V půli cesty mezi Národním divadlem a Karlovým mostem je v Praze kino Balt. Za dveřmi najdete jen dvě menší místnosti, v té zadní pak šestadvacet míst a plátno, kde majitelé polovinu času promítají krátké studentské snímky, dětské i běžné filmy… A ve zbývajícím čase? „Pouštíme špatné filmy a servírujeme k tomu dobrý rum,“ popisuje koncept takzvaného rumového kina provozovatel Baltu David Paškevič v rozhovoru pro CzechCrunch.

Dobrý rum a špatný film je ideální kombinace. Protože díky tomu prvnímu je to druhé ještě zábavnější. Anebo stravitelnější. Maličký prostor kina Balt v ulici Karolíny Světlé měl původně sloužit jako coworking, nakonec ale David Paškevič a Ondřej Čáslavka zjistili, že zájem o promítání béčkových – ale i takových, na která snad ani písmena abecedy nestačí – filmů je nepřekvapivě mnohem větší než o práci. Standardně tu tak bývá vyprodáno klidně na měsíc i víc dopředu.

Během rumového promítání diváci k filmům, jež okupují ta nejnižší patra žebříčků ČSFD či IMDB, dostanou čtveřici nejvybranějších drinků. Ne žádných tuzemáků, ale fajnšmekrovských zámořských produktů, na které u nás jinak narazíte spíš ve specializovaných obchodech. „Důkladně jsme na divácích otestovali třicet rumů. Centenario, Embargo, Dos Maderas, Diplomatico, Kraken, Malteco… Z nich jsme vybrali dvanáct, které podáváme,“ říká v rozhovoru David Paškevič, který dříve vyvíjel technologické stavebnice 3Dsimo, firma ale skončila v důsledku války na Ukrajině.

Popis toho, jak v Baltu vybírali rumy, které svým zákazníkům nabídnou, patří, řekněme, mezi obyčejnějších odpovědi, které v rozhovoru zazní. Protože povídání o tom, jak se odpadní filmy dostanou do čističky odpadních vod, nebo o výzdobě z VHS kazet, na kterých je přesně ten druh amatérských nahrávek, jaký očekáváte, anebo o akčním filmu z Ugandy s rozpočtem 200 dolarů může být jakékoliv, ale rozhodně ne obyčejné.

Do kina na rum, to je vcelku neobvyklá myšlenka. Jak vás prvně napadla?
Rum jsme zvolili jednoduše proto, že ho sami máme rádi. A teď už to můžu říct, ale my jsme takhle s kamarády v mládí chodívali na rum do kina už dřív. Jen neoficiálně. Zašli jsme jednou za čas do multiplexu na promítání ve VIP sálech, objednali si panáka, akorát jsme ho pak dolévali z vlastní flašky. Hostesky se hrozně divily, že pijeme stále toho jednoho.

Kdy se z mladické kratochvíle stal byznys?
Kino jsme spustili loni v srpnu. Prvních pár týdnů nám chodili třeba dva nebo tři lidi. Zvali jsme přátele, aby se hosté ani v tom našem sále pro šestadvacet lidí necítili osamocení.

Ale teď už pohled na program kina hlásí skoro na celý květen beznadějně vyprodáno.
Postupně se to lámalo. V říjnu začalo chodit třeba sedm lidí, pak jsme spustili rumové kino. To se začalo prodávat víc. Ačkoliv tedy na to úplně první – bylo to na film Párty Hárder: Summer Massacre – se prodaly tři lístky hodinu před promítáním. V listopadu už byl sál z půlky naplněný a v prosinci jsme začali vyprodávat.

I nerumová představení?
I ta. Rumové kino samozřejmě táhne nejvíc, ale máme i klasičtější filmy a dětské snímky. Nebo kino pro pejsky, kdy promítáme film se psím hlavním hrdinou, jsme totiž dog friendly. Jinak promítání s rumem vyjde na 389 korun, klasické za 140, dětská představení nebo krátké filmy pod stovku. A máme také kino naslepo, kdy zaplatíte, co chcete.

Takže jste v černých číslech?
Sám se tomu divím. Čekal jsem, že třeba prvních šest měsíců nebo rok to budeme dotovat. Ale už pokryjeme i náklady. A sice by nás to neuživilo, já k tomu dělám na zakázku vývoj elektroniky, ale mohli bychom si s Ondřejem i něco vyplácet. Nicméně všechny peníze dáváme do naší akce Film Fest Naruby, na které v létě ukážeme béčkové filmy v čističce odpadních vod v Bubenči.

