V letošním roce oslaví GymBeam deset let, od kdy jej jako e-shop s fitness produkty založil Dalibor Cicman na zelené louce. Za tuto dobu vyrostl do čtyřmiliardového hráče, který je rozkročený v patnácti zemích, z nichž Česká republika je vůbec největším trhem. Navzdory své velikosti se přitom firmě pořád daří rychle růst, jen loni o šedesát procent. Plány jsou ovšem mnohem větší.

Dnes šestatřicetiletý Cicman, jenž před založením GymBeamu rozběhl a také prodal několik dalších e-shopů, chce v horizontu několika let celou firmu dovést na burzu cenných papírů. Původně si takový cíl stanovil na rok 2025. „Zájem pořád platí, akorát bych neřekl, že je to pro nás cíl, ale milník. Vstup na burzu nemůže být cíl, to bychom pak museli skončit,“ směje se během rozhovoru pro CzechCrunch.

S Cicmanem přitom mluvíme v době napjatější společenské situace na Slovensku, samotný GymBeam sídlí v Košicích, kde žije i on sám. V reakci na politické dění se ze Slovenska rozhodlo odejít několik známých tváří byznysu včetně jednoho z nejbohatších Slováků a zakladatele antivirového gigantu ESET Miroslava Trnky nebo zakladatele Vacuumlabs Mateje Ftáčnika.

V rozhovoru pro CzechCrunch Cicman mluví o tom, jak aktuálně vnímá život na Slovensku, o omezeních a výhodách budování byznysu z Košic, co by jej osobně donutilo přestěhovat se do zahraničí a kdy k takovému kroku dojde, kdy plánuje GymBeam dovést na burzu cenných papírů i o podmínkách, které jej dovedou k přenechání židle ředitele firmy dalším.

Jak se vám žije na Slovensku?
Nemůžu to srovnat, protože jsem mimo Slovensko nikdy nežil. Obecně jsem ale pozitivně nastavený člověk a myslím si, že z objektivního hlediska nejen na Slovensku, ale v celé Evropské unii máme skvělý život, zejména ve srovnání se zbytkem světa. Samozřejmě to může být lepší a hodně věcí můžeme vytknout například politikům, ale žije se tady dobře.

Nikdy jste nepřemýšlel, že byste se přestěhoval někam jinam?
Přemýšlím nad tím pragmaticky v rámci firmy. Je za tím tvrdá statistika, od určité velikosti se byznys nedělá úplně dobře v menších městech jako Košice. Když už firma dosáhne statusu miliardového jednorožce, většinou má svoji centrálu z pragmatických důvodů ve velkoměstě. To je asi jediný důvod, který by mě dotlačil k relokaci.

GymBeam k tomu směřuje?
Myslím si, že ano. V řeči čísel tam zdaleka nejsme, ale děláme pro to všechno.

O jakém městě se tedy bavíme? Předpokládám, že i Bratislava je v tomto kontextu příliš malá.
Bude to záviset na několika faktorech včetně podílu na trhu, proto je pro nás prvoplánová volba Praha, navíc zde máme již poměrně velkou část týmu, asi padesát lidí. Po Košicích, kde sedí asi 300 lidí, je to naše druhá největší kancelář. Jako druhá možnost po Praze přichází v úvahu Berlín.

Když jsme spolu mluvili v roce 2021, zmiňoval jste, že vašim cílem je dostat GymBeam na burzu ve Frankfurtu. To pořád platí?
Ano, pořád to platí, akorát bych neřekl, že je to pro nás cíl, ale milník. Vstup na burzu nemůže být cíl, to bychom pak museli skončit. (smích)

Co je tedy cílem?
Ten je dlouhodobě stejný: nabízet lidem skvělou službu s co nejefektivnějším využíváním zdrojů. Vstup na burzu komunikujeme jako milník i interně, protože na takový krok připravujeme governance, systémy a procesy.

Kdy by ke vstupu na burzu mohlo dojít?
Standardně jde o dvouletý proces a my jej zatím ani nezačali. Předpoklad je v rozmezí let 2026 až 2030. Jestli půjde o Frankfurt, nebo o jinou burzu, zatím není rozhodnuto, s nikým konkrétním nejednáme.

Jaký největší milník na této cestě aktuálně řešíte?
Jedním z nich je tržní podíl v německy mluvících zemích, na což se váže několik dalších milníků. Hodně řešíme logistické automatizace, v rámci Košic děláme projekt tzv. dark warehousingu, tedy logistiku s minimálním týmem. Pokud se to podaří, ihned bychom jej chtěli replikovat v Itálii a pak i v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku.

