Některé startupy si na trhu jdou za snem stát se bájným jednorožcem, tedy firmou s vyšší než miliardovou valuací (ovšem vyjádřenou v amerických dolarech). U nás k tomu mají nejblíže nakročeno například Productboard a Mews či Price fx, jiným směrem se nicméně vybral český startup Avocode. Ten honbu za vysokou valuací vyměnil za budování zdravé a ziskové firmy a pro další startupy se snaží být příkladem, že prodej podílu firmy výměnou za peníze investorů je jen jedna z cest, jak škálovat globální byznys.

„Jak nám řekl jeden z našich mentorů, prodej ekvity může být nejdražší způsob, jak získat peníze. Nikdy nevíš, kolik vlastně zaplatíš,“ začíná naši debatu jeden ze spoluzakladatelů startupu Vu Hoang Anh, když spolu mluvíme v novobarokní budově nedaleko pražské Národní třídy, kde Avocode sídlí.

Právě odsud startup o téměř čtyřiceti lidech buduje stejnojmenný nástroj, který pomáhá designérům, vývojářům a dalším zainteresovaným stranám zjednodušovat a zrychlovat designový proces. Za služby Avocode aktuálně platí na čtyři tisíce firem po celém světě, což firmě generuje tržby v řádu nižších milionů dolarů ročně, meziročně přitom roste na úrovni 40 procent.

Navzdory relativně slušným byznysovým výsledkům se v Avocode rozhodli momentálně nehledat investice v řádech milionů dolarů a začátkem letošního roku získali financování ve výši 500 tisíc dolarů, tedy přibližně jedenáct milionů korun. „Ve srovnání s jinými startupy to možná není zas tak moc, nicméně při hledání externího financování cílíme vždy na částku, kterou dokážeme reálně využít pro zdravý růst,“ popisuje strategii Vu.

„Snažíme se být efektivní a investovat peníze do firmy správně, aby se nám investice vracely, a soustředíme se přitom na profitabilitu. Když jsme v plusu, tak všechno dáváme zpět do růstu, jinak se ale snažíme být na nule, nebo pálit maximálně pět procent tržeb, což je opět ve srovnání s vysoce zainvestovanými firmami nic,“ pokračuje startupista.

Historicky Avocode přijalo už několik menších investicí výměnou za podíl ve firmě, a to vždy v řádu stovek tisíc dolarů. Mezi investory či fondy jsou například 500 Startups, Kima Ventures, Teec Angels či český Reflex Capital. Zmiňovaná letošní investice však částečně probíhala ve formě konvertibilního dluhu od Phase 4. Druhou část Avocode získalo od The Hustle Fund ve formě takzvaného Revenue-Based Financing (RBF), kdy se firma financuje na základě budoucích očekávaných tržeb.

„Věřím, že typy financování se dají kombinovat. Při každém přijetí peněz by si měl majitel firmy uvědomit cenu kapitálu a na co ho využije. Ve startupovém prostředí se bohužel pálí obrovské sumy peněz a osobně znám několik extrémně zafinancovaných firem, které pro přijatou investici neměly konkrétní plán a v jejím využívání jsou pak neefektivní. To snižuje pravděpodobnost, že se investice nakonec vyplatí jak jim, tak investorovi,“ popisuje Vu.

Financování mezi půjčkou a prodejem ekvity

V případě RBF investor poskytuje kapitál firmě výměnou za pevně dané procento příjmů, jejichž výše se může vyvíjet různým směrem. Většinou je RBF poskytováno ve formě dluhu, čímž se podobá klasické půjčce, návratnost investice je však závislá na výkonu firmy, čímž se zase více podobá financování ve formě ekvity, tedy získání podílu.

„Je to nabídka pro firmy, které možná nemají dlouholetou historii ziskovosti – takže z banky úvěr asi nedostanou, nebo jej dostanou za velmi nepříznivých podmínek –, ale už mají nějaké stabilnější tržby a vykazují nějakou míru růstu a potenciální ziskovosti,“ popisuje pro CzechCrunch Andrej Kiska, partner v Credo Ventures.

V českém startupovém prostředí, které je obecně zaměřené na co nejrychlejší růst firem, se pravděpodobně i z tohoto důvodu alternativní financování formou RBF v podstatě vůbec nezmiňuje. Všechny transakce se točí jen kolem ekvity nebo bankovního financování, na které mnoho startupů vůbec nedosáhne, protože banky vyžadují ručení často fyzickým majetkem a softwarovým produktům nebo službám postavených na modelu předplatném (SaaS, tedy software as a service) nerozumí.