To místo jste vybrali schválně? Odpadní filmy, odpadní provoz…
Ano, máte pravdu. V červnu tam organizujeme filmový festival, který nabídne nejen rumy a filmy, ale celkově festivalový zážitek. Bude možnost vylézt na komín, prolézt podzemí, je to skvělý prostor, sám jsem tam měl svatbu. Ale nebude to velká akce, do prodeje jde asi 1 400 vstupenek.

Kolik stojí práva na filmy, na které pak ale prodáte jen šestadvacet lístků? Anebo i na festivalu jenom pár stovek.
Obvykle se distribuci odvádí padesát procent ze základního vstupného. Což bylo fajn hlavně ze začátku, protože platit fixní částku z tržeb za dva diváky by se moc nevyplatilo. Fix ve výši několika tisíc korun i půlka z tržeb se ale platí třeba velkým distributorům, to se nám ani při vyprodaném sálu nevyplatí. A naopak i od větších firem jsme kolikrát slyšeli, že jim se nevyplatí věnovat úsilí pro tak malý podnik, jako jsme my.

I proto máte v programu řekněme specifičtější filmy a marvelovky tu nehrozí.
Přesně tak. Většina těch „rumových“ filmů pochází od britské společnosti Park Circus, která má smlouvy s různými distributory. Pro malé kino takové filmy stojí třeba kolem 150 eur, to je ještě tak na hraně, aby se to vyplatilo. Spolupracujeme také s firmou, která distribuuje DVD a blu-raye a zprostředkovává jejich promítání třeba v hospodách a podobně menších podnicích. Ale jednáme i napřímo s filmaři.

Například?
Trvalo to asi půl roku, ale přímo od ugandských autorů jsme získali film Who Killed Captain Alex? Traduje se, že měl rozpočet asi dvě stě dolarů. No a my na něj práva získali za 250 dolarů. Mimochodem ho poslali v dnešním pohledem mizerné kvalitě asi 720 na 400-něco. Když jsem se ptal, jestli nemají lepší, tak říkali, že tohle je to nejlepší, co mají. Ale je to dobré, na YouTube je v ještě polovičním rozlišení. Anebo jsme jednali s tvůrci legendárně špatného filmu The Room. Máme u nich dokonce objednaný merch na festival za stovky dolarů.

Pozvali jste je na festival?
Tyhle ne, ale fanoušci béčkových filmů určitě znají společnost a snímky od firmy Troma. S těmi jsme také jednali napřímo, za tisíc dolarů jsme získali tři díly Toxického mstitele, tedy kromě třetího, to už je úplná sračka i na nás. Plus Shakespearovské sravnosti. A šéfa Tromy Lloyda Kaufmana jsme na festival zvali.

Toxického mstitele znám, ale říkal jste Shakespearovské sravnosti?
Jo, Shakespeare’s Sh*tstorm. Není to špatné. Je to extrémně ujeté, ale ten Shakespeare je v tom vidět minimálně. V jedné scéně tam postavy třeba pokálí kosatka.

To je krásný oslí můstek k další otázce. Vy totiž máte toaletu přímo v sále…
Jo, to je taková naše značka. V původních prostorech tu totiž záchod nebyl, tak jsme ho dali do skříně ve zdi. Ale má normálně dveře, dokonce je celý stylový. Splachujete páčkou osmimilimetrové promítačky. Motiv na okně se mění třeba podle počasí. A za polopropustným zrcadlem je displej s možností film nepřerušeně sledovat i na toaletě.

Podle čeho jste vybírali rumy, které k filmům nabízíte?
Důkladně jsme na divácích otestovali třicet rumů, ze kterých jsme vybrali dvanáct, které podáváme. Máme od těch nejryzejších rumů až po sladké elixíry. Značky Centenario, Embargo, Dos Maderas, Diplomatico, Kraken, Malteco…

Který je nejzajímavější?
Prodáváme i třicetileté Centenario. Ale popravdě, dvanáctileté chutná líp. Třicetileté rumy se mimochodem míchají s mladšími, je v nich třeba jen pár procent toho staršího. Mají moc výraznou chuť, až je to hnusný. (smích)

Kolik rumu se u vás vypije?
Když jsme kino rozjížděli, oslovili jsme několik potenciálních partnerů, ale všichni kromě firmy Global Wines & Spirits nás poslali do háje. A zakrátko se divili, že odebíráme až sto litrů rumu měsíčně, což na takhle malý podnik není standardní.

Sto litrů?
Máme jednadvacet představení měsíčně. Polovina z toho je rumové kino. Šestadvacet lidí krát čtyři rumy, to je 104 rumů neboli čtyři a půl lahve jen na začátek, lidé si pak objednávají další. Máme tu na obrazovce i seznam rumových rekordmanů. Pán na první místě jich dal jednadvacet.

