Jsou lidé, které je radost poslouchat. Jan Spratek je jedním z nich. Pracoval ve vzdělávací kanceláři Evropské kosmické agentury, nyní působí jako odborný pracovník v Planetum, pod nějž patří pražské planetárium a obě pražské hvězdárny. Poutavou formou vysvětluje i vesmírně složitá témata. V rozhovoru pro CzechCrunch například poodhaluje budoucnost, v níž bude Česko hrát čím dál tím větší roli. „Už teď český vesmír jede. V kontextu průmyslu nebo akademické sféry opravdu funguje velmi dobře,“ říká. A dokonce by mělo být ještě lépe.

Vesmírný popularizátor Jan Spratek hovoří nejen o vesmírném Česku, ale třeba i o rozdílech mezi americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA) a Evropskou kosmickou agenturou (ESA). Ale nemyslete si, že by se druhá jmenovaná jen krčila ve stínu první: „Evropa sice nedělá tak sexy věci, jenže jsou neskutečně nepostradatelné, dokonce pomáhají zachraňovat životy. Samotná NASA naprosto otevřeně říká, že se v mnoha ohledech bez ESA neobejde.“

S odborníkem na věci kosmické jsme se potkali v prostorách Fakulty elektrotechnické ČVUT. Jejím studentům Spratek pomáhal s vytvořením aplikace pro virtuální realitu, která zamíří do škol a po jeho rekonstrukci i do pražského planetária. Hráči se v ní zhostí rolí astronautů na Mezinárodní vesmírné stanici, kteří v realistickém prostředí řeší úkoly svých skutečných protějšků. I taková hříčka je podle Spratka jedním z krůčků, které Česko v následujících letech nasměrují ke kosmickému boomu.

„Protože to nadšení pro vesmír je nejdůležitější. Začíná to tím zasíváním semínek. U sledování startů raket s kamarády nebo u společného hraní vesmírné únikovky ve virtuální realitě. A za pár let tu budete mít seniorního inženýra, který český vesmírný průmysl posune kupředu,“ předpovídá Spratek. Kromě toho mluví i o dalším českém astronautovi, o logu NASA na levných trenkách nebo o tom, jak by natočil Armageddon 2.

Pozorujete za ty roky v oblasti popularizace vesmíru, že se zájem a znalosti lidí zvyšují? Třeba i s tím, jak se v odvětví angažují firmy jako SpaceX?
Já vám to řeknu takhle – za celou dobu, co se popularizaci a vzdělávání v kontextu vesmírných technologií věnuji, si dělám statistiku, jaká je obeznámenost české veřejnosti s jednotlivými subjekty. O NASA se ani nemusíme bavit, tam je to prakticky sto procent. Každý zná americkou NASA. Ale třeba co se SpaceX týče, tak tam je velmi dobře pozorovatelné, jak se znalost lidí zvyšuje. A je to pochopitelné, protože dělají věci, které jsou naprosto bezprecedentní.

A co Evropská kosmická agentura?
Jsem rád, že roste i známost ESA, ale pořád je v porovnání s ostatními tristní. Nicméně zájem o vesmír se zvedá. Je to prostě tím, že média i v Česku a Evropě mají o čem točit a psát, protože se tu opravdu dělají úžasné věci. Stačí jim dát prostor a lidé se začnou zajímat, ptát a dozvídat. Takže zvyšující se zájem pozoruji, ale samozřejmě by to mohlo být vždycky lepší.

Co by mohl evropský vesmírný program udělat, aby se v oblíbenosti NASA přiblížil?
Víte co? Pořídil bych do Evropy Hollywood! (smích) Protože když se podíváme na to, kde se člověk nejčastěji setká s logem NASA, tak to je popkultura. Kdekoliv se bavíme o vesmíru, tak když tam nefiguruje NASA, není to ten správný vesmírný film nebo knížka nebo cokoliv. Ale teď vážněji. Opravdu dramatický zásah by mělo právě natočení velkolepého vesmírného filmu. Ačkoliv pár pokusů tu bylo, třeba Proxima s Evou Green. Ale neviděly to masy, je to spíš psychologické drama. Není to o tom řekněme sexy tématu. O tom kosmickém letu samotném a vyřešení nějakého problému tam nahoře.

