Patří do československých dějin. Svědčí o tom i fakt, že je Remoska vystavená v Národním muzeu v Praze. Už to ale není stejná Remoska. Firma se loni přestěhovala do nového moderního závodu v Kopřivnici, který je ve velké míře postavený na digitalizaci. Do budoucna chystá mobilní aplikaci, která pečicí troubu přiblíží mladým.

Známých českých značek jsou desítky. Takové, které stále jsou v českém vlastnictví, by se ale daly spočítat na prstech jedné ruky. A Remoska je jednou z nich. Firma letos oslavila šedesáté výročí od doby, kdy získala ochrannou známku. Vynález Oldřicha Homuty se v roce 1964 zhmotnil ve státním podniku Remos, což je zkratka pro Revize, Elektro, Montáže, Opravy, Servis. Od roku 2017 ji většinově vlastní karvinský podnikatel Zdenek Sartoris.

Pro mnohé představuje pečicí mísa stále dávnou minulost. Nové vedení se s ní ale nyní snaží proniknout i do moderních dějin. „Remoska zůstávala produktovým manufaktorním výrobcem jedné pečicí mísy. My jsme se pokusili ji zásadním způsobem omladit a získat pro ni mladší portfolio zákazníků,“ říká generální ředitel firmy Petr Vaněček.

Remoska chce v nové době budovat především značku a vyhnout se tak osudu jiných produktů, jejichž název se stal synonymem pro výrobek samotný. Příkladem může být značka Lux, která se později vžila s malým písmenem pro všechny vysavače, nebo Jeep, název automobilky, který se používá pro všechna terénní vozidla. Když konkurence uvedla na trh jiné pečicí trouby, mnozí je označovali jednoduše jako remosku. A právě proti tomu dnes tato společnost bojuje.

Pomoci k upevnění značky má široké portfolio výrobků. Nyní se tak pod ní vyrábí kuchyňské nádobí od hrnců přes pánve až po další elektrické vychytávky. Do portfolia firmy dnes patří například také horkovzdušné fritézy nebo jednoplotýnkové vařiče. S tím vším Remoska dobývá především Česko, vyváží ale také na Slovensko a do Polska. Velké jméno má pak také ve Velké Británii.

Tam ji propagovala Milena Grenfell-Baines, později známá jako Lady Remoska. Původním jménem Milena Fleischmannová byla jedním z Wintonových dětí. O pečicí troubě se dozvěděla od své sestřenice v Praze, která si ji přála k Vánocům. Jednu si nakonec Angličanka koupila i pro sebe. Byla s ní natolik spokojená, že se pak zasloužila o to, aby měla Remoska svého obchodního zástupce ve Velké Británii.

Prodalo se jí tam přes 350 tisíc kusů a stala se hitem. Dodnes v království existují kuchařky, které se zaměřují na recepty z pečicí trouby. Remoska se tak ujala v Anglii podobně jako třeba slovo robot. Jednu navíc vlastní i král Karel III. Tomu ji, ještě jako následníkovi britského trůnu, věnovala právě česká rodačka.

Foto: Remoska

+2

K širokému portfoliu výrobků má pak společnosti pomoci nový závod. Firma, která kdysi sídlila ve Frenštátu pod Radhoštěm, se odstěhovala do nedaleké Kopřivnice. Zatímco v původní fabrice byla schopná vyrobit maximálně sedm tisíc remosek měsíčně, v novém je to sedm tisíc týdně.

Zároveň v nové hale vznikl prostor pro partnerskou výrobu, kdy Remoska vyrábí pánve a hrnce pod jinými značkami. Magentové pánve si tu nechává vyrábět například  T-Mobile, který je využívá v rámci svého bonusového programu. „Měla by to být nejrychleji rostoucí divize firmy. Díky green dealu dostává prim zboží, které se vyrábí v místě, nepřeváží se a nevytváří tak velkou uhlíkovou stopu. To nám hraje do karet,“ líčí Vaněček s tím, že nyní probíhají jednání s dalšími hráči o přesunu výroby do Kopřivnice. Jedna směna tu tak vyrábí pro Remosku, druhá pro velké hráče, třetí menší zakázkovou výrobu třeba právě pro mobilního operátora.

