V dětství prováděla palácem, pak svůj starobylý rod propojila s kryptosvětem. Inspirací byl i Beethoven
Mohla by se pyšnit titulem princezny, na formality si ale nepotrpí. Ileana Lobkowicz radši pomáhá rodině s restaurováním uměleckých děl. A píše knihu.
S Ileanou Yvonne Lobkowicz se potkávám v jednom ze salonků Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě. Osmadvacetiletá šlechtična se zrovna kochá nádherným výhledem na Prahu, na který ostatně láká i kavárna a restaurace o několik pater níž. Kromě toho tu její rodina vystavuje své umělecké sbírky a v paláci se také čas od času konají koncerty vážné hudby. A právě Ileana se v řadě aktivit stále více angažuje.
Roudnická větev Lobkowiczů dnes pod hlavičkou organizace House of Lobkowicz spravuje i například zámky v Roudnici nad Labem a Nelahozevsi, hrad Střekov, rodný dům Antonína Dvořáka, horu Říp… a tisíce obrazů, soch a knih. To všechno shromažďovala během své více než sedmisetleté historie. Nejturbulentnější období pro ni přitom nastalo v průběhu minulého století, kdy jim majetky zkonfiskovali nejprve nacisté, poté komunisté.
Po revoluci se roudničtí Lobkowiczové vrátili do Česka z americké emigrace – i proto si je Ileana o trochu jistější v angličtině než češtině, vysokou školu navíc vystudovala v Bostonu, kde se i narodila. Přesto strávila většinu života v Česku. Svůj původ tak nezapře. A sama říká: „Narodila jsem se sice v USA, reálně jsem ale Češka.“
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsIleana Lobkowicz by se mohla pyšnit titulem princezny, na formality si však nepotrpí a nikdy ani nechtěla bydlet na zámku. „Žijeme úplně běžně, jako každá jiná rodina. Vnímáme se především jako správci kulturního dědictví, které nám bylo svěřeno. Šlechtický původ není jen o minulosti, ale i o přítomnosti a budoucnosti. Je o kontinuitě, o tom, že jste součástí něčeho, co dalece přesahuje jeden lidský život. Proto má naše práce smysl – zůstane po nás něco, co další generace mohou dále využívat a rozvíjet,“ líčí.
Po revoluci získali Lobkowiczové kapitál na rekonstrukce zdevastovaných objektů a sbírek nejen díky prodejům některých navrácených zámků, například Vysokého Chlumce, Mirošovic či Encovan, ale také značným prostředkům získaným od soukromých dárců. Dnes ale sází na jiný přístup.
Ileana se svým starším bratrem Williamem pomáhali své rodině už od dětství – prodávali vstupenky do muzeí, zmrzlinu, později provázeli návštěvníky palácem. Během covidu ale přišla rána v podobě dramatického úbytku turistů, což se nepříznivě podepsalo i na příjmech rodové organizace House of Lobkowicz a především na schopnosti financovat neziskové aktivity spojené se správou Lobkowiczkých sbírek.
Sourozenci proto přišli s akcí Non-Fungible Castle, jejímž cílem bylo propojit světy umění a technologií. Kromě konference a kulturních aktivit, včetně výstavy pro širokou veřejnost, byla jedním z důležitých bodů programu dražba nezaměnitelných tokenů (NFTs), vázaných na virtuální díla, typicky obrazy. Z výtěžku pak Lobkowiczové začali restaurovat část svých uměleckých předmětů.
„Inspirací byla jedna účtenka. Ale ne ledajaká – dokazuje totiž, že Ludwig van Beethoven dostal odměnu od knížete Františka Josefa Maxmiliána z Lobkowicz. Jenže je to jen kus papíru. Kdyby se ztratil nebo zničil, zmizel by i důkaz o tom, že Beethoven takovou podporu vůbec dostal,“ připomíná Ileana. Její rodinu tak zaujala technologie blockchainu – otevřená, přístupná všem, decentralizovaná a navíc schopna trvale uchovávat všechny důležité informace.
Rodu Lobkowiczů přitom nejde o kryptoměny samotné – byť NFTs děl z jejich sbírek jsou postavená na stejném základu jako ethereum. Důležitá je pro ně především technologie blockchainu jako taková a také její využití pro ochranu kulturního dědictví. „Koncept jsme vyzkoušeli na akci Non-Fungible Castle. A překvapilo nás, kolik lidí má zájem podporovat umění tímto způsobem. Řekli jsme si, že na propojení světa blockchainu a kultury opravdu něco bude,“ vzpomíná Ileana Lobkowicz.
Tato informace se trvale uloží do blockchainu – veřejné, decentralizované účetní knihy. Dílo pak může nový majitel volně používat, prodávat nebo darovat.
