Sluneční bouře zničila desítky satelitů Starlink. Pro SpaceX to není zádrhel, zvládá dokonce pomáhat po katastrofě v Tonze

Jiří SvobodaJiří Svoboda

starlink

Foto: SpaceX

Vizualizace internetových satelitů Starlink od SpaceX

0Zobrazit komentáře

Z floridského Kennedyho vesmírného centra 3. února odstartovala další raketa Falcon 9. Na palubě i tentokrát nesla dávku 49 satelitů Starlink, s nimiž chce Elon Musk zprostředkovat bezproblémové připojení k internetu po celém světě. Všechno probíhalo podle plánu a již tolikrát opakovaného scénáře. První stupeň rakety přistál na plošině v Atlantiku a satelity byly úspěšně vyslány na svou oběžnou dráhu v pouhých 210 kilometrech nad zemí. Jenže další osud několika desítek družic původní plány nenásledoval.

Od vypuštění na orbitu už většinou vesmírní nadšenci nevěnují konkrétním Starlinkům zvýšenou pozornost. Jakmile totiž satelity opustí vzletový bezpečný mód, z nízké oběžné dráhy se pomocí svých manévrů dostanou do vyšších letových hladin. To se však tentokrát nestalo.

„Předběžná analýza ukazuje, že zvýšený odpor v nízkých výškách zabránil družicím opustit bezpečný režim a zahájit manévry ke zvýšení oběžné dráhy. Až čtyřicet družic se vrátí nebo již vrátilo do zemské atmosféry,“ informovala v úterý společnost SpaceX.

Raketa Falcon 9 vynesla na oběžnou dráhu další dávku satelitů Starlink

SpaceX do takto nízkých výšek vypouští satelity proto, že v případě dysfunkce mohou rychle spadnout zpět k Zemi a shořet. Právě tak tomu tomu bude i tentokrát, nezůstanou tak v atmosféře v podobě odpadu. Zajímavé však je, co onen zvýšený odpor způsobilo. Jednalo se totiž o sluneční neboli geomagnetickou bouři.

Je to jev, který je výsledkem takzvaného slunečního větru. Při něm se s velkou rychlostí uvolní od sluneční korony částice, které mohou ovlivňovat dění v atmosféře. Na jednu stranu může vzniknout krásná polární záře, ale na stranu druhou se atmosféra ve vyšších polohách i zahřívá, zvyšuje se její hustota a tím pádem i odpor.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Data z GPS Starlinků podle SpaceX ukazují, že odpor se zvýšil až o 50 procent oproti předchozím startům. Firma na to reagovala tak, že satelity nasměrovala do pozice „listu papíru“, aby se minimalizovaly účinky odporu, zatímco spolupracovala s americkými vesmírnými silami a společností LeoLabs na jejich sledování pomocí pozemního radaru.

Ačkoliv následně geomagnetická bouře vyřadila z provozu několik desítek satelitů Starlink, nejedná se rozhodně o to nejhorší, co je tento jev schopný provést. Opravdu silné sluneční bouře totiž mohou především vyřadit z provozu elektroniku satelitů na oběžné dráze, což by způsobilo zásadní problémy v komunikaci po celém světě. Samotná planeta je díky magnetickému poli chráněná.

Starlinky pomáhají i po živelné katastrofě v Tonze

I přes malý zádrhel však po oběžné dráze létá přibližně 1 800 satelitů Starlink a další starty má společnost v plánu. Může tak nejen přenášet internetové připojení nadšencům, kteří jsou ochotni zaplatit zatím poměrně tučné částky, ale i pomáhat tam, kde je spojení se světem velmi omezené.

Takovým místem je v současnosti i pacifická země Tonga, kterou v lednu zdevastovala silná erupce podmořského vulkánu i následná vlna tsunami. SpaceX nyní vyslalo svůj tým na sousední souostroví Fidži, vzdálené asi 600 kilometrů vzdušnou čarou od Tongy.

tonga_goes_2022015_front

Foto: NASA

Lednová erupce sopky Hunga Tonga–Hunga Haʻapai v satelitních záběrech

„Tým společnosti SpaceX je nyní na Fidži a zřizuje vstupní stanici Starlink, která Tongu znovu spojí se světem,“ napsal na Twitteru generální prokurátor Fidži Aiyaz Sayed-Khaiyum. Konkrétnější podobu nabídnuté pomoci však společnost ještě nezveřejnila.

Jak nicméně podotkl server Engadget, konektivita na Fidži a Tonze by byla pro Starlink novinkou. Doposud jsou totiž služby firmy Elona Musk dostupné v beta režimu jen v pětadvaceti zemích, a to zejména na severní polokouli.