Měl byste mimochodem v hlavě už námět takového filmu? Třeba… Armageddon 2?
Něco takového by to muselo být. Něco jako Armageddon – konečně bez chyb. Anebo film Gravitace, taktéž konečně bez nesmyslů, ten snad ani nebudu dál komentovat. (smích) Takhle, musel by to být nějaký katastrofický scénář, protože jinak by na to lidé nešli a mají to s tématem spojené. Anebo dobývání kosmu, přistání a budování. Například Marťan je skvělý, udělat něco podobného by bylo parádní. Ale jen inspirovaného, abychom nekopírovali scénáře.

Každopádně budget na blockbuster by ale asi ESA jen tak nenašla, ne?
To nejspíš ne, ale dobře, že jste téma rozpočtu otevřel. ESA ho má obrovský! Má třetinový rozpočet v porovnání s NASA, to je opravdu hodně. Což způsobuje nejenom to, že děláme obrovitánské věci jako Evropa, jako ESA, ale také to, že se díky tomu účastníme těch největších mezinárodních misí.

Třeba chystané opětovné přistání člověka na Měsíci.
Ano, to bude spojené s Evropskou kosmickou agenturou. Když se podíváte na samotnou raketu SLS, která například v rámci mise Artemis 2 vynese loď Orion se čtyřčlennou posádkou na okružní cestu kolem Měsíce, tak tam hned u loga NASA je logo ESA.

Takže pro NASA nejsou Evropané jen chudí příbuzní?
Kdepak! NASA naprosto otevřeně říká: „My se bez Evropy neobejdeme.“ A to u každé velké kosmické mise. Já velmi rád zmiňuji třeba teleskop Jamese Webba, jeden z nejúžasnějších počinů posledních let. Ten letěl na evropské raketě z evropského kosmodromu. Ty nejlepší snímky, které k nám proudí, jsou zpracovány na evropských přístrojích. Jsou tady úžasné věci a další se chystají, jen se o nich tolik neví. Ale Američané mají samozřejmě náskok, to bychom museli změnit historii…

Změnit historii?
Kromě toho Hollywoodu mají přistání na Měsíci. To navždycky zůstane největším vesmírným počinem lidstva. Program Apollo, Neil Armstrong, Buzz Aldrin a další, to je prostě něco, co dokázaly Spojené státy. Ale kdo se o vesmír opravdu zajímá, kdo si věci zjišťuje a kdo se v tom pohybuje, tak samozřejmě evropské vesmírné působení zná a oceňuje. A to vlastně i docela vtipným způsobem.

To nejde nakousnout a nedoříct.
U té obeznámenější fanouškovské veřejnosti je to taková zajímavá, možná dokonce i úsměvná věc. Říká se, že ESA mají rádi fajnšmekři a znalci. Zatímco NASA mají rády masy. Třeba i v kontextu oblečení, logo NASA dneska najdete na mikinách, na bundách, na slipech i na trenkách v nejbližším levném obchodě. Ale oblečení s logem ESA, to seženete jen přes internet nebo ve vybraném obchodě, mimochodem i u nás v pražském planetáriu.

