Nejznámějším uplatněním umělé inteligence v roce 1998 bylo to z popkultury – zlovolný systém Skynet z filmového Terminátora, případně ještě HAL 9000 z Vesmírné Odysey Arthura C. Clarka. V praxi byla tehdy ale v digitálních plenkách. Tomáš Ondráček a Jan Najvárek jí přesto byli natolik fascinováni, že si ji dali do názvu firmy Artin, což je zkrácenina z Artificial Intelligence. Pak sice čekali čtvrt století, než kolem umělé inteligence mohli začít stavět byznys, z firmy ale mezitím vybudovali stamilionový softwarový podnik.

„Patříme k průkopníkům,“ usměje se osmačtyřicetiletý Ondráček. Sedí v kavárně smíchovského administrativního komplexu Smíchoff, kde působí pražská filiálka jeho vyvojářského studia. V hlavním městě pro něj dělá kolem 50 lidí, dalších 150 sedí v centrále v Brně, stovka jich pracuje v Bratislavě a několik dalších desítek zaměstnávají dceřiné společnosti, které se v průběhu času vydělily. „Celkem je nás kolem čtyř set,“ dodává.

Za poslední finanční rok, který skončil v prosinci 2022, utržil celý holding Artin Group přes 500 milionů korun se ziskem EBITDA (před daněmi a odpisy) na úrovni 80 milionů. Mezi klienty skupiny patří kromě telekomunikačních operátorů, bank a pojišťoven například švýcarský výrobce textilních strojů Rieter, dodavatel tiskových řešení Y Soft, experti na bezpečnostní systémy Trade Fides nebo jeden z nejlépe zainvestovaných českých startupů Ataccama. „My jsme programátoři, to umíme nejlépe. Naší specializací je tvorba softwaru na zakázku podle požadavků klienta. Zaměřujeme se na velké softwarové celky. Děláme to, na co naši klienti nemají expertní znalosti nebo kapacity,“ říká Ondráček.

Jak ale název firmy napovídá, srdeční záležitostí pro něj je umělá inteligence a vše s ní spojené.  „Já i Honza Najvárek jsme ji studovali už na vysoké škole. To byl ale z dnešního pohledu úplný pravěk. Neuronové sítě nebo přepisování mluveného slova do textu bylo něco, o čem jsme tehdy teoretizovali. A podívejte, kde jsme dnes. Dlouho jsme ale čekali, až se objeví průlom, který by nám umožnil AI byznysově opravdu využít. A je to tu.“

Na mysli má samozřejmě nástroj ChatGPT od startupu OpenAI, který způsobil v technologickém světě velký poprask a k umělé inteligenci přivedl podobně velkou pozornost, jaké se ještě před rokem a půl těšilo například krypto a blockchain. Tedy opravdu velkou. Jeden příklad za všechny: ani ne rok staré společnosti Infliction AI, za kterou stojí pionýr oboru Mustafa Sulejman, poslali investoři v přepočtu 28 miliard korun. „Někdy s nadsázkou říkáme, že jsme s Honzou o tři měsíce předběhli zakladatele Googlu při založení firmy. Ale na to, abychom dokázali vyvinout vlastní jazykový model s nutnou investicí stovek milionů dolarů, jsme samozřejmě nemohli pomýšlet. Na to jsme si museli počkat,“ krčí rameny Ondráček.

Produkt, ve kterém ChatGPT a na něj navázané technologie využili, si přitom ladili už delší čas sami. Šlo o virtuální recepční, která vznikla, jak už to někdy bývá, úplně náhodou – Artin se v Brně stěhoval před třemi lety do nových kanceláří a v budově, kterou si sami postavili, nechal spodní patro otevřené jednak pro veřejnost, jednak pro některé nájemce. „No a děvčata z naší recepce říkala, že nechtějí být dole sama, že chtějí zůstat se zbytkem týmu,“ popisuje Ondráček, co jej ponouklo k práci na systému, který již začali nabízet prvním potenciálním zákazníkům.

Jelikož se drtivá většina požadavků a úkonů na recepcích opakuje, vyvinul s kolegy virtuální recepční, která k hostům promlouvá z obrazovky velké jako běžný 27palcový monitor. Je to digitální avatar, jenž do příchodu ChatGPT čekal na systém, který by mu dokázal sám od sebe zprostředkovat srozumitelné a uvěřitelné textové odpovědi. „Funguje to tak, že vy se jí na něco zeptáte, systém váš dotaz přepíše, pošle do ChatGPT, ten zformuluje odpověď, tu náš avatar přečte,“ popisuje Ondráček s tím, že asistentka zároveň umí přivolat výtah, zprostředkovat telefonický hovor či vyhledat informace na internetu.

Foto Artin

Tomáš Ondráček (vlevo) a Jan Najvárek při oslavě 20. narozenin Artinu

Co se uplatnění týče, v Artinu nyní promýšlejí, kde přesně je pro produkt, jenž zatím nazvali aReception, trh. Logicky se nabízejí recepce firem či škol, podle Ondráčka by nástroj ale mohl být řešením i v hotelech, knihovnách či nemocnicích. Projekt proto brzy vydělí do samostatné firmy, což je modus operandi, který mají v Artinu velmi rádi: „Když uděláte spin-off, na kterém jsou pak lidé, co na něm pracují, přímo zaangažovaní tím, že tam mají i podíl, začnou se dít neuvěřitelné věci. Je to jedna z nejlepších motivací, které znám.“

Touto cestou před časem vydělili například startup Coworkers.ai, v němž nakonec majoritní podíl koupil provozovatel kontaktních center Daktela. Je to i případ firmy Roboauto, která jiným firmám pomáhá vyvíjet nástroje a systémy pro autonomní pohyb vozidel a vzdálené řízení, například ve skladech. „Nebo jsme měli zakázku od firmy, která čistí v přístavech trupy námořních lodí. Musel to normálně dělat potápěč, který před sebou tlačil takový speciální čisticí stroj. My jim pomáhali to automatizovat,“ vypráví Tomáš Ondráček.

Aktuálním příkladem vydělení je Aiviro, na kterém se jako interní co-founder podílí také Miroslav Buček, který stál v roce 2005 u vzniku českého fotografického úložiště Rajče.net. Podle Ondráčka funguje Aiviro podobně jako milliardový rumunský startup UiPath, jenž digitalizuje a automatizuje firemní procesy. „Jenže zatímco UiPath potřebuje, aby firemní systémy měly určité rozhraní a dokázaly s ním komunikovat, my jsme vytvořili robůtka, který udělá totéž, ale pro ty starší systémy, které takové rozhraní nemají. Ve své podstatě se dívá na obrazovku stejně jako člověk a imituje práci někoho, kdo by normálně otevíral různá okna a odklikával na nich příkazy typu Uložit, Přesunout nebo Potvrdit.“

Že to je něco, co má potenciál, dosvědčuje i zájem investorů. Aiviro sice jako samostatná firma existuje ani ne rok, už nyní se ale Ondráček a spol. baví s potenciálními strategickými investory, jejichž vstup by startupu pomohl ve velkém proniknout do zahraničí. „I u nás často zvonili na dveře zájemci o vstup do Artinu, ale nikdy z toho nic nebylo. Nás to pořád baví. Ale u našich startupů to dává smysl, hledáme strategické a finanční partnery, kteří je můžou posunout dál,“ přiznává Tomáš Ondráček.