Pokud bychom v příběhu Terezy Janečkové hledali odpověď na otázku, zda bylo první vejce, nebo slepice, v tomto případě by byl odpovědí design. Nadaná umělkyně si v oblasti art designu budovala zářnou kariéru, která ovšem skončila s jediným rozhodnutím. Design odsunula na druhou kolej a převzala roli, která se nemůže uměleckému světu více vzdalovat.

Z Terezy Janečkové se stala moderní chovatelka slepic, která na otázku, jak těžké pro ni bylo takové rozhodnutí učinit, odpovídá vcelku jasně: „Těžké je slabé slovo. Obětovala jsem se.“

Malý kurník a v něm vyhřadované slípky spolu s šišatými vajíčky dokázaly v jejím srdci zvítězit nad velkým světem estetické dokonalosti. Nutno ovšem podotknout, že kur domácí byl vždy součástí jejího života, na čemž měla velký podíl její prababička žijící za Prahou, která měla vlastní chov slepic.

„Vychovala mě v lásce k přírodě, zvířatům a ke kreativitě. Naučila mě, jak nejlépe chovat slepice a mít od nich čerstvá domácí přírodní vejce, s výjimečnou přírodní chutí,“ vzpomíná Tereza Janečková. Slepice jí proto nebyly nikdy cizí a vzájemný vztah se časem jen prohluboval.

Začala si všímat toho, jak moc inteligentní slepice jsou, že se jedná o vděčné strávníky, kteří poděkují chutným vajíčkem, což je věc, kterou zkrátka žádný pes ani kočka nezvládnou. „Mnoho plemen je mezi chovateli domácími mazlíčky. Žít s nimi je totiž neskutečná zábava a radost,“ usmívá se Tereza, mezi jejíž nejoblíbenější plemena patří hedvábničky, tedy slípky s velice netradičním vzhledem.

Design versus vejce

Že ji oslovují právě plemena, jako jsou hedvábničky či paduánky, což jsou slepice chované především pro výstavní účely, není vůbec překvapivé. Estetika hraje v životě Terezy Janečkové velice důležitou roli. „Být designér a kreativec znamená možnost změny pohledu na věc. Mít možnost být tvůrcem, nejen uživatelem,“ vysvětluje. To byl také důvod, proč se rozhodla vystudovat Akademii výtvarných umění a následně zasvětit svou profesní kariéru art designu.

Její kreativita a schopnosti jí umožnily pracovat například pro kreativní agenturu Havas pod Gillesem Berouardem, tvořila designovou identitu značek, jako je Mana či Sens, a opomenout bychom neměli ani práci pro BMW. Zkrátka ideálně rozjetá profesní dráha, kterou jí mohla řada kolegů jen závidět. Patřičně pyšná na ní byla i sama umělkyně, a přesto se rozhodla, že se její život vydá jiným směrem.

„Uvědomila jsem si, kolika zbytečnými produkty se obklopujeme a zahlcujeme tím okolí, ničíme přírodu. Hledala jsem balanc a vrátila se ke kořenům. V korporátu jsem měla záštitu, pohodlí, skvělé finance – vyžaduje to však poslušnost a podřízení. Nyní jsem jak na bojišti. Když už nemůžu, tak zrovna musím ještě přidat,“ usmívá se.

„Světová ekonomika jde dopředu, ale neobejde se bez ekologie, přírody a etiky. Přírodní domácí produkt bez chemie z mého hospodářství mi za to stojí,“ popisuje svou cestu Janečková, která v domě prababičky bydlí se svou maminkou dodnes, a právě toto místo sehrálo v jejím kariérním zlomu velkou roli.

Vše začalo v roce 2015, kdy ještě coby designérka zásobovala restaurace čerstvými vajíčky. Za to podniky donátorce přenechávaly zbytky ze svých kuchyní, kterými krmila slepice. V průběhu dalších dvou let pro ni začalo být každodenní opouštění slepic stále těžší a slepice se začaly výrazně promítat i do její kreativní tvorby.

Vše nakonec dospělo do bodu, kdy udělala radikální rozhodnutí. Svou kariéru obětovala péči o slepice v obklopení přírody, což jí naplňovalo mnohem více než každodenní rutinní cesty do kanceláře a sezení u počítače.

Navázala tak na svou prababičku a v jejím domku vytvořila unikátní chov, který tvoří jak slepice výstavní, tak i slepice, jejichž vejce prodává do obchodů zaměřených na zdravou výživu. „Na vyvážené chuti a výživových hodnotách přírodních vajec jsem pracovala opravdu dlouho,“ vysvětluje pyšně.

Kurník na kolech BMW

Produkcí vajec její nová pracovní náplň ovšem ani zdaleka nekončí. Hlavním posláním jejího projektu je lidem ukázat dnes již poměrně opomenutou tradici chovu slepic a nabídnout řešení, jak s takovým chovem začít nejen na vesnici, ale především ve městě. Právě v městské džungli se podle ní skrývá pro chov slepic velký potenciál.