Zároveň se učíme upravovat výrobní kapacity. Model direct-to-customer (D2C, přímý prodej výrobce zákazníkům bez prostředníků – pozn. red.) sice děláme roky, ale produkty jsme si nechávali dělat na klíč u dodavatelů. Před dvěma lety jsme se do výroby pustili sami a je to výzva. Letos budeme spouštět nové výrobní linky, následně je chceme buď vybudovat na zelené louce, nebo kupovat kapacity v Německu.

Proč přímo v Německu?
Souvisí to i s tím, že němečtí zákazníci často preferují známku „Made in Germany“, takže očekáváme, že nám to pomůže zvýšit důvěryhodnost a zlepšit konverzní poměr. Sami sebe již více vnímáme jako evropskou než slovenskou nebo středoevropskou firmu. Předpokládám, že za pár let nás budou i v Německu vnímat více jako mezinárodního než východoevropského hráče, protože budeme mít výrobu i kanceláře v Berlíně. To vše je předvoj k zmiňovanému vstupu na burzu.

Tím jste narazil na častou otázku, kterou řeší zdejší e-shopy či výrobci. Když vstupují zejména na západní trhy, raději se tváří jako lokální firma, aby vzbuzovali vyšší důvěru u zákazníků. GymBeam je na německy mluvících trzích pořád vnímaný jako „východní“?
Nevím, nedokážu mluvit za zákazníky a asi bude záležet na tom, jak moc času věnují vyhledávání informací. Pořád se dá dost jednoduše najít, kde jako firma sídlíme. Na druhé straně, čím dál tím menší podíl tržeb máme ze Slovenska a Česka, tyto země nám rostou nejpomaleji kvůli tržnímu stropu a době, jak dlouho tady jsme. A s tím, jak tento podíl bude dále klesat, bude i pro zákazníky v zahraničí víc zjevné, že jsme mezinárodním hráčem.

Jaký podíl tyto země aktuálně mají?
Česko je pro nás pořád největší s podílem asi třináct procent, Slovensko je jedno z největších na úrovni sedmi až osmi procent. Dohromady tvoří tyto dva trhy kolem pětiny tržeb. V absolutní hodnotě pak nejrychleji rosteme v Polsku, je to jeden z našich posledních velkých trhů a strategická priorita, alokujeme tam hodně prostředků. Pokud ne letos, tak příští rok pro nás bude jedničkou, nyní je to čtyřka. Pak máme dobře našlápnuto v Itálii, jsme tam rok a půl a absolutní hodnoty začínají být zajímavé.

S tím, jak mezinárodně rostete, zatím nemáte pocit, že byste byli v Košicích nějak limitovaní?
To, že jsme na Slovensku, má svá specifika. Mezi globálními investory nebude vnímané moc jako země s ideální vymahatelností práva a jednoznačnou jurisdikcí, která vždy rozhodne správně. Z toho důvodu jsou asi víc limitované možnosti externího financování, případně bude dražší kvůli vyšší rizikovosti.

Na druhou stranu je výhodou, že máme dostupnější talenty. Například dobře zafinancované firmy v Berlíně musí o to víc bojovat o dobré lidi, bude tam i vyšší fluktuace kvůli konkurenci atraktivních firem. Košice nejsou úplně malým městem, konglomerace má 550 tisíc obyvatel a spádová oblast 1,7 milionu obyvatel, ale není zde tolik sexy firem. Z toho pohledu jsme zajímavým zaměstnavatelem pro nejlepší talenty z našeho regionu, což je velká výhoda. Takže obecně máme horší přístup k finančnímu kapitálu, ale lepší přístup k lidskému kapitálu.

Sám pocházím z východního Slovenska a subjektivně mi přijde, že zejména lidé z východu o to víc odcházejí do zahraničí a lidé ze západního Slovenska více směřují do Bratislavy. Nenarážíte v Košicích právě i v tom lidském kapitálu na odliv mozků?
Fundamentálně asi platí, že lidé se stěhují pryč za lépe placenou prací, ze Slovenska i do Česka, ale také z Česka do Německa anebo z Mexika do USA. Ale odliv mozků necítíme, nadále je v našem regionu 1,7 milionu lidí, z nichž se odstěhovaly možná desítky tisíc lidí, ne zásadní většina.

Zároveň bude asi pravdou, že kdyby na východním Slovensku bylo více „sexy“ zaměstnavatelů, pomáhalo by to snižovat motivaci lidí stěhovat se pryč. Děláte vy osobně nebo ve firmě něco na podporu toho, aby tam vznikaly atraktivní firmy?
Osobně se v těchto otázkách nezaměřuju na východní Slovensko, ale na celou zemi i Česko. Jeden z mých cílů je vytvářet obsah, který může pomáhat začínajícím podnikatelům, a snažím se motivovat lidi k podnikání například i přes komunikaci se studenty.

