S fotbalem začínal na parkovišti za omšelým hotelem, kde přebýval s rodiči a desítkami dalších uprchlíků před válkou. Dodnes si pamatuje, jak zní, když na město dopadají granáty a bomby. A stejně dobře ví, jak zní, když vás oslavují desítky tisíc fanoušků. Luka Modrič je víc než slavný fotbalista – je to symbol jedné éry. A také sympatický příklad civilního, skromného a spořádaného idolu. Nyní ve svých devětatřiceti oznámil, že po třinácti letech „služby“ končí v Realu Madrid, s nímž vyhrál všechno, co mohl.

Ten domek tam stojí pořád – v zatáčkách nad dalmatskou říčkou Zrmanja, kousek od národního parku Paklenica. Už sice nemá střechu, je to jen torzo, ale mapy vás nenechají na pochybách: rodný dům Luky Modriče. Je to dům, kde vyrůstal a který patřil jeho dědečkovi, jehož v roce 1991 na zápraží této kamenné chatrče samopalem zastřelili srbští vojáci. V týchž místech malý Modrič pásl ovce.

„Co se mu stalo, je součástí příběhu mé rodiny. I mého vlastního příběhu,“ vzpomínal Modrič před pár lety v rozhovoru pro deník The Guardian. Ve vísce prožil prvních několik let svého života, dokud se naplno nerozhořela jugoslávská válka. Po dědečkově smrti rodina neváhala a odjela do Zadaru, kde se jako mnoho dalších vysídlenců ubytovala v plážovém betonovém komplexu Kolovare. A právě tam Modrič přičichl ke kopané, fotbal jemu i dalším dětem pomáhal zvládnout těžkou situaci.

Že by z něj mohla být jednou legenda, v tu chvíli napadlo jen málokoho, protože on sám v první řadě fandil basketbalu. Navíc byl sice šikovný na míči a chytrý, ale také malý a relativně slabý. To byl ostatně i důvod, proč jej o několik let později odmítli přijmout do Hajduku Split a s jeho mládežnickou kariérou to vypadalo všelijak. Jeho zadarský trenér Tomislav Bašič se ale odmítl vzdát a zařídil Lukovi přestup do Dinama Záhřeb. Psal se rok 2001, mladé naději bylo 16 let.

A dál už to je historie. Z Dinama si ještě odskočil na hostování do bosenské ligy, v níž zazářil a dle svých slov se tam zocelil natolik, že byl připraven na cokoliv. V Záhřebu pak strávil čtyři roky, a přestože byl pořád ještě teenager, stal se kapitánem mužstva a jeho oporou, právě díky němu klub vyhrál chorvatský titul a probojoval se do evropských pohárů.

Madridistas, os quiero mucho 🤍 pic.twitter.com/q2GHHs6zbN

— Luka Modrić (@lukamodric10) May 22, 2025

Zájem o něj měly velkokluby z celé Evropy, on si vybral londýnský Tottenham Hotspur. Tomu podobně jako slavnému týmu z chorvatské metropole zásadně pomohl, ale využil ho i jako čtyřletou přestupní stanici: v létě 2012 se stal hráčem Realu Madrid, Španělé za něj zaplatili 30 milionů liber a vyfoukli jej londýnské Chelsea, jejíž tehdejší majitel Roman Abramovič o něj měl eminentní zájem.

„S manželkou nás nejprve soukromým tryskáčem odvezli ze Zadaru do Cannes, kde už čekal můj agent. Pak nás Abramovičova ochranka vzala dodávkou s tmavými skly do Nice, odkud nás odvezli k jeho jachtě. Všechno to bylo strašně vzrušující,“ vzpomínal Modrič na oligarchovo lákání ve své knize. Nakonec ale dal přednost Pyrenejskému poloostrovu a nepochybně toho nikdy nelitoval.

V Realu se rychle vypracoval do základní sestavy a coby elitní ofenzivní záložník byl jednou z tváří jeho ikonické éry: čtyřikrát s ním vyhrál španělskou ligu, šestkrát ligu mistrů. Do toho získal v roce 2018 Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu světa, což bylo poprvé po deseti letech, kdy jej vyhrál někdo jiný než Lionel Messi či Cristiano Ronaldo. V témže roce dovedl i chorvatskou reprezentaci do finále mistrovství světa.

„Během těch let jsem zažil neuvěřitelné okamžiky, návraty, které se zdály nemožné, finále, oslavy a kouzelné noci na Bernabéu… Vyhráli jsme všechno a byl jsem velmi šťastný. Opravdu velmi šťastný,“ napsal nyní ve svém děkovném dopisu fanouškům Realu Madrid.

Že skončí, se tak trochu dalo očekávat – loni prodloužil smlouvu jen na rok, neměl už zdaleka takovou minutáž jako dřív, ač je kapitánem, a hra se víc a víc točila kolem jeho mladších spoluhráčů, jako jsou Jude Bellingham, Kylian Mbappé či Vinícius Júnior.

Právě ve srovnání s nimi a s tím, jak se chovají mimo hřiště, ale ze všeho nejvíc vynikne Modričova výjimečnost: držel se při zemi, nikdy jej neprovázel žádný skandál, jeho tělo nezdobí tetování ani výstřední účesy, netajil se tím, že klíčovou hodnotou je pro něj vedle fotbalu a týmové odpovědnosti rodina.

Z Realu Madrid má definitivně odejít v létě po mistrovství světa klubů, které se bude konat v USA. Jaké budou jeho další kroky a zda se neobjeví třeba v Saúdské Arábii, není zatím známo. Každopádně s ohledem na to, že letos 9. září oslaví 40. narozeniny, se nedá vyloučit, že bude následovat svého letitého spoluhráče Němce Toniho Kroose, který je sice o pět let mladší, ale z Realu odešel rovnou do „důchodu“.

Možná se na tuto svoji etapu už začal i chystat – v dubnu totiž vyšlo najevo, že se stal jedním ze spolumajitelů velšského klubu ze Swansea, který hraje druhou ligu, ale rád by se vrátil do Premier League, kde působil v letech 2011 až 2018. A zkušenosti jednoho z nejlepších a nejkreativnějších fotbalistů všech dob by se mu na této misi mohly docela hodit.