Dnes v 17 hodin našeho času proběhne výkop největší sportovní události na světě. Fotbalový šampionát v Kataru začne zápasem domácího výběru proti Ekvádoru. Nikterak hvězdný duel není kdovíjakým lákadlem na turnaj, který by za běžných okolností byl oslavou sportu a parádní podívanou pro nejvěrnější fotbalové fanoušky i příležitostné diváky. Chuť ke sledování letošního mistrovství světa ale kazí nespočet vážnějších důvodů, než je úvodní souboj slabších týmů.

Mistrovství světa ve fotbale bude mít hořkou příchuť. Hořkne kvůli způsobu, jakým ho Katar získal, kvůli procesu, jakým se na něj připravil, i kvůli termínu, kdy se odehraje. Vyvolává nesčetně otázek o korupci, etice a spojení politiky a sportu. Fotbal je krásná hra, světový šampionát je jeho naprostým vrcholem, ale tentokrát se nelze zbavit pocitu, že všechno je tak trochu špatně.

Katar, počasí a fotbal

Začněme těmi nejsportovnějšími, ale ve výsledku možná méně důležitými důvody, proč je katarské mistrovství dlouhodobě podrobováno kritice. Turnaj se každé čtyři roky tradičně hrává v červnu a červenci. Jenže to je v arabské zemi přes 40 stupňů. Tak se přesunul na předvánoční čas. Doprostřed termínové listiny těch nejlepších lig světa. A tyto nefotbalové podmínky se navíc spojily s nefotbalovým zázemím.

Kvůli mistrovství se v malé zemi – asi sedmkrát menší než Česko, velké jako Středočeský kraj – vybudovalo sedm nových stadionů a osmý se musel rekonstruovat. Třeba kvůli klimatizaci, aby se v něm dalo vydržet. Listopadový a prosincový termín je totiž sice chladnější, ale i tak přináší třicítkové teploty. A šest ze sportovních stánků se nachází přímo v hlavním městě Dauhá, což přináší velkou výzvu pro ubytování očekávaného milionu fanoušků. V ani ne třímilionové zemi.

Část fandů zlákal program influencerů, kterým katarští činovníci zaplatili dopravu, pobyt i vstup na zápasy spolu s denní apanáží. A to výměnou za aktivity na sociálních sítích a pozitivní propagaci turnaje. Ale údajně také za nahlašování obsahu, který je vůči Kataru kritický. Tato část aktivit však námezdným příznivcům zřejmě nevyšla dokonale, organizátoři prý kvůli údajnému překrucování skutečnosti v médiích influencerům kapesné zkrouhli.

Katar se navíc jako úplně první účastník v historii na šampionát podívá, aniž by se na něj kdy kvalifikoval. Hostitelské právo přímé účasti samozřejmě platilo napříč historií (s výjimkou druhého turnaje v roce 1934, kdy se po Itálii boj o účast na domácím mistrovství vyžadoval), ostatní pořadatelské státy se však na nejprestižnější mezinárodní soutěž vždy alespoň jednou dostaly.

Investice a pozornost věnované fotbalu v posledních letech se nicméně Kataru přinejmenším na trávnících vyplatily. V roce 2019 jeho reprezentanti pod vedením někdejšího kouče dorostenců slavné Barcelony Félixe Sáncheze triumfovali v mistrovství Asie a minimálně do příštího roku jsou tak úřadujícími šampiony kontinentu.

Katar, peníze a lidská práva

Když je řeč o investicích, Katar na mistrovství nešetřil. Od zisku pořadatelství v roce 2010 podle agentury Bloomberg kvůli němu utratil 300 miliard dolarů, v přepočtu sedm bilionů korun. Musel vybudovat infrastrukturu, stadiony i ubytovací kapacity. Dřívější odhady hovořily o částce zhruba o čtvrtinu nižší, ale na nepředstavitelně megalomanské škále to nic nemění. Turnaj v Rusku před čtyřmi lety byl přitom asi dvacetkrát levnější. Bilion má každopádně dvanáct nul, je to tisíckrát větší číslo než miliarda.

Pro srovnání, výdaje rozpočtu České republiky za rok 2021 byly ani ne třetinové: 1,9 bilionu korun. Nicméně Česko je země oplývajícím mlékem a strdím, zatímco Katar má třetí největší naleziště ropy a zemního plynu na planetě. Stát v Perském zálivu má ale také jen 2,6 milionu obyvatel a pouhá desetina z toho jsou rodáci. Zbytek jsou přistěhovalci. Často z chudších asijských zemí. Právě v jejich potu vyrostlo letošní mistrovství. A podle některých zpráv nejen v potu, ale i krvi.

