začal jsem hrát od 15 let za peníze, takže můj sen pokračoval. Zároveň jsem nechtěl pracovat, a tak jsem se přihlásil na Fakultu tělesné výchovy a sportu, kde jsem měl hodně bodů za reprezentaci. Pořád jsem si myslel, že se vrátím, ale pak už to nešlo.

Mimochodem, hodně se v souvislosti s Ostravou řeší infrastruktura. Vy jste za námi dnes přiletěl svým ultralightem. Mluvíte o tom často i s vaším byznysovým parťákem Palem Nerudou, že to byl pro vás byznysový gamechanger – právě díky létání a určité nezávislosti jste otevřeli Oktagon v Německu. Jak vám to změnilo perspektivu v byznysu?
Je to brutální změna. Já bych tady dneska nebyl, kdybych měl přijet autem nebo vlakem. Letadlem stihnu, když ráno vyletím, schůzku v Berlíně, pak jedu do Frankfurtu, do Mnichova a večer ještě uspávám malou. A když budeme chtít dělat Francii, tak si asi budeme muset koupit větší letadlo Cirrus. Německo bychom bez letadel fakt neudělali.

Že se vydáte s Oktagonem za hranice bylo jasné od začátku?
Neměli jsme to úplně jasné. Palo ani neměl jasné, že budeme dělat organizaci. Samozřejmě když jsme v roce 2019 udělali první zápas, který si asi pamatujete – zápas století Vémola vs. Attila –, tak nás to nakoplo. Vyprodali jsme dopředu tři eventy, ale pak udeřil covid. Na peníze, šlo o 12,5 milionu za lístky, jsme pak čekali dalšího 2,5 roku. Ale naučili jsme se dělat přenosy pay-per-view a postupem času byl náš úspěch evidentní. A začalo být jasné, že ten rybníček je nám malý a že chceme-li růst, musíme někam ven.

Kromě Oktagonu a Survivoru jste známý i jako podcaster, děláte Kudy běží zajíc, kde natáčíte skoro každý den. Karel Kadlec, zakladatel skupiny CarTec, nám tady před chvílí říkal, že neumí věci dělat v malém měřítku. Máte to tak taky?
Nenáviděl jsem, když mi lidi říkali: „No tak, ale takhle to nefunguje.“ To je největší roznětka mého života. Když mi žena řekla, že se mnou nebude chodit, tak já řekl: „Samozřejmě, že budeš!“ Trvalo to 2,5 roku, ale chodit se mnou začala. Jestli mám něco, co jiní nemají, tak když se pro něco rozhodnu, neexistuje nic, co mě zastaví.

Co je teď ta další meta, kam se chcete dostat byznysově?
Když zůstanu u Oktagonu, tak jsme si kdysi stanovili cíle a dnes vím, že bych chtěl být první člověk z Čech a Slovenska společně s Palem, který z nuly vymyslí sportovní showbyznys na miliardu eur ve valuaci.

Když jsme se v listopadu bavili o vašich plánech, říkal jste, že z Oktagonu chcete udělat miliardovou firmu v horizontu pěti let. To pořád platí? Nebo se to časově posunulo?
Pro mě peníze nejsou důležité. Je příjemné je mít, ale pro mě je důležité to dobrodružství a cesta, kterou jsem si vymyslel s Palem. Jsem jak malý kluk v cukrárně, každý den můžu dělat rozhodnutí. Nicméně za posledního půl roku se to zrychlilo, protože za námi chodí lidi. Dostali jsme se totiž do pozice jasné světové dvojky – v mém byznyse se už nikdo nebaví o tom, jestli jsme druzí nejlepší na světě.

Akorát nemáme ty prachy, které mají všichni okolo. Ale řada lidi nám je nabízí. Zatím říkáme ne, ale uvědomujeme si, že pomalý růst, který jsme dělali doteď, není už dál možný. Teď potřebujeme steroidy v podobě peněz.

Musíme naplánovat správnou dobu, kdy už budeme dostatečně velcí, k čemuž nám hodně pomáhá Německo. Tam když něco uděláš, tak to vyletí desetkrát víc než tady. Na turnaji jsme včetně televize měli 1,35 milionu diváků, ovšem na Bundesligu se dívá na běžný zápas 700 tisíc lidí.

Zmiňoval jste investory – to mluvíte o investorech, kteří by chtěli koupit celý Oktagon, nebo kteří se chtějí stát partnery?
Je to všehochuť. Teď máme na stole zajímavou věc – člověka, který prošel velkým světovým sportovním showbyznysem, řídil obrovské fotbalové kluby. Přijel tak připravený, že jsem byl ochotný podepsat dohodu o mlčenlivosti na místě. Fakt detailně připravený člověk, který v minulosti prošel Disney, ESPN. Něco takového jsem ještě nezažil.

V jedné ze svých odpovědí jste řekl, že až jednou budete velký kluk… Jak vnímáte svět velkých peněz, velkého byznysu? Je to něco, kde se cítíte dobře?
S čím více z těch velkých kluků se bavíš a vidíš jim do obýváku, tím méně hrozivé to je. Jsme čím dál víc vidět a je to pro nás příjemné, že nás mezi sebou berou. Furt nevěřím, kolik mi je let, mám uvnitř sebe pořád toho dvacetiletého kluka.