Izraelci rádi vyprávějí příběh o tom, jak ze své země, která v padesátých letech vyvážela pomeranče, vybudovali světového lídra inovací a pokročilých technologií. Není divu. Zejména kybernetika se pro tamní vládu stala jednou z priorit, do níž musela začít investovat, pokud chtěla zajistit bezpečnost své země. Funguje tak dlouhodobě – od svého vzniku byl Izrael vojensky napaden všemi svými sousedy a s technologickým pokrokem se hodně hrozeb přesunulo do online prostředí. Vládní podporu inovací v high-tech oblasti země využila nejen v armádě. Z pokročilých technologií se stala komodita, která tvoří většinu jejích exportů.

Pro kontext se na začátek vyplatí podívat na několik čísel. Žádná z nejvyspělejších zemí světa, které jsou sdruženy v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), neinvestuje do výzkumu a vývoje tolik jako Izrael – v roce 2020 to bylo 5,44 procenta HDP. High-tech segment v roce 2021 tvořil až 54 procent exportů ze země a pracovalo v něm 10,4 procenta všech zaměstnanců.

Z něj tvoří největší část právě kybernetika. I když v Izraeli žije jen přibližně 0,11 procenta světové populace, z každých 100 dolarů, které byly ze soukromých zdrojů globálně investovány do kybernetických firem, směřovalo loni do těch izraelských až 41 dolarů. V zemi působí celá třetina globálních kybernetických jednorožců, tedy startupů s valuací vyšší než jedna miliarda dolarů. Nebývalo tomu tak vždy a jde o systematické úsilí, které má zárodky v armádě i vládních aktivitách.

Všichni se znají

Do karet Izraeli hrálo – a v podpoře inovací pořád hraje – několik základních předpokladů. „Vždy jsme byli země, která má velmi omezené zdroje a malý trh. Museli jsme se umět přizpůsobit těžkým podmínkám a zároveň se v rámci možností zaměřovat na export,“ vyjmenovává pro CzechCrunch Ran Natanzon z Izraelského ministerstva zahraničních věcí.

Jednu z důležitých rolí podle Natanzona hraje také podnikatelská kultura Izraelců, která podporuje experimentování a přístup „to dáme“ (v kontrastu s častým českým přístupem, kdy je každá změna „obrovský problém“). Izraelci jsou zvyklí na neúspěchy, které je v konečném důsledku vždy posouvají dále dopředu, a zároveň jsou charakterističtí přístupem chucpe, což se dá velmi volně přeložit jako smělá drzost nebo nestydatá odvaha, někdy hraničící i s namyšleností – to vše v pozitivní i negativní konotaci.

V neposlední řadě pak Izraeli pomáhá také diverzita jeho obyvatel, v níž se míchá několik různých kultur a rozličné přístupy. Otevřená imigrační politika vůči Židům z celého světa do země láká zajímavé talenty a ti díky svým vazbám podporují exportní vztahy. Neformální prostředí a relativně malý počet obyvatel pak pomáhají budování kontaktů a propojenosti.

Podle zpopularizované myšlenky známé jako „šest stupňů odloučení“ jsou všichni lidé na zemi v průměru šest sociálních kontaktů od sebe – řetězec přítel přítele dokáže spojit dva lidi v maximálně šesti krocích. „V Izraeli se říká, že jsme všichni propojeni na jeden stupeň, tedy kamarád kamaráda. Všichni se tady znají,“ doplňuje s lehkou nadsázkou Natanzon.

Poptávka po hackerech

Vyjmenované předpoklady, na něž se Izrael při tvorbě inovací spoléhá, ovšem samy o sobě nezaručují žádný úspěch. A už vůbec ne to, že se ze země stane globální lídr v kybernetice, jedné z technologicky nejpokročilejších oblastí. Do velké míry se o to ale zaručil Jicchak Ben Jisra’el, který je často označován také jako otec izraelské kybernetické bezpečnosti.

„Izrael kyberbezpečnost nevymyslel, různé zpravodajské a bezpečnostní služby s těmito technologiemi začaly pracovat před více než čtyřiceti lety. Jen lidé o tom tehdy nevěděli,“ říká Ben Jisra’el, když transformaci země mezi globální kybernetické lídry popisuje pro CzechCrunch. Odkazuje přitom zejména na osmdesátá léta, kdy se počítače začínaly využívat na ukládání stále většího množství informací.

