Steve Jobs po mně chtěl, ať odložím vlastní svatbu, říká tvůrce kultovních her Doom a Quake John Carmack

Filip HouskaFilip Houska

0Zobrazit komentáře

O Stevu Jobsovi, vizionáři a spoluzakladateli nyní nejhodnotnější společnosti světa Apple, se veřejně ví, že spolupráce s ním byla mnohdy k nesnesení. Jeho svérázná povaha včetně často krutého projevu a extrémního citu pro detail dělala vrásky nejen jeho zaměstnancům, ale také spolupracovníkům třetích stran. Jedním z nich byl i John Carmack.

Carmack je momentálně technickým ředitelem (CTO) v Oculusu, nicméně se v technologickém světě proslavil i jinými rolemi. V devadesátých letech byl hlavním programátorem her jako Wolfenstein 3D, Doom nebo Quake, které vznikaly pod jeho vývojářskou firmou id Software. A také byl Jobsovým věrným spolupracovníkem, což přinášelo i jisté negativní momenty.

uber

Přečtěte si takéPodívejte se na investice SoftBank a jeho investičního fondu s kapitálem 100 miliard dolarůPodívejte se na investice SoftBank a jeho investičního fondu s kapitálem 100 miliard dolarů

Role Carmacka v Applu byla externího rázu. Býval povoláván za účelem konzultací ohledně technologií v herním průmyslu. Jak však dodává ve svém příspěvku na Facebooku, právě konzultace s firmou, které šéfuje Steve Jobs, nejsou zrovna procházkou růžovou zahradou. A zejména tehdy, když si Jobs z herního průmyslu mnohdy dělal legraci, nebral jej nikdy vážně a dával to velmi rád najevo.

„Bylo to často frustrující, protože dokázal suverénně a sebevědomě hovořit o věcech, kterým nerozuměl a dost se v nich pletl.“

johncarmack_051618-1

John Carmack

Prezentace pod Jobsovým vedením jako jeden velký boj

Carmack na Facebooku mimo jiné uvádí, jak vypadaly přípravy na tiskové konference, jinak řečeno keynotes. Mělo se jednat (minimálně tehdy, když na nich měl vystupovat) o „šílená cvičení podobná těm požárním, na která nikdy nebylo dost času, a bez heroických výkonů mnoha lidí by z nich nikdy nemohla vzniknout úspěšná prezentace“. Nepočítaje Jobsovy puntíčářské, mnohdy až zbytečné námitky.

„Jednou jsem měl se svou ženou, tehdy snoubenkou, schůzku se Stevem přímo v Applu. Chtěl po mě, ať přijdu na jednu chystanou keynote. Ta však byla naplánovaná na stejný den jako naše svatba. Jakmile se to Steve dozvěděl, s velkým úsměvem a se svým typickým šarmem pronesl, ať svatbu odložíme. Samozřejmě jsme to odmítli, nicméně on to stále zkoušel a tlačil na nás. Má žena pak přišla s protinávrhem, že jestli „chce Johna opravdu tak moc“, musí jí na den půjčit Johna Lassetera (kreativní ředitel Pixaru, kde byl Jobs majoritním vlastníkem) do její mediální firmy. Stevův úsměv a šarm velmi rychle zmizel. Na keynote jsem nevystupoval.“

7D7D99DA-2EFA-43FD-9813-B74F9163FDB3

Carmack zmiňuje i Jobsovo protiřečení a respekt, alespoň z hlediska chystaných keynotes.

