Roušky byly na startu covidové pandemie nedostatkové zboží, šila je celá země a logicky přitáhly pozornost také mnoha spekulantů a obchodníků. A dokonce i jednoho, s trochou nadsázky řečeno, startupového fondu – investovala do nich totiž i společnost Keiretsu Forum CEE. Právě sázka na možný zisk z prodeje roušek ji ale poslala definitivně do kolen.

V březnu se v insolvenčním rejstříku objevil návrh na konkurs Keiretsu Forum CEE s tím, že firma dluží více než 57 milionů korun. Z údajů vyplývá, že od investorů nabrala peníze a pokusila se je zhodnotit dovozem a následným prodejem respirátorů a roušek z Číny v době, kdy jich byl akutní nedostatek. Jenže obchod se zadrhl a výrobky zůstaly ve skladu jako neprodejné zboží. To by nebylo nic tak mimořádného, kuriózní příběh z toho činí ale další okolnosti: společnost Keiretsu Forum CEE totiž vstupovala před lety na český trh s plánem povzbudit zdejší startupový ekosystém.

Původně pochází výraz keiretsu z Japonska a značí konglomeráty vzájemně propojených podniků, které hrají v tamní ekonomice výraznou roli. Keiretsu Forum je pak projekt, jehož kořeny sahají do roku 2000 a do San Franciska – právě tam vznikla idea globální sítě andělských investorů, které bude propojovat se zajímavými startupy.

Do Česka oficiálně vstoupila v roce 2015. Tedy v době, kdy tuzemská startupová scéna už sice zajímavě zurčela, ale do dnešní velikosti a vyspělosti měla daleko, a byly na ní tedy příležitosti. Ostatně Rohlík byl tehdy ani ne dva roky stará firma a miliardové prodeje Slevomatu nebo Apiary přišly na řadu až o dva roky později.

Zástupci Keiretsu Forum CEE (anglická zkratka pro střední a východní Evropu symbolizovala, že projekt neměl jen čistě české ambice) se netajili tím, že chtějí hrát ve vznikajícím prostředí větší roli. Upozornili na sebe například, když v roce 2016 uspořádali v Praze velkou konferenci, vydávali také zprávu o stavu startupové scény a v roce 2017 se dokonce ucházeli o možnost spravovat zamýšlený státní startupový fond, který by hospodařil s prostředky z Evropského investičního fondu.

Prezidentem zdejšího Keiretsu, které tu působilo na základě koupené licence, byl od počátku Luděk Palata, jinak též investiční manažer ze skupiny BH Securities. Dnes už se ke své roli nechce vracet: „V Keiretsu jsem byl celou dobu v nevýkonné pozici a po změně strategie jsem ztratil kontakt a přehled již úplně,“ říká dnes.

Změnou strategie má na mysli období po roce 2018, kdy Keiretsu manažersky i organizačně převzal naplno muž, který byl zakladatelem společnosti v Česku – Daniel Šenkýř. Právě on byl strůjcem nápadu, jak se v roce 2020, když udeřil koronavirus, svézt na vlně zájmu o roušky. Byl to svým způsobem pochopitelný krok, protože jinak zůstávalo Keiretsu za očekáváním a moc o něm nebylo slyšet.

V deníku E15 s ním tehdy vyšel rozhovor, kde popisoval, jak rozjíždí charitativní e-shop. Idea, alespoň podle toho, co prozradil médiím, byla, že peníze vydělané na prodeji roušek a respirátorů, kterých byl tehdy nedostatek, rozdělí mezi neziskové organizace. „Na začátku krize, ještě v březnu, jsme se v Keiretsu rozhodli dostat do Česka chybějící ochranné pomůcky,“ popisoval.

Foto: DALL-E/CzechCrunch

Byznysoví andělé, jak si je představuje umělá inteligence DALL-E

Jenže záměr nevyšel a o čínské roušky, kterých Šenkýř a spol. nakoupili za desítky milionů, nebyl zájem. Dorazily se zpožděním a už zůstaly ležet ve skladu. Teď, o čtyři roky později, poslalo Keiretsu Forum CEE samo sebe do konkursu s tím, že dluží přes 57 milionů korun. Účetní hodnota zbylých ochranných pomůcek je podle insolvenčních dokumentů sice 18,5 milionu, fakticky ovšem nula, navíc jim brzy skončí spotřební lhůta.

„Z hlediska podnikatelského záměru navrhovatele se postupem času ukázalo, že cena ochranných roušek… postupně klesá, zásobování se oproti původnímu nedostatku ve společnosti rovněž zvýšilo. Zboží zakoupené navrhovatelem se proto stalo postupem času neprodejné,“ stojí v návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

V návrhu na insolvenci je celkem přímočaře popsáno, že šlo o obchodní, nikoli charitativní záměr, který zkrátka nevyšel. Mezi věřiteli je například Všeobecná fakultní nemocnice, jde ale i o majitele menších a středních firem, kteří Šenkýřovi, respektive českému Keiretsu Forum svěřili každý miliony korun. Ve startupové hantýrce by se dalo říct, že k naraisování peněz došlo, ale jejich zainvestování se minulo účinkem. A ze všeho nejvíc to připomínalo hodně oportunistickou spekulaci.

„Doporučuji vám obrátit se na pana Daniela Šenkýře,“ odepsal Luděk Palata, který v Keiretsu ještě stále figuruje jako člen dozorčí rady. CzechCrunch zkoušel kontaktovat i přímo Daniela Šenkýře, ale nereagoval na e-mail, na esemesky ani na zavolání. Po Keiretsu, které je poslední minimálně dva roky v podstatě nefunkční, se zkoušel prosadit v jiných štacích – stál například za projektem EnWin, který sliboval investice do udržitelných projektů, a působil v České poště jako manažer Balíkovny.

K tomu, proč se společnosti nepodařilo pořádně odlepit od země a dostát vizím o tom, že se stane místem, které bude propojovat zájemce o investování s mladými podniky, se už moc nechtěl bavit ani Petr Lemoch, který v počátcích působil jako výkonný ředitel společnosti.

„O aktuální situaci lokálního Keiretsu se dozvídám od vás. Za mého působení se Keiretsu slibně rozvíjelo a také výrazně přispělo ke kultivaci investorsko-startupového prostředí v regionu. Z firmy jsem odešel již téměř před šesti lety, a pokud se vydala cestou jiného podnikatelského zaměření, než s čím přišla na trh, nemám o tom přehled,“ odpověděl Petr Lemoch.

Jeho zmínka o tom, že přispěli ke kultivaci prostředí, má reálný základ. S Danielem Šenkýřem se jim totiž svého času podařilo přitáhnout k tématu pozornost, a byli dokonce spoluzakladateli dodnes fungující organizace Czech Business Angels Association. „Daniel, respektive Keiretsu byli jedním ze zakládajících členů, nicméně potom se stáhl a poslední roky již členem není,“ zavzpomínal prezident asociace a partner fondu Evolution Equity Partners Karel Obluk.

Na druhou stranu i mateřská organizace Keiretsu Forum čelí dlouhodobé kritice kvůli svému modu operandi. Jde o to, že je postavená na systému poplatků, které musí hradit jak startupy, které se chtějí představit potenciálním investorům, tak byznysoví andělé, kteří se chtějí dostat do její globální sítě, a tedy i k příležitostem vidět nadějné startupy v ranné fázi. Objevily se i pochybnosti o tom, do kolika a jak hodnotných firem jejím prostřednictvím proudily investice.