Minulý víkend nabídl dost možná poslední sluncem zalité dny, které dělaly z barev podzimu nádhernou podívanou. A ještě krásnější byla ze sedel dvou kol, která představují to nejlepší ve své kategorii. Společnost Trek nám svěřila do rukou elektrickou silničku Domane+ SLR a terénní specialitu Fuel EXe, jejichž cena dělá v součtu částku, za kterou se dá koupit velmi slušný ojetý automobil. Stojí ale za to?

První den se nesl ve znamení rychlosti. Modří už vědí, společníkem mi bylo silniční kolo Domane+ SLR 7, se kterým se Treku podařilo vytvořil silniční elektrokolo, které se svou filozofií zas tolik nevzdaluje od klasického silničního kola na lidský pohon. Trek se pokusil najít určitý kompromis, který by mohl být atraktivní jak pro milovníky čistého výkonu, tak jezdce, kteří na kole hledají především zážitky.

Domane+ SLR 7, jehož cena se pohybuje okolo 240 tisíc korun, na první pohled nepůsobí jako elektrokolo. Někdo by mohl namítnout, že má skutečně masivní spodní rámovou trubku. Kdo se však dívá například na Tour de France, ví, že takto robustní trubky jsou u high-end modelů silničních kol běžným jevem, aby byla zajištěna co nejvyšší tuhost rámu.

Jedinou nápovědou o přítomnosti elektrického pohonu je masivnější střed, ve kterém je umístěn e-systém válečkové harmonické převodovky TQ-HPR50 a dva voliče systému na řídítkách. Pohonný systém si sám o sobě zaslouží velkou pozornost, protože mimo to, že je neuvěřitelně tichý, představuje výstřelek nejmodernější technologie.

Technologie lunochodů

Bavorská společnost TQ dodává svá elektronická řešení do sektorů, jako je zdravotnictví nebo letecký, a dokonce i kosmický průmysl. Dá se tedy říct, že stejné know-how, jaké má jezdec pod svýma nohama, pohání i některé lunární moduly a chirurgické roboty. Pin-ring motor nemá hlučné řemeny ani převody náchylné k opotřebení. Oproti pohonným systémům jiných elektrokol je menší a s 3,9 kilogramu také lehčí.

Jak to celé funguje, jsem vyzkoušel na první části mé vyjížďky zhruba 25kilometrovém úseku se šťavnatým převýšením 600 metrů na několika málo kilometrech. V nedávném článku, kdy jsme se vydali na elektrokolech po tyrolských Alpách, jsem psal, že problém elektrokol občas spočívá v jejich vysoké váze a přílišné snaze jezdci pomáhat. V tomto případě jsem měl však jiný pocit.

Pokud jste někdy v mládí jezdili na kole s rodiči, možná vám také občas pomáhali do kopce tím, že vás tlačili do zad. Velmi podobné to bylo i na Domane+. Kolo pomáhalo, ale nedávkovalo tolik energie, abych měl na kopci výčitky, že jsem se jen nechal vyvézt. Nohy pálily, přesto v nich bylo stále dost energie na navazující rovinky.

Na nich se projevovala další velmi příjemná vlastnost Domane+, kterou je jeho nízká váha. Můj vlastní gravel, který je na potravním řetězci co do technologií, použitých materiálů a ceny hluboko pod Domane+, má se svým hliníkovým rámem v podstatě totožnou váhu jako toto elektrokolo. Takže v momentě, kdy nejsou služby přídavné síly potřeba, vás vlastně ani trochu neštve, že s sebou vláčíte ozubená kola a baterie. Ano, klasické neelektrické silničky v podobné cenové kategorii jako Domain+ mají váhu o několik kilogramů nižší, ale to bychom zde porovnávali jablka s hruškami.

Kdo šlape, ten jede

To už se dostáváme k otázce dojezdu. Kolo je vybavené baterií o výkonu 360 watthodin, se kterou by podle papírových údajů měl být jezdec schopen ujet v režimu eco 96,5 kilometru. A s přídavnou baterií, která se vejde do nosiče bidonů, až 145 kilometrů. Skutečný dojezd je ovšem individuální v případě každého jezdce a také vyjížďky.

Reálný dojezd ovlivňuje profil trasy, to, jak moc jezdec sílu elektromotoru využívá, a také jeho váha. Lze tak říci, že pokud cyklista příliš neplýtvá energií nebo sviští po rovině, může mu baterie tohoto kola být po ruce během celého dne. Moje vyjížďka však měla spíše kopcovitý charakter, a tak jsem veškerou šťávu vysosal během necelých 60 kilometrů, za což však může i moje váha odpovídající somatotypu jemně obtloustlého redaktora.

