Příští rok tomu bude přesně 100 let od chvíle, kdy Národní divadlo uvedlo slavnou hru R.U.R. z pera spisovatele Karla Čapka, ve kterém se vůbec poprvé objevilo slovo robot – pravděpodobně největší celosvětové dědictví českého jazyka. Inovátor a zakladatel akcí Fuck Up Nights Tomáš Studeník chtěl toto výročí připomenout, a tak oslovil matematiky i divadelníky s kuriózním nápadem.

S pomocí Švandova Divadla, Matematicko-fyzikální fakulty UK a DAMU vznikl divadelní projekt nazvaný Theaitre, do kterého – s trochou lidské pomoci – napsala dialogy umělá inteligence. Tvůrci říkají, že vyprávět bude o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota a je zasvěcená „pokroku a fascinujícím technologiím“.

„Cílem bylo prozkoumat, nakolik je umělá inteligence schopná vytvořit použitelný divadelní text. Já sám jsem byl k této představě nejdříve spíše skeptický. Ještě víc jsem byl ale zvědavý, co z počítače nakonec vypadne,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který inscenaci zároveň režíruje.

Tým v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK dohlížel na počítač, který generoval obrazy ze života hlavního hrdiny. „Uvidíme, jak robot pojímá základní lidské otázky, jako jsou narození, umírání, hledání lásky a práce,“ prozrazuje Hrbek více o náplni samotné hry. Text vznikal v angličtině, do češtiny jej převáděl strojový překlad.

Model pro vytvoření divadelní hry vzešel z umělé inteligence od neziskovky OpenAI, kterou spoluzakládal i Elon Musk. Vstupním datasetem se proto stal celý internet, který má systém načtený. „Což je velká výhoda, ale i nevýhoda – přece jen na internetu jsou většinou články, ne dialogy. Ale i tento model má načtené různé scénáře,“ dodává Tomáš Studeník pro CzechCrunch.

I proto se zatím Theaitre neobešel zcela bez lidského zásahu. Tvůrci dali počítači nejprve základní parametry „kdo, kde a s kým mluví“ a přidali dvě úvodní repliky. Zbytek zůstal na umělé inteligenci. „Jakmile umělá inteligence vygenerovala kus dialogu, člověk zkontroloval, jestli to dává smysl, a buď kousek zařadil, nebo vymazal. Dali jsme si ale pravidlo, že použité repliky už nebudeme po umělé inteligenci upravovat,“ upřesňuje Studeník.

Ačkoliv repliky nemá na svědomí člověk, hra jako taková při čtení scénáře podle Studeníka vyznívá relativně lidsky a čtivě. „Je to příběh o lásce, vraždě, nenávisti, tedy bytostně lidských pojmech, a bude tak zajímavé sledovat, jak se s tím stroj vyrovná,“ popisuje Studeník. Herci začnou na představení zkoušet po novém roce. Kvůli opatřením bude premiéra online, a to od 25. ledna od 19.00 na Theaitre.com.

https://www.youtube.com/watch?v=zrSfb1D5C14&feature=emb_title

Tomáš Studeník vidí v celém projektu i jisté poetično. Říká, že stejně jako nechává prostor k volné interpretaci moderního umění, budeme moci přistupovat totožně také ke hrám vytvořeným náhodně, alespoň zčásti umělou inteligencí. Upozorňuje však, že je to teprve začátek dlouhodobých snah početného týmu.

Theaitre totiž spolufinancuje Technologická agentura České republiky (TAČR) v rámci dvouletého výzkumného projektu. „Dalším krokem tak bude, abychom skutečně zmáčkli tlačítko a vznikl celý divadelní scénář včetně režisérských poznámek. To zatím technologie neumí,“ nastiňuje budoucnost Studeník.

Kreativní umělá inteligence

Kolaborace mezi českými divadelníky a příznivci technologií je nejspíše jednou z prvních svého druhu na světě, která se pokouší o vytvoření skutečně relevantní a úplné divadelní hry. Například projekt Improbotics pracuje s chatbotem poháněným umělou inteligencí, který improvizátorům v reálném čase posílá repliky do sluchátka.

Experimentů s umělou inteligencí ve filmu je více, ale výsledky jsou většinou spíše vtipné a ukazují na prozatímní nedokonalosti systému. Například krátký film Solicitors, také na základě systému OpenAI, je především úsměvnou kreací, ale přesto se zajímavou zápletkou. OpenAI už ostatně v minulosti vytvořila básničky nebo celý článek britského deníku The Guardian.