I u nás se ale objevují první vlaštovky, které s RBF experimentují. „Měli jsme RBF v jednom našem startupu. Je to takové hezké pojmenování půjčky s vysokým přepočteným p.a. úrokem,“ popisuje pro CzechCrunch Ondřej Fryc, zakladatel fondu Reflex Capital, který v roce 2018 investoval i do Avocode přes klasickou ekvitu.

„Může to mít smysl ve specifických případech, kdy takový investor může pomoci třeba s visibilitou na konkrétním trhu či s doporučeními,“ doplňuje Fryc. Konkrétní výhody alternativní formy investice RBF pak vyjmenovává Vu z Avocode.

„Víte, kolik přesně vás půjčka stojí, většinou jsou to jednotky procent. U ekvity to může být deseti- i čtyřicetinásobek toho, co jste dostali, a nikdy to předem nevíte. Právě proto, když už vaše firma má předvídatelný příjem, se vám může vyplatit půjčit si tímto způsobem,“ popisuje spoluzakladatel Avocode s tím, že pokud je startup na začátku a bez žádného příjmu, není tento typ financování pro firmu vhodný, tam naopak dává smysl peníze získat výměnou za podíl.

„I my jsme takto začínali a věřím, že nám tyto peníze na začátku extrémně pomohly,“ věří Vu a investor Andrej Kiska z Credo Ventures s ním souhlasí: „Je důležité podotknout, že v equity investici je startup schopný nabrat mnohem víc peněz než přes RBF, hlavně v raných stadiích života firmy. Takže pokud startup věří tomu, že může agresivně růst a bude umět dobře přeinvestovat větší množství peněz, aby ten růst akceleroval, bude pro něj equity investice zajímavější než RBF.“

K tomu zároveň Kiska připomíná základní investiční poučku – na zhodnocení investice je nutné dívat se v kontextu míry rizika. V případě startupu bez hotového produktu, tržeb či například uživatelů je riziko, že startup skončí, vysoké. Doplňují to také statistiky, podle kterých obecně ztroskotá více než devět z deseti startupů, a právě proto investoři požadují vysoké zhodnocení.

„Na první pohled se například dluhopisy za 6 až 8 procent nebo bankovní úvěr za 10 až 20 procent ročně mohou jevit jako levnější forma financování než stovky procent při pre-seed equity investici. Ale na takovou si mohou sáhnout jen firmy s dlouholetou finanční historií, a tu nižší míru rizika kompenzují nižší návratností investice,“ doplňuje Kiska.

„Financování je vždy o tom, co získám a co ztratím, a to v dlouhodobém pohledu. I na pohled drahé financování může být z pohledu vytvořené akcionářské hodnoty lepší, než sedět na podílech a nerůst. A zároveň levné financování například formou půjčky může firmu stáhnout ke dnu,“ přibližuje Fryc stojící v čele Reflex Capital.

Ziskovost místo růstu

Přístup klasických venture kapitálových fondů k investiční problematice se přitom začíná hlavně v posledních měsících měnit. Z pohledu startupu alternativní formy financování mimo prodej podílu získávají stále víc na popularitě, zejména ve Spojených státech.

Úspěšnou a rychle rostoucí firmu je totiž možné vybudovat i bez následování mantry co nejrychlejšího růstu bez ohledu na ziskovost firmy s jedním cílem – dosáhnout co nejvyšší návratnosti investice při exitu z firmy, ať už ve formě prodeje, nebo vstupem na burzu.

I ty nejobdivovanější startupy někdy na burze nedokážou naplnit svá původní očekávání. Například akcie Uberu, Lyftu či Slacku se v současnosti pořád pohybují na nižší úrovni než při jejich loňském vstupu na burzu. V případě Uberu a Lyftu, které jsou závislé na dopravě, to může být způsobeno i globální pandemií koronaviru, u Slacku ale tento faktor odpadá a teoreticky by měl působit přesně opačně.

Největším upozorněním na někdy až toxickou posedlost co nejrychlejším růstem na úkor ziskovosti byla v poslední době společnost WeWork, která si na burzu šla po miliardy, krátce předtím se ale kvůli aktivitám svého šéfa a nedůvěře investorů začala otřásat v základech, až její hodnota spadla ze 47 jen na 3 miliardy dolarů a její IPO je zatím v nedohlednu.