Jakou v tom máte osobní motivaci?
Je jich několik a nebudu říkat, že to také nepomáhá byznysu. (úsměv) Ale dlouhodobě se snažím dělat společensky prospěšné činnosti. Když jsem přemýšlel, kde můžu mít s nejméně zdroji největší dopad, tak mi vychází sdílení mého know-how, časová alokace pomoci menším firmám či případně i poskytování finančních zdrojů.

Jinými slovy investování do startupů?
Přesně tak, ale nejsem v tom aktivní, do budoucna bych to chtěl změnit. Ale zatím mám asi tak dvěstěprocentní úvazek v GymBeamu. Dnes dělám hodně exekutivní práci, která zabírá dost času, i na úkor osobního času, času s rodinou nebo koníčků. Vždy existují nějaké oběti. Dlouhodobá vize mé kariéry je přesouvat se do méně exekutivních pozic. Minimálně dalších deset let určitě chci být ředitelem, pak se možná přesunu do dozorčí rady. A můžu to dělat i pro další firmy včetně investování kapitálu, který do té doby vydělám.

Chápu, že i deset let je v byznysu hodně dlouhá doba. Máte ale nějak definovaný milník, který vám řekne, že už je na čase předat aktivní řízení někomu dalšímu?
Jeden z možných scénářů je, že to nastane, když budeme hodně intenzivně pracovat na přesunu sídla firmy do jiné země nebo když budeme silně internacionalizovat management. Nedá se to ale moc předpovídat. Obecně možná můžeme říct, že když já jako osoba nebudu pro firmu přínosem, ale spíš brzdou, tak budu uvažovat nad změnou pozice. To může nastat za různých okolností.

Existuje mechanismus na to, jak si má ředitel uvědomit, že už je brzdou firmy?
Každý vrcholový manažer by se měl ptát na zpětnou vazbu. Pokud je opravdu zkušený, je to důkaz, že s feedbackem dokáže pracovat. Mám to dost podobně, ptám se nejen svých spolupracovníků a věřím, že to by mohl být důkaz nebo znamení, že takový čas nastal.

Často se lidé v podobných otázkách bojí být upřímní.
Uvědomuju si to. Různí lidé mají různé motivace, proto musím zohledňovat, že nejen vědomě, ale i podvědomě může být feedback, který dostávám, zkreslený.

Jakým způsobem takový feedback sbíráte?
Co se týče mě osobně, snažím se na něj ptát hodně lidí. Z externího prostředí půjde asi o víc nahodilou věc, interně máme nastavené standardní performance reviews, kdy dostávám anonymní zpětnou vazbu od různých spolupracovníků. Zároveň se snažím pracovat s autodiagnostickými, většinou psychologickými testy, to je pro manažery také dost prospěšné.

O vás je ostatně známé, že se hodně věnujete seberozvoji.
Považuju to za klíčovou věc ve svém životě. Snažím se rozvíjet v oblastech, z nichž můžu dlouhodobě těžit, a mám na to vytvořené rutiny. Každý večer, když jsem doma, věnuju čas různým typům studia, jako jsou knihy nebo videokurzy, a zaměřuju se na dovednost, kterou aktuálně považuju za důležitou. Například mám vystudovaný obor business intelligence, z čehož doteď těžím, a snažím se v tomto oboru udržovat expertizu, nezastarat. Kromě toho se snažím pracovat s dlouhodobými trendy, které významně mění byznys, aktuálně určitě velké jazykové modely.

Jak s nimi pracujete v GymBeamu?
Využíváme je poměrně hodně. Když vyšlo ChatGPT ve verzi 3.5, tak jsme relativně rychle začali platit přístup celé firmě a hledat možnosti, jak nám může v práci pomoct. Máme to decentralizované, využívá jej velká část týmu a největší přínosy má asi v administrativě a automatizaci či zákaznické podpoře.

Vidíte také potenciál v tom, že by vám velké jazykové modely změnily osobní život?
Radím se s ním. (smích) Jde o klasické prompty ve stylu: dej mi deset tipů, jak…

Co byla poslední rada, kterou jste hledal?
Měli jsme setkání s kolegy, tak jsem ChatGPT požádal o seznam deseti lichotek. Jednu z nich jsem použil, ale bylo zjevné, že šlo o umělou inteligenci, a všichni se začali smát.

Jste technologickým optimistou?
Určitě ano, technologický vývoj je nezvratný a protestovat proti němu nedává smysl. Svět se mění stále rychleji a jediný způsob je adaptovat se.