Trochu neobvyklá byla už přezdívka, kterou ho ve vztahu jeho přítelkyně oslovovala. Zatímco lidé na sebe obvykle mluví s použitím slov typu miláček, jeho přezdívka byla kámen. Když Bolkovi Keroušovi zkrachoval vztah, začal přemýšlet, co v něm udělal špatně. Vztah pro sebe rozebíral, dokud nepochopil, že trpí takzvanou alexithymií. Poruchou, která spočívá v neschopnosti identifikovat a správně vyjadřovat vlastní emoce, o níž mluví psychologie. A se kterou se potýká zhruba desetina lidí, někdy aniž by to věděli, podobně jako Kerouš. Právě pro ně vytvořil aplikaci, která našla prakticky okamžitě své publikum.

Projekt s názvem Animi popisuje jako Duolingo pro emoce a lidem s alexithymií pomáhá. Spustil ho s kamarádem, Kanaďanem Lukem Pereirou, na konci loňska. Doteď si aplikaci bez jakékoliv placené reklamy stáhly už skoro čtyři tisíce lidí. Měsíčně si připíše několik nových stovek uživatelů a co třicet dní tak povyroste zhruba o desetinu.

Přes sto osob se aktivně přidalo do komunity na Discordu, kde oběma zakladatelům dávají zpětnou vazbu k vývoji. Projekt prošel několika programy, zaujal v Social Impact Award i v Seed Starteru České spořitelny. „Všem nám v porotě spadla brada,“ říká Pavlína Louženská, porotkyně prvně jmenované soutěže. „Líbili se nám natolik, že s námi vyrazí v červnu do Silicon Valley akcelerátoru,“ dodává Jiří Skopový z korporátního venture kapitálového programu Seed Starter.

Ani netaktní, ani bez zájmu. Ale s poruchou

Zcela v souznění se stereotypy s alexithymií bojují častěji muži – nezisková organizace Mentem zabývající se fungováním mozku uvádí, že na ni naráží v mírné, střední nebo silné podobě zhruba osm procent. Žen s alexithymií pak mají být asi dvě procenta. Kerouš doplňuje, že podle většiny studií, ke kterým se dostal, má alexithymii v silné verzi kolem deseti procent jak mužů, tak žen. A v mírné verzi je její rozšíření ještě častější.

„Obzvlášť u mužů – přímo na to existuje i termín ‚normativní mužská alexithymie‘, protože se něco takového ve společnosti někdy bere skoro jako norma,“ uvádí. I jen deset procent populace je ovšem celkově po světě okolo 800 milionů lidí.

Emoce mají stejně jako kdokoliv jiný. Není pro ně ale jednoduché si je uvědomit, pojmenovat, případně regulovat, správně vyjadřovat a fungovat s nimi ve společnosti. Někdy se tato vlastnost nazývá „emocionální barvoslepostí“ a může se pojit s různými poruchami, jako je deprese, formy autismu nebo třeba s posttraumatickou stresovou poruchou. Ale taky nemusí.

A tak Kerouš vypočítává své zkušenosti: konkrétně ve vztahu někdy působil příliš upřímně a netaktně. Problémy rozebíral logicky a nezohledňoval empatii. A občas jeho chování prostě vypadalo jako nedostatek zájmu. „To bylo třeba jedním z důvodů neúspěchu dalšího potenciálního vztahu,“ hodnotí dnes. Popisuje, že člověk, který sám nedokáže vyjádřit, co cítí, těžko dokáže předvídat a rozumět, co nějaký výrok vyvolá v ostatních. Zároveň si je dnes vědom, že dynamika a zájem se ve vztahu projevují mimo jiné i gesty. Ta ale lidi s alexithymií vůbec nemusejí chápat.

Sám Kerouš se zhuba rok a půl snažil o téhle problematice zjistit co nejvíce informací a zároveň hledal způsoby, jak si pomoci sám, například pomocí meditace. O alexithymii se napsalo asi pět tisíc vědeckých článků, vypočítává.

