Vypadá jak kreslená v Malování a zavaří vám mozek. Vyšla jedna z nejzajímavějších her, co jsme kdy hráli
Stvořili ji dva bratři. Je nádherně ošklivá. Řešíte v ní kruté vraždy a další odpudivosti. Přitom trochu připomíná sudoku.
Na rovinu se přiznáváme k podvodu. To Malování z titulku u The Rise of the Golden Idol už neplatí tak úplně. Tahle adventura je totiž pokračování The Case of the Golden Idol, tedy hry, která skutečně jako by vypadla z oblíbeného uměleckého nástroje ve Windows. Druhý díl je však po všech stránkách vylepšený. Včetně grafiky. Ale ne o moc. Ta hra je stále nádherně ošklivá. A i to je na ní skvělé.
Ta parádní odpudivost je u The Rise of the Golden Idol na místě. Je to detektivka o vraždách, drogách, kultistech, konspiracích, magických artefaktech a podivných pokusech. Tedy veskrze nehezkých věcech. To všechno se navíc odehrává ve fiktivním, ale anglicky mluvícím světě připomínajícím zemi v sedmdesátých letech. Tedy v obecně nehezké dekádě. Co je ale hezké, je to, jak vám prověří – a zavaří – mozek.
Znalost prvního dílu není nutná, hra na dřívější události občas navazuje a pomrkává na vás, ale vypráví vlastní příběh. Stejně jako její předchůdce před vás postaví několik skoro statických scén, na nichž je obvykle někdo vražděn/zapalován/podrobován jinačímu násilí či nedobrému osudu. Vy musíte každou tuhle obrazovku prohledat, což vám do zásoby vloží nespočet slov od vlastních jmen až po myšlenky jednotlivých postav. Ty vkládáte do šablony, jež odhalí, co přesně se stalo.
Jen vložit slova do políček? To je nějaké jednoduché, ne? Ne. Vývojáři z Color Gray Games, což jsou dva bratři Kļaviņšové z Lotyšska, si na tvorbě náročné intelektuální výzvy dali extrémně záležet. Těch slov jsou desítky a nic není ani trochu „obvious“, jak se hezky česky říká. Musíte všechno vydedukovat a v hlavě pospojovat. Jasně, upilované mříže z vězeňské cely vám okamžitě napoví, jak vězeň utekl. Jenže vy toho musíte zjistit víc. Mnohem víc.
Kde vězeň získal pilník? Naznačují to slova jiného vězně o zkorumpovaném dozorci? Který dozorce to ale je a jak se jmenuje? Ve strážnici je jejich seznam, avšak bez fotek. Pomůže urážlivá malůvka na zdi? Ta ale zmiňuje jen křestní jméno… A tak dál a dál a dál a propadáte se do spirály, ze které by se ani Sherlock Holmes snadno nevymotal. Je to skvělé.
Všechno přitom funguje na principu známém z hádanek z časopisů pro chytré děti (nečetli jsme je, ale slyšeli jsme o nich). Takové to: „Paní v červeném klobouku před sebou vidí tři jiné dámy. Dáma v zeleném klobouku sedí před žlutým, ale za modrým kloboukem. Dáma ve fialovém klobouku nevidí oranžový klobouk. Žlutý klobouk není první klobouk v řadě. Za kým sedí dáma v hnědém klobouku?“