Čím hlouběji archeologové do minulosti nahlížejí, tím nejistější půdu pod nohama mají. Malý počet nálezů z daného období znamená, že se interpretace okolo nich pohybují na úrovni domněnek. Platí to i o teoriích prvního osídlení severoamerického kontinentu lidmi. Jejich příchod původně archeologové datovali do období před 13 tisíci lety, ovšem objev zkamenělých stop v Novém Mexiku ukázal, že to mohlo být podstatně dříve.

Uznávaná teorie říká, že lidé před 13 tisíci lety přešli tehdy zamrzlou Beringovu úžinu a ze severovýchodní Asie se začali šířit po celém severoamerickém kontinentu. Jednalo se o příslušníky kultury Clovis, která za sebou zanechala celou řadu artefaktů, jež byly po dlouhou dobu pro archeology vodítkem pro dataci výskytu prvních lidí na území dnešních Spojených států.

Již před deseti lety se však objevily nové nálezy, na základě kterých se někteří vědci domnívali, že by se datace prvního osídlení oblasti měla posunout nejméně o 2 500 let do minulosti. Jenže i tato teorie může být mylná. Národní park White Sands v Novém Mexiku na jihu dnešních USA totiž vydal nález, na základě kterého by se mohly učebnice dějepisu nejen na amerických školách přepisovat.

První zkamenělé stopy zvěře a také člověka objevili vědci na dně jezera ve White Sands v roce 2009, další pak v roce 2018. Poslední objevené patřily ženě a malému batoleti. Teorie archeologů zní, že zde žena nesla dítě, které si přendavala ze strany na stranu a občas jej položila na zem. Ve stejné vrstvě archeologové nalezli také semena rostlin, jejichž stáří bylo v roce 2021 radiokarbonovou metodou určeno na minimálně 18 tisíc let, spíše pak 20 až 23 tisíc let.

Foto: NPS

Stopy dospělé ženy a batolete mohly být vytvořeny před více než 20 tisíci lety

Tím vznikla kontroverzní teorie o podstatně starším osídlení severní části kontinentu, než se původně myslelo. Tato teorie však nebyla zcela neprůstřelná. Ona semena pocházela z rostliny Ruppia cirrhosa, česky táhlice, která roste ve vodě. A právě to se ukázalo jako problém. Znamenalo to, že zachycený uhlík pocházel z vody, a datace se tak mohla od stop nalezených ve skále lišit.

Proto vědci uskutečnili novou studii, ve které podrobili radiokarbonové metodě zrnka pylu, jež se ve vrstvě sedimentu našla. Vybírali při tom taková, která pochází z suchozemských jehličnanů. Zajímavostí je, že pyl pocházel z druhů, které se vyskytují v chladných a vlhkých podmínkách, zatímco dnes panují na místě nálezu spíše pouštní podmínky.

Výsledky nové studie v podstatě potvrdily předchozí závěr, že otisk svých nohou zde mohly žena a dítě zanechat před 21 až 23 tisíci lety. A aby si vědci byli naprosto jisti, použili i metodu takzvané opticky simulované luminiscence. Díky ní mohou zjistit, kdy byl naposledy zkoumaný vzorek vystaven slunečnímu záření. Této metodě byl podroben křemen z vnitřku stopy – a vědci opět získali podobný časový údaj, konkrétně 21 500 let, kdy naposledy na stopu zasvítilo slunce.

Díky novým poznatkům jsou si tak vědci daleko jistější, že jejich přelomový odhad osídlení Severní Ameriky je pravdivý. Nicméně i v tomto případě platí, že odpověď na jednu otázku vyvolá stovku dalších. Tou nejzásadnější je v tomto případě ta, jak přesně se první lidé na území Severní Ameriky dostali. Získat na ní odpověď bude velmi složité.