Vinohrady jsou cool, soudí britský Time Out. Žebříček nejlepších čtvrtí ocenil i místní podniky

Britský magazín vyzdvihuje především dvě náměstí - Míru a Jiřího z Poděbrad. A také několik vinohradských podniků.

Eliška NováEliška Nová

Vinohrady jsou jednou z nejlepších čtvrtí na světě

0Zobrazit komentáře

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se sem stěhovala střední vrstva Pražanů a vážení umělci. Vinohrady vždycky platily za pěknou pražskou čtvrť, teď se jim ale dostalo ocenění i ze zahraničí. Městské území rozkládající se mezi Prahou 2, 3 a 10 se dostalo do čtyřiceti nejlepších čtvrtí na světě.

„Jen patnáct minut chůze od rušného Václavského náměstí se nachází módní čtvrť Vinohrady, jejíž název je odvozen od historie, kdy se tu pěstovaly vinice. Nyní se zde nacházejí malebná náměstí, která se rozkládají mezi strmými uličkami plnými českých i mezinárodních restaurací, nezávislých kaváren, pivních barů a zeleně,“ uvedl britský magazín Time Out, který vydává také papírové průvodce.

Pražskou čtvrť zařadil na 28. místo ze zmíněné čtyřicítky. Z evropské sedmnáctky se pak umístila na čtrnáctém místě. Seznam přitom magazín vydává každoročně. Oproti roku 2021 si pražská čtvrť polepšila o tři místa. Loni ji navíc vystrčila Letná. Letošní seznam „nejvíc cool čtvrtí světa“ byl sestaven na základě doporučení dvanácti tisíc obyvatel měst a také odborných znalostí redaktorů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Magazín vyzdvihuje dvě vinohradská náměstí – Míru a Jiřího z Poděbrad. Zatímco na náměstí Míru je podle Time Outu dobré se přijet podívat třeba na baziliku svaté Ludmily, vánoční trhy, a– když bůh dá – také na sníh, na Jiřího z Poděbrad vyzdvihuje zase místní farmářské trhy. Zároveň ale magazín láká na Žižkovskou televizní věž, nebo aspoň pohled na ni, a také výhled na Pražský hrad. Kromě toho ale Time Out zve i do místních podniků.

„Dejte si kávu a brunch v Cafefinu a pak se usaďte na český oběd. Doporučujeme Lokál Korunní nebo Vinohradský parlament. Vydejte se procházkou kolem Riegrových sadů, kde můžete zachytit západ slunce ve městě. Na večeři si rezervuje stůl ve Vinohradském pivovaru a k jídlu si dejte místní pivo,“ stojí v popisu čtvrti.

První místo má Kolumbie

Ze čtyřicítky měst jich sedmnáct pochází z Evropy. První místo ale zamířilo do Kolumbie, respektive do města Medellín, kde je čtvrť Laureles. „V této čtvrti se nachází proslulá čtvrť známá jako La 70, kde se každý večer bary a restaurace při té správné písni promění na taneční parket,“ popisuje Time Out s tím, že je tu také fotbalový stadion a koncertní hala. Čtvrť má přitom klidnou pověst místa, kde je hodně parků, stromů, jógových studií a kaváren.

Druhé místo je Česku podstatně blíž. Jde o dublinský Smithfield. Setkávají se tu prý tradice s aktivismem stejně jako staré podniky s těmi nejnovějšími. Čtvrť je také plná nezávislých barů, veganských restaurací, poctivých kaváren a pizzerií, kde dělají kváskové pizzy. Na třetím místě je madridský Carabanchel, někdejší dělnická čtvrť, která je prý nejmodernější verzí SoHo. Jsou tu umělecké galerie, tradiční trhy s jídlem, ruku si tu podávají umělci.

„K tomu, aby si čtvrť zasloužila místo na našem každoročním seznamu nejlepších čtvrtí na světě, nestačí jen módní kavárny a noční život. Tyto dvě věci jsou samozřejmě velmi důležité, stejně tak je to ale i úzká komunita a pocit, že tradiční místní podniky stále vzkvétají,“ popisuje Time Out.

Rubriku Bydlení a reality podporujíhypox

Domy v Česku jsou průměrně staré 50 let a zásadně tak přispívají k emisím. Většinu je nutné renovovat

V Česku je dohromady 2,3 milionu domů. Až osmdesát procent z nich bude potřeba renovovat. Budovy totiž představují důležitého původce emisí.

Eliška NováEliška Nová

České budovy jsou staré. Představují tak problém z hlediska emisí

0Zobrazit komentáře

V případě člověka už to není žádný věk. A pokud by přeci jen byl, pak by to byl věk střední. U budov to ani zdaleka neplatí. Padesátiletá budova rovná se stará budova. Aspoň z pohledu emisí. Neznamená to, že máme všechny letité budovy bourat. Znamená to, že se máme zaměřit na to, jak nedopustit, aby právě domy představovaly uhlíkové bomby.

Česká rada pro šetrné budovy zpracovala první část analýzy Zero Carbon Roadmap pro stavebnictví, která se věnuje zhodnocení stáří a stavu budov v Česku. Ukázalo se, že v zemi je 2,3 milionu rezidenčních domů, jejichž věk je v průměru padesát let.