Samozřejmě to říkám s nadsázkou. Jakýkoliv přístup, který vede k tomu, že lidem více přiblížíme vesmír, je důležitý. Mám také řadu zkušeností s dětmi, se kterými pracuju, že jakmile si vyslechli povídání o vesmírných příležitostech a o ESA, tak už nic jiného než ESA nechtějí znát. Jednou mi dokonce přišel e-mail od jedné maminky, že se od dcerky dozvěděla, že by se chtěla jmenovat Vanesa. A já že proč, vždyť má přece pěkné jméno? No jo, ale nemá ve jméně „esa“! (smích)

Zmiňoval jste, že ESA dělá úžasné věci. Jaký evropský projekt, který by si takové přiblížení zasloužil, byste vyzdvihl?
Jak jsem zmiňoval fajnšmekry a znalce, tak ti se samozřejmě orientují a dobře vědí, jakou fantastickou práci ESA odvádí. Pohledem širší veřejnosti je škoda, že to nejsou tolik sexy věci – jenže jsou neskutečně nepostradatelné. Uvedu jeden konkrétní příklad – systémy pozorování Země a družice Sentinel. Zrovna družice Sentinel 2 je snad ta nejpoužívanější družice na světě. Právě z ní si téměř každý vědec, který řeší dálkový průzkum Země, zdarma stahuje data. Není to jako ve filmech, že byste na snímcích z ní přečetl, co má Pepa na mobilu, to rozlišení je asi deset metrů. Ale to je tím, že je to environmentální družice, žádný špionážní satelit. Kdykoliv a kdokoliv si je může otevřít a podívat se na snímky Země.

Na co jste se takhle naposledy podíval vy?
Nevím, jestli naposledy, ale když třeba učím děti, tak jsem jim ukazoval porovnání požárů v posledních letech. Když hořelo v Českém Švýcarsku, tak to bylo – a teď se omlouvám, nechci znít cynicky – pár flíčků. Ty jsme porovnávali s požáry v Austrálii, kde to byly nepředstavitelné plochy. Zkrátka tyto technologie nám umožňují ověřovat si a dávat do kontextu informace. A to je pro nás v Evropě v dnešní době velice důležité.

Počítám, že míříte na válku na Ukrajině.
Ano, kdykoliv se můžete podívat a uvidíte zničená města. Vypuštěnou přehradu u Nové Kachovky. To nejde zpochybnit. Takže ano, Evropa nedělá ty na první pohled úplně nejzajímavější věci, ale dělá věci, které jsou pro náš život takřka nepostradatelné.

A to jsou věci, které třeba NASA tolik nedělá?
NASA samozřejmě environmentální družice provozuje, ale ne v takovém rozsahu jako evropský program Copernicus se satelity Sentinel. Já se dobře znám se šéfem programu osvěty dálkového průzkumu Země v NASA a i ten mi říkal: „Jo, taky samozřejmě používám Sentinely.“ Ve Spojených státech zrovna na tohle nekladou takový důraz. Mají Landsaty a tak dále, ve spoustě technologií jsou průkopníci. Ale Sentinely, to je ta jedna věc, kterou bych u ESA a kosmického programu Evropské unie vyzdvihl.

Mluvíte o amerických průkopnících, v čem jsou průkopníci Evropané?
Určitě bychom mohli zmínit navigační systém Galileo. Má větší přesnost než americký Navstar, tedy GPS. Anebo systém Search & Rescue, díky kterému kdokoliv třeba na lodi přivolá pomoc. To je vlastně jediný způsob, jak využít družici obousměrně, dokážete přes ni vyslat nouzový signál s vaší polohou. Vidíte, jsou to aplikace, které nejsou sexy, ale zachraňují životy. Abyste se stal astronautem, stavěl rakety nebo budoval družice, nemusíte jezdit do Ameriky.

Sice nezachraňovala životy, ale ještě mě napadá mise Rosetta…
No samozřejmě, první přistání na kometě, kdy sonda Rosetta vyslala na povrch modul Philae. A to se zase dostaneme k nejvzdálenějšímu přistání v historii lidstva, kdy evropský modul Huygens dosedl na povrch Saturnova největšího měsíce Titanu. Těch misí, které neudělal nikdo jiný než Evropa, bych mohl jmenovat několik.