Mezinárodní vesmírná stanice doslouží v roce 2031, nahradí ji i orbitální hotel a modul od Blue Origin

Jiří SvobodaJiří Svoboda

iss_15357921727_4634cdf718_4k-min

Foto: NASA

Mezinárodní vesmírná stanice

0Zobrazit komentáře

Psal se prosinec roku 1998, když se na oběžné dráze Země spojily dohromady ruský kontrolní modul Zarja a americký Node 1. Právě tam se datuje vznik Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) – jednoho z nejambicióznějších projektů v dějinách vesmírného bádání. I na masivní konstrukci, která má dnes velikost fotbalového hřiště, se však začíná projevovat více než dvacetiletý provoz.

Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) proto tento týden oznámil, že počítá s používáním stanice do roku 2030 s tím, že ISS řízeně spadne do oceánu o rok později. Při původních plánech se přitom počítalo s fungováním jen do roku 2024.

Od roku 2000 je na ISS stálá lidská posádka. Celkem se v ní vystřídaly více než dvě stovky astronautů z 19 zemí a kromě nové čínské vesmírné stanice zůstává jediným plně funkčním projektem svého druhu. V budoucnu chce však NASA toto břímě ponechat čistě na soukromnících.

iss2-min

Foto: NASA

Astronaut Stephen K. Robinson z mise STS-114 na rameni Canadarm2 na ISS

„Soukromý sektor je technicky i finančně schopen s pomocí NASA vyvinout a provozovat komerční stanice na oběžné dráze Země. Těšíme se, že se s ním budeme moci podělit o naše zkušenosti a poznatky,“ řekl Phil McAlister, ředitel pro komerční vesmírné aktivity v ústředí NASA. „Zpráva, kterou jsme předložili Kongresu, podrobně popisuje náš komplexní plán pro zajištění hladkého přechodu na komerční destinace po ukončení provozu Mezinárodní vesmírné stanice v roce 2030.“

Drobné poruchy a únava materiálů se ostatně projevují na ISS už nyní. Pravidelně tamní astronauti objevují skuliny v konstrukci, kterými může ze stanice pomalu utíkat vzduch. Kupříkladu loni v srpnu objevili trhliny právě v ruském modulu Zarja, který patří k nejstarším kusům techniky, jež jsou na ISS přítomné. V březnu téhož roku museli astronauti opravit poškození v jiném ruském modulu a v červenci se kvůli softwarové chybě dokonce celá stanice vychýlila ze své obvyklé oběžné dráhy.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jakmile budou dny ISS definitivně sečteny, NASA ji nasměruje k řízenému pádu do jižního Pacifiku, přesněji do takzvaného bodu Nemo. Jedná se o místo, které je na celé planetě nejvíce vzdálené od jakékoliv pevniny. Nejbližší ostrovy se nachází 2 681 kilometrů daleko.

Už v minulosti se tato lokace stala pohřebištěm pro mnohé další vysloužilé vesmírné koráby. V roce 2031 tak zde bude možné pozorovat hořící trosky, jak padají do oceánu. Podobně jako to zachytily kamery v roce 2001, když se k zemi poroučela tehdy patnáctiletá kosmická stanice Mir.

Budoucnost je v rukou firem

Vesmír je v poslední době čím dál tím více ve znamení větší komercializace. Nejde však jen o krátké turistické lety, jako už provozuje například Virgin Galactic nebo Blue Origin. Druhá zmiňovaná firma je totiž jen jedna z řady těch, které už zahájily práce na vlastních vesmírných stanicích.

Stanice firmy Jeffa Bezose s názvem Orbital Reef by měla zahájit provoz už ve druhé polovině této dekády, ačkoliv zatím je její koncept na papíře. Podle tvůrců by neměla pouze replikovat ISS, ale jít o krok dál a umožnit ve vesmíru skutečně žít i vytvářet zárodek pro ekonomickou aktivitu na oběžné dráze. Pojmout by mohla až desetičlennou posádku a vnitřní rozměry by měla mít podobné jako ISS.

blue_origin_space_station_stanice

Foto: Blue Origin

Koncept vesmírné stanice Orbital Reef

Na pomoc si Blue Origin přibralo i partnery jako Sierra Space, Boeing či Redwire Space. První zmiňovaná firma již sama v minulosti oznámila, že pracuje na svém vlastním nástupci ISS. Její model s názvem Life by měl mít nafukovací strukturu, a zatímco původně byl plánován jako samostatný objekt, teď se bude moci připojit přímo na stanici Orbital Reef.

Svůj obdobný projekt představil i americký letecký gigant Lockheed Martin. Jeho stanice s názvem Starlab by mohla být plně funkční v roce 2027, bude mít také nafukovací konstrukci a pojme čtyřčlennou posádku. Ani tak se však nejedná o první návrhy svého druhu.

Startup Axiom Space už dříve pracoval s konceptem vesmírného hotelu, jenž by se mohl připojit k současné Mezinárodní vesmírné stanici. Poté ale získal 130 milionů dolarů, své plány přehodnotil a bude usilovat o kompletně vlastní vesmírnou stanici.