Na co tam zase koukáš? Tahle otázka se v posledních dnech stala jednou z nejčastějších vět v naší domácnosti. Nehleděl jsem opakovaně do ledničky ani na televizi, ale na dva robotické kamarády, kteří se nám doma usadili kvůli testování – chytré (jakože fakt chytré) vysavače Mova V50 Ultra a Roborock Qrevo Curv. A můžu rovnou prozradit, k čemu jsem dospěl: Jak jsme bez nich tak dlouho mohli žít?

Jasně, na trhu jsou chytré vysavače už hezkých pár let, takže je to jen a pouze moje hloupost, že jsem jim dosud nedal šanci. Odrazovaly mě neblahé zkušenosti s levnějšími a „hloupými“ modely z mého okolí i to, že mopování mělo obvykle k ideálu také daleko. Navíc máme relativně členitou domácnost se schody a možností pádu zařízení, takže jsem prostě váhal investovat do něčeho, o čem jsem nebyl přesvědčený, že by pro nás mělo skutečnou přidanou hodnotu.

Jak moc jsem se mýlil… a sypu si popel na hlavu. Nejde jen o to, že každý den přijdeme domů a je tam vytřeno a vyluxováno, nikde žádné stopy po mopování, a když nastane problém, dozvím se to z hlášení na telefonu – ono to funguje jako relaxace. Proto ta věta: Na co tam zase koukáš?

Sledovat systematickou práci robota, jeho opatrné osahávání rohů i skulin pod kuchyňskou linkou, jak vysouvá a zasouvá svůj LIDAR senzor, když se chystá vjet pod postel, aby tam vycídil… Připadá mi to stejně uklidňující, jako když si do sluchátek tu a tam pustím esoterickou hudbu.

A ještě o level výš jsou nožičky Movy V50 – dokonce jsem si je nahrál na zpomalený záběr, abych přesně viděl, jak technologie funguje. Nechal jsem vysavač přejíždět překážku, kterou neměl v mapě, ale pohotově se jí přizpůsobil a její výška čtyři centimetry mu nečinila obtíž.

Dokonce se vydal zdolávat osmicentimetrovou dveřní hranu, která odděluje náš obývací pokoj od zahradní terasy, jenže to už bylo nad jeho úsilí. Snažil se hodně, ale uvízl v půli cesty a nešlo se mu vrátit zpět. Ostatně oficiálně by měl bez problémů pokořit šest centimetrů, což je pro naprostou většinu domácností dostačující hodnota. Na lezení po schodech to ještě není, ale i takové novinky se na nás valí.

Mova V50 a Roborock Qrevo Curv jsou oba prémiové modely, které nejsou za hubičku – cena je u obou přes 20 tisíc korun s tím, že si lze koupit i varianty s širším vybavením a doplňky (Mova V50 Ultra Complete White a Roborock Qrevo Curv White), jejichž cenovka už pak překonává dokonce 30 tisíc korun.

Výkonově má mírně navrch Mova, která původně vznikla jak sesterská značka už zavedeného Dreame. A stejně jako ještě známější Roborock je to samozřejmě čínská firma. Mova V50 stojí na vrcholu „potravního řetězce“ ve světě vysavačů – má sací výkon až 24 tisíc pascalů, Qrevo disponuje jen 18,5 tisíce pascalů, zároveň je i obecně tišší (55 decibelů vs 61), což oceníte hlavně v případě vysoušení mopů, kde je konzistentní hučení Roborocku přece jen více obtěžující než u Movy.

Ta také disponuje samostatnou komorou na čisticí prostředek a jeho dávkování, zatímco v Roborocku ho prostě nalijete do nádržky s vodou. A jednou z největších předností Movy jsou již zmíněné překážky – poradí si až se šesti centimetry, zatímco konkurence se pohybuje v rozmezí dvou a čtyř centimetrů, a to včetně Qreva.

Naopak vysavač Roborock Qrevo má nepatrně delší výkonnost na jedno nabití, nabízí také odvážnější design, jeho dokovací stanice má zakulacené tvary a takové Apple vibes, někomu může připomínat helmu stormtroopera z Hvězdných válek, zatímco základna Mova je klasicky hranatá (byť oble) a její pozlacená přední část aspoň na mě působí zbytečně snobsky. Tohle je ale věc osobního vkusu.

Pokud jde o samotnou úklidovou práci, nemám co vytknout ani jednomu modelu. Doma máme primárně pevné podlahy (keramiku, dřevo a „plovoučku“), koberce jen výjimečně, ale vlastně jsem nenarazil na žádný nedostatek. V mobilních aplikacích si lze detailně nastavit intenzitu vytírání i vysávání, množství a teplotu vody, častost mytí mopů i to, jak se budou sušit.

Perfektně u obou vysavačů fungovalo i skenování terénu, což byla právě věc, z níž jsem měl největší obavy. Mezi naší kuchyní a obývákem jsou schody, na které občas umísťujeme sjezd kvůli dceři s invalidním vozíkem. Ani jedna z těchto situací pro Movu či Roborock nebyla problém – dolů ze schodů nikdy nespadly, naopak podlahu vytřely až na jejich hranu, a sjezd, když byl položený, využily na přemístění se do nižšího patra. A pak po něm zase vyšplhaly zpět.

Když se o moderních autonomních vysavačích hovoří jako o chytrých, není to planá marketingová selanka. Hodně pozitivně mě překvapilo, co všechno dokážou a jak detailně je lze nastavovat. Stejně jako s výkonem má v tomto směru mírně navrch Mova V50, ačkoli jde spíš o detaily – třeba že si u ní nadefinujete, po kolika metrech čtverečních se má mop vyprat, zatímco u Roborocku definujete jen minuty.

Když se ale ponoříte do mapek bytu, kterých můžete mít v telefonu uložených několik, když máte třeba vícepodlažní dům, je to skoro jako práce v AutoCadu. Měníte si názvy místností, rozdělujete je, definujete, kde jsou třeba závěsy a kde se mění podlahy, pro různé zóny si nastavíte různé druhy úklidu.

Oba přístroje pracují s pokročilou umělou inteligencí, která se zapojuje jednak do mapování a skenování prostoru, včetně LIDARu, jednak do komunikace se svým okolím – takže vysavače na vás setrvale hovoří. A přestože u Roborocku Qrevo je k dispozici i čeština, pokud hlasového asistenta vypnete i maximálně ztlumíte, přístroj i nadále, byť velmi tiše informuje, co se chystá dělat. Mova je zcela zticha a nic neříká.

Suma sumárum, tenhle souboj dvou v podstatě elitních robotů dopadl relativně vyrovnaně, ačkoli mírně navrch – aspoň u mě doma – měla Mova V50. Hlavní zjištění ale není v tom, že tento nově expandující výrobce dodal přece jen o malou trochu schopnějšího domácího pomocníka než tradiční Roborock. Já si z toho odnáším, že tohle už jsou opravdu spolehlivá, funkční, užitečná a chytrá zařízení.

Navíc s kamerami a senzory, jimiž si můžete na dálku zkontrolovat, zda je doma vše ok. Jen u toho musíte doufat, že se s vámi nekouká i někdo další.