Může se to zdát jako jednoduchý nápad, ale má obrovský dopad. Tři Francouzi vzali obyčejnou kameru za pár tisíc, hodili do ní nový software a de facto umožnili robotům v továrnách vidět. Díky tomu odstávky linek kvůli zaseknutým robotům u automobilek jako Ford nebo Stellantis klesly o 95 procent. A teď v létě Inbolt spojil síly i s technologickým gigantem Nvidia. Není tak divu, že investoři mají tento evropský startup v oblibě, během let do něj nalili už více než 700 milionů korun.

Většina robotů v továrnách je jinak slepá. Z přibližně 4,7 milionu strojů, které dnes po celém světě svařují, montují nebo přenášejí součástky, funguje drtivá většina na principu opakování předem naučeného pohybu. Jsou naprogramované tak, aby vzaly díl z jednoho místa a přenesly ho na jiné. Stačí, aby se cokoliv pootočilo o malý kousek a stroj se zastaví. V horším případě do překážky narazí a poškodí se.

Pro firmy to znamená výpadky ve výrobě, nucené restarty a nutnost držet u linek zaměstnance kvůli kontrole. Na klíčových místech továren automobilek přitom může minuta odstávky vyjít podle analytiků oslovených deníkem The New York Times až na dva miliony korun. Výrobci tak v podstatě mají dvě možnosti: buď investovat do nákupu nových robotů s integrovanými zrakovými systémy, nebo přizpůsobovat prostředí tak, aby v něm robot dokázal fungovat.

Právě tento rozpor se stal základem pro byznys trojice francouzských spolužáků. Albane Dersyová měla zkušenosti z finančního prostředí, Louis Dumas byl softwarový inženýr a Rudy Cohen zase matematik. Společně se potkali v roce 2019 na magisterském programu v Paříži. V rámci školního projektu měli vymyslet libovolný podnikatelský koncept. Původně uvažovali o tom, že by kamery montovali na ruční nářadí pro dělníky. Zásadní zlom ale přišel ve chvíli, kdy odcestovali do čínského Šen-čenu.

Pohled na tamní rozvíjející se robotiku jim otevřel oči – zjistili, že největší potíž nemají lidé s nářadím, ale stroje, kterým chybí schopnost reagovat na změny. Založili tak startup Inbolt, jehož síla spočívá v jednoduchosti a nízkých nákladech. Místo vývoje vlastního drahého hardwaru vzali běžně dostupnou průmyslovou 3D kameru, jejíž cena se pohybuje v přepočtu kolem 12 tisíc korun. To hlavní know-how schovali do vlastního AI softwaru.

Kamera se pak namontuje přímo na robotické rameno a z okolního prostředí vytvoří přesný 3D model. Systém se díky tomu rychle naučí rozpoznat konkrétní díly a spočítat jejich polohu v prostoru. A tak místo toho, aby robot opakoval naučenou trasu, neustále „vidí“, co dělá, a dokáže na případné změny okamžitě zareagovat. Když třeba vidí, že součástka leží křivě nebo je zakrytá, propočítá si novou dráhu a přizpůsobí své úchopy tak, aby úkol dokončil. Dokáže dokonce pracovat v režimu, kdy díl uchopí a až během pohybu propočítá jeho přesnou polohu tak, aby ho správně usadil.

Co ale firmy na Inboltu především láká, je schopnost vdechnout nový život i starému vybavení. Výrobci nemusejí vyhazovat stávající roboty a kupovat nové. Systém lze nainstalovat během několika hodin a prodává se formou předplatného. Podle vlastních dat firmy dokáže zkrátit čas výrobního cyklu o 30 procent a snížit výpadky zaviněné špatnou polohou dílů až o 95 procent.

Foto: Inbolt

Jak zásadní rozdíl to v praxi dělá, se ukázalo například v detroitské továrně automobilky Stellantis. Jedno z robotických ramen se kvůli nepřesnostem dotýkalo vozidel a jeho tryska se zlomila třeba i sedmkrát za devítihodinovou směnu. Každá výměna zabrala čtvrt hodiny. Po instalaci kamery od Inboltu se tryska přestala lámat a podle Business Insideru ušetřila v přepočtu 74 milionů korun za rok.

Oficiální závěrku Inbolt nezveřejňuje, podle odhadů se ale jeho roční tržby aktuálně pohybují mezi 11 až 12 miliony dolarů (227 až 248 milionů korun). S rostoucí popularitou u velkých továren ale roste i tlak na servis. Když loni v létě spoluzakladatelka Albane Dersyová slavila na jihu Francie svou svatbu, na robotovi v detroitské továrně se přetrhl kabel propojující kameru se strojem. Linka se zastavila a americký management v panice volal přímo na svatební hostinu.

„Na ten telefon se teď vůbec nedívej,“ řekl jí u svatební večeře kolega Rudy Cohen, který je současně generálním ředitelem Inboltu. Problém nakonec vyřešil poslední z trojice zakladatelů, technický ředitel Louis Dumas: hned druhé ráno nasedl do letadla a odletěl do Spojených států, aby závadu na lince osobně opravil.

Dnes má Inbolt vedle Paříže i pobočku přímo v Detroitu a chystá expanzi na japonský trh. Jeho software už běží na více než dvou stovkách robotů po celém světě a mezi klienty se kromě velkých automobilek řadí třeba i americký výrobce domácích spotřebičů Whirlpool.