To zní jako recept na nějakou nehodu.
On ten rekordman měl hodně přes dva metry a dvě stě kilo, takže do něj se to rozprostřelo a vypadal, že už ví, co dělá. Měli jsme i menšího konzumenta, co si dal tři panáky a stačilo. Když se to na někom začne moc podepisovat, hned přineseme vodu. Navíc diváky sledujeme. Ale třeba i proto, že jsme tu měli takové, kteří se chtěli dostat do tabulky rekordů a rum vylévali na koberec.

Co když někdo rumu neholduje?
Spousta lidí se nás ptá, proč ne gin, proč ne tequila, ale my jsme prostě rumové kino. Tak to chceme mít a tak to máme rádi. Ale kromě rumu máme i vlastní pivo od pražského pivovaru Panaczech. Ten nám mimochodem uvaří i pivo s příměsí rumu. Také spolupracujeme s vinařstvím Kubík. A samozřejmě nabízíme i nealko. Dokonce i nealkoholický rum Vassa Zero. K tomu tapas, sýry, šunky… Stejně jako u filmů platí, že co nás nebaví nebo co nám nechutná, to nepodáváme.

Filmy tu přitom měly doplňovat coworking a eventový prostor. Teď už jste ale primárně jen kino?
První nápad byl na coworking. Ten se ale vůbec nechytil. Tak jsme z místa, které bylo černým divadlem, udělali kino. Pořádáme tu vernisáže, dáváme prostor mladým umělcům výměnou za to, že nám tu svá díla chvíli nechají jako výzdobu. Často promítáme krátké filmy, studenti FAMU zde například prezentovali svá závěrečná díla. Anebo tu mívají firmy různé akce, třeba teambuildingy a prezentace, po kterých si pustí film. Byly tu například Albi nebo Procter & Gamble.

I ti si dají rum a béčkový snímek?
To ne, zajišťujeme jim standardnější catering a nikdy si nenechají pustit ty nejhorší filmy. HR oddělení jsou na to asi příliš konzervativní.

Když je řeč o firmách, váš vlastní dřívější projekt 3Dsimo je v insolvenci. Přitom před pár lety se hravým technologickým stavebnicím dařilo. Co se stalo?
Už je to pro mě uzavřená kapitola. Přišla válka na Ukrajině, spousta našich dodavatelů byla právě z východu. Během chvíle jsme přišli o většinu tržeb. Prakticky ze dne na den jsem musel firmu zavřít. Ale zase jsem díky tomu mohl z tohohle prostoru udělat kino. Sice vstávám ve čtyři ráno, abych všechno připravil, ale neměnil bych.

Jaké jsou s kinem plány do budoucna?
Vlastně bychom současný stav chtěli spíš zachovat. Šestadvacet míst je tak akorát na obsluhu. Ale dílčí vylepšení samozřejmě provádíme, nedávno jsme nainstalovali 5.1 zvuk, máme připravený e-shop, chystáme merch. Třeba sklenice s motivem žraločího tornáda z filmu Sharknado.

Říkáte zachovat, platí to i pro ten lehce punkový interiér? Třeba VHS kazety, co jsou všude kolem. Anebo ty různorodé sedačky…
VHS kazet tu máme 490, dokreslují atmosféru kina. Sehnat je bylo dost těžké a na 90 procentech je porno. Vidíte nápis Chobotničky, ale nejsou z Čertovky, je to nějaká japonská pornografie. Tady je zase nápis Itálie 2006… (smích)

Na sedadlech jsou mimochodem podobizny známých herců. A také vás coby dvojice zakladatelů. To je jen výzdoba?
Máme tu hvězdy filmu, třeba Chucka Norrise. V nadsázce říkáme, že když někdo z nich přijde, vždycky mu místo uvolníme. Ale kromě hollywoodských superstar tady máme třeba rappera Řezníka nebo Jana Hřebejka.

Přišli někdy?
Řezník tu byl, měli jsme ho dokonce podepsaného, než se to tedy smazalo tím, jak tam lidi pokládali rumy. A pan Hřebejk přišel dokonce vícekrát. Ale poprvé jsme ho nepoznali. Podruhé přišel na pozvání režisérského kolegy Marka Dobeše, vešel do dveří a my si říkali: „Ten už tady přece byl…“

Takže lidé se sem rádi vracejí.
Ano. Líbí se mi, jak kino Balt koluje mezi lidmi. Jsou to fanoušci filmů anebo přímo špatných filmů. Díky tomu je tu skvělá nálada. Ani bych nechtěl, aby sem chodili lidé, co o tom nic nevědí, a byli kvůli tomu nespokojení. Atmosféra je pro nás to nejdůležitější.