„Když jsem připravoval rané demo Dooma 3 pro odprezentování, přítomní manažeři z Applu mě přesvědčovali, ať jej kompletně změním, protože „Steve Jobs nemá rád krev“. Věděl jsem, že Doom 3 není jeho šálek kávy, ale krev byla v té hře neodmyslitelnou součástí.“

„Napsal jsem o tom Stevovi, přidal všechny zainteresované lidi do kopie a on mi odepsal: „Věřím ti, Johne. Dělej to, co myslíš, že je skvělé.“ Nikdo po jeho odpovědi už neřekl ani slovo.“

0D381BFA-F537-424D-BE98-A084E1089CA2

Wolfenstein 3D

Ten, co odmítl vzít Jobsův hovor

Před příchodem první generace iPhonu v roce 2007 měl být Carmack s Jobsem na ostří nože ohledně aplikací. Carmack prosazoval, aby na iPhonu byly k dispozici skutečné aplikace a ne pouze webové verze. Jobs tuto myšlenku odmítal z důvodu, že by zařízení nebylo dostatečně zabezpečené, kdyby byly dovnitř puštěni vývojáři třetích stran.

„S ohledem na tuto situaci pak Steve přišel s arogantní výzvou stylem „Johne, jsi přece tak chytrý člověk, proč vlastně nenapíšeš svůj vlastní operační systém?“. V ten moment jsem měl nutkání reagovat způsobem „S**u na tebe, Steve!“.

Jobs po čase změnil na vývoj aplikací názor a prakticky tak umožnil vzniku dnes zásadního obchodu App Store. V té době byla vývojářům postupně poskytována softwarová sada pro vývoj her a aplikací. Carmackovy však SDK poskytnuto nebylo, a to z vůle Jobse, který příslušným lidem v Applu jasně řekl, ať mu to nedávají. Pravděpodobně dohra za předešlé hádky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

John Carmack

Carmack v tomto období se svým týmem pracoval také na první hře pro iOS od id Software pod názvem Rage, která měla mít pokročilé grafické zpracovaní a řadu dalších prvků, jež byly na tu dobu nevídané. U „jeho“ lidí v Applu měla být přijmuta velmi pozitivně, nicméně nikdo nevěděl, zdali Jobs nakonec povolí a umožní publikování této hry na App Store.

„Byl jsem s týmem, když mi někdo volal. Má zaneprázdněnost mi však nedovolila tento hovor vzít. Až pak jsem viděl, že mám nepřijatý hovor od Steva. Rázem si ze mě ostatní dělali legraci, že jsem „ten, který položil hovor Stevu Jobsovi. Zdůrazňuji, Stevu Jobsovi.“

„Bohužel se však ukázalo, že to byla poslední interakce, jakou jsem se Stevem měl…“

Steve Jobs zemřel po dlouhém boji s rakovinou slinivky 5. října 2011.

6E635528-1E5A-4F9A-A515-C4F804620329

Proslov Tima Cooka (CEO) k zaměstnancům Applu během memoriálu k úmrtí Steva Jobse

Foto: Flickr (e-diot, Wired Photostream, Official GDC, QuakeCon); Apple Newsroom

Jan Charouz: GDPR je přehnaná ochrana, kterou nakonec zaplatí uživatelé

Jan CharouzJan Charouz

0Zobrazit komentáře

GDPR, buzzword, který poslední dobou slýcháme neustále. Nová právní norma z dílny Evropské unie, která vstoupí v účinnost 25. května 2018, by měla zajistit, aby firmy lépe chránily osobní údaje svých zákazníků. Na první pohled je vše v pořádku – všichni přece chceme mít nad svými osobními údaji větší kontrolu a když už je někomu dáme, tak by je měl střežit stejně dobře, jako my sami. Nebo ne?

Když se odkloníme od teorie k praxi, zjistíme, že provedení nové normy není úplně šťastné. GDPR se totiž nevztahuje jen na svět internetových obchodů, ale týká se všech. Pro příklad – večerní zprávy by rády odvysílaly reportáž o zloději, který byl odsouzen – ale ejhle, aby mohly zveřejnit jeho jméno, musí si od lupiče obstarat písemný souhlas, protože jméno je osobní údaj.

scifi

Přečtěte si takéTomáš Dunovský: kam naše společnost díky moderním technologiím míří?Tomáš Dunovský: kam naše společnost díky moderním technologiím míří?