Firma ale zároveň sází na ono omlazení, kterému má pomoci mobilní aplikace. Její vývoj společnost dokončila s podporou Evropské unie loni. Aplikace umí zapnout remosku na dálku, nastavit čas, stejně jako intenzitu pečení. Z kanceláře je tak například možné doma zapnout stroj a zvolit režim pomalého pečení na dvanáct hodin.

Součástí jsou také recepty, které se vytváří rovněž v Kopřivnici – kromě výroby je tu také kulinářské centrum. Zároveň má aplikace například i nákupní seznam, kde si člověk odškrtá, co potřebuje koupit. Do budoucna se plánuje i možné překlápění nákupních seznamů do online objednávek některého z internetových prodejců potravin. Aplikaci bude možné používat u všech typů remosek, které mají odnímatelný kabel.

No a konečně chce firma vytvořit nové výzkumné a vývojové centrum, kde by se vyvíjely nové produkty a následně ve fázi prototypů testovaly, jak z hlediska funkčních vlastností, tak z hlediska kvality. Počítá se také s kurzy vaření v kulinářském centru, které nyní slouží především pro prodejce. Ti si tu můžou vyzkoušet produkt, který následně prodávají. V létě sem ale chodili vařit například i děti z příměstského tábora.

To všechno firma může dělat nejen díky tomu, že se odstěhovala do nového závodu, ale také proto, že svou výrobu zdigitalizovala. K tomu si Remoska přizvala IT společnost Soitron. „Když jsme před mnoha lety přišli, byla to typická firma řízená stylem papír tužka. To funguje, ale jen do určité úrovně velikosti. Remoska ale chtěla na desetinásobek výroby, což znamenalo digitalizovat a zároveň odolat asijské konkurenci i hackerským útokům,“ líčí ředitel obchodního rozvoje Soitronu Zbyszek Lugsch.

Remoska se tak se Soitronem vrhla do průmyslu 4.0. Dovedla ji tam desetigigabitová páteřní síť, která zajišťuje propojení části továrny se servery, firewally a dalšími komponenty. Celá fabrika je rozdělená do několika zón, přičemž každá se chová jako samostatný celek. Když v jednom dojde k problému, lze ho odříznout, vyřešit problém a znova připojit do provozu bez dopadu na zbytek závodu. To všechno je možné díky speciálnímu IT řešení, které je vhodné do průmyslového prostředí. Srdcem toho všeho je pak lokální serverovna. „Firma je velmi dobře zabezpečená. To všechno se podařilo za náklady, které jsou pro Remosku adekvátní,“ dodává Lugsch.

Cílem bylo ale nejen továrnu zabezpečit, ale také optimalizovat výrobu. Linka je plně robotizovaná a potřebuje minimum lidské asistence. Počet zaměstnanců tak nebude potřeba navýšit ani při nárůstu objemu výroby. Digitální je rovněž sklad, který využívá princip drive-in. Řízená je nejen samotná výroba, systém pomáhá i s efektivnějším plánováním, zvyšuje produktivitu a snižuje plýtvání. Remoska ví o každém stroji, jakou má kapacitu, jak pracuje, jestli je na něm nějaký prostoj. IT společnost zároveň zajistila, že se v Remosce monitorují a sbírají data o spotřebě elektřiny, plynu a vody. Data se pak odesílají do systému, který vyhodnocuje a optimalizuje energetickou náročnost výroby.

Digitalizace je zároveň připravená na příchod inteligentní remosky. „Podle počtu remosek, které budou v daném okamžiku připojené, bylo potřeba zajistit flexibilitu využití kapacity serverů. A na to je ideální cloud. Hardwarová infrastruktura je integrovaná s cloudem, díky čemuž jsou IT systémy flexibilní,“ dodává manažer Soitronu.

Investice do nové továrny včetně její digitalizace vyšla na stovky milionů korun. Společnost je díky tomu vůbec poprvé ve ztrátě, zisku chce znovu dosáhnout v roce 2027. Loňské tržby činily 122 milionů korun.