V posledních letech se čím dál více mluví o fyzickém zdraví dětí. Zda mají dostatečný pohyb, zda pravidelně sportují, zda to nepřehání s fast foodem… V debatě o celkové (ne)pohodě mladistvých se ale mnohdy zapomíná na další stěžejní aspekt – jejich psychiku. Nedávný útok na základní škole v Domažlicích, který měla na svědomí jedna z žaček a po němž studenti potřebovali možnost mluvit s psychology, připomněl, jak je tato péče potřeba.

Podle posledních dat je duševní zdraví českých dětí a dospívajících v tristním stavu, asi čtyřicet procent z nich vykazuje známky střední až těžké deprese a celkově téměř třetina deváťáků má příznaky úzkosti. „Pokud bychom přenesli tato čísla na průměrnou třídu dvaceti žáků, znamenalo by to, že šest z nich trpí úzkostí a osm depresí,“ uvádí Matěj Kučera z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ).

Právě ten přinesl ve spolupráci s Českou školní inspekcí studii, která loni odhalila alarmující stav duševního zdraví mezi žáky devátých tříd základních škol. Výsledky průzkumu také ukázaly, že více než polovina žáků vykazuje známky zhoršeného well-beingu, tedy celkového psychického a fyzického stavu. Zjištění ale poukazuje na mnohem hlubší problém.

„Well-being je zásadní, protože odráží kvalitu života, kterou subjektivně prožíváme, a do určité míry nám pomáhá zvládat zátěžové situace. Pokud jsou tyto hodnoty narušeny, může to mít dalekosáhlé důsledky pro celkový vývoj dítěte,“ vysvětluje koordinátor monitoringu Kučera.

Zásadní je tedy pomoc už ve chvíli, kdy je well-being dítěte ohrožen. Jednou z těch, které si takovými obtížemi prošly, je i čtrnáctiletá Klára (jméno dotyčné redakce změnila kvůli citlivosti tématu). Žačka deváté třídy odmítala chodit do školy, jelikož v jejím prostředí prožila šikanu. Docházelo u ní pak k disociaci, sebepoškozování i nevypočitatelnému náročnému chování. Namísto reflexe jejího stavu ale učitelé považovali její chování za schválnost.

Situace je přitom obzvlášť závažná právě u dospívajících dívek, které jsou v porovnání s chlapci dvakrát častěji postiženy depresivními a úzkostnými stavy. Původ duševních potíží mladistvých je ale komplexní a zahrnuje širokou škálu faktorů. V rámci školního prostředí se může jednat o šikanu, řešení sexuální orientace nebo z nich vyplývající sebepoškozování. Další příčinou ale mohou být třeba konflikty v rodině, rozvod, nedostatečná podpora rodičů nebo také zvyšující se akademické nároky a tlaky na výkon. Výjimkou není ani často skloňovaný vliv technologií a sociálních sítí.

„Dospívající dnes čelí úplně jiným výzvám než dříve. Mají přístup k obrovskému množství informací, které mohou být zdrojem dalšího stresu,“ říká pro CzechCrunch Magdalena Lukasová, vedoucí pracovní skupiny pro výzkum duševního zdraví dětí a adolescentů v NÚDZ. Sítě mohou být pro děti únikem od stresových faktorů, i ty ale skrývají řadu rizik, včetně třeba kyberšikany nebo pornografie.

Jsou to pak právě školy, které mohou být pro děti bezpečným prostorem. To se ale nepodaří, pokud je budou házet do jednoho pytle. „Je třeba zohledňovat individualitu, potenciál i tempo každého dítěte. Kdo má alespoň dvě děti, vidí, že každé je zcela jiné, natož třicet nesourozenců ve třídě. Nelze po nich chtít vše ve stejné kvalitě, ve stejném tempu, se stejným výkonem a ve stejném čase,“ říká Lenka Hečková, manažerka advokačního týmu organizace Society For All a expertka na duševní zdraví dětí.

