Pražská iniciativa Haenke, za kterou stojí manželé Alexandra Antih Střelcová a Julien Antih, na sebe upozornila krátce po svém vzniku v roce 2017. Partnerské duo tehdy uspořádalo instalaci Victoria Pragensis, tvořenou 944 rostlinami umístěnými na speciální kovové konstrukci na Piazzetě Národního divadla. Cílem Haenke bylo umožnit lidem, aby pochopili souvislosti, které vycházejí ze soužití rostlin a lidí ve městech. Během života projektu se mnohé změnilo, ale právě tento stavební kámen zůstává stejný. Vyústěním všech dosavadních aktivit je nová kniha Plantlovers: Neviditelná botanika městského prostředí.

Fenomén rostlin nejen v interiéru, ale také ve veřejném prostoru města se stále více dostává do popředí zájmu. S globálním oteplováním a rostoucími tepelnými ostrovy se není čemu divit – každé léto je nám v betonových džunglích stále tepleji, proto více vnímáme, jak prostředí kolem nás proměňují koruny stromů, parky a zelené střechy. Alexandra Střelcová se ale ve své knize na současný fenomén dívá prizmatem společenských, kulturních a ekonomických souvislostí.

„Kniha má tři kapitoly a začíná historií, tedy jak lidé ovlivňovali rostliny. Druhá část je o tom, jak rostliny ovlivňují lidi – co si můžeme vzít z mechanismů rostlin pro sebe, když je nebudeme vnímat jako pouhý objekt, dekoraci. A v poslední části se ohlížím za všemi projekty, které jsme během existence Haenke uskutečnili,“ vysvětluje Střelcová.

Kdo o projektu Haenke již slyšel, ví, že jeho součástí byl ještě donedávna obchod s pokojovými rostlinami. Své aktivity však nikdy neomezoval jen na ně, spíše naopak. „Prostřednictvím obchodu jsme vždy chtěli financovat neziskové aktivity, které mají sociální dopad. I prodejem pokojovek jsme ale mohli šířit osvětu a dávat lidem vědět, že se za květinou skrývá mnohem více,“ říká autorka knihy.

Díky provozování obchodu se navíc mohla Alexandra Střelcová na vlastní oči přijet podívat, kde vlastně začíná život pokojových rostlin. „V případě kávy už dnes víme, odkud pochází, když jdeme do restaurace, víme, odkud je maso, které máme na talíři. U pokojovek to ale nevíme. Podařilo se mi ale spojit s několika pěstiteli v Holandsku a jela jsem je navštívit, což by se mi jako běžnému spotřebiteli asi jen tak nepovedlo.“

Řezané květiny se pěstují v afrických zemích, Kolumbii nebo Ekvádoru a následně se přesouvají na holandskou burzu. Květinový průmysl s sebou ale nese mnohé problémy, které začínají už u špatných podmínek pracovníků na květinových farmách, kde také dochází k odčerpávání lokálních vodních zdrojů, znečištění vody pesticidy a k erozi půdy. K uhlíkové stopě negativně přispívá také samotný dovoz rostlin do Holandska.

U pokojových rostlin je tomu ale jinak, jelikož se velká většina z nich pěstuje především přímo v Holandsku, Francii, Dánsku nebo Německu. Pěstitelé se většinou specializují na jeden druh, který pěstují po milionech v obrovských sklenících. Následně je dodávají do všech obchodních řetězců – gigantům jako je IKEA, ale i menším prodejcům. Pokud se tak člověk zdráhá koupit si pokojovou rostlinu právě v IKEA, protože má pocit, že je něčím horší, nemá k tomu důvod. Jejich původ je totiž ve většině případů stejný.

„Při návštěvě pěstitelů se mi líbilo, že ve sklenících využívají formu biologické kontroly – létají tam můry, které požírají škůdce. A bylo znát, že i přes to, v jakém množství se rostliny pěstují, to dělají lidé, kteří mají rostliny skutečně rádi. Několik pěstitelů mi řeklo, že je to jejich práce snů. Monokulturní pěstování ve sklenících není něco, s čím bych souznila, vadí mi objektivizace rostlin, ale přesto mě mile překvapilo,“ vzpomíná Střelcová.