„Právě s tím rostla potřeba hackování, aby se tyto informace daly získávat pomocí kybernetických útoků,“ přibližuje třiasedmdesátiletý expert na kosmickou, kybernetickou i armádní bezpečnost. Kariéru si vybudoval hlavně v armádě, kde získal hodnost generála a vedl odbor pro rozvoj zbraní a technologické infrastruktury, působil také jako poradce premiéra pro kyberbezpečnost. Mimo jiné je aktuálně předsedou Izraelské kosmické agentury či hlavou oboru bezpečnostních studií na univerzitě v Tel Avivu.

Výzkum a vývoj v izraelské armádě Ben Jisra’el vedl v devadesátých letech, přičemž začátkem zmíněné dekády se on sám připojil k internetu. „Tehdy jsem si uvědomil, že budoucnost je tady. Internet byla věc, která s námi měla zůstat už navždy,“ vzpomíná na dobu, kdy se pod jeho vedením začala formovat první armádní jednotka se speciálním zaměřením na kybernetickou bezpečnost.

Důležitost armády

Ne že by do té doby izraelská armáda nástup moderních technologií vůbec neřešila. Naopak, již začátkem padesátých let v rámci vojenského zpravodajství vznikla jednotka 8200, která se od té doby začala soustředit na získávání informací z radarů, komunikačních zařízení, později také telefonů či počítačů a na odhalování šifrování.

Jednotka 8200 je v rámci izraelské armády největší a působí v ní několik tisíc vojáků, do velké míry přitom jde o mladé lidi, kteří aktuálně procházejí povinnou vojenskou službou. Do ní v Izraeli nastupují všichni – muži i ženy – na dva až tři roky již po střední škole před případným nástupem na vysokou. Praxí v Česku bylo, že muži do povinné služby nastupovali až po dostudování vysoké, kvůli studiu totiž mohli požádat o odklad nástupu na vojnu.

„Armáda monitoruje všechny lidi v Izraeli již na středních školách. Vybrané talenty se správnými předpoklady, jako je schopnost rychle se přizpůsobovat a učit se, pak rekrutuje do jednotky 8200, kde mladí pracují na tak technologicky pokročilých projektech, že si je jako běžní lidé ani neumíme představit,“ přibližuje pro CzechCrunch Juval Elovici, profesor softwarového vývoje a inženýringu informačních systémů na Ben Gurionově Univerzitě v Negevu.

Z technologického hlediska je přitom jednotka 8200 jednou z globálně nejprogresivnějších, přičemž její odchovanci po ukončení povinné vojenské služby v rámci IT a kybernetického oboru patří mezi nejžádanější talenty na světě. „Většina z těchto lidí z armády odejde, protože je vojsko nedokáže pořádně zaplatit, o kariéru ale mají postaráno. Chtějí je všichni, a to i když nemají titul, protože v 8200 pracují s technologiemi, o kterých se na vysokých školách ani neučí,“ říká Elovici.

„V armádě vždy existoval velký prostor pro zkoušení a testování nových nápadů či technologií. Když pak jako vojáci-hackeři odcházejí z armády a vědí, jak se provádějí kybernetické útoky, mají hodně nápadů, jak se proti nim bránit. Ve velkém pak zakládají startupy,“ doplňuje Ben Jisra’el.

Odchovanci jednotky 8200 stojí za desítkami globálně úspěšných firem, například i v Česku běžně známými ICQ, Viber či Waze. Příklady ale zahrnují také lídra v digitalizaci zákaznické péče Nice, který před čtyřmi lety koupil tuzemský startup Brand Embassy, nebo giganty z oblasti kybernetické bezpečnosti jako CyberArk nebo Check Point, společnost stojící za vývojem Firewallu či systémů VPN.

„Sílu armádních zkušeností v kybernetické bezpečnosti si uvědomuje i vláda, která již před lety začala podporovat startupy, aby se věnovaly právě této oblasti místo například farmaceutik nebo automobilismu. Jde o podporu tvorby inovací takzvaně zdola nahoru, což v kombinaci s dalšími faktory pomohlo Izraeli dostat se tam, kde se nyní ve výzkumu a vývoji moderních technologií nachází,“ říká Ben Jisra’el.