V čem byste si přál, aby ESA zámořské kolegy dohnala? Tedy kromě té už zmiňované propagace.
Méně byrokracie. Je to logické, Spojené státy, ačkoliv tvořené padesáti členy, si jako jedna země navzájem vyhoví snáz než sedmadvacet členských států Evropské unie nebo dvaadvacet členských států Evropské kosmické agentury. Ty mají každý jiné požadavky, jinou životní úroveň, je to prostě složitější než v Americe.

Je to venku!🎉
Po několika letech práce je venku virtuální realita, která hráčům přiblíží život astronautů na ISS a s tím i spojená rizika. Řešení nestandardních úkolů a vypořádávání se s nečekanými komplikacemi.
A to vše v kontextu vesmíru🚀

Brzy ve vašich školách.🌍🛰️✨ https://t.co/BiwshlBc1L

— Jan Spratek (@spratek_jan) February 21, 2024

Máte v paměti okamžik, kdy šla evropská byrokracie stranou a vše prošlo hladce a bez potíží?
Ono jich bylo vlastně hodně. Ale potíž je v tom, že když potřebujete nějakou inovativní věc, tak se kolem ní dlouho tančí. Aby se zjistilo, jestli to není benefit jen pro jeden nebo dva státy, jestli menší země neutrpí… Na těch velkých a jasných věcech – budeme dělat rakety, budeme soběstační, budeme mít vlastní astronauty, budeme mít moduly na stanici –, na těch je shoda. To jsou ty důležité věci. Ale pak jsou ty procesní, menší. Že „zrovna tenhle šroubek“ na družici bude z téhle země nebo z jiné, to jsou okamžiky, kdy přichází problémy.

Potkáváme se na prezentaci aplikace, která ze studentů nebo návštěvníků pražského planetária na chvíli udělá astronauty. Co by si podle vás z toho zážitku měli lidé odnést? Tedy kromě nadšení pro vesmír.
Právě to nadšení pro vesmír! To je nejdůležitější. To, aby lidé měli s vesmírem mnohem větší kontakt. Aby když si studenti doma pustí počítač, anebo kdyby snad dokonce měli VR headset, tak aby si nepustili nějakou střílečku, ale třeba tuhle nebo podobnou aplikaci spojenou s vzdělávacím prvkem. Právě jako je tato naše pomyslná únikovka ve vesmíru. Anebo i další projekt, na kterém s ČVUT spolupracujeme. Ten by mohl být ještě přístupnější, protože nebude jen pro virtuální realitu. Co si budeme povídat, všechno začíná u zasévání semínek, u zájmu o technologie. A jestli tahle hra způsobí, že se jeden, dva, tři… úplně nejlépe hned tisíc žáků bude koukat na starty kosmických raket nebo na to, co a jak se na Mezinárodní vesmírné stanici dělá? Tak jsme uspěli.

Co by to v ideálním případě znamenalo pro spojení Česka a vesmíru? Jak byste si situaci u nás vysnil třeba za pět deset let?
Já spojím své přání s velkou dávkou reality. Už teď totiž máme vlastního záložního astronauta Evropské kosmické agentury Aleše Svobodu. A vsadil bych se, že do pěti let poletí na Mezinárodní vesmírnou stanici. Minimálně na dvoutýdenní misi, pravděpodobně se společností Axiom. Anebo do deseti let stoprocentně. Ačkoliv to slovo stoprocentně tedy nejspíš zní nabubřele, jsem o tom přesvědčen. Prostě nejpozději do té doby Česko ty peníze zainvestuje. Což způsobí obrovitánský skok v kontextu osvěty, zájmu veřejnosti, ale i v dopadu na studium i kariéry lidí.

Takže nás čeká kosmický boom?
Český vesmír už teď jede. Co se týče průmyslu a akademické sféry, tak funguje opravdu velmi dobře. Ale všechno může fungovat lépe. A zrovna ten horizont pěti let je super v tom, že vám vystuduje nějaký inženýr na technickém oboru a během dalších pěti by už z něj mohl být zkušený člen vývojového týmu, který bude český vesmírný průmysl popohánět dál.