V případě Lobkowiczkých sbírek však jde „pouze“ o důkaz filantropické aktivity. Majitel není kupcem, ale dárcem, peníze lze navíc převést i standardní měnou, nikoli nutně kryptoměnou.
Platforma nazvaná Proof of Patronage pomohla od roku 2021 opravit a vystavit 62 uměleckých děl – a další jsou teď v procesu restaurování či se k němu připravují. Díky mecenášům získaly Lobkowiczké sbírky na opravy těchto předmětů jednotky milionů korun.
„Sto procent těchto peněz jde na samotné restaurování. Nic z toho nekončí u nás, naopak musíme ještě do restaurování investovat další vlastní zdroje. Dárcům, kteří si některý z předmětů ‚adoptují‘, pak poskytujeme veškeré informace o průběhu oprav, včetně fotografií nebo videí,“ doplňuje Ileana. Mecenáši navíc dostanou i potvrzení o daru pro daňové účely. A všechna již restaurovaná díla jsou pak vystavena pro veřejnost, většina dokonce poprvé.
V současné době se restauruje například vzácný renesanční obraz Klanění pastýřů od Franceska Marchettiho, italského malíře činného v Praze. Opravy už mají za sebou obrazy Zříceniny oblouku a Římské fórum od úspěšného umělce Jana Franse van Bloemene nebo působivý portrét Don Carlos Španělský od Alonse Sáncheze Coella. Na restaurování ovšem čeká celá řada dalších děl. Přispět lze aktuálně částkou mezi 40 a 120 tisíci korunami, celkem jsou „vystaveny“ NFTs v souhrnné hodnotě kolem 660 tisíc korun.
A zatímco na webových stránkách Proof of Patronage je teď k dispozici 16 restauračních projektů, v Lobkowiczkých sbírkách je na 20 tisíc kusů uměleckých předmětů. „Asi 10 až 15 tisíc z nich máme přímo vystavených nebo připravených k vystavení v případě potřeby. Takže nejde o to, že by většina sbírky byla poškozena, nicméně její postupné restaurování je neustálý proces,“ upřesňuje Ileana s tím, že kromě obrazů chce postupně začít nabízet k adopci i jiné historické předměty ze sbírek.
Sama o sobě říká, že je především spisovatelka. Nyní připravuje knihu o osudech své rodiny v turbulentním 20. století. „Poslední tři nebo čtyři roky se věnuji výzkumu, dělám rozhovory s rodiči, babičkou a lidmi, kteří nám pomáhali s restitucemi. Mým cílem je podělit se o náš příběh v naději, že v něm ostatní uvidí ten svůj, protože je o něčem, co máme všichni společné: o rodině, kulturní identitě a domově. Ale nepůjde o žádnou tlustou knihu – bude, anglicky řečeno, digestible. Myslím, že česky by se dalo říct ‚stravitelná‘,“ směje se.
Zvláštní důraz chce klást na roli žen v rodině. „Mou inspirací je určitě Polyxena, která žila na přelomu 16. a 17. století. Byla mimořádnou osobností a jako první v naší rodině prošlapávala cestu ženám, které jsou v historii často přehlíženy. Mým vzorem je ale i moje maminka, která pochází ze starého rumunského rodu Florescu. Přišla do Česka, neznala náš jazyk a neměla tu žádné zázemí. Přesto toto rodinné dědictví přijala za své – a od té doby se věnuje všem našim neziskovým aktivitám spojeným s Lobkowiczkými sbírkami. Od kurátorství výstav přes jejich správu až po vzdělávací programy.“
Kromě toho je Ileana Lobkowicz aktivní v komunikaci celého rodinného příběhu a značky k veřejnosti – ať už prostřednictvím webových stránek či třeba výroční zprávy, nebo vystupováním a účastí na různých konferencích a akcích. Dále se podílela na tvorbě nového audioprůvodce na zámku Nelahozeves, jenž využívá umělou inteligenci k překladu hlasů rodinných příslušníků do různých jazyků. A v neposlední řadě se podílela i na konceptu interaktivního muzea v rodném domě Antonína Dvořáka, který rovněž patří do rodového majetku.
Dvořákův dům v Nelahozevsi se pro veřejnost otevřel loni v létě, zatím v testovacím provozu. Rod Lobkowiczů k tomu ve spolupráci s pivovarem Elektrárna uvařil i speciální várku piva nazvaného Dvořákova 9. „A probíhá tam spousta dalšího programu, například vzdělávací programy pro děti, navíc plánujeme vybudovat meditační zahradu… Přemýšlíme, jak celý prostor oživit více než jen expozicí. To je pro nás velmi důležité,“ uzavírá Ileana Lobkowicz.
