Co se stane, když si mladý nizozemský pár, který nepochází z vysokých hor ve Švýcarsku, troufne vyrazit přímo do jejich úpatí a založit novou značku bez klasického hodinářského rodokmenu? Jak dokazuje příběh Aletty a Petera Stasových z roku 1988, může to vyjít a pěkně zahýbat stojatými vodami zavedených pořádků.

V prostředí, kde se obvykle mluví o rodinných firmách z 19. století a odkazu předků, působí rok 1988 skoro jako datum založení moderního startupu – zvlášť když ambicí od začátku nebylo dělat levné módní hodinky, ale měřit se s velkými švýcarskými jmény.

Optikou mnoha jiných oborů je firma, která na trhu působí 37 let, již tradiční. Jenže ve srovnání s jinými známými jmény hodinářského světa je tento věk pro manufakturu Frederique Constant vlastně nízký. Však třeba kořeny legendární značky Rolex sahají 120 let zpět, japonská značka Seiko počítá svou historii od roku 1881, TAG Heuer vznikl v roce 1860, švýcarská manufaktura Longines pochází z roku 1832 a nejstarší dodnes používaná hodinářská značka Blancpain vznikla už v roce 1735, tedy před 290 lety.

Foto: Koscom

+1

Frederique Constant tak na papíře vypadá jako nováček. Během několika dekád se však firma zvládla dostat tam, kam jiným značkám trvala cesta celé generace – a právě to ji dělá pro dnešní zákazníky i investory zajímavou.

Takzvaná quartzová krize v 70. a 80. letech, která přinesla cenově dostupné a spolehlivé hodinky s quartzovými strojky, znamenala konec pro řadu tradičních manufaktur. Mnoho jiných značek krizi překonalo, některé se dovedly i vrátit, ale dnes všechny společně čelí dalším výzvám, včetně masivního nástupu chytrých hodinek. Právě na této vlně se ukazuje, že přežijí spíš ti, kdo umí kombinovat příběh a emoce s technologií a byznysovým realismem – a ne ti, kdo jen připomínají, jak dlouho jsou na trhu.

Nečekaný vstup

Může se zdát, že vznik značky Frederique Constant byl v roce 1988 tak trochu bláhovým nápadem. Jenže on to byl vstup takříkajíc v pravý čas. Švýcarské hodinářské odvětví se v tu dobu z quartzové krize oklepalo i díky tomu, že významně investovalo do změny své image. Z hodinek, které byly především nástrojem k ukazování času, udělalo zboží plné emocí. Důraz na luxus, eleganci, uměleckou i řemeslnou hodnotu, ale také zábavu a styl přinesl návrat odvětví k růstu.

V této atmosféře se myšlenka mladého nizozemského manželského páru Aletty a Petera Stasových již tak bláznivá nejeví. Jejich ideou bylo od počátku nabídnout kvalitní švýcarské hodinky za dostupnou cenu a zpřístupnit tak luxusní zboží s označením Swiss Made širšímu publiku. Samotné jméno značky přitom není náhodné – Frédérique a Constant byli prarodiče zakladatelů. Stasovi tak symbolicky navázali na vlastní rodinnou tradici, která v hodinářském světě začala už na počátku 20. století výrobou číselníků.

Výsledkem je značka, která si za několik desetiletí existence stihla v hodinářském světě získat velký respekt. Od prvních modelů se strojky od externích dodavatelů firma urazila dlouhou cestu. V roce 1994 společnost představila první model Heart Beat, který dal skrze výřez v ciferníku nahlédnout do mechanismu hodinek. Tento prvek se stal pro značku typickým, ale byl vlastně jen začátkem rozvoje firmy.

Důležitý byl příchod hodináře Pima Koeslaga, který po absolvování hodinářské školy v Amsterdamu díky svému umu dostal nabídku od slavné značky Patek Philippe. Koeslag se ale namísto toho rozhodl nastoupit k mladé značce, u které se ujal vývoje vlastních manufakturních kalibrů. První vlastní strojek pak ve Frederique Constant představili v roce 2004 a od té doby jich společnost uvedla na trh už 33.

Patří k nim i strojky s velmi složitými komplikacemi a inovacemi. Jako jedna z prvních značek začala firma například používat křemíkové krokové kolo, v roce 2008 uvedla hodinky s „královskou“ komplikací tourbillon, v portfoliu má i hodinky s funkcí světového času, chronograf s funkcí flyback nebo také modely s věčným kalendářem. Specialitou značky je inovace v podobě krokového kola Monolitic, které nahrazuje hned 26 součástek krokového ústrojí.

Značka tak systematicky boří představu, že složité komplikace musí být automaticky vyhrazené jen nejužší špičce trhu. Část toho, co dříve patřilo výhradně do vitrín s pěticifernými cenovkami, začíná nabízet v „dostupnějším“ balení – při zachování Swiss Made kvality.