Když mě vlak vysadil v Monterosso al Mare, netušil jsem, co na mě za hodinu bude čekat. Jak bývá mým cestovatelským zvykem, málokdo si zjistím detaily o lokalitě, kam jedu. Jen jsem věděl, že chci projít alespoň pár vesniček z proslulé italské oblasti Cinque Terre. Až při pohledu na okolní terén mě napadlo, že tam nepovedou uhlazené asfaltky. Navíc jsem měl na nohou tenisky značky Cariuma, které vyhrávají skejtové disciplíny na olympiádě, nikoliv soutěže v hikingu. I jejich český distributor, společnost Sprint, se nad tím zpětně trochu podivoval.

Ve skateboardovém prostředí jde o známou značku, která jde tak trochu proti kultovním teniskám typu Vans, mezi běžnou veřejností ale tolik známé nejsou. Obzvlášť v Česku, kde původem brazilská Cariuma dlouhou dobu neměla ani oficiální zastoupení. To se změnilo letos v únoru, kdy ji sem dovezla společnost Sprint, která na tuzemském trhu mimo jiné distribuuje švýcarské a Rogerem Federerem proslavené boty On.

Hned poté, co jsem je od Sprintu dostal, jsem začal plánoval, kde bych je naplno vyzkoušel. Samozřejmě jsem s nimi mohl chodit jen tak po městě, to mi ale přišlo málo. Navíc nesdílím skateboardovou vášeň jako jejich autoři Fernando Porto a David Python, tudíž jsem hledal jiný zátěžový test. A protože se mi blížil několikadenní výlet do italské Ligurie, příležitost je vyzkoušet na pobřežních kopcích mi začala dávat smysl.

Recenze totiž uvádí, jak jsou tenisky od Cariumy (v mém případě vlajkový model Catiba Pro 2.0) pohodlné a odolné, což má být i díky tomu, že jsou na jejich výrobu využívány organické materiály, typicky přírodní bavlna, bambusová vlákna a kaučuk. Proto mě zajímalo, jak obstojí v třídenním zápřahu.

Při prvním obutí, které proběhlo v Česku před odletem, mě překvapilo, jak pohodlné jsou uvnitř. Zčásti to dělala korková vložka uvnitř, která vytvářela měkčí pocit při došlápnutí, což mi dalo naději, že to nejsou jen tenisky na pár hodin (například právě pro jízdu na prkně), ale člověk v nich dokáže být celý den a prakticky je na noze nebude cítit. Často se mi nestává, že bych z prvního obutí nových bot takový pocit měl.

První den byl naprosto bezproblémový, na druhou stranu jsem toho příliš nenachodil. Z letiště v Bergamu jsem jen přešel na autobus do Milána, v Miláně přešel pár stovek metrů na vlak, který mě dovezl do Janova. Pak stačilo jít sotva kilometr na hotel a vyspat se na druhý den. Něčeho pozitivního jsem si ale přece jen všiml i za tak krátkou dobu: že velmi dobře drží na hladkých površích.

V tomto případě poměrně spolehlivě funguje protiskluzová guma, za které je podrážka dělaná. V kontextu toho, že jde o boty určené pro skateboardisty, to nemusí být nic překvapivého, výhody ale nepochybně pocítíte i během každodenního fungování, třeba v obchodních centrech, na nástupištích, jinak řečeno kdekoliv, kde je hladký a vyleštěný povrch. Museli byste se hodně snažit, abyste uklouzli.

Druhý den výletu byla v plánu zevrubná procházka po Janově, což je krásné a historicky bohaté město, ale zároveň je také poměrně kopcovité. Tenisky proto dostávaly zabrat ve sklonech, kdy měly tendenci se všemožně ohýbat a praskat. Nic z toho se ale nedělo, především kvůli semišovému svršku, který je flexibilní a vydrží opravdu dost. Naopak proti špíně tak odolný není, což jsem poznal později.

Mým hlavním důvodem pro výlet k Italské riviéře ale byly vesničky Riomaggiore, Manarola, Corniglia, Vernazza a Monterosso al Mare, které se souhrnně nazývají Cinque Terre. Nachází se asi hodinu vlakem od Janova a po celém světě jsou známé pro své malebné domečky, které vyčnívají ze všudypřítomných kopců. Některé z nich mají i vyšší stovky metrů v nadmořské výšce.

Když jsem vystoupil z vlaku v Monterosso al Mare, bylo trochu zvláštní vidět okolo sebe turisty s pevnými, vysokými boty na výšlapy a turistickými holemi, zatímco já tam stál v cariumách. A překvapilo mě to ještě víc v momentě, kdy jsem se vydal na cestu k první vesnici opodál, k níž nejprve vedla asfaltová stezka. Pak se ukázalo, že bych si o lokalitách, kam jedu, měl číst něco víc.

Rychle jsem zjistil, že napříč kopci vedou nezpevněné, často i kaskádovité cestičky plné kamenů, kořenů a prachu. Hned mi hlavou problesklo, že v mých keckách bude tato několik kilometrů dlouhá trasa utrpení. Zároveň jsem ale věděl, že pokud to s nimi zvládnu, bude to ideální materiál na článek, protože zdolávat Cinque Terre v brazilských teniskách není úplně zvykem.

Po prvních stovkách metrů jsem si potvrdil, že prach semišovému povrchu skutečně nesvědčí. Před očima vidíte, jak se odstín bot mění. Po prvním kilometru jsem začal cítit kameny pod nohami. Je to pochopitelné, zase tak tvrdou podrážku nemají. Po třech kilometrech to bylo ještě horší. Čekal jsem, že stačí málo, aby se objevilo první drobné odlepení podrážky od svršku.

Nakonec se ale ukázalo, že ve slibované odolnosti měl výrobce pravdu. I přes zanedbatelné poškození ve shybu u špičky to boty  na mých nohou vydržely – a výrazně se vlivem nezpevněných cest neošoupala ani gumová podrážka, což mě na tom celém překvapilo ze všeho nejvíc. Prach s jejich vzhledem značně zamával, ale stačilo trochu péče s hadříkem a byly skoro jako nové.

Ačkoliv bych tak cariumy v modelu Catiba Pro 2.0 na náročnější turistiku nedoporučil, pokud si o svém výletu nezjistíte podrobnosti jako já v případě Cinque Terre a vyrazíte v nich do kopců a hor, tak velmi pravděpodobně vydrží. Jinak si je ale nechte spíš do města, kde rozhodně lépe poslouží. Funkčně, designově, ale i tím, jak jsou pohodlné. Což ostatně radí i zmíněný Sprint. „No, italské kopce jsou teda netradiční prostředí, kde cariumy testovat,“ řekl s úsměvem jeho marketingový manažer Michal Včeliš.