Průlomový počítačový vir

Izraelská armáda tak zemi poskytla obrovské množství zkušeného talentu, na kterém vláda v rámci rozvoje kybernetické bezpečnosti mohla stavět. S postupným technologickým rozvojem v devadesátých letech si totiž i Ben Jisra’el stále více uvědomoval potenciál a hrozby, které v sobě internet skrýval. V roce 1999 se proto rozhodl napsat dopis tehdejšímu premiérovi Benjaminu Netanjahuovi.

„Šlo hlavně o to, že kybernetika umožňovala nejen získávat a záměrně měnit informace, takže se něco přepsalo, aby měla nepřátelská strana špatná data. Ale že existuje potenciál ovlivnit, jak a jestli vůbec počítač funguje,“ popisuje zjednodušeně Ben Jisra’el. V té době totiž již hodně ze systémů kritické infrastruktury země fungovalo na počítačích a do určité míry byly řízené online.

I když Netanjahu na zmiňovaný dopis nereagoval, Ben Jisra’el pokračoval v budování armádní kybernetické obrany. Hackerské útoky totiž přinášely nebezpečný potenciál, kdy napadení softwaru mohlo vést ke smrti nemalého počtu lidí. Hodně expertů si ale tyto hrozby zatím naplno neuvědomovalo.

Velký zlom v této oblasti přišel v roce 2010, kdy se svět dozvěděl o viru Stuxnet. Šlo o takzvaně spícího červa, který byl naprogramován tak, aby zůstal na jakémkoliv počítači nepovšimnutý a aktivoval se jen na konkrétním typu zařízení. Takovým způsobem se dostal až do systémů íránských závodů na obohacování uranu a následně díky hacknutí softwaru dokázal několik z centrifug vyřadit z provozu. Vzhledem k závažnosti takového útoku nebyly zmiňované informace nikdy oficiálně potvrzeny, nicméně se předpokládá, že za vývojem viru stál právě Izrael a jeho vojenská jednotka 8200 ve spolupráci se Spojenými státy.

„Byl to v podstatě první velký kybernetický útok, který dokázal v takové míře zničit část kritické či průmyslové infrastruktury státu. Svět o tom tehdy začal mluvit. Do dnešního dne ale ne dostatečně. Hovoří se pořád hlavně o fyzických útocích, mnohem vážnější jsou přitom ty kybernetické. Úplně všechno je řízeno počítači, což poskytuje velký potenciál na způsobení obřích škod,“ přibližuje Ben Jisra’el.

Když byl po letech od prvního Ben Jisra’elova pokusu Benjamin Netanjahu opět izraelským premiérem, shodou náhod narazil na zmiňovaný dopis od průkopníka pokročilé kyberbezpečnosti. Ačkoli byl napsaný v roce 1999, popisoval potenciál podobných útoků, jaký nastal v Íránu a hrozil také Izraeli. „Tehdy si naplno uvědomil, jak moc je naše země zranitelná a že s tím vláda musí něco dělat,“ říká Ben Jisra’el.

Vláda tak od armády požadovala seznam, jaké kybernetické hrozby jí hrozí, a jasný plán, jaké proti nim bude zavádět reakce. „Musel jsem premiérovi vysvětlovat, že takhle kybernetická bezpečnost nefunguje. Všechno se mění extrémní rychlostí, lidé mají pořád nové nápady a navíc rychlost změn exponenciálně roste, takže nikdo neví, na jaké hrozby budeme muset umět reagovat za rok,“ přibližuje Ben Jisra’el, který se i díky tomu v roce 2010 na dva roky stal poradcem Netanjahua pro kybernetickou bezpečnost.

Během této doby se svým týmem začal pracovat na vybudování solidní bezpečnostní infrastruktury založené na kvalifikovaných lidech, nápadech a spolupracujících organizacích, což v roce 2011 vyústilo ve vznik Národní kybernetické iniciativy. Jejím cílem bylo propojit všechny lidi a relevantní organizace v zemi, aby se postup proti kybernetickým hrozbám unifikoval a neprobíhal jen odděleně a utajovaně v rámci armády.