Právě nesouznění s megalomanským způsobem pěstování pokojových rostlin však nakonec přispělo k tomu, že obchod Haenke v roce 2021 zavřel své dveře. Během pandemie covidu přitom obchody jen kvetly, manželé si ale uvědomili, že komerční aktivity příliš ředí pozornost, kterou by rádi věnovali aktivitám vzdělávacím. A takových bylo bylo dosud skutečně hodně.

Díky projektu Haenke se dlouhodobě úspěšně daří otevírat témata, jako je vztah obyvatel měst k rostlinám, ať už ve veřejném prostoru nebo v interiérech, zahradničení ve městě, udržitelnost květinového průmyslu související s využíváním rašeliny, syntetických hnojiv a také převážení květin z velkých dálek – lidi tak nabádali k tomu, aby si rostliny místo nekonečného nakupování spíše vyměňovali mezi sebou a následně se o ně starali k přírodě šetrnějším způsobem.

Prostřednictvím botanické laboratoře Phytolab pak vyvraceli mýty spojené s užíváním léčivých rostlin a ukazovali, jak mohou být rostliny nápomocné proti stresu či různým zdravotním neduhům. Zájemce učili pracovat také s esenciálními oleji, což je doména, na kterou je expert právě Julien Antih a kterou v současné době rozvíjí ve Francii.

„Julien se nyní v rámci doktorandského studia věnuje esenciálním olejům a jejich využití v medicíně – zabývá se například tím, jak by se daly využívat při respiračních onemocněních. Ve Francii nyní esenciální oleje podrobně řeší v rámci projektu s institutem výzkumu a vzdělávání,“ doplňuje Střelcová.

Díky projektům Haenke se také mimo jiné podařilo zpříjemnit prostředí domovů pro seniory, kteří se během pandemie nemohli setkávat se svými blízkými. V první části akce zvané Rostliny pro seniory se podařilo vybrat asi 30 rostlin, které byly následně dopraveny do Domova Sue Ryder. V druhé části následovaly workshopy pro seniory, zaměřené samozřejmě na svět rostlin.

„Ať už jsme dělali cokoliv, vždycky za tím bylo propojování přírodních věd, kultury a kreativity. A také myšlenka, že za rostlinami je toho mnohem víc. Nejde nám jen o to, jak mohou rostliny pomoci lidem, ale jak můžeme být navzájem partneři, protože jsem součástí jednoho ekosystému – a to nechci znít příliš ezotericky, ale i na tom to všechno stojí,“ směje se Střelcová.

Haenke tak pokračuje v podněcování k jinému pohledu na přírodu a nabádá nás k tomu, abychom přehodnotili svůj vztah k rostlinám a přemýšleli o nich komplexněji. S tím souvisí i zatím nezrealizovaný počin v podobě experimentálního centra, v němž by se propojily různé vědní obory a výzkum v oblasti rostlin s kulturními a uměleckými aktivitami.

„V takovém centru bychom se mohli věnovat například vertikálnímu farmaření řízenému umělou inteligencí, mohli bychom získávat tvrdá data o rostlinách, pěstovali bychom houby z kávové sedliny a zkoumali bychom inovativní materiály na bázi rostlin,“ vyjmenovává autorka. Koncept by byl přitom přístupný zvědavcům z řad veřejnosti, jelikož o vzdělávání lidí, kteří mají o rostlinnou říši zájem, jde především.

„Náš nápad na realizaci zatím čeká. Ale témata, kterými jsme se v centru chtěli zabývat, budeme zatím otevírat na jiných platformách, než najdeme vhodné místo. I tady se inspiruji rostlinami – když se uřízne větev, další její část vyraší někde jinde. Uvidíme, kam nás projekt ještě zavede,“ uzavírá za Haenke Střelcová.