Přestěhoval se do Prahy, aby si užil studentský život daleko od rodičů. I když v jeho případě si pod tím nepředstavujte divoké večírky nebo celodenní vysedávání po kavárnách. Když má Matěj Nešpor volno, hraje po kostelech na varhany, běhá, chodí na koncerty v Rudolfinu nebo se učí cizím jazykům. Většinu času ovšem věnuje studiu kybernetiky a robotiky. „Je to sexy obor, který dá člověku široký záběr,“ hlásí.

Třiadvacetiletý rodák ze Znojma přitom nestuduje jen na jedné vysoké škole. K Fakultě elektrotechnické na ČVUT si totiž v rámci programu double degree přibral i studium na technologické univerzitě za polárním kruhem ve švédském městě Kiruna. V praxi to znamená, že získá dva diplomy – jeden z ČVUT a druhý ze zahraniční školy. „Rozdíl oproti Erasmu je zásadní. Jsem denním studentem na obou školách současně,“ vysvětluje pro CzechCrunch.

Technologicky zaměřený Nešpor, který se na střední škole účastnil vědeckých olympiád, uspěl v žádosti o účast na tomto programu a první rok magisterského studia strávil celý ve Švédsku. Teď dokončuje druhý ročník v Praze. „Náš obor je v tomto ohledu výhodný. Většina toho, čemu se věnujeme, jsou abstraktní výstupy, které se dají dělat online. Švédové navíc po covidu zvládli přechod na hybridní výuku velmi dobře,“ líčí.

Kiruna je známá jako industriální město, kde se nachází jeden z největších dolů na železnou rudu na světě. Kvůli těžbě se před několika měsíci přesouval i místní kostel, což připomíná osud severočeského Mostu. Kromě toho je ale program na místní univerzitě navázaný na Institut kosmické fyziky, který tam vyrostl v 50. letech minulého století. Město totiž obklopuje takzvaný aurorální ovál, tedy oblast s nejčastějším výskytem polárních září na severní polokouli.

Právě ve Švédsku se tak Nešpor dostal k projektu, který mu otevřel dveře do světa vesmírného inženýrství. Univerzita hodně sází na týmovou práci a dlouhodobě se zapojuje do studentských experimentů Rexus/Bexus, jež zaštiťuje Evropská kosmická agentura (ESA). Český student tak byl v rámci tohoto programu součástí týmu, který navrhl zařízení vyslané stratosférickým balonem do výšky 30 kilometrů.

„Zkoumali jsme, jak kosmické záření ovlivňuje nechráněnou elektroniku. K tomu jsme použili programovatelné čipy FPGA místo těch tradičních,“ vysvětluje Nešpor. FPGA čipy jsou dnes klíčové zejména s boomem umělé inteligence, síťové infrastruktury a vysokorychlostních technologií. Oproti běžným čipům nejsou natvrdo naprogramované, takže zvládají i práci v rychle se měnícím prostředí datových center.

Mladý student popisuje, že nechráněná paměť typu SRAM je v podstatě pole nul a jedniček, které drží pohromadě elektrický obvod. „Když tam dopadne nějaká částice v důsledku záření z vesmíru, může změnit 0 na 1 nebo naopak. A najednou vám zařízení říká něco úplně jiného než před chvílí. V lepším případě se tato změna dá vrátit, v horším vám kritická součástka selže, což je ve vesmíru samozřejmě problém.“

Tým mladých vědců tak chtěl ukázat dopady kosmického záření a současně vyzkoušet, jak chyby detekovat. Studentské projekty si přitom obvykle volí jednodušší technologie – a i podle samotných učitelů šlo o zbytečně velkou výzvu. „My ale chtěli, aby náš výsledek nebyl jen ve stylu ‚podívejte, kosmické záření má nějaký vliv.‘ Hodlali jsme se naučit něco nového,“ doplňuje Nešpor.

