Zatímco nad Krkonošemi drží ochrannou ruku Krakonoš, v Orlických horách jeho roli přebírá Rampušák. Kromě rozdílné adresy jsou si obě bájné postavy docela podobné, dokonce i v tom, že jména obou nesou lokální pivovary. Ten orlickohorský najdete v městečku Dobruška, na jeho etiketách často narazíte na vysmátého vousatého muže a pochutnat si můžete na pivech, která byste tu možná ani nečekali.

„Trochu bojujeme s tím, že se jmenujeme Rampušák, protože je to takové staročeské, a přitom jsme moderní craftový pivovar. Úplně to k sobě nejde,“ směje se zapálený milovník piva Jakub Vedra. V rodinném pivovaru, který před bezmála dvaceti lety rozjel a od té doby vede jeho otec Milan, má na starosti leccos – vedle vaření piva třeba i marketing, takže ví, o čem mluví. Když ale piva od Rampušáka ochutnáte, zjistíte, že na jméně vlastně vůbec nesejde.

Nenechte se ale zmýlit, Jakub Vedra, stejně jako zbytek rodiny, má k minulosti kladný vztah a rád se k ní odkazuje. Třeba už jen proto, že v Dobrušce se pivo vařilo od 14. století. V 19. století zde pak vznikl pivovar se sladovnou, na který Rampušák přímo navazuje.

Foto: Rampušák

+4

„V 90. letech se zavřel a v roce 2007 ho koupil můj táta,“ vypráví Jakub Vedra rodinnou historii. I ta je s pivem protnutá, jeho otec Milan je totiž vyučený sládek, který za svůj život prošel řadou pivovarů, naposledy Rychtářem z Hlinska, který i spoluvlastnil. Na počátku tisíciletí ale firma přešla do rukou Pivovarů Lobkowicz, Vedra z ní odešel a za získané peníze se rozhodl pořídit pivovar vlastní.

„Věděl, že tady v Dobrušce jeden nevyužívaný je. Místní sladovna na rozdíl od něj stále fungovala a táta s ní spolupracoval, a tak to šlo vlastně rychle,“ líčí. Jeho otec pivovar koupil, vybral pro něj jméno Rampušák, protože odkazovalo k regionu, a pustil se do vaření. „Rozjezd byl ale pomalý, rodiče pořád bydleli v Hlinsku, kde máma pracovala v tamním pivovaru, já byl na škole v Praze a táta jezdil každý den sem a zpátky. Asi po dvou letech ale bylo jasné, že nás Rampušák může uživit, a tak jsme se přesunuli všichni sem,“ popisuje Jakub Vedra.

Vedle něj v Rampušákovi pracuje ještě jeho máma, která má dohled nad financemi, ale taky třeba strýc a sestra, manželka nebo jeho nejlepší kamarád. Dnes tým rodinného minipivovaru, který ale na první pohled díky svému historickému sídlu vypadá o dost větší, tvoří už 26 lidí.

Místní chloubou je pak – vedle samotného piva – měděná varna z roku 1936, na kterou Vedrovi nedají dopustit. „Byla plně funkční, jen jsme ji zrenovovali a od začátku v ní vaříme. A taky je to podle mě dobrý symbol toho, co děláme. Když do měděné varny přijde ovoce, desítky různých chmelů, vločky, laktóza, stovky druhů sladů, koření, káva, med, bylinky a cokoliv dalšího, tak je to podle mě propojení historie, tradice a craftu,“ je přesvědčený Jakub Vedra.

Základ produkce Rampušáka tvoří ležáky, což je doména zejména Milana Vedry. Prvním pivem, které tu před téměř dvaceti lety uvařil, byla dvanáctka a v nabídce je dodnes. Během roku ale Vedrovi vždy na určitou dobu přidají dohromady klidně až třicítku různých speciálů, v nichž se projevuje craftová duše pivovaru.

Na Valentýna jste tak mohli ochutnat malinovo-vanilkový pastry sour s příznačným názvem Love Potion, ještě nedávno třeba kyseláč s opuncií, teď do nabídky míří pastry sour inspirovaný rebarborovým koláčem nebo nový Helles Bock. V plánu je ale spousta dalších a za zmínku stojí i místní nealka, se kterými si Vedrovi také rádi hrají.

„Jednak je to trend, jednak to vyšlo i z mé osobní potřeby, když jsem jednu dobu nemohl ze zdravotních důvodů pít alkohol,“ říká Vedra. Vyzkoušet tak můžete klasický nealkoholický ležák, nealko Dry Hop či hořké nealko Everyday IPA. A také vždy i několik ochucených variant. Jejich kouzlo spočívá i v tom, že to nejsou žádné přeslazené limonády, ale jednoduše chuťově rozmanitá piva. Ostatně Rampušák už za své výtvory posbíral spoustu různých ocenění, nejvíc konkrétně jeho dvanáctka.

Když tu jeho otec začínal, uvařil první rok 60 hektolitrů piva a jeho tržby činily necelých 400 tisíc korun. Dnes se Rampušák pohybuje nad 10 tisíci hektolitrů ročně s tržbami kolem 55 milionů. A i když už prý víc růst coby firma nechce, v tom, jaké chtějí dělat pivo, se Vedrovi neomezují. Nejnověji si například pořídili průtokový a skříňový paster, což je technologie nutná k pasteraci nealko piva. Drtivá většina malých pivovarů vlastní paster nemá a vozí své výtvory na pasteraci jinam, pro Rampušáka jde ale o jasnou cestu, kudy se dál vydat, a tak se několikamilionové investice nebojí.