„Jedna anglická univerzitní studie říká, že v roce 2050 budou města čím dál zelenější, protože lidé budou žít ve městech spíše venkovským způsobem. Tím myslím, že budou pěstovat své vlastní potraviny, chovat vlastní domácí zvířata a budou více spjati s přírodou. Druhá představa vidí města plná nových technologií,“ vysvětluje Janečková, podle které však bude naše budoucnost jakýmsi mixem obou možností.

„Budovy budou mít jinou technologii vytápění, ohřívání vody, začnou více využívat sluneční a větrné energie, také přibudou zahrady a domácí chovy a další. Podstatné změny se každopádně dějí hlavně na pozadí a projeví se později. Přírodní produkt je ve městě vzácný. Domácí městské chovy mohou řešit ekologii a recyklaci, propojují komunitu, kreativitu a vytváří pozitivní emoce,“ míní.

Nástrojem, kterým chce tyto změny uspíšit, je mobilní kurník, na jehož vývoji pracovala řadu let. Ten první vlastně vytvořila již jako dítě a usadila jej na kola od BMW. Na svůj původní koncept vlastně nyní jen navázala. Chce vytvořit řešení, které změní etiku chovu slepic, domácnostem poskytne čerstvá vejce a zároveň bude zábavné a pozitivně ovlivní ekologii. Samozřejmostí bylo i to, aby byl co možná nejpohodlnější pro slepice i jejich chovatele.

V současné době tak vzniká již třetí generace mobilního kurníku, která nabízí vše pro spokojený život deseti slepic s kohoutem. Vše je vyrobeno ze zatepleného recyklovaného plastu, uvnitř najdeme sušící regály na seno a interiér se snášedly a hřadem. Dno se dá vysunout pro co nejjednodušší čištění, odvod dešťové vody je řešen okapem a ve jménu mobility samozřejmě nechybí nafukovací pneumatiky, díky nimž lze kurník velice jednoduše přemisťovat. Navíc zbyl prostor i pro případný chov králíků či odchov kvočny s kuřátky.

Tak vážné, až je to vtipné

Mezi potenciální majitele takového kurníku patří lidé, kteří chtějí být soběstační, mají rádi čerstvá vajíčka a není jim lhostejné, v jakých podmínkách žije zvíře, jehož produkty konzumují. Navíc zaujme všechny, kteří mají rádi estetiku, jelikož je kurník designovým produktem, a díky možnosti jeho přesouvání může být tráva ve slepičím výběhu neustále obnovována.

„Výhod mobilního kurníku je hodně. Když pomineme etickou úroveň – odklon od velkochovu, kde zvířata trpí –, můžeme uvažovat i o tom, že starost o slepice učí děti lásce k přírodě, úctě ke zvířatům, ale také rozvíjí jejich kreativitu. Chov slepic je přirozeným krokem k ekologičtější domácnosti,“ dodává zakladatelka projektu pojmenovaného CocoKarl.

Název vychází ze spojení jmen módních ikon Coco Chanel a Karla Lagerfelda a původně patřilo jednomu z kohoutů Terezy Janečkové. Ten padl při hrdinné obraně kurníku před kunou, proto po něm byl na jeho počest a s lehkou dávkou humoru celý projekt pojmenován.

Nutno dodat, že humor lze najít za jménem projektu i za celým jeho pojetím. „Reklamní guru Eda Kauba mi vždy říkal: ‚Terezo, společnost je povrchní, nefilozofuj.‘ Beru to tak vážně, až v tom vznikl humor. Úcta k přírodě je vážné téma, ale podat jej veřejnosti je lepší s humorem nežli šířit negace,“ vysvětluje Tereza Janečková důvod, proč je žert nedílnou součástí CocoKarlu.

Kurníky jsou prozatím stále jen koncepty, které momentálně stojí na několika málo zahrádkách. Již v tomto roce by ovšem do projektu mohl vstoupit investor, díky kterému chce jeho autorka vše doladit k absolutní dokonalosti. „Ekologicko-recyklační brand s přírodním produktem už není žádná utopie, ale funkční svět. Ideální by bylo spojení s nadnárodní korporací pro zachování správného balancu mezi přírodou a byznysem,“ nastiňuje své vize Janečková.

Do budoucna se tak můžeme těšit na promakané slepičí příbytky, které budou designovou ozdobou každého vnitrobloku či zahrádky. Design totiž v životě Terezy Janečkové zastává stále velmi důležitou roli, a pokud pro své slepice právě neloví žížaly nebo své opeřené svěřenkyně nekoupe, ráda se ponoří do kreativní činnosti.

„Mám ráda kombinaci, odskočit si k designu a naopak,“ dodává netradiční chovatelka. Její kurník je až do poloviny října k vidění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, které jej vystavuje na své zahradě. Zároveň je akeutálně vystaven i na akci Prague Design Week 2020. Vajíčka od slepic, kterým v životě nic nechybí, lze zakoupit například v bioobchodě Rozmarýna nebo je ochutnat v zahradní restauraci Času Dost.