Ryzí kvalitu hudby úplně ohodnotit neumím, a jestli jsou o něco ostřejší výšky nebo moc tvrdé basy, tolik nepoznám. Přesto mám na hlavě nebo v uších nějaká sluchátka velmi často. Poslouchám hudbu, podcasty, sleduji videa nebo se v nich jen izoluji od hluku v okolí. Každopádně mě na nich často – pro někoho paradoxně – zajímají více jiné detaily než to, jestli mají nejlepší zvuk. A takových mají nová Sony WH-1000XM6 plno. Jaké a pro koho vlastně jsou?

Odbavme jednu věc hned na začátku: jsou to pro většinu uživatelů ta nejlepší náhlavní sluchátka s aktivním potlačením hluku, jaká si můžete aktuálně koupit. Japonci znovu posunuli laťku svých technologií o něco výše a doručili prvotřídní zvukovou kvalitu. Shodují se na tom de facto všichni recenzenti po celém světě a nemám důvod jim tu odporovat. Někteří jdou hned po vybalení vše doladit do ekvalizéru, který má ještě širší možnosti než dřív, ale tak daleko mé potřeby nesahají. A myslím, že běžný uživatel to bude mít podobně.

O něco víc ocením kvalitu ANC, tedy aktivní potlačení hluku, které už je u podobných prémiových sluchátek nejen od Sony dlouho na vysoké úrovni. Ale také tady se podařilo japonské značce odhlučnění ještě vylepšit. Může za to mimo jiné nový procesor QN3 i hned dvanáct mikrofonů, díky kterým sluchátka dokážou zachycovat a eliminovat okolní hluk opět o něco efektivněji. Model XM6 díky tomu patří k absolutní špičce na trhu – poznáte to v letadle, nebo když máte sluchátka nasazená, aniž by v nich něco hrálo, ale chcete se izolovat od kolegů v kanceláři.

V prémiovém segmentu sluchátek dlouhodobě hraje prim vedle Sony také Bose s modelem QuietComfort Ultra a Apple s AirPods Max. Pokud chce někdo top kvalitu a nevadí mu vyšší ceny, obvykle jde právě za těmito značkami. Sám jsem před dlouhými lety sáhl po Sony, tehdy šlo o model WH-1000XM3 a zmíněné AirPods Max ještě neexistovaly. Pořád mám tahle sluchátka na pracovním stole, beru je na cesty a nedám na ně dopustit. A byť jsem často pokukoval po novějších generacích a modelech, nikdy jsem nová sluchátka vyloženě nepotřeboval.

O Bose jsem nikdy nepřemýšlel, tak jsem kdysi zkrátka zvolil do značné míry pocitově Sony. Velké AirPody byly lákavé, jelikož jsem v ekosystému Applu až po uši, ale váha nebo neskladnost hrály proti nim. Zajímavým novým hráčem v této kategorii se stal loni Sonos. A pokud bych doma potřeboval často koukat na televizi a nechtěl rušit ostatní, pak je to s ohledem na skvělé propojení se soundbarem jasná volba. Ale třeba na rozdíl od „soňáckých“ sluchátek mi tahle tak dobře nesedla.

Dalo mi teď Sony s WH-1000XM6 důvod přemýšlet, že bych po letech konečně upgradoval? Za ty tři generace, které výrobce od mého posledního nákupu vydal, je to jednoznačně největší pokušení. Má sluchátka XM3 byla představena v roce 2018. O dva roky později přišla XM4, která měla spíše menší vylepšení a upgrade mi nedával smysl. Za další dva roky představený model XM5 už přišel s radikálnější proměnou, ale v jednom zásadním ohledu spíše k horšímu – sluchátka už nešla tak kompaktně složit. Z pohledu komfortu by to byl spíše krok zpět.

Na vývoj nástupce v podobě současných XM6 si dalo Sony o rok víc a letos na jaře přišlo se svou dosud nejlepší verzí, která nejen že standardně vylepšuje hlavní technologie, jako je již zmíněný zvuk nebo ANC, ale adresuje i největší nedostatky, které uživatelé zejména u předchozí generace zmiňovali.

Skládací konstrukce je konečně zpátky, to je jasný palec nahoru. A potěší i třeba detail, kdy místo zipu se pouzdro zavírá magnetem. Úplná banalita, ale je to zase o něco příjemnější, respektive rychlejší. Blbost, ale proč to někoho nenapadlo dřív?

Sony jinak sází na osvědčený recept. To znamená, že i tentokrát dostáváme za prémiovou cenu kolem dvanácti tisíc korun plastovou konstrukci. Pro někoho to může být deal breaker. Na druhou stranu nejde o levný plast, co by někde vrzal, a hlavní výhodu spatřuju v tom, že jsou díky němu Sony WH-1000XM6 jako již tradičně velmi lehká. Zhruba 140 gramů rozdílu oproti AirPods Max už prostě pocítíte.

Další maličkostí, která ale opět vylepšuje každodenní interakce, je zvětšení zapínacího tlačítka. To teď po hmatu rychleji rozeznáte od toho, se kterým se aktivuje ANC. A pokud bych měl přidat ještě další detaily, které jsou pro mě jako majitele starší generace lákavé, tak je to jednoznačně možnost připojit sluchátka k více zařízením současně (dnes již samozřejmě standard i jinde) nebo senzor pro automatické pozastavení přehrávání při sundání sluchátek (opět funguje i jinde).

Přestože s náhlavními sluchátky tolik nevolám, je tu i příjemné vylepšení kvality hovorů, kdy jste díky několika novým mikrofonům lépe slyšet, případně je vám lépe rozumět. Výdrž na jedno nabití už u sluchátek roky prakticky neřeším, vydrží hrát desítky hodin a jednou za čas je na stole píchnu do nabíječky.

Jaký je tedy můj osobní verdikt? Ještě nejsem pevně rozhodnut, ale obávám se, že jakmile se dříve nebo později objeví XM6 v nějaké lákavé akci, tak už neodolám. Staré „XM trojky“ sice pořád slouží dobře, ale přece jen jsem velký technologický hračička a čas od času je potřeba udělat si radost novým gadgetem, i když to racionálně nemusí dávat takový smysl. Nový iPhone bychom si asi taky nemuseli kupovat tak často, že?