Na stáří se musíme dívat jako na dobu od poslední zásadní renovace, přestavby či modernizace a pak na míru a kvalitu této renovace. Právě v tom oproti Západu zaostáváme a vedeme oproti Východu,“ říká pro CzechCrunch Petr Zahradník, projektový manažer České rady pro šetrné budovy. Nevadí tedy stoletý dům, pokud byl před pětadvaceti až třiceti lety rekonstruován. Padesát let od poslední velké renovace je ale podle Zahradníka skutečně velké číslo.

Emisní náročnost se běžně měří u energetiky, dopravy, průmyslové výroby nebo také u zemědělství a dalších sektorů. První tři představují největší znečišťovatele životního prostředí. „Budovy jako takové svoji vlastní kategorii nemají, berou si z uvedených odvětví všude trochu,“ dodává Zahradník.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Předpoklad je, že až osmdesát procent ze stávajícího fondu budov bude stát i za třicet let. Osmdesát procent budov je tak potřeba rekonstruovat. „Je nutné zaměřit se na renovace, podporovat jejich vysoký standard a maximálně pomáhat všem vlastníkům v jejich uskutečnění,“ říká výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy Simona Kalvoda.

Proto je potřeba odstraňovat legislativní bariéry, poskytovat poradenství a nabízet možnosti jejich financování,“ dodává. Tempo je podle ní v Česku potřeba navýšit až trojnásobně.

Evropská unie má přitom v plánu, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním uhlíkově neutrálním kontinentem. K tomu se zavázaly také členské země sedmadvacítky. Pokud se tak má stát, je potřeba se zaměřit i na budovy. Ty sice vlastní podíl na ekologické katastrofě nemají, je ale spočítáno, že na celkových emisích se domy podílejí víc než třetinou.

Odborné propočty a odhady se mohou podle Zahradníka lišit, plynou ale například z toho, že spotřeba energie v budovách je počítána na čtyřicet procent celkové spotřeby. „Hlavním cílem naší cestovní mapy je přehledně shrnout, které změny je potřeba uskutečnit, aby výstavba a provozování budov přispěly ke splnění dekarbonizačních závazků,“ říká Kalvoda.

Dva problémy budov

Podle rady se přitom bude muset ve vztahu k budovám něco zásadně změnit. Problém s nimi je dvojí – samotná výstavba a pak provoz. Většinu z celkových emisí domů činí ty provozní, které mají v drtivé většině původ ve spalování fosilních paliv pro vytápění, vaření nebo na spotřebu elektřiny v budovách. Dnes vznikají budovy, a plány jsou i na celé čtvrti, které jsou uhlíkově neutrální. Znamená to, že se podařilo minimalizovat provozní energie, a tím pádem i provozní emise.

„Je to ale většinou za cenu použití více izolantů nebo některých technologií. Ty zase zvyšují takzvané zabudované emise, které jsou spojené s výrobou materiálů. Zcela bezemisní budovu tak postavit neumíme. Leda z hlediska provozu, ale ne z hlediska použitých materiálů,“ popisuje Zahradník. Na výrobu materiálů navíc bude vždy potřeba elektřina, takže co největší možná a smysluplná dekarbonizace výroby elektřiny je podle odborníka jednou z podmínek dekarbonizace v budovách.

Je nutné zaměřit se na renovace, podporovat jejich vysoký standard a maximálně pomáhat všem vlastníkům v jejich uskutečnění.

Co se materiálů týče, neznamená to, že bychom od teď měli stavět už jenom samé dřevostavby, byť právě dřevo je mnohem lepší než konvenční materiály. „Ale třeba beton se dá udělat z recyklátů nebo nízkoemisního cementu. Pak je to vždy otázka metodiky a toho, co je zrovna výhodnější,“ říká projektový manažer rady.

Emise se ale podle něj dají snižovat na mnoha úrovních. Ať už jde o optimalizaci návrhu a tvoření subtilnějších konstrukcí, nízkoemisní materiály, využití obnovitelných zdrojů, což zajistí, že budova sama vyrobí víc energie, než kolik potřebuje. Přebytek se pak může skladovat a později použít pro průmyslovou výrobu.

Neznámá u kanceláří

Zatímco u rezidenčních budov je problém, že jsou staré, u těch nerezidenčních je potíž, že se pořádně neví, jak na tom jsou. Ty první jsou totiž relativně dobře popsané, je u nich také znatelný vývoj renovací. U nerezidenčních nejsou data. A to ani o jejich energetické a emisní náročnosti z provozu i výstavby. Kanceláře a další objekty přitom v Česku zaujímají plochu 248 milionů metrů čtverečních.

ticketportal-mvp

Přečtěte si takéEstonci ovládli český ticketingový trh. Od Mafry kupují TicketportalEstonci ovládli český ticketingový trh. Po GoOutu a Ticketstreamu kupují od Mafry také Ticketportal

Co se řešení týče, nabízí se samozřejmě zmínit stavební zákon a povolovací procesy a další předpisy navázané na českou legislativu. Podle České rady pro šetrné budovy by pomohla také existence metodického postupu vykazování a hodnocení emisí skleníkových plynů právě u budov. Je i nedostatek informací o různých výrobcích, protože to zákon nevyžaduje, a konečně legislativa také omezuje možnosti recyklace materiálu ve stavebnictví.

Stát by měl podle rady zafinancovat vznik národní databáze, metodiky a sběr dat. Následovat by měla také osvěta veřejnosti tak, aby vznikla poptávka po udržitelných materiálech a řešeních. „Ty nemusí být nutně dražší, často k nim ale panuje nedůvěra,“ říká Zahradník.