Zachránili krachující fabriku a teď s ní „vykořisťují“ Švýcary i Rakušany. Najdete je v top hotelech
Karlovarská firma G. Benedikt, pod kterou patří známé značky Langenthal a Lilien, dodává porcelán do špičkových restaurací i hotelů.
Na počátku nultých let to s karlovarskou porcelánkou G. Benedikt nevypadalo vůbec dobře. Po desetiletích komunistického marasmu přišla privatizace a přechod pod švýcarského vlastníka, který ji sice spojil se dvěma silnými jmény ze Švýcarska a Rakouska, nakonec ale všechny tři firmy přivedl do insolvence. Byli to až čeští investoři, kteří více než stoletou společnost zachránili a opět v lázeňském městě nakopli výrobu porcelánu, který putuje nejen do Čech, ale i do západní Evropy. A stále pod ni spadají i ony dva tradiční brandy ze zahraniční, které ve svém segmentu patří ke špičce. Možná je budete znát i vy, jmenují se totiž Langenthal a Lilien.
„Rád v žertu říkám, že vykořisťujeme Švýcary a Rakušany,“ směje se hlavní tvář, spolumajitel a generální ředitel G. Benedikt Group Pavel Janák, když odpovídá na otázku, proč skupině, pod kterou kromě samotné značky G. Benedikt, původně švýcarského Langenthalu a rakouského Lilienu spadá ještě firma Rudolf Kämpf a obchodní společnost Bohemia G. Benedikt, zůstalo právě na české země odkazující jméno.
„Ale žerty stranou, je to jméno mateřské firmy, výrobu máme tady a považujeme se za českou společnost. Pod těmi druhými značkami by to možná bylo jednodušší, ale my jsme prostě Češi,“ krčí rameny.
Konsolidovaný obrat skupiny, která se zaměřuje na výrobu porcelánu pro takzvaný segment horeca, tedy nejrůznější gastronomické provozy od hotelů přes cateringy až třeba po nemocnice, se pohybuje kolem půl miliardy korun. Největší část z něj obstarává „domácí“ G. Benedikt, kdy 30 % produkce míří na český trh, 70 % pak do zahraničí. „Tady je ovšem potřeba myslet na to, že každá z našich značek má jak svůj domácí, tak i své exportní trhy,“ upozorňuje na mírně komplikovanou situaci Janák. Ve výsledku to nicméně znamená, že produkty z někdejšího karlovarského závodu 07 Dvory můžete dnes potkat od Skandinávie po Slovensko.
Jako z učebnice
Kdo by si chtěl na příběhu G. Benediktu zopakovat, kudy se rámcově ubíraly moderní české dějiny, klidně může. Své počátky totiž firma datuje do konce 19. století, tedy ještě do doby Rakouska-Uherska, kdy ji založili bratři Beneditkové z místní židovsko-německé rodiny. Odtud ono G v názvu, odkazuje totiž k německému výrazu gebrüder neboli bratři.
Historie továrny pak kopírovala bouřlivé dějiny 20. století a za komunismu spadla i s jinými společnostmi pod výrobní kolos Karlovarský porcelán, kde značka spolu s ostatními zanikla a její fabrika dostala číslo 07. Na začátku 90. let ji pak zprivatizoval švýcarský Laufen, který ji spojil do jedné skupiny s Langenthalem a Lilienem, jež mu také patřily. Výroba ve Švýcarsku a Rakousku se tehdy zavřela a všechny výrobky začaly vznikat v Karlových Varech.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsPo přelomu milénia ale přišla insolvence a hrozba krachu, před kterou tři propojené porcelánky zachránila česká společnost Polyflex v čele s Markem Stanzelem. Ta se rozhodla spojení nenarušovat, nové mateřské společnosti dala jméno G. Benedikt a později oslovila Pavla Janáka s nabídkou partnerství, čímž definitivně začala současná éra.
„Když jsem nastoupil, tak byla firma hodně zanedbaná. Z hlediska investic, inovací, designu, marketingu, čehokoliv, co vás napadne. Z devadesátek se to prostě valilo dál,“ vzpomíná Janák. „Kam tehdy do českého průmyslu nepřišel dravý zahraniční investor, tak tam se žilo z relativně levné pracovní síly a podstaty starých byznysů a značek, což se zákonitě začala v určitou chvíli vyčerpávat,“ popisuje zkušený manažer, který se před G. Benediktem zaměřoval na restrukturalizace firem a coby poradce provedl složitým obdobím přechodu na novou, porevoluční ekonomiku například české sklárny a několik let řídil i Sklo Bohemia Světlá nad Sázavou, nynější Crystal Bohemia.
S nabídkou přeskočit do porcelánu přišla zároveň i ta, aby se z nájemního manažera stal partnerem – a to Janáka zlákalo. Do Karlových Varů si s sebou přivedl necelou desítku blízkých spolupracovníků, všichni shodou okolností pocházeli jako on z Vysočiny, a začala pro ně životní etapa, kdy v neděli vyráželi na západ Čech, aby tam do pátku pracovali na pozvednutí tehdy těžkopádné porcelánky, a o víkendu se vraceli za rodinami.
„Výroba potřebovala zefektivnit, ale zároveň jsme ji cíleně nesvázali přílišnou robotizací a automatizací, abychom měli flexibilitu v tom, co můžeme dělat,“ vysvětluje Ivana Záškodová, jedna z oněch posil, které si Janák s sebou do Varů vzal, a současná obchodní a marketingová ředitelka G. Benediktu.