Dřívější analýza britského deníku The Guardian přišla s tvrzením, že od udělení turnaje arabské zemi v ní přišlo o život 6,5 tisíce dělníků, možná mnohem víc. Ne všichni při stavbě stadionů, navíc metodika a způsob sběru dat vyvolaly v médiích debatu o spolehlivosti, či dokonce výjimečnosti tohoto čísla v kontextu mnoha statisíců pracovníků v rozpětí deseti let. Katar takové číslo odmítá, ale jeho tvrzení o pouhých třech úmrtích taktéž vyvolává otázky. Jisté však je to, že dělníci často žijí v nelidských podmínkách hraničících s otroctvím.

Jsou terčem vykořisťování, jsou jim odebírány pasy a je jim zadržována už tak nízká mzda. Podobně jako ta nejlevnější pracovní síla prakticky po celém světě se i v extrémně bohatém Kataru – jenž je však na jejich práci naprosto závislý – ve snaze zajistit svým rodinám v rodných zemích lepší život stávají snadnými oběťmi. S jejich osudem soucítí i někteří účastníci mistrovství. Smuteční dresy například vyfasovalo Dánsko, k lidským právům obecně se vyjádřily nebo podobně mírnou formu protestu zvolily i další výběry jako Anglie nebo Austrálie.

Dost možná nejkontroverznější mistrovství světa v dějinách dokonce donutilo prezidenta Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) Gianniho Infantina k neobvyklému kroku. Napsal dopis všem dvaatřiceti účastnícím se týmům. „Víme, že fotbal neexistuje ve vakuu. Ale nedovolte, aby se nechal stáhnout do politických a ideologických sporů. Ve FIFA se snažíme respektovat všechny názory a přesvědčení, aniž bychom udělovali morální lekce,“ hlásal v něm.

„Svět je silný převážně díky své diverzitě a ta musí být respektována. Žádné kultury nebo národy nejsou lepší než jiné. Prosím, pojďme se soustředit na fotbal,“ vzkázal funkcionář, který jinak nešetří rozdáváním rozhovorů o tom, jak letošní šampionát bude tím nejlepším v historii a jak pomůže zemi změnit k lepšímu. Věčná škoda, že podobné vzkazy nebo prohlášení z úst představitelů FIFA o tom, že na akci jsou vítání fanoušci bez ohledu na původ nebo sexuální orientaci, nereflektuje každodenní realita.

Podobně tristní jako osud dělníků je totiž celková lidskoprávní situace v Kataru. Organizace jako Amnesty International nebo Human Rights Watch dlouhodobě upozorňují na diskriminaci a útisk žen, LGBT+ komunity i zmiňovaných přistěhovalců. Nebo na justici, která prý přehlíží násilím vynucovaná přiznání. Konzervativní muslimská země je zakována do přísných pravidel, ačkoliv když mělo jít o peníze, i silná víra se dokázala zachvět.

V kontextu předešlých témat je to nedůležité a podružné, nicméně ještě pár dní před sportovním svátkem fanoušci ze západního světa operovali s informací, že oblíbené pivečko a fotbálek si užijí i v Kataru. Ten jinak alkohol extrémně omezuje, muslimům přímo zakazuje, ale pro šampionát slibovali pořadatelé částečné uvolnění přísného režimu. Však mistrovství sponzoruje i Budweiser. Ale jen pár dní nazpět pod tlakem vládnoucí dynastie své předchozí rozhodnutí otočili. Žádné pivo na stadionu.

A že peníze hory přenáší, ukázal těsně před startem mistrovství i David Beckham. Bývalý vynikající anglický fotbalista a aktivní ambasador sportu se povětšinou zdráhal veřejně se vyjadřovat k ožehavějším a politikou zavánějícím tématům. Katar ho ale přesvědčil, že šampionát je příležitostí pro progresivní proměnu arabského státu. A tak se Beckham stal tváří mistrovství. Vzletná slova do jeho ucha doplnily v přepočtu čtyři miliardy korun do kapsy.

Katar, FIFA a korupce

V uvozovkách všichni tuší, respektive mají podezření, že Katar nezískal mistrovství světa čistě. Ale pravda je taková, že dokonalý důkaz, který by brilantní právník jako z amerického seriálu vytasil před tribunálem a celý svět si oddechl úlevou a uzřel nepravosti, které šejkům šampionát přihrály, neexistuje. Co však existuje, je nehezky dlouhá řada okolností, které tvoří spirálu korupce a podivností točící se okolo turnaje.