„Mnoho z těchto vysoce valuovaných společností narazilo na pilu Wall Streetu, kde zpochybňují nebo nám připomínají, že na profitabilitě záleží,“ cituje deník The New York Times Patriciu Nakache, partnerku Trinity Ventures, venture kapitálové firmy ze Silicon Valley.

Newyorský deník pak v dalším článku zmiňuje video softwarovou firmu Wistia nebo aplikaci pro správu sociálních médií Buffer jako pár příkladů startupů, které se rozhodly původní investory vykoupit, aby se tak opět mohly soustředit na ziskovost a na udržitelný růst.

Na ziskovost místo růstu se od podzimu loňského roku víc soustřeďuje také koloběžkový startup Bird, který byl ve své době nejrychlejším jednorožcem v historii. „Výzvou je pokusit se zůstat odpovědnými,“ uvedl k tomuto kroku jeho zakladatel a šéf Travis VanderZanden. Paradoxně tento výrok přišel chvíli poté, co Bird od investorů získal 275 milionů dolarů – což se však podle VanderZandena podařilo jen díky tomu, že jeho ztrátová firma podnikla kroky, které by měly vést k její ziskovosti.

Tyto příklady ovšem neznamenají, že všechny venture kapitálové fondy či investoři firmám škodí. „Investoři i podnikatelé si uvědomují, jak startupy fungovaly – pálily moc peněz na úkor růstu. Pro určitý typ firem to funguje, začíná se však měnit způsob přemýšlení nad financováním, aby bylo v rámci celého startupového ekosystému víc udržitelné. Investoři se víc koukají na ziskovost firem,“ komentuje dění na americkém venture trhu Vu z Avocode, jenž má za mořem díky svému zařazení do prestižního akcelerátoru 500 Startups síť mentorů a dalších partnerů, se kterými o těchto otázkách diskutuje.

Pozvolný odklon od sledování mantry růstu ve prospěch ziskovosti v Silicon Valley si všímají i čeští investoři. „Vidíme to stejné a už delší dobu se podle toho chováme. Nikdo neví, co bude, a tak není dobré mít v portfoliu trvale ztrátové společnosti, závislé na dalších kolech financování,“ potvrzuje Ondřej Fryc z Reflex Capitalu.

Andrej Kiska však má na dění v Silicon Valley, kde několik let žil a snažil se tak podporovat startupy z portfolia Credo Ventures, jiný názor. Každý startup totiž podle něj časem plánuje být ziskový a valuace firmy by dlouhodobě měla být odkazem její schopnosti generovat free cash flow a tedy ze schopnosti generovat zisk.

„Každý investor ale může mít jiný názor na to, kdy se vyplatí investovat do agresivního růstu a kdy už by se firma měla zaměřit na generování pozitivního cash flow. Obecně platí, že čím více je na trhu peněz, tím ochotnější je trh jít do většího rizika. To v kontextu ziskovosti a cash flow znamená, že čím více peněz je na trhu, tím je trh tolerantnější vůči ztrátovým firmám,“ zmiňuje partner z Creda.

K tomu dodává zásadní událost, která před několika lety globálním venture kapitálovým trhem výrazně zahýbala – představení obřího Vision Fundu od Softbank s kapitálem ve výši 100 miliard dolarů, což bylo víc peněz, než měly všechny ostatní fondy dohromady. To vedlo k rekordně velké toleranci dlouhodobých ztrát firem a teď, když fondu o své peníze přišel a další nemá (i kvůli investicím do WeWorku či Uberu), opět vzrůstá tlak na ziskovost.

„Jako všechny kapitálové trhy, i ten startupový prochází klasickými cykly, kde dostupnost kapitálu klesá a stoupá, a tím pádem valuace a apetit riskovat klesají a stoupají stejně,“ popisuje Kiska, který zároveň nechce srovnávat situaci ve Spojených státech s Evropou, když si někteří myslí, že zdejší startupy a investoři mají střízlivější pohled na růst a na valuace startupů.

„Myslím si, že na evropském trhu je pro startupy mnohem méně dostupného kapitálu než ve Spojených státech. Proto to může vypadat, že jsou Evropané ‚střízlivější‘, ve skutečnosti jen prostě nemají přístup k takovému materiálu, který by jejich střízlivost snížil,“ dodává s úsměvem Kiska.