„Viděli jsme totiž, že v Německu v 90. letech spousta firem investovala do vysoké automatizace, aby do výroby nemusel sáhnout člověk, a pak když potřebovali změnit barvu nebo něco, tak to nešlo,“ dodává. „Dlouho to vycházelo, ne že ne, ale pak se trh výrobky přeplnil a vznikla poptávková nika, kam jsme se nacpali my,“ doplňuje ji Janák.
Nebát se a nasadit německé ceny
V G. Benediktu se totiž současně s výrobními změnami vyvíjelo i to, jak uvažovali nad vzhledem svých produktů – a právě to se stalo jejich výhodou. „Je to jednoduché, výroba nesmí tlumit design a design výrobu. Úkolem dobrého šéfa je mezi tím udržet balanc a zajistit prostředí, aby se neustále přicházelo s něčím novým,“ říká Janák. A platí to i v prostředí gastronomické produkce, kde se G. Benedikt pohybuje a která je o poznání méně flexibilní než klasický retail.
To vychází logicky z toho, že když se hotely nebo restaurace rozhodnout vybavit určitým nádobím, je to vždycky na delší dobu. Z jejich strany to je ne zrovna malá investice, pro výrobce to na druhé straně znamená, že musí garantovat, že má všechny možné kousky na skladě, aby je mohly provozy plynule doplňovat s tím, jak se jejich výbava rozbíjí. I tady ale platí, že jednou za čas přijde chuť na něco nového. A právě na tuhle vlnu G. Benedikt naskočil.
Porcelánka má sice v repertoáru stále tvary, se kterými jste se pravděpodobně během svého života už setkali, zrození některých z nich se datuje třeba až do 60. let, Janák se svým týmem se ale nebáli vsadit i na práci se současnými designéry a materiály. A taky na to, aby dělali věci, jak se často říká, jinak. Jako jedni z prvních tak například přišli s barevnými glazurami nebo probarvenou hmotou a úspěch se dostavil.
Je to jednoduché, výroba nesmí tlumit design a design výrobu.
„Dali jsme si německé ceny a nikdo to nerozporoval, protože jsme byli jediní, kdo něco takového dělal,“ vzpomíná Ivana Záškodová, „A funguje to – ukážete sebevědomí i svoji přidanou hodnotu, zákazníci si vás začnou všímat a mluvit o vás. Jako výrobce začnete mít respekt a o to jde.“
Design má v karlovarské porcelánce, jež patří mezi členy Asociace českého průmyslového designu, dnes na starosti Miroslav Machek a firma pravidelně spolupracuje s pražskou UMPRUM nebo uměleckými univerzitami v Ústí nad Labem a Plzni. Historicky jí prošli či s ní spolupracovali například designéři Joo Kawasumi, Matěj Polách, Maxim Velčovský nebo studio Olgoj Chorchoj. Úkolem kreativního vedení je přijít jednou za tři roky s něčím novým pro každou z hlavních značek skupiny, což ve výsledku znamená nové produkty na každý rok.
Od Škodovky po Porsche
Drtivá většina produkce karlovarských značek směřuje do B2B prodeje, i tak ale Janák a spol. vědí, že jejich nádobí využívají například ve skandinávském kavárenském řetězci Espresso House, v Česku například v hotelích Orea, pražském Clarionu, v Hospodě u Matěje šéfkuchaře Jana Punčocháře, v síti Potrefená husa a narazíte na něj třeba i v nedávno otevřené restauraci Mazel.
Díky tomu, že má skupina pod sebou tři značky z různých zemí, má nejen tři domácí trhy (český, švýcarský a rakouský) a několik exportních (samotný G. Beneditk je prý vůbec nejsilnější na Slovensku, rakouský Lilien je zase hodně oblíbený v Itálii), zahrnuje ale také široké spektrum potenciálních zákazníků.
„Asi nikoho nepřekvapí, že – v uvozovkách – nejnižší postavení má z hlediska hodnoty značky G. Benedikt. Z celoevropského pohledu je to taková Škodovka – kvalitní výrobek, ale ne luxusní značka. Na druhou stranu má největší obrat v kusech i finančně a největší exportní nárůst. Langenthal a Lilien jsou vysoko, jako Porsche, a svoji hodnotu si drží, ale neprodává se jich tolik,“ komentuje to Janák.
O budoucnost žádné ze značek se ale nebojí. „V roce 2019, než přišel covid, jsme byli na vrcholu a dařilo se nám, na co jsme sáhli. Pak nastalo, co nastalo, gastro se úplně zastavilo, pak přišla energetická krize, ale zvládli jsme to,“ říká Janák a Ivana Záškodová ho doplňuje: „Naučilo nás to, že je opravdu potřeba stát na více nohou. Například za covidu nás vyloženě podržel jeden ze segmentů horeky, hromadné stravování díky speciálním výrobkům pro tento druh stravování. Ač specialisti na profesionální nádobí jsme se pustili do retailových aktivit, vytvořili nové retailové kolekce a zároveň jsme rozjeli i vlastní retailový e-shop. Zkrátka diverzifikujeme a pořád vymýšlíme nové produkty,“ dodává.
„Evropa si teď celkově prochází zpomalením a každý si hledá své cesty, platí to i o nás,“ konstatuje na závěr její šéf. „Loni jsme třeba uzavřeli smlouvu s distributorem do USA, který prodává všechny naše značky, a hodně jsme si od toho slibovali, teď ale uvidíme, co s tím udělají Trumpova cla. Jsme ale zdravá firma, takže strach z toho, co bude, nemám,“ míní.