Pár čísel na začátek. Ze dvaadvaceti členů výkonného výboru, kteří v roce 2010 o šampionátech v letech 2018 a 2022, tedy v Rusku a Kataru, rozhodli, jich od té doby patnáct čelilo obviněním nebo vyšetřováním z korupce, většinu dokonce stihl trest obvykle v podobě zákazu fotbalové činnosti. Přímé napojení na Katar v tom však nikdy roli nehrálo. V dnešní generalitě FIFA už z dvaadvacítky žádný nefiguruje.

Katar se před volbou velice aktivně, ale prý nikdy za hranou zákona či regulí FIFA angažoval ve finanční podpoře afrických fotbalových svazů. Ve finále porazil kandidaturu Spojených států poměrem 14 ku 8. Hlasovali i afričtí zástupci. Krátce nato se objevila první přímá nařčení o kupčení s hlasy. Tlumočnice, jež tvrdila, že byla svědkem korupce, byla donucena Katar opustit a hovořila i o tom, že je sledována. Jenže následně své tvrzení o nepravostech stáhla. Později prohlásila, že pod nátlakem.

Přidělení obou turnajů bylo také v hledáčku etické komise FIFA pod vedením amerického právníka Michaela Garcii. Její vyšetřování vyústilo v roce 2014 ve zprávu o 350 stránkách. Světová fotbalová federace nejprve zveřejnila na desetinu zkrácenou verzi. Údajně aby splnila právní povinnosti a omezení. Garcia na protest rezignoval. Až později pod tlakem vydala FIFA kompletní dokument.

Ten hovořil o mnoha neobvyklých praktikách, o snaze zástupců nejen Kataru a Ruska získat přízeň jiných členů, o drahých darech a setkáních v luxusních lokalitách, o nespolupracování s vyšetřovateli, o kultuře, která k podivným praktikám sváděla, dokonce doporučil zahájit kroky proti některým funkcionářům… ale přes to všechno přímou šipkou ukazující na případnou katarskou korupci nebyl.

V roce 2015 otřásla fotbalovým světem obrovská kauza, která smetla vedení FIFA. Nebyla nicméně napojená na Katar. Ale svrhla i dosavadního šéfa federace Seppa Blattera. Ten nedávno prohlásil, že udělit mistrovství světa Kataru byla chyba. To, že jeho vláda ale byla takových chyb plná, ukazuje nový dokument FIFA: Pod povrchem. Dílo Netflixu z velké části ilustruje právě i pochybné – ale nikdy definitivně usvědčující – události kolem katarského šampionátu.

Blatterovo vystoupení také připomnělo, že stejná korupční vlna utopila i šéfa Unie evropských fotbalových asociací Michela Platiniho. Právě ten měl být další klíčovou figurkou v přidělení mistrovství Kataru. Jeho rodná Francie v čele s prezidentem Nicolasem Sarkozym si prý přála prohloubit s arabským státem vztahy a fotbal se jevil jako skvělý nástroj diplomacie. Tak přišel příslib lobbingu mezi evropskými bafuňáři za hlasy pro Katar. Jaká náhoda, že krátce poté šejkové koupili velkoklub Paris Saint-Germain.

Nekonečná spirála zvláštních náhod, jednání koketujícího s korupcí nebo milionových darů zaručeně nesouvisejících s volbou pořadatelské země je teď už ale více než desetiletou a temnou minulostí. Zato budoucnost je alespoň pro FIFA prosluněná. Mistrovství světa 2022 jí přinese rekordní tržby. Odhady hovoří o tom, že překonají 5,4 miliardy dolarů neboli téměř 130 miliard korun, které federaci vyneslo mistrovství v Rusku před čtyřmi roky.

Inu, alespoň někdo může v turnaji vidět důvod k opodstatněné a veliké radosti. Ale buďme upřímní. Mistrovství světa ve fotbale sledují a milují miliardy lidí. Nemusí přitom milovat jeho zrůdné zrození, ale klání těch nejlepších fotbalistů planety na trávnících sledovat budou. A byť budou tyto trávníky tentokrát obklopené pouští, letošek nebude výjimkou. A to ani u nás. A když je řeč o Česku…

Katar a Česko

Česká reprezentace se na mistrovství nepodívá. Z minulého turnaje bronzová Belgie i Wales totiž byly v kvalifikaci lepší. Podívat se ale na něj můžete vy. Stanice Nova a Česká televize si rozdělily vysílání zápasů, které se standardně hrají v 11 hodin dopoledne našeho času a každé tři hodiny poté až do osmi večer. Duely vyřazovací části se hrají ve čtyři odpoledne a opět v osm hodin. Jestli však lze sledování sportu oddělit od společenského kontextu, v němž se odehrává, je otázka, na kterou teď bude hledat odpověď nespočet fanoušků.