Rok strávený ve Švédsku nebyl levnou záležitostí, Nešporovi na to nicméně přispívalo přímo ČVUT. A levný není ani život v Praze. Po návratu do Česka se proto začal poohlížet po možnostech placené stáže v oboru. „Na vysoké škole člověk často dělá věci, které mají různou míru uplatnitelnosti. Někdy jde hlavně o to, abyste se něco naučili, a výstup se nikomu reálně nehodí. Já už chtěl poznat i jiné než akademické prostředí,“ říká.

Matěj Nešpor věděl, že se řada vesmírných projektů a firem nachází v Brně, vzhledem ke svému double degree programu ale pro něj bylo praktičtější si něco najít v Praze. A zjistil, že CSG Aerospace, divize největšího českého zbrojařského holdingu Czechoslovak Group Michala Strnada, hledá talentované studenty pro svůj stipendijní program. Přihlásil se – a uspěl.

Od letošního léta tak pracuje ve firmě UpVision ze stáje CSG, kde se obecně řečeno podílí na tom, jak smysluplně integrovat umělou inteligenci do kritických systémů, které řídí provoz bezpilotních prostředků. „Dnes je kolem AI velký rozruch, otázkou ale zůstává, jak ji správně použít v systémech, kde jde hlavně o bezpečnost a spolehlivost,“ zdůrazňuje.

Jako konkrétní příklad Nešpor uvádí dron, který přelétává nad letištěm nebo jinou kritickou infrastrukturou, což je teď vzhledem k ruským provokacím aktuální téma. „Dnes řešíme, jak ho včas detekovat. V budoucnu ovšem nebudou ve vzduchu jednotky či desítky dronů, ale rovnou tisíce, které budou třeba doručovat zboží. Systém na to musí být technicky připravený, než se to ve velkém rozjede.“

Do některých projektů naskočil Nešpor už v pokročilejší fázi. V UpVision nemá klasický úvazek, pracuje flexibilně v závislosti na aktuálních projektech. Jsou tak týdny, kdy na jednom úkolu stráví až 20 hodin, zatímco během jiných má více času na školu.

Součástí jeho cesty je i stipendium od CSG Nadačního fondu, díky němuž mohou studenti převážně technických oborů získat až 15 tisíc korun měsíčně. CSG takto podpořilo už 40 studentů, kteří převážně studují na českých univerzitách. Šest podpořených studentů ovšem navštěvuje vysoké školy v zahraničí, třeba v Nizozemsku, Německu, Dánsku nebo Švédsku. Jedenáct těchto mladých lidí rovněž získalo stáž v některé z firem v rámci CSG, což je i případ Nešpora.

Double degree teď pro něj každopádně znamená i dvakrát více administrativy. Místo dvou závěrečných prací ale bude psát jen jednu, byť ji bude muset obhájit na obou školách, pokaždé s jiným vedoucím. „Společné zadání mi umožní jít víc do hloubky. Místo dvou menších prací budu mít jednu komplexnější, na pomezí kybernetiky, robotiky a vesmírných technologií,“ přibližuje Nešpor.

Diplomku nyní píše v angličtině, stejně jako už bakalářku. Důvod je podle něj pragmatický. „Když chcete, aby si vaši technickou práci někdo přečetl i za hranicemi Česka, musí být v angličtině. A i kdyby ne, máte ji připravenou pro budoucí použití bez nutnosti překladů,“ usmívá se. „Navíc v našem oboru ani spousta výrazů v češtině není, používají se anglicismy. Když je začnete násilně překládat do češtiny, vznikají z toho kostrbaté texty.“

Při tom všem se nabízí i otázka, zda by si někdy nechtěl založit vlastní firmu. Týmové projekty už má za sebou, nápadů má spousty, kontakty v aerospace odvětví také… „Nevylučuju to. Ovšem moje strategie není založit startup a až pak zjišťovat, jak ho vůbec řídit. Příběhy lidí, co vybudovali úspěšnou firmu z ničeho, jsou hezké, ale podíl neúspěšných projektů je obrovský. A o těch často neslyšíme. Teď se proto chci učit v prostředí, které už funguje – technicky, manažersky i byznysově,“ uzavírá.