Představte si digitální knihovnu s pěti miliony tlustých románů. A teď si představte systém, který tuhle obří halu dat neustále prochází v reálném čase a hledá v ní jedinou věc: první náznaky, že se zábava mění v problém s hazardním hraním. Zjednodušeně takhle funguje systém IRIS, jehož celý název zní Identifikace rizikových indikátorů sázení a který právě vzniká v Česku.

Technologický unikát k vypozorování rizikového chování u hráče využívá propojení největších tuzemských loterijních společností a také umělou inteligenci. Vývojáři o něm s nadsázkou mluví jako o „českém Pentagonu“. Nejen kvůli bezpečnosti, ale i kvůli jedinečnému vhledu pod kapotu herního trhu.

Hlavní síla IRISu spočívá v tom, že boří bariéry mezi konkurenty. Na jednom systému se domluvily firmy Fortuna, Tipsport, Allwyn a Chance. „Nástroj IRIS je světově unikátní v tom, že kombinuje data od více provozovatelů. Na data se tak můžeme dívat optikou samotného hráče,“ vysvětluje Jan Řehola, ředitel Institutu pro regulaci hazardních her (IPRH), který funguje jako odborná platforma propojující stát, legální provozovatele a experty z oblasti prevence a výzkumu.

Právě to je na systému IRIS nejdůležitější, protože hráči často střídají účty u různých sázkovek. „IRIS díky takzvanému Single Customer View vidí hráče napříč celým trhem. Pokud někdo začne prohrávat u jednoho operátora a přeběhne ke druhému, IRIS to díky anonymizovanému sdílení dat pozná a dokáže včas reagovat, což v izolovaných systémech dříve nebylo možné,“ doplňuje Miro Rác, který vede tým vývojářů zodpovědný za vytvoření celého nástroje.

Autonomní AI vyhodnocuje digitální stopu

Pod kapotou IRISu běží technologie schopná v reálném čase analyzovat desítky terabytů dat. „IRIS totiž ‚čte‘ digitální stopu, kterou po sobě online zanechává každý hráč. Sleduje frekvenci vkladů, délku herních seancí, výši sázek, hraní v neobvyklou dobu nebo rychlost sázek,“ popisuje Rác.

Systém sází na hybridní model, který v sobě kombinuje expertní pravidla založená na zkušenostech špičkových adiktologů, přetavených do algoritmů pro takzvanou agnostickou umělou inteligenci. Ta v datech autonomně hledá skryté souvislosti a úplně nové trendy i bez předem definovaných pravidel, což systému dává schopnost reagovat na neustále se měnící prostředí online hazardu. „AI nepředepisuje diagnózu, ale funguje jako vysoce citlivý detektor, který upozorní na odchylky od normálního, rekreačního hraní,“ říká Rác.

Typickým signálem je v angličtině chasing losses – impulzivní snaha vyhrát peníze okamžitě zpět. „V takový moment u hráče převládne impulzivita nad logikou, což je jeden z nejsilnějších projevů rizikového hraní,“ doplňuje.

Proč je takový „digitální dohled“ potřeba? Závislost na hazardu exceluje v maskování se. „Na rozdíl od alkoholu nebo drog nemění hraní vědomí. Závislý člověk tak dokáže poměrně dlouhou dobu skrývat problém před svým okolím. To si něčeho nestandardního všimne často až ve chvíli, kdy se objeví finanční potíže,“ vysvětluje Ladislav Csémy, Vedoucí výzkumného programu z Národního ústavu duševního zdraví, který na vývoji spolupracoval.

IRIS dokáže tyto masky strhnout dřív, než dojde k destrukci osobních životů. „Pokud se tyto znaky začnou kumulovat, dokáže model prediktivně vyhodnotit, že se hráč nachází na rizikové trajektorii, a nabídnout mu pomoc,“ dodává Řehola.

Smyslem IRIS není hráče trestat nebo mu hraní zakazovat. Pokud systém vyhodnotí, že se dostává do rizikové fáze, pošle mu upozornění a dokáže nabídnout návod, jak jeho konkrétní situaci dál řešit – třeba formou nastavení limitů nebo doporučením odborné pomoci. Jak přesně se toto upozornění k hráčům dostane, se v rámci vývoje zatím ladí.

Přestože systém stojí na práci s obřími daty, soukromí zůstává prioritou. Data jsou anonymizovaná a mezi operátory se nešíří žádné osobní údaje. „Bezpečností jsme minimálně na úrovni bankovních systémů,“ zdůrazňuje Miro Rác.