Prodával vrata i software pro lékárny. Cesta k bohatství vede přes riziko, říká investor Šedivý
Míru risku ale musíte znát a řídit, zdůrazňuje Petr Šedivý. Vystudovaný lékař, jenž prodával vrata, budoval softwarovou firmu a nyní už roky investuje.
Petr Šedivý během své kariéry prošel různými obory. V byznysu i v soukromém životě několikrát výrazně narazil, nakonec přes různé zádrhele došel až k pozici investora, v níž se posledních sedm let věnuje Venture Clubu, skupině teď už několika stovek soukromých investorů, kteří vkládají své peníze a podporují středně velké firmy. Zprostředkoval již investice za více než půl miliardy korun.
„Investice, které děláme, jsou rizikové,“ přiznává Šedivý, když mluvíme v jedné z karlínských kaváren. „Jsou to firmy, které ještě nejsou stabilní a zaběhlé. Kdyby takové nebyly, tak by peníze ani nepotřebovaly. Říkám však, že buď můžete být s jistotou chudý, nebo můžete být s rizikem bohatý. To riziko ale musíte znát a musíte jej řídit,“ přidává moudro, jímž se při investování řídí. Během hovoru s CzechCrunchem zmiňuje rad ještě několik. Ale nejdřív k tomu, jak se vůbec přes různé peripetie do pozice investora vypracoval.
Dnes sedmapadesátiletý Šedivý dostudoval v roce 1991. Po pádu komunistického režimu docházelo k mnoha změnám v rámci fungování ekonomiky, jednou z nich byl i konec systému „umístěnek“ do zaměstnání. Ač doktor, sám přitom nedokázal dostatečně dobré místo v nemocnicích najít. Působil tak u policejní jednotky rychlého zásahu na pozici sportovního a praktického lékaře.
„Byla to federální jednotka. Když se pak dělila federace, byl jsem služebně nejmladší, a tak mě rovnou propustili,“ vzpomíná na moment, který jej dovedl k prvnímu vlastnímu byznysu. Šedivého kamarád byl stavební inženýr, na trhu viděl příležitost a oslovil jej, jestli se nechce přidat. O co šlo? Prodej garážových vrat Hörmann, z čehož vyrostla firma s tržbami dvacet milionů korun, což v reálném vyjádření před třiceti lety znamenalo mnohem více než nyní.
Byl jsem jediný lékař ve střední Evropě, který prodával garážová vrata.
„K této příležitosti jsem se dostal spíš z donucení, než že bych to chtěl opravdu dělat. Byl jsem jediný lékař ve střední Evropě, který prodával garážová vrata,“ připouští. Když jej o něco později oslovila známá s tím, že pro něj má pracovní nabídku ve farmaceutické firmě, rozhodl se novou výzvu přijmout. Začátkem devadesátých let přitom nastal obří boom tohoto oboru.
Když do nové společnosti nastupoval, byl zaměstnancem číslo dvě. Jak firma rostla, svou pozici „čísla dvě“ si udržoval a při jeho odchodu o sedm let později už počet zaměstnanců čítal dvě stovky. Šedivý tak získal zkušenosti s vedením většího byznysu, ale také vhled do toho, jak farmaceutický průmysl funguje. Během této štace se dostal i k problematice zpracování dat, jejich analýze a tvorbě databází. A právě k tomu se vrátil o několik měsíců poté, co zmiňované místo opustil.
„Okolnosti mě dohnaly, že jsem se musel začít živit sám, opět tak trochu z donucení. Společně s vývojářem jsme začali vyvíjet informační systémy pro farmaceutické firmy podobné, jako jsme předtím vyvíjeli interně. Nakonec jsme to dělali dvanáct let. Zpracovávali jsme data o lécích ze všech lékáren v Česku, Maďarsku a Bulharsku. Byl to klasický software jako služba, prodávali jsme jej čtyřiceti klientům a dělali obrat v nižších desítkách milionů korun ročně,“ přibližuje Šedivý.
Nakonec se ale rozhodl svůj další byznys předat dál. Před dvanácti lety totiž začal nastupovat nový technologický trend – přesun z offline řešení do cloudu, na což si již Šedivý se svou firmou netroufal sám a pokus o fúzi s jinou společností nevyšel. „Tak jsem svůj podíl prodal. V té chvíli navíc manželka usoudila, že jsme to prodali blbě – podíl držela i ona – a po osmadvaceti letech se se mnou rozvedla.“ Ve svých pětačtyřiceti letech tak Šedivý řešil, co se svým životem bude dělat dále. Protože ze svých předešlých štací získal peníze i síť kontaktů, začal investovat.
„Samozřejmě to dopadlo tak, že jsem několika lidem naletěl. Svěřil jsem jim své peníze a přišel o ně,“ přiznává s tím, že svou roli sehrála i jeho tehdejší přítelkyně. „Po osmadvaceti letech v manželství se mi věnovala krásná a úspěšná ženská, strašně jsem se zamiloval. Dělala investice a přesvědčila mě… nedopadlo to dobře.“ Tehdy šlo o ekvitní vstupy do německých firem, kdy investiční příležitosti prodávali obchodníci, které již ale moc nezajímalo, co se s těmito firmami bude dále dít.
Lekce, při níž Šedivý přišel o část svých peněz, jej ale nakonec dovedla k současnému působení. Získal totiž kontakty v novém oboru i nadhled a zkušenost, jak věci nedělat. „Pokud vstupujete do firmy – ne způsobem, že za provizi někam pošlete peníze –, ale máte podíl, můžete ji řídit a máte informace, tak je to bezpečnější. Investujete do toho, čemu rozumíte, a můžete ovlivnit, co se ve firmě děje. Primární motivace pak není provize, ale výsledek.“
Šedivý se dal dohromady s dalšími sedmi kamarády, experty z různých oborů od medicíny přes development po energetiku, a společně v roce 2016 rozběhli Venture Club. „Nešlo nám jen o to, abychom někam dávali peníze, ale abychom jako skupina lidí, kteří si důvěřují, mohli sdílet know-how z různých oblastí a firmám reálně pomáhat,“ říká. O rok později společně založili i servisní organizaci Venture Club Investu, s níž do jednotlivých společností vstupují.
Zaměřují se přitom na fungující firmy s již ověřeným byznys modelem, které ale potřebují kapitál nebo know-how, aby se dokázaly posunout na vyšší úroveň. Jde o stadium, kdy je společnost veliká na to, aby do ní investoval jednotlivec, ale zároveň ještě příliš malá pro klasické fondy. „Takový druhý stupeň rakety, aby se posunuly dál,“ říká Šedivý s tím, že většinou nejde o investice do startupů, protože ty jsou o to víc rizikové. Venture Club se tak pohybuje na pomezí venture kapitálu a private equity.