Právě individuální přístup bylo nakonec to, co čtrnáctiletou Kláru vytáhlo z nejhoršího. Díky Týmu duševního zdraví od iniciativy Eduzměna pro ni byla nastavena přechodná doba zmenšených nároků na počet hodin ve škole. Týmový pedopsychiatr pro ni doporučil medikaci na snížení stresu a učitelé byli proškoleni ve svém přístupu vůči studentům s traumatem. Kláře byl zároveň nastaven celkový plán zvládnutí docházky, a to včetně komunikace mezi školou a rodinou.

Když spravedlivý přístup škodí

Současná situace v českých školách je ale v tomto ohledu nejednotná. „Jsou školy, kde pedagogové dobře rozumí, že každé dítě je ve své podstatě dobré a žádné nemůže za to, do jakých podmínek a s jakými speciálními potřebami se rodí. A že právě děti, které to z různých důvodů nemají jednoduché, potřebují naši podporu o to více,“ popisuje Hečková.

Zároveň se ale v českém školství nemálo vyskytují i opačné případy. „Jsou zde i školy, které umějí zranitelným dětem ještě více naložit, školy, které apelují na takzvaný spravedlivý, tedy stejný přístup ke všem a nerespektují individuální potenciál, potřeby a prostředí, ze kterého děti přicházejí,“ dodává. Podle Mezinárodní srovnávací analýzy výsledků ve vzdělávání chodí české děti ve srovnání s vrstevníky z dalších zhruba 70 zemí do školy vůbec nejméně rády. 

Důležitou roli v prevenci duševních problémů hraje nicméně nejen škola, ale také samotní rodiče, kteří by měli být podle odborníků všímaví ke změnám v chování svých dětí. Může se třeba jednat o nezvyklé spánkové a stravovací návyky, uzavřenost nebo odmítání jindy oblíbených aktivit. „Je důležité o problémech mluvit klidně a neignorovat je. Rodiče by měli dětem poskytnout prostor k vyjádření jejich pocitů a společně hledat řešení,“ říká Hečková.

I díky intervenci všech zainteresovaných stran se nakonec stabilizoval i stav Kláry. V současnosti postupně vysazuje léky a skrze práci s třídním kolektivem dochází i ke zlepšení vztahů ve třídě. Takové štěstí na včasnou pomoc ale řada dětí s duševními obtížemi v Česku nemá. Dětských psychologů a psychiatrů je méně než 200 pro celou republiku. Podle oslovených odbornic je proto nutné zapojit co nejvíce relevantních aktérů, včetně škol, neziskových organizací i sociálních služeb. „Pokud bychom spoléhali čistě na dětské psychology a psychiatry, nikdy bychom nedokázali pokrýt veškerou poptávku,“ upozorňuje Lukasová.

Klíčové je přitom zasáhnout včas. „Je jednodušší uhasit jiskru než rozsáhlý požár. A prevence nejen že zvýší kvalitu a budoucnost řady lidí, bude mít i nemalé ekonomické dopady,“ říká Hečková s tím, že český systém v současné době spíš čeká na nejhorší krizi. Na to pak doplácí samotné děti, jejich obtíže se kumulují a následně se zrcadlí právě v prostředí škol.

Ministerstvo školství si význam nedostatečné podpory dětí v oblasti duševního zdraví uvědomuje, dopady řešení ale nebudou vidět hned. „Ve Strategii 2030+ jsme položili základy pro intenzivní podporu duševního zdraví formou různých aktivit a intervencí,“ uvedl při publikaci studie NÚDZ státní tajemník Ondřej Andrys. Ministerstvo se podle něj chce zaměřit na rozvoj školních poradenských pracovišť a podporu preventivních aktivit ve školách, včetně třeba pravidelného pohybu.

Vysoký podíl duševních obtíží u dětí ale zdaleka není jen českým problémem. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že každý sedmý člověk ve věku 10 až 19 let trpí duševní poruchou. V rámci Evropy je pak u mladých lidí sebevražda druhou nejčastější příčinou smrti.