„Dlouhou dobu byla popisována jako charakterový rys, z čehož vyplývalo, že problém – odpojení od těla a od emocí – je v podstatě nezměnitelný. To se ale na základě mých osobních zkušeností i posledních vědeckých výzkumů ukázalo jako nepravdivé,“ říká.

Podle něj je současný systém duševního zdraví orientovaný na symptomy a přehlíží jiné problémy, které mohou symptomy vytvářet, zhoršovat nebo maskovat. „Terapeuti si s těmito lidmi často nevědí rady. Během terapie se ptají, jak se člověk cítí, jenže pacient to vyjádřit neumí. Takže se nikam neposouvají a terapie nebývá efektivní,“ říká.

Naproti tomu aplikace, alespoň podle zpětných vazeb, lidem ukazatele poskytuje. Používají ji mimo jiné lidé, kteří mají v rodině členy s poruchami autistického spektra, nebo sami lidé na této škále. Jeden uživatel ji prý vyhodnotil jako efektivnější než hodinu s terapeutem, co se týče identifikování svých emocí. A další rovnou uvedl, že mu aplikace pomohla mít konverzaci s manželkou, která by jinak byla velice složitá.

Emoce v kapse

Instrukce, které aplikace dává, jsou poměrně snadno čitelné. „Cítíte napětí v hrudníku?“ „Třesete se?“ „Máte rychlý, povrchní dech?“ „Cítíte váhu v oblasti srdce?“ „Máte uvolněné svaly?“ „Kolik vlastně cítíte energie?“ Lidé s alexithymií většinou dokážou říct, jestli jim buší srdce, mají stažené hrdlo nebo napětí v těle, nebo poznat, jestli mají hodně nebo málo energie a jestli je to příjemné, nebo ne. Výsledkem můžou být jak pozitivní, tak negativní emoce. I jejich mix. Animi pak navrhuje třeba si je popsat, dál s nimi pracovat a příště tak líp dekódovat.

Aktuálně je to projekt na pomezí klasického zisku a podnikání se sociálním přesahem. Zatím z něj výtěžek neplyne. Aplikace je zdarma a oba zakladatelé ji, jak říkají, dotují především svým časem, přitom mají jiné pracovní aktivity.

„Pokud bychom to přepočítali na hodinové sazby, které si účtujeme za konzultace, pohybovali bychom se v částce vyšších desítek tisíc dolarů,“ počítá Kerouš. Do budoucna se oba zakaldatelé chystají vývoj a provoz financovat částečně zpoplatněným obsahem. Teď ale chtějí zjistit, jak produkt vlastně u lidí funguje. „Zatím pořád ještě sbíráme zpětnou vazbu,“ popisuje Kerouš.

Z ní se ale prý rýsuje celkem jasná mapa, po níž by chtěli jít. Zakladatelé ji ale chtějí řešit už s investory v zádech. „Zkoušeli jsme různé privátní granty, ale ty nevyšly, takže půjdeme klasickou cestou a začínáme aktivně shánět angel či pre-seed kapitál,“ říká Kerouš s tím, že s očekáváním hledí k akcelerátoru v Silicon Valley.

V plánu je i přidání kurzu, jak si člověk s tímto problémem může pomoci sám, na základě licencování první klinicky potvrzené metody na světě prokazatelně zlepšující alexithymii. Už teď je k dispozici i encyklopedie emocí, která učí, jak a kdy se která emoce projevuje. Uživatelé ji budou moci v budoucnu spoluvytvářet a Animi tak chce sestavit nejobsáhlejší atlas mapující lidské emoce.

Zásadním cílem je licencovat aplikaci tak, aby mohla být lékařsky oficiálně uznaným prostředkem k trénování emocí a stala se tak jakýmsi digitálním léčebným prostředkem. Tak by mohla být nabízena prostřednictvím terapeutů a placená pojišťovnou. Na někoho totiž terapie vlastně vůbec nefunguje, říká Kerouš – a můžou to být právě ti, kteří alexithymií trpí.