Pokud se začteme do podrobností nové vyhlášky, zjistíme, že osobní údaj je například i IČO, doposud veřejně dostupný údaj na internetu, který firmy musejí ze zákona zveřejňovat. Pokud bychom vzali novou normu doslova, bez písemného souhlasu bychom měli každý email, který nám přijde, okamžitě mazat, protože obsahuje osobní údaje.

Nechci působit jako anarchista, chápu, že zákony a směrnice jsou nutné a do jisté míry potřebné. Také chápu, že internet je místo, kde je určitá forma regulace potřebná a pokud není za porušení pravidel dostatečný postih, firmy nemají moc velkou motivaci je dodržovat. Je ale opravdu správnou strategií udělat pravidla hry tak striktní, že budou obtěžovat samotné uživatele, místo toho aby je chránily?

Pojďme se tedy podívat, co GDPR konkrétně znamená pro internetové aktivity. Podle nových pravidel bude muset uživatel jakékoliv služby odkliknout minimálně pět nových check-boxů (čtyři různé check-boxy ohledně cookies a další ohledně zpracování osobní údajů a jejich využití pro marketingové účely), aby mohl nadále využívat stránky/službu tak, jak byl doposud zvyklý.

V dnešní době firmy investují miliony korun do UX, protože dobře ví, že každý klik navíc znamená větší procento odcházejících zákazníků. Aby si udržely stejné tržby, budou muset investovat více prostředků do akvizice nových zákazníků. Ale pozor, během první návštěvy webu udělají dle statistik transakci v průměru zhruba 2 % návštěvníků.

prague

Protože marketingoví odborníci ví, že snadněji konvertují zákazníka, který již na stránkách byl a službu zná, investují budgety do tzv. remarketingových kampaní. Určitě je znáte, jednou se podíváte na stránku obchodu prodávajícího boty a poté vás dalších 14 dní pronásledují reklamy všude, kam chodíte. Tak ale business funguje, takže vy se nakonec necháte zlákat a po pár dnech si ty boty koupíte. Toto ale nyní již bez AKTIVNÍHO souhlasu nebude možné. A přiznejme si, kdo z vás políčko zaškrtne dobrovolně?

A konečně se dostávám k hlavnímu problému. Marketing a akvizice se firmám prodraží a tyto peníze se musí někde vydělat. Z dlouhodobého pohledu se tedy služby zdraží a zaplatí to sami zákazníci. Opravdu nám nestačily zákony o ochraně osobních údajů, které jsme měli? Pokud od někoho nechci dostávat marketingové e-maily, již teď musím mít ze zákona možnost se jednoduše odhlásit.

Pokud nechci vidět nějakou bannerovou reklamu, mohu ji už teď jedním klikem deaktivovat. Nebylo by lepší investovat evropské a státní peníze raději do edukace uživatelů nebo třeba do e-governmentu, než do úředníků, kteří budou vyšetřovat, že nějaká firma neoprávněně posbírala cookies? Pokud jako uživatel preferuji bezpečnost před pohodlím, mohou přeci prohlížeč už dnes používat v anonymním režimu.

Abych si jen nestěžoval, jeden z bodů GDPR se mi opravdu líbí. Je jím „Data Portability“, česky řečeno přenositelnost dat. Společně s vyhláškou PSD2 to znamená například, že pokud mám několik bankovních účtů, mohu si od svých bank vyžádat přístupy a administrovat si své účty v jedné jednoduché aplikaci. Když budu chtít přejít od jednoho dodavatele plynu k druhému, mělo by to být také o něco jednodušší.

Perlička nakonec:

Většina zemí, ve kterých nařízení GDPR vstoupí v účinnost, si ho samozřejmě upravila tak, aby byla vyhláška použitelná. V České republice se ovšem směrnice klasicky nestihla. Od 25. května si tak můžeme vychutnat GDPR v plné kráse a síle.

Článek vyjadřuje pouze můj osobní názor a nemusí nutně reprezentovat postoj našeho carsharingového projektu SmileCar.