Manželé Hlavsovi se vrátili z nejvyšších pater londýnského City, kde sídlí největší finanční instituce na světě, zpátky domů, aby naučili Čechy investovat. Také u nás začínají pomalu klíčit různé aplikace a služby, které otevírají běžné populaci nové investiční možnosti, přičemž mezi ty nejpopulárnější patří investice do akcií či burzovně obchodované fondy, tzv. ETF.

Právě na nich postavili Hlavsovi svou investiční platformu Fondee a spoluzakladatelka tuzemského startupu Eva Hlavsová teď ve svém komentáři popisuje, proč se někdy Češi bojí odvážnějších investic zbytečně a proč se může taková investice bohatě vrátit, až půjdou do důchodu.

***

Loňský průzkum společnosti Perfect Crowd potvrdil, co si myslím už dlouho: že se většina Čechů bojí investičního rizika. Za žádnou cenu nechtějí přijít o peníze, které do investice vložili, a proto se vyhýbají odvážnějším produktům. Většina jejich úspor tak nečinně leží na spořicích účtech nebo v nemovitostech. Ale je tento strach skutečně namístě? Opravdu tolik ztratíme, když jde hodnota investice směrem dolů?

Při uvažování o investicích je důležité si předem uvědomit tři věci – do jakého investičního produktu chceme investovat, jaká je jeho rizikovost a jaký je náš investiční horizont. Pokud si investor zvolí investici do akcií, musí nutně počítat s kolísavostí ceny. I když investuje do solidních titulů, ani vysoký investiční rating nezaručí, že se cena nepropadne.

Příkladem může být aféra společnosti British Petroleum, které klesla cena akcie v roce 2010 o 55 procent z důvodu ropné havárie v Mexickém zálivu. Nebo případ společnosti Volkswagen, jehož cena akcie spadla o téměř 50 procent v reakci na aféru Dieselgate.

Pokud má investor v portfoliu pouze pár titulů a jeden z nich postihne takový propad, může být celé portfolio ve ztrátě a návrat do černých čísel v nedohlednu. Ani při velmi dlouhém investičním horizontu se cena akcie nemusí vrátit na původní hodnotu.

Podstatně jiný scénář však nastává, pokud je portfolio sestaveno z desítek, stovek nebo i tisícovek dalších titulů. Pak je takový propad cítit mnohem méně. A to je právě podstatou diverzifikace. Ochraňuje investora před náhlými propady jednotlivých titulů a tím snižuje volatilitu neboli rizikovost celého portfolia.

Čím víc titulů mé portfolio obsahuje, tím menší riziko propadu investor nese. Jenže kdo by chtěl trávit čas výběrem stovek titulů? Jak je vybrat? Podle čeho?

Klíčem je pestrost a dlouhodobost

Ve světě investuje stále více investorů přes tzv. robo-advisory platformy. I u nás ve Fondee nabízíme právě taková diverzifikovaná portfolia, která v sobě obsahují stovky a tisíce různých akcií a dluhopisů z různých koutů světa.

Využíváme k tomu ETF neboli exchange traded funds – burzovně obchodované fondy, které v sobě nesou jak výhodu diverzifikace, tak jednoduchost sestavení portfolia, a proto můžeme nabídnout výrazně nižší poplatky než podílové fondy.

Diverzifikovaná portfolia chrání investora před propadem ceny jednotlivé akcie, ale nechrání ho před poklesem celého trhu. Otázkou tedy je, zda je pokles trhu pro investora přijatelným rizikem? Tady záleží na délce investičního horizontu.

Podíváme-li se do minulosti, propady se vždy objevovaly a dál objevovat budou, což je pro trhy charakteristické. Pravda, někdy si sáhly na opravdu hluboké dno, ale pokaždé se z něj nakonec odrazily zpět – a co víc, rostly dál. A to je právě podstata dlouhodobého diverzifikovaného investování.

Zkrátka zbytečně neprodělat peníze na propadech cen jednotlivých titulů, investovat dlouhodobě, „vysedět“ případný pokles cen a tím těžit z rostoucího trendu. Mělo by platit pravidlo, že čím rizikovější investici plánuji udělat, tím delší investiční horizont bych měla mít.

Netvrdím, že toto je recept na okamžité zbohatnutí, ale při dlouhodobém horizontu je výnos slibný a úměrný riziku. Například průměrné roční zhodnocení nejznámějšího amerického akciového indexu S&P 500 je okolo osmi procent ročně a to už je zajímavá ochrana před inflací.

Samozřejmě můžete daleko více vydělat nákupem kryptoměn – ale možná spíš takto o většinu svých peněz nenávratně přijdete. Základem zdravého investičního portfolia by proto měl být diverzifikovaný produkt, do kterého investuji ideálně pravidelně a dlouhodobě.

Než čekat na reformu, raději si našetřit na důchod sám

V Česku navíc existuje jeden velmi pádný důvod, proč začít o rizikovějších investicích reálně uvažovat: důchody. Za pár desítek let se totiž celé Česko dostane do stavu, kdy zde bude žít 2,5krát více seniorů než dětí. A tolik diskutovaná důchodová reforma je stále v nedohlednu.

Dle průzkumů, které jsme si ve Fondee nechali loni zpracovat, vyplynulo, že 68 procent lidí ve věku 18 až 24 let nevěří, že jednou budou mít od státu dostatečný státní důchod. Obdobné procento mladých se proto chystá na důchod spořit, ovšem jen 15 procent z nich tak již činí.

Zrovna mladí přitom mají nejdelší investiční horizont – celý život – a můžou si tím pádem dovolit jít do většího rizika než ten, kdo to má do důchodu ‚za pár‘. Zatímco starší jedinec už by se nemusel z případného propadu hodnoty portfolia vzpamatovat, mladý jej pravděpodobně ve výsledku nepocítí. Proto by měla platit přímá úměra: čím starší investor, tím konzervativnější produkt.

Vzor, jak se s hrozící důchodovou situací vypořádat, můžeme najít ve Velké Británii. Tamní výše minimálního důchodu je zhruba taková, aby senior neskončil o hladu. A pokud má Angličan zájem prožít stáří v klidu a bez starostí, chtě nechtě o něm musí přemýšlet už zamlada.

Britové díky svým zkušenostem mnohem lépe chápou, že brát na sebe určité riziko má dlouhodobě smysl, protože navzdory výkyvům trhu na tom nakonec vydělají. I proto je tam tak rozmanitý trh s podílovými fondy a investičními platformami. Lidé si uvědomují, že se v šetření musí spolehnout především na sebe. Běžná praxe pak je, že zhruba 10 procent svého hrubého příjmu investují do své budoucnosti.

A výsledky jsou jasné – zatímco ve Velké Británii drží lidé 51 procent svých finančních aktiv v důchodových fondech, v Česku je to pouze 10 procent. Češi naopak drží 69 procent svých finančních aktiv na spořicích či běžných účtech, přičemž ve Velké Británii to dělá jenom 28 procent.

Pro Čechy je teď důležité přestat přemýšlet o riziku jako o něčem negativním, ale chápat jej v celé jeho komplexitě. Investovat odvážněji neznamená vyhrát peníze jako v loterii, ale na celé akci dlouhodobě vydělat.

Trh je pohyblivý, je to přirozené. Na jeho výkyvy si ale za dvacet let ani nevzpomenete. Ovšem na to, že jste možná měli investovat chytřeji, už zřejmě ano. Je načase to pochopit, protože současná generace se už na spořicí účty ani garantované důchody spolehnout nemůže.