„Byli jsme první stát na Zemi, který vznik takového plánu oznámil veřejně. I když je to relativně nedávno, musíte si uvědomit, že v té době na celém světě neexistovala jediná univerzita, která by vůbec vyučovala program specializovaný na kybernetickou bezpečnost,“ popisuje Ben Jisra’el.

Díky iniciativě izraelské vlády se právě to mělo změnit – aby každá univerzita v zemi měla vlastní výzkum a vývoj v oblasti kyberbezpečnosti, což se relativně rychle podařilo naplnit. Jak ale vůbec motivovat lidi, aby se o takový obor zajímali a šli jej studovat? Vláda stejně tak zavedla vyučování kybernetických předmětů na střední školy.

Aktuálně je kybernetická bezpečnost relevantní předmět, z nějž je možné projít ekvivalentní zkouškou jako naše maturita. Právě i ty armádě slouží k hledání zajímavých talentů, které by dokázala využít ve své jednotce 8200. A aby stát motivoval žáky ke studiu této oblasti již na střední, se základy se postupně obeznamují i žáci na základních školách – tedy jaké hrozby jim v online prostředí hrozí, jak se na internetu pohybovat a čeho se vyvarovat.

Oblast kyberbezpečnosti ovšem do budoucna i pro Izrael přináší řadu výzev, s nimiž se bude muset popasovat. „Je nutné, aby se kybernetická obrana dotýkala všech oblastí v ekonomice. Řešení jsou technologická, problémy jsou ale osobní a ovlivňují běžné lidi, proto je nutné studovat a správně chápat lidskou psychologii. Problematika souvisí i s dlouhodobým konfliktem mezi ochranou obyvatel a jejich soukromím… Bezpečnost je multidisciplinární obor a nové výzvy se budou objevovat vždy,“ dodává Ben Jisra’el.

Svými aktivitami tak izraelská vláda udělala z kybernetické bezpečnosti běžnou součást tamní ekonomiky a dokázala využít skrytý potenciál armádních zkušeností také v civilním životě. Zkušené talenty do země lákají nejen mezinárodní korporace, které si v ní otevírají výzkumná a vývojová centra, což dále pomáhá rozvoji oblasti a funguje jako nabalující se sněhová koule.

Takový přístup může být inspirací i pro českou vládu, jež – zdá se – téměř ignoruje podporu vývoje pokročilých technologií i inovativních startupů. Ovšem až na malé výjimky, jakou je agentura CzechInvest a její plánovaná pomoc pro 250 startupů ve výši ani ne jedné miliardy korun na pět let. V přepočtu na rok jde o méně než jedno procento objemu peněz, které do startupů českých zakladatelů posílají soukromí investoři.

Byť se k podpoře startupů vláda zavázala na evropské úrovni a zlepšení slibovala i ve svém programovém prohlášení, zatím k větším změnám nedochází. K transformaci ze staré ekonomiky před více než rokem vyzvali také přední tuzemští byznysmeni. Opravdu není na co čekat, země s nejpokročilejším výzkumem budou Česku ujíždět stále rychleji.

Pro inspiraci přitom není třeba chodit daleko. „Izrael know-how má, je ochoten jej předávat dále jako kuchařky. Stačí se zeptat,“ řekl pro CzechCrunch Karel Tušek, jeden z partnerů českého venture kapitálového fondu Springtide Ventures, jenž spadá do impéria miliardáře Karla Komárka a ve velké míře investuje do nadějných mladých firem právě v Izraeli. „Recepty máme, jen si je vezměte,“ doplnil svého kolegu další partner fondu, Izraelec Sivan Kanev. Zkušenosti můžeme čerpat ale i blíže.

„Evropská unie velmi jednoduše umožňuje transfer know-how. Naše společenské, politické i ekonomické systémy jsou blízké, stačilo by se podívat tam, kde dosáhli výsledků, které se nám líbí, jak jich dosáhli a jak by se to dalo udělat u nás. Přesto se to k mému překvapení téměř neděje. Podceňujeme, že je svět dynamický, už jen zůstat na stejné pozici jako kdysi vyžaduje řadu správných rozhodnutí. Pokud nepřijmeme žádná, budeme se propadat,“ řekl v nedávném rozhovoru někdejší viceguvernér ČNB a europoslanec Luděk Niedermayer.