Kolik energie kolu zbývá, na kolik kilometrů vystačí, a tedy jak dlouho je možné ještě jet, je jezdec informován skrze displej integrovaný do horní rámové trubky. Ukazuje i další informace jako například výkon během šlapání či aktuální nebo průměrnou rychlost. Tyto údaje lze navíc v reálném čase kontrolovat i v aplikaci od Treku, která umožňuje ponořit se do nastavení motoru kola pro každý ze tří jízdních režimů. Jezdec si tak může nastavit u každého režimu maximální výkon, míru asistence či odezvu pedálu. Vše lze ale samozřejmě vypnout.

Kolo žehlilo asfalt skutečně svižně a příjemně mě překvapil fakt, že jej ani moc nerozházely nerovnosti na silnici, které k české silniční cyklistice neodmyslitelně patří. Karbonový rám tlumil nárazy s překvapivou lehkostí, a to i v prudkých sjezdech, ve kterých jsem na kole cítil daleko větší jistotu než na mém gravelu s širšími plášti a hrubším vzorkem. Kolo se nevlnilo a nemělo na vlhkém a sem tam listy pokrytém asfaltu potřebu podkluzovat. Přední vidlice má navíc průchodnost pro pláště o šířce až 40 milimetrů, a tak se s tímto kolem po obutí řádných plášťů dá bez problému vyrazit i na štěrkové stezky.

Raketa na singletrailu

Jak se Treku daří v opravdovém terénu, jsem měl možnost vyzkoušet druhý den s modelem Fuel EXe. Vedle Domane+ působí čistokrevný horák Fuel jako Hummer vedle Ferrari. Kolo je podstatně robustnější, váží 18,5 kilogramu, a stejně jako u Domane+ je jeho celoodpružený rám vyrobený z karbonu OCLV.

S Domane+ kolo sdílí i celou řadu dalších technologií v čele s elektromotorem TQ-HPR50, který zde poskytuje stejné vlastnosti jako u silničky, tedy střední úroveň podpory. U Fuelu je navíc jeho integrace natolik nenápadná, že člověk ani nepozná, že se jedná o elektrokolo.

Žlutý tank jsem nejdříve vyvezl do bike trail parku, kde jsem otestoval odpružení kola na nejrůznějších klopenkách a boulích. Díky přední vidlici Rock Shox Lyrik Ultimate spolu s tlumiči Rock Shox Super Deluxe Ultimate AirWiz jsem měl pocit, jako bych se vezl na velké peřině.

Kolo je doslova plné technologií, díky kterým si jej může jezdec odladit k dokonalosti. Některé díly mechanicky, jiné však přímo v aplikaci, kde se k aplikaci Treku pro nastavení motoru přidává i štelování komponent skrze aplikaci od Sramu.

Vůbec největší zábava s tímhle kolem přišla na singletracku. V momentě, kdy naplno dupete do pedálů, a ještě dovolíte elektromotoru, aby vám pomáhal, se rychle dostanete do vysokých rychlostí, ve kterých se proplétáte mezi kameny a kmeny stromů. Hladina adrenalinu v krvi tak velmi rychle stoupá a člověk má z jízdy zážitek.

A ještě aby ne, člověk od kola za 350 tisíc korun očekává jen to nejlepší. Přiznám se, že přítomnost elektromotoru mi u Fuelu dává o něco větší smysl než u Domane+. V případě obou kol může být fajn pomocníkem v umocnění zážitku z jízdy. Kdo si však kupuje kolo za tak vysokou sumu, myslí to s cyklistikou opravdu vážně a s největší pravděpodobností mu jde hlavně o výkon, který tu ale energie z baterií zkresluje. Kdo si chce užívat silniční cyklistiku se špičkovou technologií a jde mu hlavně o požitek, například mezi alpskými masivy, pak je Domane+ velmi dobrou volbou.

U Fuelu pak vnímám elektromotor jako přídavný raketový pohon, díky kterému lze adrenalinovou jízdu posunout o level výš. Kdo má rád jízdu na hraně, díky energii z baterií si ji může dopřávat nonstop na každém úseku trati. Elektřina navíc může pomoci zdolat takový terén, na který by jezdec jinak neměl, díky čemuž může absolvovat vyjížďky s nadupanějšími jezdci. A to platí i pro elektrické radovánky na silničce.